Na začátku března vstoupila v platnost pod číslem 42/2025 Sb. dlouho očekávaná novela zákona o ochraně ovzduší 2010/2012 Sb. Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.
O roku 2019 probíhá na základě zadání z Národního programu snižování emisí příprava novely zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o poměrně rozsáhlou novelizaci zákona, která se zaměřuje na zefektivnění nástrojů a procesů vyplývajících ze zákona o ochraně ovzduší, např. v oblasti monitoringu emisí ze stacionárních zdrojů, poplatků za znečišťování ovzduší, kategorizace stacionárních zdrojů, minimálních vzdáleností mezi stacionárními zdroji a některými plochami vymezenými v územních plánech, nízkoemisních zón, autorizovaných činností ad.
Od roku 2023 prochází novela zákona jednotlivými stupni legislativního procesu (aktuálně ji projednává Poslanecká Sněmovna Parlamentu ČR).
Účinnost Část novely nabyla účinnosti téměř okamžitě, a to od 1. března 2025. Další části novely již mají legisvakanční lhůtu delší a nabývají účinnosti později, a to k 1. lednu 2026 a část k 1. lednu 2028. Jedná se o ustanovení, která vyžadují delší časový prostor pro adaptaci státní správy a dotčených provozovatelů na novou právní úpravu.
Shrnujeme, jaké zásadní změny novela přináší:
Čtěte také: Ekologická újma a nová legislativa
V případě povolování nových nebo rozšiřování stávajících zdrojů znečišťování ovzduší zavádí novela nový přístup, a to určení minimální vzdálenosti zdrojů emisí od obytné zástavby. Smysl je jasný a rovněž opodstatněný - ochránit obyvatele před nepříznivými vlivy v bezprostředním okolí zdroje. Nicméně, praktická realizace může být problematická (např. tam, kde již byly zahájeny projekty na rozšíření zástavby nebo emisního zdroje).
Minimální vzdálenost zdrojů se bude pohybovat od 100 do 500 m a týká se zdrojů produkující tuhé znečišťující látky a pachově postižitelné látky (včetně VOC) uvedených v nové příloze č. 2a.
Dále novela zavádí vyhodnocení zkušebního provozu při povolování nového nebo změny stávajícího emisního zdroje (pokud je zkušební provoz stanoven stavebním zákonem). Do 3 měsíců od ukončení zkušebního provozu je potřeba zpracovat vyhodnocovací zprávu a tu předložit krajskému úřadu.
Novela také doplňuje náležitosti povolení k provozu. V povolení má být uvedeno zařazení stacionárního zdroje pod příslušný kód s uvedením povolené celkové kapacity (nemusí odpovídat projektované kapacitě), způsob a podmínky nepřetržitého sledování a zaznamenávání provozního parametru (více v samostatné kapitole), stanovení minimální vzdálenosti (viz výše), způsob výpočtu množství emisí (pokud je používán místo měření), uvedení, že se jedná o záložní zdroj (jinak bude vyžadováno měření emisí) nebo že se jedná o zdroj bez výduchu (upuštění od povinnosti odvádět emise výduchem).
Pokud současné povolení k provozu tyto náležitosti nesplňuje, je nutné ho přezkoumat do 2 let, tj.
Čtěte také: Klíčové změny v programech zlepšování ovzduší
Vymezení vyjmenovaných emisních zdrojů v příloze č. 2 zákona, které jsou dále regulovny, zůstává novelou zachováno, avšak dochází k mnoha změnám v definici kategorií vyjmenovaných zdrojů. Někdy se jedná pouze o zahrnutí hraniční hodnoty kapacity do definice vyjmenovaného zdroje (dříve bylo „větší než“, nyní je „větší nebo rovno než“), jindy jsou změny podstatnější. Stacionární zdroje neuvedené jinde v příloze č.
V případě pochybností, zda se jedná o vyjmenovaný emisní zdroj, je oprávněn rozhodnout příslušný krajský úřad. Pokud je emisní zdroj nově považován za vyjmenovaný, je nutné požádat o povolení k provozu do 1 roku, tj. do 28.2.2026.
Novela zavádí novou povinnost nepřetržitě sledovat určitý provozní parametr (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu), který má zajistit spolehlivou funkci zařízení ke snižování emisí nebo jiných opatření. Příslušné konkrétní parametry a rovněž kategorie zdrojů, kterých se tato povinnost týká, budou definovány v prováděcím předpisu.
Pokud nebude možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu, která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.
Novelou přibyla povinnost zavést kontinuální měření emisí pro zdroje nově uvedené v Příloze č. 4, části B (např. výroba buničiny, výroba dřevotřískových desek atd.). Ohledně jednorázových měření emisí se od roku 2026 zkrátí doba pro ohlášení plánovaného autorizovaného měření z 5 dní na 1 den. Ohlášení by mělo být možné provést pomocí ISPOP.
Čtěte také: Ochrana Přírody v České Republice - Novela
Novelou došlo ke zvýšení sazeb za vypouštění znečišťujících látek o cca 30%, poprvé se navýšené sazby projeví při výpočtu poplatku za rok 2025.
