Obchodovatelné Emisní Limity: Princip a Fungování

Pokud bychom měli vybrat téma, které v poslední době v České republice zvlášť rezonuje, je to bezpochyby problematika EU ETS 2 - rozšíření systému emisního obchodování na další oblasti, které vzbuzuje horlivé diskuse na domácí i evropské úrovni.

Emisní obchodování je nástroj motivující ke snižování emisí skleníkových plynů co nejefektivnějším způsobem. Subjekty, které mají možnost redukovat emise s nižšími náklady, mohou uspořené emisní povolenky nebo jiné emisní kredity prodat těm, u nichž by taková redukce byla nákladnější.

Evropský Systém Emisního Obchodování (EU ETS)

EU ETS byl spuštěn Evropskou unií v roce 2005 jako první velký systém pro obchodování s emisemi skleníkových plynů (a do začátku roku 2021, kdy začal fungovat národní ETS v Číně, byl největším systémem svého druhu na světě). EU ETS zahrnuje přibližně 11 000 zařízení ze sektorů energetiky, výroby oceli a železa, cementu a vápna, celulózy a papíru, sklo-keramického průmyslu, chemického průmyslu, rafinérií a dalších odvětví a rovněž provozovatele letecké a námořní přepravy v 30 státech.

Provozovatelé monitorují své emise, vykazují je každoročně Ministerstvu životního prostředí a vyřazují za ně povolenky. Část povolenek dostanou provozovatelé bezplatně, zbytek si mohou koupit na trhu nebo v aukci. EU ETS pro stacionární zařízení, leteckou dopravu a námořní dopravu pokrývá cca 1,5 mld. t CO2 ročně. V roce 2030 mají emise v EU ETS být o 62 % nižší než v roce 2005. K roku 2023 již došlo ke snížení emisí v sektorech zahrnutých v EU ETS o 48 % oproti roku 2005, za ČR činí toto snížení téměř 46 %. Údaje o fungování EU ETS lze dohledat na webu Evropské agentury pro životní prostředí (EEA).

Elektrárny a průmyslové závody vypouštějící skleníkové plyny dnes musí prokázat, že mají na tyto emise povolenky v příslušném rozsahu. Každý rok vydává EU určité množství těchto povolenek, přičemž toto množství (tzv. emisní strop) se v průběhu let rovnoměrně snižuje - v souladu s emisními cíli EU. Elektrárny a další provozy zapojené do systému si povolenky nakupují v aukci (nebo je mohou obdržet zdarma) a následně s nimi volně obchodují na burze.

Čtěte také: Prezentace k obchodovatelným emisím

Množství povolenek nabízených v dalších letech (tj. maximální množství povolených emisí) EU postupně snižuje. Zároveň možnost volného obchodování s povolenkami zaručuje, že ke snižování emisí dochází nejdříve ve firmách, kde je realizace nejlevnější.

Systémy pro obchodování s emisemi jsou tržním mechanismem, který je založen na principu, že znečišťovatelé by za poškozování životního prostředí měli platit. Tyto platby motivují elektrárny a další provozy ke snižování vlastních emisí a zároveň lze získané prostředky alespoň částečně využít k napravení způsobených škod. Ekonomové tento princip nazývají tzv. internalizací externalit (zde je externalitou vypouštění skleníkových plynů, jimiž znečišťovatelé dosud zatěžovali přírodu a celou společnost, aniž by za to museli zaplatit).

Právě existence externalit, které se v modelu ideálního trhu nevyskytují, vede k neférovému zvýhodnění znečišťovatelů. K redukování množství emisí však přesto dochází, neboť emisní strop Evropská unie postupně snižuje. Méně povolenek v oběhu rovněž znamená, že jejich cena roste.

Od doby zavedení systému byla v některých letech cena povolenek velice nízká, často jako důsledek oslabení ekonomiky (např. při propadu ekonomické produkce během finanční krize v letech 2008-2009 nebo na počátku koronavirové pandemie v roce 2020, ale i v období 2013-2017 kvůli přebytku povolenek). V roce 2020 se za tunu CO2 průměrně platilo 25 €, na začátku roku 2023 pak cena evropské povolenky v důsledku vysoké poptávky překonala hodnotu 100 €.

