Obecné ohrožení zdraví šířením nemocí v českém trestním právu

K dni 2. 4. 2020 bylo nemocí COVID-19 nakaženo v České republice celkem 3604 osob a nemoc si vyžádala již 40 obětí. V souvislosti s aktuální situací vláda s účinností od 13. 3. 2020 „schválila novelu nařízení vlády, kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin s tím, že na seznam nakažlivých lidských nemocí byl nově doplněn koronavirus SARS-CoV-2.

Vládou uváděné je však poněkud zavádějící; trestní zákoník totiž obsahuje dva trestné činy se „šířením nového koronaviru“ související, a to i. šíření nakažlivé lidské nemoci a ii. šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti.

Trestné činy související se šířením nakažlivé lidské nemoci

Uvedená ustanovení trestního zákoníku chrání život a zdraví lidí před nebezpečím rozšíření nakažlivých nemocí u lidí. Nakažlivými lidskými nemocemi ve smyslu ustanovení § 152 a 153 trestního zákoníku jsou přitom ty lidské nemoci, které jsou se zřetelem na zmocňující ustanovení § 154 trestního zákoníku uvedeny v příloze č. 1 k již úvodem zmiňovanému nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdců užitkových rostlin.

Vláda svým nařízením č. 75/2020 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 453/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci, nakažlivé nemoci zvířat, nakažlivé nemoci rostlin a škůdce užitkových rostlin, podle ustanovení § 154 trestního zákoníku nařídila, že na konci přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 453/2009 Sb.

Jednáním pachatele musí být vždy nutně způsobeno bezprostřední nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé lidské nemoci. Co do objektivní stránky skutkové podstaty těchto trestných činů je dále důležité slovní spojení „u lidí“.

Čtěte také: Právní aspekty obecného ohrožení

Podle judikatury je „trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci podle ustanovení § 152 trestního zákoníku ohrožovacím trestným činem a dopustí se jej ten, kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí.

Pokud jde o subjektivní stránku skutkové podstaty, v případě trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci podle ustanovení § 152 trestního zákoníku jde o úmyslný ohrožovací trestný čin. Trestný čin je přitom ve smyslu § 15 odst.

Na místě trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti podle ustanovení § 153 trestního zákoníku jde o nedbalostní ohrožovací trestný čin, postačí přitom i nedbalost nevědomá. Trestný čin je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel a) věděl, že může způsobem uvedeným v trestním zákoně porušit nebo ohrozit zájem chráněný takovým zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal, že takové porušení nebo ohrožení nezpůsobí, nebo b) nevěděl, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit, ač o tom vzhledem k okolnostem a k svým osobním poměrům vědět měl a mohl.

Měřítkem nedbalosti je zachování určité míry opatrnosti. Nedbalostně přitom jedná ten, kdo nedodržuje míru opatrnosti, ke které je i. v rámci okolností povinen (objektivní vymezení), a ii.

Skutkovou podstatu předmětných trestných činů tak může naplnit např.

Čtěte také: Ohrožení na závodech

Vedle toho je pak nutné uvědomit si také to, že pachatelem rozebíraných trestných činů nemusí být vždy jen osoba nakažená, resp.

V praxi si lze snad mnohem lépe než trestný čin šíření nakažlivé lidské nemoci spáchaný v jeho úmyslné formě představit tento trestný čin spáchaný z nedbalosti.

Ačkoli je to mnohdy obtížné a každý jeden případ je vždy nezbytné posuzovat individuálně, podle jeho nejmenších zvláštností, vzhledem k tomu, v jaké míře a nakolik podrobně je veřejnost v současné době informována o stavu, vývoji a opatřeních týkajících se COVID-19, se lze přitom domnívat, že dovodit závěr o nedbalostní formě zavinění v daném případě by ze strany orgánů činných v trestním řízení jistě nebylo příliš obtížné.

Lidé by tak měli jednoznačně dodržovat veškerá mimořádná opatření s aktuálním stavem související a k momentální situaci přistupovat velmi odpovědně, když v opačném případě se mohou vystavovat mj.

Je možné uzavřít, že vláda ve vztahu ke dříve uvedené informaci uveřejněné na jejích internetových stránkách zjevně pochybila a vzhledem k možným důsledkům takového pochybení, resp.

Čtěte také: Zajišťování ochrany přírody

Tento příspěvek vychází ze stavu ke dni 2. 4. JUDr.

Trestní zákoník stanovuje, že k trestnosti činu je třeba úmyslné zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti (§ 13 TZ). Forma zavinění se posuzuje dle toho, zda pachatel věděl, co páchá a také zda trestný čin spáchat chtěl. Zjednodušeně řečeno, pokud pachatel věděl, co činí a trestný čin spáchat chtěl, jedná se o úmyslné zavinění. Pokud věděl, co páchá, ale nechtěl, aby nastal škodlivý následek, případně nevěděl, že následek nastane, ale vědět mohl a měl, jedná se o nedbalostní zavinění (§ 16 TZ).

