Obecné ohrožení rychlou jízdou: Definice a právní aspekty v České republice

Trestná činnost v silniční dopravě je stále aktuálním problémem, neboť má každý den negativní dopad na desítky lidských životů. Pachateli těchto trestných činů jsou převážně spořádaní lidé bez sklonů ke kriminálně závadovému jednání, kteří v důsledku zaváhání či nepozornosti zavinili dopravní nehodu se závažnými následky.

Co je obecné ohrožení?

Ne každá nebezpečná situace je postihována trestním zákoníkem. Naši advokáti se v praxi nejčastěji setkávají s obecným ohrožením u dopravních nehod, kdy si řidiči často neuvědomují nebezpečnost svého počínání. Někteří pak mohou hovořit o „štěstí“, že nejsou stíhání podle přísnějších právních norem, jako je trestný čin vraždy.

Definice a odpovědnost

Pokud pachatel jedná s vědomím, že může způsobit obecné nebezpečí, vystupňovat jeho důsledky či naopak ztížit jeho odvrácení, tedy je s následkem tzv. V těchto případech hrozí pachateli trest odnětí svobody od 3 do 8 let.

Nedbalost je z hlediska odpovědnosti méně závažným trestným činem, tzv. přečinem, což se projevuje i v ukládaných trestech.

Příklady z praxe

Poškození plynového potrubí, rychlá jízda v obci nebo jízda pod vlivem alkoholu?

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

• Příklad 1: Řidič plně obsazeného autobusu přejížděl přes železniční přejezd před blížícím se osobním vlakem plným cestujících, kdy strojvedoucí zabránil srážce jen tím, že použil rychlobrzdu.
• Pokud řídíte vozidlo (popř. V případě, že vám policie naměří nad 1 promile alkoholu v krvi, jedná se již o trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky.

Kdo může být pachatelem?

Pachatel může být jakákoli fyzická osoba, pokud splní obecné podmínky trestní odpovědnosti, tj. musí být příčetná a starší 15 let.

Promlčení trestného činu obecné ohrožení

Institut promlčení brání, aby byl pachatel stíhán a potrestán po uplynutí zákonem stanovené doby. Uplynutím promlčecí doby, která je stanovena různě podle trestní sazby pro daný trestný čin (3 až 20 let), zaniká v trestním právu trestnost činu.

Druhá skupina nepromlčitelných trestných činů je taxativně vymezena v odstavci druhém § 67a trestního zákona. Podle dikce tohoto odstavce jsou nepromlčitelnými trestnými činy trestný čin teroru (§ 93 a 93a TZ), obecného ohrožení (§ 179 odst. 2 a 3 TZ), trestný čin vraždy (§ 219 TZ), ublížení na zdraví (§ 221 odst. 2 písm. b, odst. 3 a 4, § 222 TZ), trestný čin omezování osobní svobody (§ 231 odst. 4 TZ), zbavení osobní svobody (§ 232 TZ), zavlečení do ciziny (§ 233 TZ) a porušování domovní svobody (§ 238 odst. 2, 3 TZ), avšak pouze za splnění podmínky, že byl takovýto trestný čin spáchán za takových okolností, že zakládá válečná zločin nebo zločin podle lidskosti podle předpisů mezinárodního práva.

Promlčecí doba počíná běžet u trestných činů, u nichž je znakem účinek anebo u nichž je účinek znakem kvalifikované skutkové podstaty, od okamžiku, kdy takový účinek nastal; u ostatních trestných činů počíná běžet promlčecí doba od ukončení jednání.

Co dělat, pokud jste obviněni?

Nepodceňujte situaci!

Čtěte také: Ohrožení na závodech

Trestněprávní odpovědnost v silniční dopravě

Ve zvláštní části zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „trestní zákoník“), není obsažena žádná konkrétní hlava s názvem „trestné činy v silniční dopravě“, která by obsahovala samostatné skutkové podstaty zohledňující specifika této trestné činnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že trestní právo je založeno na principu subjektivní odpovědnosti, je pro spáchání trestného činu vyžadováno zavinění.

Formy zavinění

Formy zavinění se dělí na úmyslné a nedbalostní. Ustanovení § 13 odst. 2 trestního zákoníku ke spáchání trestného činu primárně vyžaduje úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti.