Kromě toho zahrnuje 371 provozovatelů letadel v rámci Evropského hospodářského prostoru (EHP). Souhrnně pokrývá přibližně 36 % emisí skleníkových plynů v EU1. V letech 2013-2020 bylo bezplatně přiděleno cca 43 % povolenek, především pro emisně intenzivní průmyslová odvětví. Zbylých 57 % bylo určeno k vydražení (množství skutečně vydražených povolenek však bylo nižší).

Čtěte také: Vše o emisních normách

Bezplatné emisní povolenky jsou určeny takovým odvětvím hospodářství, ve kterých by bylo snadné přesunout výrobu do zemí, kde nejsou emise skleníkových plynů omezovány. Při důsledném uplatnění dražby povolenek by tak mohlo docházet k odlivu výrobních závodů z EU a navýšení emisí v jiných zemích. Aby bylo dosaženo emisních cílů, které si EU stanovila pro roky 2020 a 2030, docházelo od roku 2013 k rovnoměrnému snižování maximálního množství povolenek.

Kromě toho od 1. 1. 2019 množství alokovaných povolenek ovlivňuje ještě mechanismus tzv. Rezervy tržní stability (Market Stability Reserve, MSR), který má za cíl regulovat množství povolenek v oběhu. Je-li jich v oběhu nadbytek (tj. některé byly vydraženy, ale nebyly spotřebovány), pak část z nově alokovaných povolenek místo do dražby míří do MSR. Při nedostatku povolenek v oběhu se naopak část povolenek z MSR přesouvá do dražby.

Výnosy z dražby většiny povolenek plynou jednak do rozpočtů členských států - tato část může být od roku 2024 využívána už pouze pro účely spojené s ochranou klimatu (dosud takto stačilo využívat 50 % prostředků získaných z dražby). V roce 2021 vynaložily členské státy na klimatické a energetické účely v průměru 76 %, a to především na energii z obnovitelných zdrojů a udržitelnou dopravu.1 Od roku 2021 je pak část z výnosů dražeb určena rovněž pro Modernizační fond a Inovační fond.

Fungování EU ETS je rozděleno do několika fází. První fáze od roku 2005 byla především testovací a jejím účelem bylo ověřit fungování celého systému a získat spolehlivá data o emisích jednotlivých zařízení. V navazujících fázích docházelo k rozšiřování o další sektory (např. letecké dopravy v rámci EHP) a k úpravě stropu emisních povolenek v souladu s emisními cíli EU.

V návaznosti na vyšší klimatické ambice EU došlo v roce 2023 v rámci balíčku Fit for 55 k dalším úprávám stávajícího systému.

Čtěte také: Více o pamětních emisích

• Zrychluje phase-out povolenek alokovaných zdarma (ty úplně skončí v roce 2034).
• Vznikne nový systém obchodování s emisními povolenkami pro sektor silniční dopravy a sektor budov (tzv. EU ETS 2) od roku 2027.
• Vznikne Sociální klimatický fond, z jehož prostředků budou podporovány zranitelné skupiny obyvatel (například nízkopříjmové domácnosti) a malé a střední podniky, pro které dekarbonizace představuje největší výzvu. Fond bude financován výnosy z prodeje povolenek v tomto systému.

EU ETS je tržní mechanismus, tj. rozhodování o emisích skleníkových plynů je z velké části ponecháno na samotných producentech. Elektrárny a další zařízení se podle aktuální ceny rozhodují, zda nakoupí emisní povolenky, nebo investují do snížení vlastních emisí. Finanční prostředky získané z dražeb povolenek je možné využít k podpoře inovací a k účelům spojeným s ochranou klimatu a rozvojem energetiky.

Dobře nastavené ETS systémy umožňují propojování s dalšími zeměmi (např. EU ETS je dnes propojen s obdobným systémem ve Švýcarsku a v budoucnu by měl být napojen i na nově vznikající britský systém).

Problémy a Výzvy EU ETS

Přestože EU ETS přináší řadu výhod, existují i určité problémy a výzvy:

• Přidělování bezplatných povolenek některým provozům.
• Budoucí ceny povolenek jsou nepředvídatelné, což elektrárnám a průmyslovým závodům, které jsou do systému zahrnuty, komplikuje dlouhodobé plánování.

V reakci na nízkou cenu povolenek po finanční krizi v letech 2008-2009, která byla způsobena přebytkem povolenek v systému, zavedla EU tzv. Rezervu tržní stability (viz výše). Jinou možností, jak bránit přílišným výkyvům ceny, je stanovit minimální a maximální cenu povolenek.

