Programy zlepšování kvality ovzduší: Novela zákona a klíčové změny

Dne 20. února byla ve Sbírce zákonů zveřejněna novela zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší. Jedná se o zákon č. 42/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Část novely nabyla účinnosti téměř okamžitě, a to od 1. března 2025. Další části novely již mají legisvakanční lhůtu delší a nabývají účinnosti později, a to k 1. lednu 2026 a část k 1. lednu 2028. Jedná se o ustanovení, která vyžadují delší časový prostor pro adaptaci státní správy a dotčených provozovatelů na novou právní úpravu.

Zásadní změny, které novela přináší:

Digitalizace ohlašování výstupů jednorázového měření emisí

Posunutá účinnost od 1. ledna 2026 je stanovena u změn souvisejících s digitalizací procesů týkajících se jednorázového měření emisí. Jedná se o tyto změny:

• Oznamování plánovaného jednorázového měření emisí - provozovatel bude nově povinen ohlásit termín plánovaného jednorázového měření prostřednictvím integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností v oblasti životního prostředí (ISPOP) nejméně 5 pracovních dní před provedením měření.
• Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) může již dle platné právní úpravy provádět měření emisí za účelem ověření plnění emisních limitů a zjištění úrovně znečišťování. Údaje z tohoto kontrolního měření emisí bude ČIŽP nově povinna ohlásit do ISPOP.
• Ohlašování výsledků provedeného jednorázového měření - povinnost ohlašovat výsledky jednorázového měření se převádí z provozovatele zdroje na autorizovanou osobu, která jednorázové měření emisí provádí. Autorizovaná osoba má povinnost vypracovat protokol o měření a ohlásit údaje z měření uvedené v protokolu do 60 dnů od provedení měření do ISPOP.

Změny ohledně kontinuálního měření emisí

Změny týkající se kontinuálního měření mají účinnost odloženu až k 1. lednu 2028.

• Rozšiřuje se povinnost provádět kontinuálního měření emisí na další kategorie stacionárních zdrojů. Dochází tedy k rozšíření přílohy č. 4 v části B bodu 1 o další kategorie zdrojů.
• Současně bude moci krajský úřad uložit provádění kontinuálního měření emisí individuálně v povolení provozu zdroje i u dalších zdrojů neuvedených v příloze č. 4, a to v rámci správního řízení o povolení provozu zdroje nebo jeho změny na základě posouzení konkrétních okolností provozu konkrétního zdroje.
• Od 1. ledna 2028 bude platit povinnost provozovatele zdroje ohlašovat výsledky kontinuálního měření emisí elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší (ISKO). Rozsah a podmínky pro ohlašování stanoví vyhláška č. 415/2012 Sb. Ohlašování bude probíhat v téměř reálném čase.
• Současně je však stanovena výjimka z povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí do ISKO pro kontinuální měření prováděné na spalovacím stacionárním zdroji spalujícím výhradně zemní plyn.

Nový institut nepřetržitého sledování provozního parametru

• Provozovatel, který zjišťuje emise pravidelným jednorázovým měřením, bude muset současně zajistit nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru, aby bylo kontrolovatelné, zda technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanovené v povolení provozu skutečně správně fungují, a to po celou dobu provozu.
• Sledování a zaznamenávání provozního parametru se bude týkat pouze zdrojů v příloze č. 2 zákona, které měří emise jednorázovým měřením a u kterých bude stanovena povinnost sledování provozního parametru ve vyhlášce č. 415/2012 Sb.
• Ve vyhlášce bude stanoven rozsah, způsob a podmínky stanovení provozního parametru. Provozní parametr pak konkrétně uloží krajský úřad v povolení provozu zdroje.
• Pokud není možné provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu v povolení provozu zdroje podle § 12 odst. 4 písm. d) zákona č. 201/2012 Sb., která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.