V kontextu silniční dopravy je úmysl dán kupříkladu u trestného činu neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku po dopravní nehodě podle § 151 trestního zákoníku, obecného ohrožení dle § 272 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 trestního zákoníku spáchaného v souvislosti s požitím alkoholu nebo omamných a psychotropních látek, poškození a ohrožení provozu obecně prospěšného zařízení podle § 276 trestního zákoníku či maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání dle § 337 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku. U trestných činů spáchaných v souvislosti se způsobením dopravní nehody nicméně převládá nedbalostní zavinění.

Na základě poznatků získaných z praxe lze konstatovat, že pachateli nedbalostních trestných činů v silniční dopravě jsou převážně osoby bez trestní minulosti. Velmi důležitý je fakt, že účastník má velmi omezené množství času k rozhodnutí, v případě usnutí za volantem dokonce vůbec žádný čas nemá. K posuzování krátkodobé ztráty vědomí v důsledku tzv. mikrospánku, tedy nikoli v důsledku onemocnění, které vyvolává poruchu bdělosti nebo vědomí, se vyjádřil Nejvyšší soud tak, že blížícího spánku si musí být řidič vědom a musí být schopný včas přerušit jízdu.

Pro řidiče a další účastníky provozu je velkou osobní tragédií, že se dopustili nějakého trestného činu a že někomu jinému způsobili újmu na zdraví, těžkou újmu na zdraví či dokonce smrt. Výčitky svědomí je pak v případě fatálních následků provázejí po celý zbytek života. Uložený trest proto přijímají s pokorou.

Čtěte také: Zajišťování ochrany přírody

Pokud se nejedná o fatální následky, soudy se často přiklánějí k alternativním výchovným trestům spočívajícím v peněžitém trestu, trestu obecně prospěšných prací, podmíněném odnětí svobody a zákazu činnosti, zpravidla v zákazu řízení všech motorových vozidel. V případě fatálních následků jsou však naopak poměrně často ukládány nepodmíněné tresty odnětí svobody, neboť smrt člověka je tím nejzávažnějším, co mohou pachatelé způsobit.

Porušení důležité povinnosti

S problematikou trestněprávní odpovědnosti v silniční dopravě úzce souvisí tzv. porušení důležité povinnosti. Jedná se o porušení důležité povinnosti uložené pachateli, nejčastěji řidiči, podle zákona. Účastníci silničního provozu mají práva a povinnosti upravené speciálními právními předpisy, přičemž nejvýznamnějším je v tomto ohledu zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích.

Důležité povinnosti a jejich porušení jsou určující pro naplnění zákonných formálních znaků některých přísnějších kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů v silniční dopravě. Nicméně u trestného činu ublížení na zdraví z nedbalosti je porušení důležité povinnosti uložené pachateli podle zákona vyžadováno již v základní skutkové podstatě.

U každého jednotlivého jednání je nezbytné porušení důležité povinnosti uložené řidiči podle zákona individuálně zjišťovat, posuzovat a hodnotit. Cílem má být zjištění, zda jednání pachatele bylo v přímé příčinné souvislosti se způsobeným škodlivým následkem. Velký význam má rovněž určení, zda byl škodlivý následek způsoben řadou řetězících se skutečností na straně pachatele, či zda do nich vstoupilo významné škodlivé jednání další osoby, které ale pachatel nemohl nijak předvídat ani ovlivnit. Nutností je samozřejmě i zvažování, zdali na škodlivém následku neměl významný podíl sám poškozený, bez jehož přičinění by k tomuto následku nedošlo.

Typickým případem je posouzení viny pachatele v situaci, kdy nastal těžší následek z důvodu nepřipoutání poškozeného bezpečnostními pásy, ačkoliv předmětná povinnost vyplývá ze správních předpisů. V důsledku toho může dojít k mnohem závažnějším poraněním či dokonce k úmrtí poškozeného.

Dle judikatury „k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku je nezbytné, aby porušení konkrétní povinnosti považované za důležitou bylo v souladu s principem gradace příčinné souvislosti zásadní příčinou vzniku následku (účinku). Jestliže při vzniku následku spolupůsobilo více příčin (například jednání pachatele a poškozeného), je třeba z hlediska povahy znaku „porušení důležité povinnosti“ vždy zkoumat konkrétní okolnosti skutku (srov. č. 36/1984 Sb. rozh. tr.) a zvlášť hodnotit význam a důležitost každé příčiny pro vznik následku.

