Projekce emisí skleníkových plynů za 10 let

Planeta se otepluje výrazně rychleji, než se lidstvo zavázalo. Cílem klimatických dohod bylo udržet oteplení do 1,5 stupně nad předprůmyslovou éru, ale podle nové zprávy Mezivládního panelu OSN pro změny klimatu (IPCC) se zdá, že teploty vzrostou přibližně dvojnásobně.

„Projekce globálních emisí staví omezení oteplování na 1,5 stupně Celsia mimo dosah a komplikují udržení oteplování pod dvěma stupni po roce 2030,“ uvedl IPCC, jehož analýzy vytváří více než dvě stě vědců. Teploty ve světě dosud stouply ve srovnání s předindustriální érou o více než 1,1 stupně a při pokračování současného trendu by oteplení do konce století dosáhlo 3,2 stupně Celsia. Experti se domnívají, že za takové situace by dopady tvrdě pociťovala velká část lidstva.

Podle odborné veřejnosti je třeba pro odvrácení katastrofálních důsledků klimatických změn omezit k roku 2030 produkci skleníkových plynů asi o polovinu a do roku 2050 dosáhnout uhlíkové neutrality. Mnohé vlády včetně té americké nebo Evropské unie již oznámily plány v tomto duchu, globální emise ale zatím stále sílí.

„Nová zpráva Mezivládního panelu pro změnu klimatu je výčtem nedodržených klimatických slibů. Je to spis plný hanby zaznamenávající prázdné sliby, které nás pevně usazují na cestu ke světu, ve kterém se nedá žít,“ uvedl generální tajemník OSN António Guterres. Zpráva podle něj ukazuje „uskutečnitelné a finančně dostupné“ cesty k naplnění zmíněného teplotního cíle, který je zakotven v pařížské dohodě z roku 2015.

Recept „jak z toho ven“ známe

„V první řadě musíme ztrojnásobit rychlost přechodu na obnovitelné zdroje energie,“ vyzývá Guterres. Ta podle agentury Reuters hovoří o potřebě drasticky omezit využívání fosilních paliv, jako jsou ropa nebo uhlí, zalesňovat krajinu či snížit spotřebu masa. Dále volá po masivní finanční podpoře chudých zemí, které si opatření, jako je elektrifikace dopravy nebo zvyšování energetické efektivity, nemohou dovolit.

Čtěte také: Energie z obnovitelných zdrojů

Panel odborníků ve zprávě také popisuje, že lidstvo by po prolomení cílů formulovaných v pařížské dohodě teoreticky mohlo oteplení klimatu vrátit na kýženou úroveň. Klimatické cíle jsou aktuálně podkopávány pokračujícími investicemi do infrastruktury pro fosilní paliva a kácením lesů pro tvorbu zemědělské půdy, píše IPCC. Součástí těchto scénářů jsou pohlcování oxidu uhličitého z atmosféry přírodními i umělými postupy, ale také potenciálně riskantní postupy jako vypouštění aerosolů do oblohy ve snaze odrážet sluneční světlo, napsala agentura AP.

„Velké poselství, s nímž přicházíme, je to, že lidské činnosti nás dostaly do těchto potíží a že aktivita lidí nás z nich zase může dostat,“ uvedl vědec Skea. On a jeho kolegové podle AP ve své zprávě nepřipisují vinu za aktuální vývoj konkrétním zemím.

Generální tajemník OSN ve svém prohlášení kritizuje „vlády a korporace s vysokými emisemi“, které prý zavírají oči nad problémem a „přilévají olej do ohně“. „Klimatičtí aktivisté jsou někdy prezentováni jako nebezpeční radikálové. Skutečně nebezpečnými radikály jsou ale země, které zvyšují produkci fosilních paliv,“ uvedl Guterres.

Co je v sázce

Není to poprvé, co činitelé a experti OSN přicházejí s podobnými závěry, varování jsou ovšem v posledních letech a měsících stále naléhavější. Nejnovější publikace zakončila již šestý hodnotící cyklus IPCC, přičemž na další várku zpráv by se podle Reuters mohlo čekat více než pět let.