Kategorizace zdrojů a sčítací pravidla

• Provádí se změny v úpravě zařazování stacionárních zdrojů a sčítacích pravidel. Postup při kategorizaci zdroje a podmínky sčítání jsou komplexně upraveny v novém § 4a a § 4b zákona č. 201/2012 Sb.
• Fakticky se v zásadě jedná o zákonné zakotvení dosavadní aplikační praxe a praxe doporučované metodickým pokynem MŽP.
• Zvláštní postup kategorizace zákon stanoví nově pro kódy uvedené pod čísly 11.1. - 11.9. v příloze č. 2 k zákonu. Do těchto kategorií lze zdroj zařadit při dodržení pravidel kategorizace pouze, pokud není daný stacionární zdroj zařaditelný pod jiný kód uvedený v příloze č. 2 k zákonu, tedy kódy označené čísly 1.1. - 10.2.
• Zařazování do kódu 12.1. je možné pouze, pokud se jedná o stacionární zdroj typově odpovídající popisu tohoto kódu, pod tento kód se tedy zařazují pouze činnosti spočívající v manipulaci se sypkými materiály včetně jejich skladování na otevřených plochách jinde neuvedené s celkovou projektovanou plochou deponií 3000 m2 a vyšší s výjimkou stavenišť.
• Kód 12.2. slouží výhradně pro stacionární zdroje, u kterých bylo požádáno o tzv. dobrovolné povolení provozu. U těchto zdrojů dochází ke stanovení požadavků a míry právní regulace ad hoc v návaznosti na charakteristiku daného konkrétního stacionárního zdroje.
• Nově je také stanoveno, že pravomoc určit závazné zařazení stacionárního zdroje má krajský úřad, a to v rámci řízení o povolení provozu nebo v řízení o změně povolení provozu.

Změny v povolování zdrojů

• Jedná se o změny ve vedení správních řízení a jiných postupů týkajících se povolování stacionárních zdrojů. Cílem těchto změn je zejména zefektivnit povolovací procesy.
• Nově má být v § 13a upraveno rozhodování v pochybnostech, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č. 2, a rozhodování v pochybnostech, zda jde o stacionární zdroj sloužící výhradně k výzkumu a vývoji. Kompetence k rozhodování je stanovena krajskému úřadu. V rámci tohoto řízení může vydat své vyjádření také Česká inspekce životního prostředí.
• Dále se např. navyšují správní poplatky za správní rozhodnutí podle zákona o ochraně ovzduší, upravuje se institut tzv. vyhodnocení zkušebního provozu (§ 12a), upravuje se vydávání úplného znění výrokové části povolení provozu (s ohledem na větší přehlednost povinností vyplývajících z povolení provozu) a další.

Změny u Programů zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

• Cílem změn je zlepšení účinnosti programů. Programy budou mimo jiné opět vydávány formou opatření obecné povahy, aby byla opatření v nich uložená vynutitelná.