V letech 2009-2013 byly celkové ověřené emise nižší než množství alokovaných povolenek, které mohla zařízení uplatňovat také v následujících letech. K problému s nadměrnou alokací přispěla i možnost využívat mezinárodní kredity podle Kjótského protokolu namísto emisních povolenek, proto došlo v následujících letech k propadu ceny evropských emisních povolenek. Odstranění části povolenek ze systému vedlo k opětovné stabilizaci cen.

Od svého spuštění se EU ETS stal inspirací pro mnoho dalších států a regionů ve světě. Obdobné systémy se dnes používají například v Číně (v některých městech ETS funguje od roku 2013, celonárodní systém byl spuštěn v roce 2021 a dnes je největším ETS na světě zahrnujícím zhruba 30 % čínských emisí). Některé státy zpoplatňují emise skleníkových plynů pomocí tzv. uhlíkové daně (carbon tax), která je dalším efektivním tržním mechanismem pro snížení emisí a může vhodně doplňovat ETS zahrnutím jiných sektorů (např. dopravy).

Emisní Povolenky a Ceny Paliv (ETS2)

Od roku 2027 se systém rozšíří i na vytápění domácností a silniční dopravu. EU od roku 2027 zavádí nový systém emisních povolenek ETS2. Ať už vlastníte rodinný dům, bytový dům nebo teprve zvažujete koupi, změny pocítíte především v provozních nákladech a v celkové tržní hodnotě. ETS2 se totiž nově dotkne i vytápění domácností - a starší, energeticky náročné stavby budou mít na trhu horší pozici než kdy dřív.

Emisní povolenky jsou obchodovatelné certifikáty, které umožňují vypustit jednu tunu CO₂ nebo její ekvivalent v jiných skleníkových plynech. Evropská unie jich stanovuje omezené množství a postupně je snižuje, aby firmy i domácnosti motivovala k úsporám. Pokud někdo vypouští více, než mu systém umožňuje, musí si další povolenky dokoupit na trhu - a právě tento mechanismus zdražuje výrobu tepla, elektřiny i paliv.

Za rok a čtvrt však začnou platit emisní povolenky nové, a to ETS2. Ty s ETS nebudou kompatibilní a vzájemně směnitelné, nebude zde fungovat žádný přímý přepočet ani nic podobného. Obchodovat se budou na oddělených trzích. ETS byly určené pro průmysl, energetiku a částečně i leteckou dopravu, která je významným zdrojem znečištění. ETS2 míří na menší průmysl, budovy a silniční dopravu.

Pojďme se tedy podívat na to, jak to bude fungovat s palivem. Evropská komise k tomuto na webu climate.ec.europa.eu uvádí, že ETS2 pokrývá emise vzniklé jeho spálením. Tedy doslova to, co vypustíte z výfuku auta poté, co na čerpací stanici natankujete benzín nebo naftu do nádrže. U fosilních paliv totiž známe obsah uhlíku a z toho se dá velmi přesně vypočítat, kolik CO2 nám spálením určitého objemu benzínu nebo nafty vznikne. Platby ETS2 však nebudou odvádět řidiči, ale dodavatelé paliv.

Dopady na Domácnosti a Nemovitosti

• Vyšší provozní náklady u starších domů - Provoz domů s vysokou spotřebou bude postupně dražší - o konkrétní částce rozhodne vývoj ceny povolenky.
• Novostavby a modernizované domy budou žádanější - Kupující dnes mnohem pečlivěji sledují energetickou třídu a provozní náklady.
• Rekonstrukce je nákladná, ale někdy nezbytná - Pro majitele starších domů představuje modernizace značnou finanční zátěž. Zateplení obvodových stěn, výměna oken, instalace nového topného systému či pořízení tepelného čerpadla často stojí statisíce až miliony korun.
• Hodnota starších nemovitostí bude klesat - Čas hraje proti domům, které „žerou“ energii. Kupující mají čím dál menší chuť kupovat nemovitost, která bude rok od roku dražší na provoz.

ETS2 zvyšuje důraz na energetickou úspornost. Provoz starších domů bude postupně dražší a jejich tržní hodnota bude klesat. Modernizované nemovitosti nebo novostavby si naopak svou hodnotu drží a budou na trhu ještě žádanější.