Nové hodnocení reakce na změny klimatu zahrnuje i některá pozitivní zjištění a například poukazuje na rostoucí cenovou dostupnost šetrnějších technologií. Výroba elektřiny ze sluneční energie údajně dnes stojí v průměru o 85 procent méně než v roce 2010, zatímco u větrné energie činí pokles 55 procent.

Čtěte také: Digitální stopa: Příběh na Instagramu

Čeští experti se shodují

Do budoucna je jediná cesta opustit fosilní zdroje energie a pečovat o krajinu tak, aby byla schopná pohlcovat uhlík. To jsou podle klimatologa Radima Tolasze hlavní sdělení této zprávy. „Reporty, vydávané vždy po několika letech, si jsou podobné jak vejce vejci,“ uvedl Tolasz, který je zástupcem Česka v IPCC. „Na druhou stranu informace, které v reportech jsou (…), jsou pořád přesnější, jasnější. Ta věda si je jistější, že hodnoty, které tam uvádí (…), budou i z hlediska odhadů naplněnější. To znamená, že jsou reálnější,“ zdůraznil Tolasz.

Zpráva IPCC podle něj jednoznačně ukazuje, že do budoucna je jedinou správnou cestou odchod od fosilních zdrojů. „Ale zároveň, když se řekne mitigace, tak to neznamená jen, že přestaneme pálit uhlí. Tam je ještě druhá velká část. A to je to, že se budeme starat o krajinu a to, aby krajina pohlcovala (..) uhlík, aby uhlíkový cyklus byl zdravý,“ řekl. Tolasz poznamenal, že klimatologové i IPCC už více než deset let usilují o to, aby státy nebyly závislé na jednom zdroji energie jen proto, že je levný nebo je na něj navázán místní průmysl.

„Teď je otázka, jestli to, co se děje na východ od nás, tomu (odklonu od fosilních zdrojů) pomůže, nebo nepomůže. (…) Teď se všichni tváří, že odejdeme od uhlí a hodně rychle. Ale já si nedělám iluze, že jak se krize vyřeší, aspoň trošku, že na to všichni nezapomenou,“ dodal Tolasz.

Podle analytičky Kateřiny Davidové z nevládní organizace Centrum pro dopravu a energetiku pak zpráva ukazuje, že to, co jsme dělali dosud, už nestačí. Podotkla, že je třeba, aby evropské státy zvýšily své klimatické závazky.

V rozhovoru pro INFO.CZ a univerzitní portál ScienceZoom.cz mimo jiné tvrdí, že v oblasti produkce emisí skleníkových plynů nastane už brzy zásadní bod zlomu. Tim Flannery, australský paleontolog, zoolog a environmentalista, říká: „Když jsem byl v roce 2009 v Pekingu, uvědomil jsem si, jak hrozně znečištěné je tam ovzduší. Proto Číňané už kolem roku 2007 začali dělat skutečně výrazné kroky ke snížení znečištění ovzduší.“

Čtěte také: Poplatky za odpad v ČR

Čína vyrábí většinu solárních panelů na světě. A jsou velmi levné. Mohou být vyváženy kamkoli. Totéž dělají s elektrickými vozidly. Myslím, že to, co začalo jako snaha vyčistit vzduch, se stalo novým zdrojem zisku pro čínskou ekonomiku. To bude hlavním důvodem. Čína dnes vede v instalaci čisté energie. Asi polovina veškeré čisté energie na světě byla loni vyrobena v Číně.

Projekce říkají, že emise z Číny klesnou do konce desetiletí o 10 %. Náklady spočívají v tom, že musíte zaplatit za uhlí, těžbu a za sanaci důlního prostoru, musíte amortizovat náklady na turbíny. Takže se jedná o souhrn všech těchto nákladů. Výsledkem je zhruba 35 eur za megawatthodinu. Ale když vezmete solární energii, náklady jsou zhruba 5 eur za megawatthodinu.

V Austrálii, kde máme dostatek solárních panelů, nyní přecházíme na používání baterií se solárními panely místo uhlí, protože je to levnější.