Další změny

• Zavádí se nový druh přípustné úrovně znečištění (imisí) - národní cíl snížení expozice. Jedná se o doplnění chybějící transpozice přílohy č. XIV oddílu B směrnice 2008/50/ES. Národní cíl snížení expozice je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5 pro období referenčního roku za účelem omezení škodlivých účinků na lidské zdraví.
• Přímo zákonem jsou stanovena pravidla kategorizace tzv. vyjmenovaných stacionárních zdrojů (doposud upraveno pouze metodickým pokynem). V té souvislosti také dochází k revizi přílohy č.
• Zpřesňují se sčítací pravidla pro účely stanovení celkového jmenovitého tepelného příkonu.
• Stacionárním zdrojem jsou nově i zdroje používané pouze k výzkumu, vývoji nebo zkoušení nových výrobků a procesů, avšak jejich provozovatelé budou povinni plnit pouze povinnosti uvedené v § 17 odst. 1 písm.
• Doplňuje se pravomoc krajských úřadů rozhodovat v pochybnostech o tom, zda se jedná o stacionární zdroj uvedený v příloze č.
• V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru (např. tlaková ztráta filtru, teplota dopalovací komory, spotřeba zemního plynu dopalovací jednotky apod.) pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis.
• Kontinuální měření emisí bude možné uložit i provozovatelům jiných stacionárních zdrojů než uvedených v příloze č. 4 (může tak stanovit krajský úřad v povolení provozu).
• Programy zlepšování kvality se nově budou povinně zpracovávat také v případě nedosažení národního cíle snížení expozice. Znovu budou mít formu opatření obecné povahy (vydávaného bez řízení o jeho návrhu).
• Mění se pravidla pro smogové situace. Regulačním řádem (formou nařízení) budou moci obce nově regulovat nejen dopravu, ale v podstatě jakoukoli činnost, která je zdrojem znečišťování (s výjimkou stacionárních zdrojů podle přílohy č. 2). Půjde o analogii ke krátkodobým akčním plánům podle čl. 24 směrnice 2008/50/ES.
• Zavádí se institut minimálních vzdáleností mezi stacionárním zdrojem uvedeným v příloze č. 2a a stanovenými plochami vymezenými v územním plánu.
• Dochází ke změnám v právní úpravě nízkoemisních zón, neboť dosud nebyly v ČR nikdy využity. Obce budou mít širší možnosti nastavit jejich režim podle vlastních potřeb.
• Do nízkoemisní zóny budou oprávněna vjet: a) vozidla odpovídající emisní kategorie (stanovené v opatření obecné povahy), b) zvláštní vozidla podle přílohy č. 8, c) vozidla s individuální výjimkou.
• Ruší se plošná výjimka pro vjezd vozidel rezidentů (těm bude možné udělovat pouze individuální výjimky ze zákonem stanovených důvodů).
• Ruší se podmínka povinnosti existence objízdné komunikace. Do nízkoemisní zóny však nebude možné zahrnout průjezdní úsek dálnice nebo silnice I. třídy.
• Vozidla se nebudou označovat fyzickými emisními plaketami, ale zařazování vozidel a následná identifikace bude probíhat digitálně prostřednictvím registru silničních vozidel.
• Obec bude mít možnost zavést nízkoemisní poplatek (nepůjde o místní poplatek), jehož výnos bude příjmem fondu zlepšování kvality ovzduší obce.
• Sazba poplatku za znečišťování ovzduší se od roku 2025 zvyšuje a dále se bude automaticky zvyšovat podle zákonné inflační doložky.
• Vyjasňuje se, že v otevřeném ohništi lze spálit jen suché rostlinné materiály, které nejsou znečištěné nebo jinak kontaminované cizorodými chemickými látkami. Přitom nejsou dotčena ustanovení zákona o odpadech, tj.
• Zhotovitel podle stavebního zákona je povinen při provádění záměru, jeho změně nebo při odstraňování stavby dodržovat opatření k předcházení vzniku prašnosti a k omezování jejího šíření v souladu s přílohou č. 10, je-li to pro něj technicky možné a ekonomicky přijatelné. Splnění této povinnosti nebo technickou nemožnost nebo ekonomickou nepřijatelnost je zhotovitel povinen prokázat na vyžádání orgánu ochrany ovzduší.

Národní program snižování emisí (NPSE)

NPSE patří mezi základní koncepční dokumenty v oblasti ochrany ovzduší a snižování emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. MŽP jej zpracovává a průběžně aktualizuje od roku 2007.

Čtěte také: Dětské ekologické aktivity

Požadavek na zpracování NPSE vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší.

NPSE schvaluje svým usnesením vláda. Aktuálně platný NPSE schválila vláda ČR v prosinci 2023.

NPSE, mimo jiné, stanoví, jakým způsobem budou dosaženy národní závazky ke snížení emisí, které Česká republika přijala (dříve se označovaly jako „emisní stropy“). Tyto závazky byly stanoveny pro několik vybraných znečišťujících látek (oxidy dusíku, oxidy síry, těkavé organické látky s výjimkou metanu, amoniak a suspendované (prachové) částice PM 2,5) a to pro roky 2020, 2025 a 2030.