Zásadní rozdíl mezi ETS a ETS2 je v tom, že ETS2 už se nebudou rozdávat zdarma. Jejich zavedení se chystá na rok 2027, eventuálně na rok 2028. Od začátku však ETS2 budou obchodované a zpoplatněné, zdarma nebude ani malá část.

V ČR je EU ETS upraven zákonem č. 383/2012 Sb. Zákon stanovuje, na jaká zařízení se systém vztahuje a jaká jsou práva a povinnosti jejich provozovatelů.

Historický Kontext

V roce 1989 se změna klimatu stala tématem Valného shromáždění OSN, které na svém 45. zasedání rozhodlo o jeho zařazení na pořad konference UNCED (United Nations Conference on Environment and Development, Konference OSN o životním prostředí a rozvoji, "Earth Summit," Rio de Janeiro, 1992). V únoru 1991 zahájil činnost Mezivládní vyjednávací výbor (INC), který měl do UNCED sestavit návrh mezinárodní úmluvy.

Proces vyjednávání textu Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (United Nations Framework Convention on Climate Change, UNFCCC) byl velmi komplikovaný. Nejprve bylo nutno rozhodnout, zda její text bude obsahovat stanovené cíle a závazky stran Úmluvy (emisní limity a časové termíny) a nebo jen základní principy a obecně formulované závazky. Konečného textu úmluvy bylo dosaženo 9. 5. 1992, tj. necelý měsíc před UNCED.

Cílem úmluvy je, podle článku 2, "...stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde antropogenním interferencím s klimatickým systémem".

První konference smluvních stran Úmluvy (anglicky Conference of Parties, zkratka COP; jednotlivé konference se pak označovaly jako COP1, COP2 atd.) se konala v roce 1995 v Berlíně.

Kjótský protokol, stanovující pro průmyslově vyspělé země limity emisí skleníkových plynů, vstupuje v platnost 16. února 2005.

Kjótský Protokol a Flexibilní Mechanismy

Základem splnění závazků vyplývajících z Kjótského protokolu má být redukci emisí na území příslušeného státu. Kjótský protokol však umožňuje část závazku splnit pomocí tzv. flexibilních mechanismů. Je důležité si uvědomit, že žádný z těchto mechanismů sám o sobě nevede ke snižování emisí skleníkových plynů. Jde "pouze" o způsob, jak pomocí tržních nástrojů snížit ekonomické náklady na omezení emisí.

Pro využití těchto mechanismů nejsou žádné přesné limity, nemělo by se nicméně stát, že některý stát na snižování emisí na domácí půdě zcela rezignuje a potřebné kredity si nakoupí či vyslouží v zahraničí.

Obchodování s emisemi mezi státy je asi nejprůhlednějším mechanismem. Jestliže se ukáže, že země A emituje např. o deset milionů tun CO2 méně, než jí ukládá Protokol, může tento rozdíl prodat jiné zemi B. V konečném důsledku země A i B společně plní závazky, pouze dochází k redistribuci emisních limitů mezi A a B.

Na základě čl. 4, pargraf 2(a), se začalo hovořit o "joint implementation", společně zaváděných opatřeních. Berlínská konference rozhodla o "pilotní fázi" JI (začala v roce 1995), která se také označuje jako "activities implemented jointly" (AIJ).

Článek 12 Kjótského protokolu umožňuje zemím Dodatku I podobným způsobem financovat projekty, které musí skutečně snižovat existující emise skleníkových plynů, ve státech třetího světa.

Kjótské závazky nemusí být splněny pouze snížením emisí, ať už doma či v zahraničí. Signatáři mohou také vytvářet a chránit tzv. propady uhlíku (carbon sinks) - umožnit větší ukládání uhlíku v lesích či půdě, takže jejich čisté emise oxidu uhličitého (emise, od kterých je odečten nově uložený uhlík) se sníží.

Údaje o Ratifikaci Kjótského Protokolu

Následující tabulka uvádí přehled zemí, které ratifikovaly Kjótský protokol, a data jejich ratifikace:

tags: #obchodovatelné #emisní #limity #princip

Oblíbené příspěvky:

• O KSEV Krkonoše
• Ideální podmínky pro konvalinku
• Znečištění ovzduší a mužská plodnost
• Sanace betonu znečištěného olejem
• Dluhopisy: Jak se vyhnout chybám při investování