„Když jsem se tam přestěhoval v roce 1999, nebyla tam ani jedna větrná elektrárna. Veškerá energie pocházela z plynu a uhlí, protože tam nebyly žádné vodní zdroje. Ale v roce 2009 už tam nebylo žádné uhlí. Dnes už ani plyn. Tento stát nyní spoléhá pouze na větrnou a solární energii a vyváží ji i do jiných států. A kvalita života v Jižní Austrálii je velmi dobrá. Ekonomika roste. Takže je to možné,“ dodává Tim Flannery.

Evropská agentura pro životní prostředí (EEA) odhaduje, že EU dosáhla svých tří cílů v oblasti klimatu a energetiky pro rok 2020, a to snížení emisí skleníkových plynů o 20 % ve srovnání s rokem 1990, zvýšení podílu využívání obnovitelných zdrojů energie na 20 % a zvýšení energetické účinnosti o 20 %.

Podle odhadů EEA byly v roce 2020 hrubé emise skleníkových plynů v EU-27 o 31 % nižší než v roce 1990. To představuje výrazné překročení cíle snížení emisí o 20 %. Čisté emise EU dle odhadů poklesly ve stejném období o 34 %.

Na základě předběžných údajů však svého národního cíle v roce 2020 dosáhlo pouze 21 členských států. Země, které svůj cíl nesplnily, tedy Bulharsko, Kypr, Finsko, Německo, Irsko a Malta, by musely využít flexibilních opatření, jako je nákup emisních kvót od jiných zemí EU, aby své zákonné cíle splnily.

Hospodářská odvětví spadající pod evropský systém obchodování s emisemi (EU ETS), včetně výroby elektřiny a těžkého průmyslu, dosáhla mnohem výraznějšího snížení emisí než odvětví nespadající pod EU ETS, zahrnující odvětví dopravy, budov a zemědělství.

Podle předběžných odhadů EEA dosáhla EU v roce 2020 podílu výroby obnovitelných zdrojů energie (OZE) na spotřebované energii ve výši 21,3 %. Podle analýzy agentury EEA je celkový pozitivní pokrok způsoben především zvýšeným využíváním OZE pro výrobu elektřiny, vytápění a chlazení.

Dosažení 20% snížení spotřeby energie se zdálo být po mnoho let nepravděpodobné, ale zdá se, že rozsáhlá omezení v roce 2020 v důsledku pandemie onemocnění COVID-19 stlačila spotřebu primární energie a konečnou spotřebu energie v EU pod cílovou úroveň, a to o 5 %, resp. 3 %.

EU v červnu přijala cíl do roku 2030 snížit čisté emise skleníkových plynů o 55 % oproti úrovni z roku 1990. Tento cíl otevírá cestu k dosažení klimatické neutrality v EU do roku 2050.

EEA odhaduje, že podle nejnovějších dostupných národních prognóz by realizace politik a opatření v oblasti klimatu a energetiky, které jsou v současné době plánovány na národní úrovni, mohla do roku 2030 vést ke snížení čistých emisí o 41 %.

Je proto zapotřebí dalšího snížení emisí, které může EU nasměrovat k dosažení cíle 55 % do roku 2030 a ke klimatické neutralitě do roku 2050. Zpráva rovněž uvádí, že k dosažení cíle EU v oblasti OZE je třeba pokračovat v jejich zavádění pro výrobu elektřiny. Cílem Evropské unie je dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050.

Toho se EU snaží docílit mimo jiné finanční motivací odklonu od využívání fosilních paliv, k níž mimo jiné patří systém obchodování s emisními povolenkami, tzv. EU ETS. Vzhledem k tomu, že tempo snižování emisí nebylo dostatečné pro dosažení stanovených cílů, došlo v roce 2023 k další aktualizaci směrnice o systému EU ETS. Nové pravidlo vyžaduje snížení emisí v rámci tohoto systému do roku 2030 o 62 % oproti roku 2005.