NPSE definuje opatření ke snížení emisí výše jmenovaných látek tak, aby byly splněny národní závazky. Protože na základě snižujících opatření klesá množství znečišťujících látek uvolňovaných do atmosféry, přispívá tak i k nápravě případného nevyhovujícího stavu ovzduší na celonárodní úrovni.

Programy zlepšování kvality ovzduší (PZKO)

PZKO vydává MŽP ve spolupráci s obcemi a kraji a dále krajským úřadem a obecním úřadem v případě překročení některého imisního limitu stanoveného v bodě 1 a 3 přílohy č. 1 zákona o ochraně ovzduší. PZKO se vydávají zvlášť pro každou zónu a aglomeraci dle přílohy č. 3 zákona o ochraně ovzduší.

Čtěte také: Pracovní programy pro životní prostředí v Řecku

Cílem PZKO je stanovit opatření k dosažení požadované kvality ovzduší v době co možná nejkratší. PZKO stanovují opatření zejména na regionální a lokální úrovni.

Obec a kraj provádějí opatření, která jim byla uložena v PZKO v rámci svých možností tak, aby bylo imisního limitu dosaženo co nejdříve (§ 9 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší).

Obec a kraj jsou povinny vypracovat do 12 měsíců ode dne vyhlášení programů zlepšování kvality ovzduší ve Věstníku MŽP svůj časový plán provádění opatření a tento plán zveřejnit způsobem umožňujícím dálkový přístup (§ 9 odst. 4 zákona o ochraně ovzduší).

Krajský úřad prověří u stacionárních zdrojů uvedených v PZKO možnost zpřísnění nebo stanovení dalších specifických emisních limitů, doplňujících technických podmínek provozu nebo emisních stropů (§ 13 odst. 1 zákona o ochraně ovzduší).

Střednědobá strategie zlepšení kvality ovzduší v ČR

Kvalita ovzduší v České republice dlouhodobě nesplňuje požadavky stanovené národní a evropskou legislativou pro ochranu zdraví lidí a ekosystémů a vyvolává v zatížených oblastech významná zdravotní rizika pro jejich obyvatele.

Čtěte také: Ekologické vzdělávání

Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR je zastřešujícím koncepčním dokumentem, který shrnuje výstupy Národního programu snižování emisí České republiky a 10 programů zlepšování kvality ovzduší zpracovaných pro 7 zón a 3 aglomerace. Strategie byla schválena dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

Povinné revize kotlů

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) na základě vyhodnocení situace po první vlně povinných revizí kotlů, které zavedl zákon o ochraně ovzduší z roku 2012 na návrh poslanců ODS, navrhuje sociálně přijatelnější změny v zákoně o ochraně ovzduší.

Do konce roku 2016 musel ze zákona každý kotel na pevná paliva v České republice projít tzv. revizí svého stavu. Ne každý výrobce má však dostatečný počet vyškolených kontrolorů, kteří by byli rovnoměrně rozmístěni po celé České republice.

V praxi pak docházelo k absurdním situacím, kdy kontroloři požadovali za revizi kotle neúnosně vysoké ceny navýšené o cenu za dopravu. Tomu chce ministerstvo do budoucna zabránit a současně i snížit frekvenci revize, aby se lidé pod tíhou finančních nákladů povinnosti nevyhýbali.

První vlna revizí v roce 2016 potvrdila, že technický stav kotlů v České republice není dobrý a podíl kotlů s nějakou závadou či nesrovnalostí je podle odborníků z řad výrobců kotlů až 80 %.

Se změnou zákona by se i posunul termín další plošné revize kotlů. Termín další revize tak bude až v roce 2019. Tedy ze dvou let se frekvence revizí zvýší na jednou za 3 roky.

tags: #programy #zlepšování #kvality #ovzduší #novela

Oblíbené příspěvky:

• Vlci a medvědi v Česku
• Ekologická stopa větrných elektráren
• Příznaky znečištění studny
• Ohrožení demokracie v kmeni
• Rostlinné akvárium podle Diany Walstadové