S účinností od 1. ledna 2028 se rozšiřuje povinnost kontinuálního měření emisí na další stacionární zdroje. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další typy zdrojů. Rozšíření kategorií zdrojů, na které se bude vztahovat povinnost kontinuálního měření, vychází primárně ze Závěrů o nejlepších dostupných technikách, zohledňuje se však i emisní významnost stacionárních zdrojů a jejich význam pro kvalitu ovzduší, přičemž se vychází z údajů z REZZO a z programů zlepšování kvality ovzduší.
Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.
Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase. Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.
Posunutá účinnost od 1. ledna 2026 je stanovena u změn souvisejících s digitalizací procesů týkajících se jednorázového měření emisí. Jedná se o tyto změny:
Provádí se změny v úpravě zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Postup při kategorizaci zdroje a podmínky sčítání jsou komplexně upraveny v novém § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb. Fakticky se v zásadě jedná o zákonné zakotvení dosavadní aplikační praxe a praxe doporučované metodickým pokynem MŽP.
Zvláštní postup kategorizace zákon stanoví nově pro kódy uvedené pod čísly 11.1. - 11.9. v příloze č. 2 k zákonu. Do těchto kategorií lze zdroj zařadit při dodržení pravidel kategorizace pouze, pokud není daný stacionární zdroj zařaditelný pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k zákonu, tedy kódy označené čísly 1.1. - 10.2.
Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť.
Kód 12.2. slouží výhradně pro stacionární zdroje, u kterých bylo požádáno o tzv. dobrovolné povolení provozu. U těchto zdrojů dochází ke stanovení požadavků a míry právní regulace ad hoc v návaznosti na charakteristiku daného konkrétního stacionárního zdroje.
Nově je také stanoveno, že pravomoc určit závazné zařazení stacionárního zdroje má krajský úřad, a to v rámci řízení o povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.
S ohledem na nutnost poskytnutí delšího časového prostoru pro adaptaci dotčených provozovatelů na novou právní úpravu je účinnost pro nová pravidla sčítání stávajících (již provozovaných) spalovacích stacionárních zdrojů stanovena od 1. ledna 2028.
Cílem změn je zlepšení účinnosti programů. Programy budou mimo jiné opět vydávány formou opatření obecné povahy, aby byla opatření v nich uložená vynutitelná.
Lidem pomůže také nová povinnost pro stavebníky, kteří budou přímo ze zákona muset minimalizovat prašnost zejména ve městech a obcích.
Obce, které se rozhodnou zavést nízkoemisní zóny, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Například, že do zavedené zóny nesmí jezdit vozy určité starší emisní kategorie, případně bude možné jejich vjezd zpoplatnit.
Pro jednotlivé zdroje či skupiny zdrojů jsou právními předpisy stanoveny podmínky pro jejich provoz. K některým z nich MŽP vydalo stanoviska nebo metodické pokyny.
Stanovisko k aplikaci právní úpravy správních poplatků: Podle nového znění zákona č. 634/2004 Sb., účinného od 1. 3. 2025, se platí správní poplatky za vydání povolení provozu stacionárního zdroje, rozhodnutí o změně povolení, rozhodnutí v pochybnostech a další úkony.
Stanovisko k pojmu stacionárního zdroje: Zákon o ochraně ovzduší počínaje datem 1. 3. 2025 již nevyjímá výzkum, vývoj a zkoušení nových výrobků a procesů z definice stacionárního zdroje v § 2 písm. e).
Metodický pokyn ke sčítání projektovaných kapacit: Předmětem pokynu je aplikace ustanovení § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, která upravují pravidla pro zařazování stacionárních zdrojů do kódů přílohy č. 2 k zákonu a pravidla pro sčítání projektovaných kapacit ostatních, tj. jiných než spalovacích, stacionárních zdrojů za účelem tohoto zařazování.
Sdělení k aplikaci kódu 12.1. přílohy č. 2 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší: Manipulace se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a více s výjimkou stavenišť.
Stanovisko k vybraným otázkám povolování záložních zdrojů energie: Aby mohla být uplatněna výjimka z měření emisí a zjišťování úrovně znečišťování bylo výpočtem, musí se jednat o záložní zdroj (jehož provozní hodiny nepřekročí 500 provozních hodin ročně, vyjádřeno jako klouzavý průměr za období tří kalendářních let a jde o zdroj jehož celkový jmenovitý tepelný příkon je pod 50 MW).
Výklad ve věci poplatku za znečišťování ve vztahu k TOC: Jde o řešení otázky, zda je provozovatel stacionárního zdroje uvedeného v příloze č. 2 k zákonu o ochraně ovzduší (poplatník) povinen zpoplatnit znečišťující látky VOC vyjádřené jako „TOC“, pro něž má takto stanoven v integrovaném povolení specifický emisní limit, a zda takto popsaná skupina znečišťujících látek podléhá zpoplatnění podle přílohy č. 9 bodu 1 k zákonu o ochraně ovzduší.
tags: #novela #zakona #o #ovzdusi #emise