Revidovaná směrnice zavádí nový systém obchodování s emisemi s názvem EU ETS 2, který pokrývá oblast zodpovědnou za 47 % emisí CO2. Nový systém EU ETS 2, schválený loni, je rozšířením stávajícího EU ETS. Rozdíl mezi oběma systémy je v tom, že zatímco systém EU ETS penalizuje přímo znečišťovatele, který musí povolenky nakupovat, u EU ETS 2 nebudou své emise sledovat a povolenky k jejich pokrytí nakupovat přímo koncoví spotřebitelé, ale dodavatelé paliv.

Cílem celého nastavení je ovšem snížení emisí do roku 2030 o 42 % ve srovnání s úrovní v roce 2005. Klíčové je ovšem ono „v cenách roku 2020 upravených o inflaci“. K ceně 45 EUR je třeba ještě připočítat inflaci mezi lety 2020 a 2027, kdy už budou regulované firmy povolenky kupovat.

V modelové situaci, kdy cena dosáhne stropu po započtení zmíněné inflace to znamená, že při vytápění plynem, jehož spalováním vzniká na každou MWh zhruba 201 kg CO2, budou náklady na emisní povolenku stát kolem 365 Kč/MWh. Jinými slovy, vytápění zemním plynem se prodraží asi o 365 korun na spotřebovanou megawatthodinu včetně DPH. Vytápění uhlím, jehož emisivita je asi 364 kg CO2 na MWh, se prodraží asi o 660 korun na MWh. Litr benzínu bude stát zhruba o 3,60 korun navíc, litr nafty zhruba o 4 koruny.

Pro vyrovnání dopadů dekarbonizace vznikl sociální klimatický fond, který bude řešit společensko-ekonomické dopady cen uhlíku v odvětvích, na něž se vztahuje systém ETS2. Fond se soustředí na zmírňování energetické a dopravní chudoby způsobené rozšířením systému emisních povolenek a vyrovnání rostoucích nákladů na fosilní paliva v důsledku rozšíření systému obchodování s emisemi skleníkových plynů na další odvětví v Evropské unii.

Cíle snižování emisí, ani systém emisních povolenek nejsou samoúčelné. Jedná se o snahu EU přispět k předcházení dopadům změny klimatu.

Právě i to je smyslem celého systému EU ETS - zvýšením nákladů na energie Evropany motivovat ke snížení spotřeby fosilních paliv, mírnit tak změnu klimatu a peníze takto získané investovat do dalších fází energetické tranzice.

Domácnosti mají různé možnosti, jak se k celé situaci postavit a eliminovat dopad povolenek na svoje rozpočty. V osobní dopravě mohou například upravit své chování a využívat hojněji veřejnou dopravu, případně investovat do elektroaut s tím, že s přechodem od velké energetiky k obnovitelným zdrojům se sníží také emisní stopa elektřiny.

Možností, jak se vyhnout poplatkům za emise z vytápění, je několik. Emisní povolenkou není zatížené topení biomasou. Největší vliv na snížení ceny vynaložené na emise CO2 je už zmíněné snížení spotřeby, která je na začátku produkce CO2.

Projekce emisí se zpravidla dělí do několika kategorií, pro které jsou vhodně zvoleny konkrétní výpočetní modely: Energetika, Průmyslové procesy a využití produktů (IPPU), Zemědělství, Lesnictví a změny ve využívání půdy (LULUCF) a Odpady. K jejich stanovení se využívají dva scénáře: scénář WEM (s existujícími opatřeními, z angl. With Existing Measures) a scénář WAM (s dodatečnými opatřeními, z angl. With Additional Measures). Oba tyto scénáře vycházejí jak z údajů nejnovější roční inventarizace emisí (prováděné každý rok), tak ze současných pravidel a plánovaných předpisů.

Celkové emise skleníkových plynů se vykazují jako součet emisí CO2, N2O, CH4, HFCs, PFCs, SF6 a NF3 vyjádřených v ekvivalentu oxidu uhličitého (CO2 ekv.). Pro přepočet emisí plynu na CO2 ekv. se jeho emise vynásobí potenciálem globálního oteplování (GWP - global warming potential).