V provozu na pozemních komunikacích mnohdy dochází k souběhu porušení dvou i více důležitých povinností, přičemž lze zmínit například řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu či jiné návykové látky spojené s řízením bez řidičského oprávnění a s jízdou nepřiměřenou rychlostí.

Princip omezené důvěry

Provoz na pozemních komunikacích upravuje celá řada právních norem, jejichž znalost a dodržování se od účastníků silničního provozu očekává a vyžaduje. Princip omezené důvěry spočívá v tom, že se řidič, ale i další účastník silniční dopravy může spoléhat, že pravidla stanovená těmito normami nebude dodržovat pouze on, ale všichni ostatní účastníci silničního provozu.

Tento princip je projevem snahy o moderní, rychlou, bezpečnou a plynulou dopravu. Jde o stěžejní zásadu, neboť ovlivňuje posuzování zavinění dopravní nehody a případnou trestní odpovědnost pachatele. V praxi se projevuje kupříkladu v tom, že řidič jedoucí po hlavní pozemní komunikaci povolenou rychlostí může předpokládat a spoléhat se na to, že mu řidič jedoucí po vedlejší pozemní komunikaci dá přednost v jízdě.

Tato zásada však neplatí absolutně, neboť řidič nemůže zcela přehlížet a ignorovat situaci kolem sebe a bez dalšího jet po hlavní pozemní komunikaci, vědom si svého práva přednosti.

Příklad z judikatury

Obžaloba kladla za vinu obžalovanému, že dne 22. ledna 1959 jako řidič plně obsazeného autobusu ČSAD s osobním přívěsem na silnici vedoucí z Potštejna do Sopotnice, nezachoval patřičnou opatrnost, nepřizpůsobil rychlost vozidla stavu vozovky, včas neuvolnil střed vozovky a tak zavinil střetnutí s protijedoucím nákladním autem s vlekem řízeným J. Následkem neopatrné jízdy obžalovaného nestačil J. včas odbočit na pravou stranu vozovky a ve snaze zabránit srážce vozidel, strhl řízení do pravé strany, zachytil o vlek autobusu a sjel do příkopu, přičemž vyvrátil telefonní sloup.

Z výpovědí svědků (vyjma H.) a protokolu o dopravní nehodě je zřejmé, že obžalovaný řídil autobus po své pravé straně vozovky přiměřenou rychlostí a když zahlédl nákladní auto, které jelo středem vozovky značnou rychlostí, zajel na samý okraj své pravé strany vozovky a mírně přibrzdil.

Soud nehodnotil důležitou okolnost svědčící o bezohlednosti řidiče J., který, jak vyplývá z evidence trestů a rejstříku trestů, byl v roce 1956 a 1958 šestkrát trestán pro závažné porušení dopravních předpisů (rychlá jízda, jízda v protisměru, nedání přednosti rychlejšímu vozidlu apod.), za což mu byl vyměněn kupon č. 1 za kupon č. 2. Naproti tomu obžalovaný u vědomí odpovědnosti za cestující v autobusu, jednal pod dojmem nebezpečí, které mu hrozilo z rychlé a nesprávné jízdy J.

Dosud zjištěná škoda činí 68,50 Kčs na vleku autobusu a škoda způsobená přeražením telefonního sloupu činí 408,62 Kčs, tedy celkem 477,12 Kčs. Tuto škodu je nutno pokládat za nepatrnou, takže není naplněn trestný čin podle § 246 tr. zák.

Závěr

Rozvoj silniční dopravy skýtá mnoho nesporných výhod, nicméně málokdo si při usednutí za volant do motorového vozidla, ať již v roli řidiče či spolujezdce, uvědomuje vysokou míru rizika doprovázející jízdu po pozemních komunikacích.

tags: #obecne #ohrozeni #rychla #jizda #definice

Oblíbené příspěvky:

• Značení produktů
• Mariánské Lázně: Trolejbusy dnes a zítra
• Pojmy z ekologie a botaniky tropů
• Význam fotosyntézy pro život
• Zázrak v ohrožení: Podrobná recenze