Následující grafická zobrazení poskytují přehled výsledků nejnovějších projekcí z roku 2025. Obrázky zobrazují distribuci celkových skleníkových plynů (součet všech skleníkových plynů vyjádřených jako ekvivalent CO2) podle sektorů pro roky 2022 a 2050 (scénář WEM, s existujícími opatřeními). Největší podíl na celkových emisích skleníkových plynů měl v roce 2022 sektor energetiky (73 %, z toho 97 % připadá na spalování paliv), v budoucnu se však očekává pokles, a to zejména v důsledku snížení emisí z veřejné výroby elektřiny a tepla.

V průmyslovém odvětví (12 % celkových emisí v roce 2022) se současná legislativa zaměřuje především na snižování emisí F-plynů, zejména fluorovaných uhlovodíků (HFC), které se hojně používají v chladicích a klimatizačních systémech. V zemědělství (7 % v roce 2022) mají emise tendenci klesat díky poklesu používání syntetických hnojiv, což vede ke snížení emisí oxidu dusného ze zemědělské půdy.

Sektor LULUCF byl do roku 2017 jediným sektorem, který působil jako pohlcovač skleníkových plynů, od roku 2018 působí jako emitent - v roce 2022 se podílel 3 % na emisích v důsledku současného výskytu kůrovců a souvisejícího odumírání smrků. Již nyní však ze submise pro rok 2025 víme, že v sektoru LULUCF opět dochází k propadu skleníkových plynů.

Jelikož celkové emise vykazují obdobný trend jako emise z energetiky, je zásadní zaměřit se na tento sektor. Vypočtený rozdíl mezi scénáři WEM a WAM k roku 2050 činí 23,95 Mt CO2 ekv. a je způsoben vyšší cenou uhlíkových kreditů v EU ETS, zavedením ETS2 (pro budovy a dopravu) a rychlostí vyřazování hnědého a černého uhlí z provozu (scénář WAM nepočítá s jejich využitím po roce 2035).

Do sektoru průmyslu patří emise z technologických procesů, přičemž zde nejsou zahrnuty emise z primárního spalování paliv, včetně spalování paliv používaných k jejich zajištění. Scénář WEM zahrnuje politiky a opatření, které ovlivňují spotřebu F-plynů, kromě posledního nařízení č. 2024/573. Není pravděpodobné, že by v ČR došlo k rychlému poklesu výrobní kapacity u významných produktů, jako je vápno, cement nebo čpavek.

Důvodem prudkého poklesu je plánovaná technologie zachycování a ukládání uhlíku při výrobě železa a oceli a nekovových nerostů od roku 2035. V tomto sektoru se v současné době neplánují žádná další opatření ke snížení emisí skleníkových plynů, takže hodnoty byly vypočteny pouze pro scénář WEM.

V současné době převažují ve vývoji lesů disturbance (úbytek jehličnatých porostů způsobený suchem a napadení kůrovcem), a proto je jakákoli projekce zdrojů emisí z lesů velmi nejistá - vypracován byl pouze scénář WEM. Související nárůst asanační těžby v roce 2018 proměnil lesní půdu a celý sektor LULUCF ve významný zdroj skleníkových plynů.

V České republice se emise z odpadů zvyšují v důsledku hromadění organického uhlíku na skládkách, rostoucího množství produkovaného tuhého komunálního odpadu a omezených možností jeho zpracování. V poslední době se tento trend začíná měnit a pozorujeme mírnou stagnaci emisí ze skládek, které jsou klíčovým zdrojem emisí skleníkových plynů z tohoto sektoru v ČR. Nižší produkce skleníkových plynů je způsobena především zvýšeným zachycováním skládkového plynu (angl. landfill gas, LFG).

tags: #projekce #emisí #skleníkových #plynů #za #10

Oblíbené příspěvky:

• Velkoformátové obrazy s přírodou
• Likvidace aut Karlovy Vary
• Tipy pro odhlučnění odpadního potrubí
• Obnovitelné zdroje – ČR
• Definice a charakteristika obecného ohrožení