Trestné činy a nouzový stav

Ten lze dle ústavního zákona vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území. Vláda poté může kvůli ochraně všech obyvatel omezit různá práva a svobody občanů. Současně je nouzový stav okolností odůvodňující a podmiňující použití přitěžující okolnosti dle trestního zákoníku u spáchaných trestních činů. Konkrétně může být použita, když byl trestný čin spáchán za krizové situace, živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život, veřejný pořádek nebo majetek, anebo na území, na němž je prováděna nebo byla provedena evakuace [§ 42 písm. j) TZ]. V trestním zákoníku ale v několika případech již samotná skutková podstata obsahuje vedle základní i skutkovou podstatu kvalifikovanou, zabývající se právě spácháním trestního činu za stavu nouze.

1. Šíření nakažlivé lidské nemoci

„Kdo úmyslně způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ (§ 152 odst.

„Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán spáchá-li takový čin za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu, za živelní pohromy nebo jiné události vážně ohrožující život nebo zdraví lidí, veřejný pořádek nebo majetek.“ [§ 152 odst. 2 písm.

Tento trestný čin patří k trestným činům ohrožujícím život nebo zdraví (v současné situaci oboje). Jedná se čin, u nějž postačuje možné ohrožení resp. ohrožující úmysl, není důležité zda opravdu možný následek nastane. K dokonání činu tedy postačí samotné způsobení nebo zvýšení nebezpečí rozšíření nemoci. Podmínkou, aby byla nemoc brána jako nakažlivá, je její zařazení do Přílohy č. 1 k Nařízení vlády č. 435/2009 Sb., kterým se pro účely trestního zákoníku stanoví, co se považuje za nakažlivé lidské nemoci. Vir COVID-19 byl uveřejněnou novelou tohoto Nařízení zařazen do Přílohy č. 1 ke dni 13. 3.

V současnosti se takovéhoto trestného činu mohou dopustit lidé, kterým byla nemoc diagnostikována nebo jim byla nařízena karanténa po návratu z rizikových oblastí, a přesto se volně pohybují mezi ostatními (pravděpodobně) zdravými lidmi, nemoc tím rozšiřují a jsou si toho vědomi. Při situaci mimo nouzový stav je možné uložit trest ve výši od 3 měsíců do 3 let, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.

Čin, který má za následek smrt, může být posuzován pouze podle tohoto ustanovení jen tehdy, byla-li smrt způsobena z nedbalosti. Způsobil-li by pachatel smrt úmyslně, je třeba jeho jednání posuzovat jako trestný čin vraždy v souběhu s trestným činem šíření nakažlivé lidské nemoci. Případně se úmyslné přenesení COVID-19 nebo jiné nakažlivé nemoci může posuzovat jako souběh trestného činu šíření nakažlivé lidské nemoci s trestným činem těžkého ublížení na zdraví nebo ublížení na zdraví.[3] V případě těžkého ublížení na zdraví s následkem smrti je možné uložit trestní sazbu až 16 let (§ 145 odst.

2. Šíření nakažlivé lidské nemoci z nedbalosti

„Kdo z nedbalosti způsobí nebo zvýší nebezpečí zavlečení nebo rozšíření nakažlivé nemoci u lidí, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ (§ 153 odst.

Předchozí skutková podstata se vztahovala na situaci, kdy si je osoba vědoma, že je nemocná a úmyslně nemoc šíří dál. Pokud ale osoba neví, že je nemocná, ale má silné tušení, že by tomu tak být mohlo, a i přesto volně chodí mezi lidmi a nedodržujete žádná preventivní opatření, je možné obsáhnout takovou činností právě skutkovou podstatnou šíření lidské nemoci z nedbalosti. Vztahuje se to i na situace, kdy se nakonec přítomnost viru neprokáže nebo i na porušení karantény po návratu z rizikových oblastí. Situaci posuzuje soud ad hoc - případ od případu. V tomto případě se původní sazba odnětí svobody v rozsahu 1 rok posunuje při stavu nouze až na léta 3 nebo let 6, způsobila-li osoba smrt nebo těžkou újmu na zdraví.

Pro posouzení spáchaného činu soudem je ale stále důležitý úmysl. Pokud osoba chodí bez ochranné roušky s úmyslem nemoc šířit, protože předpokládá, že je nemocná, nejedná se o nedbalost, ale o úmyslný trestný čin a jinou skutkovou podstatu s vyšší možnou trestní sazbou (konkrétně se jedná o předchozí popsaný případ - § 152 TZ). Jednání se totiž posuzuje podle následku, který chtěl pachatel způsobit.

3. Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty

„Kdo v rozporu s jiným právním předpisem má na prodej nebo pro tento účel vyrobí anebo sobě nebo jinému opatří úmyslně potraviny nebo jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ (§ 156 odst.

V případě této skutkové podstaty se opět jedná o úmyslný ohrožovací trestný čin. K ohrožení zde dochází již tím, že pachatel má na prodej potraviny či jiné předměty, jejichž požití nebo užití k obvyklému účelu je nebezpečné lidskému zdraví. V současnosti může jít například o roušky nebo respirátory, které jsou vyrobeny z materiálů zdraví škodlivých, o čemž výrobce ví, ale i přes to je prodává. Dále pokud by osoba vědomě prodávala zboží s prošlou minimální dobou trvanlivosti příp. zřejmě zkažené zboží, a lživě by je vydávala za zboží, které je před datem spotřeby.

Možnost postihu v podobě trestu odnětí svobody v trestní sazbě 2 let, případného zákazu činnosti nebo propadnutí věci se ve stavu nouze mění pouze na možnost trestu odnětí svobody se sazbou 2 až 8 let. Způsobí-li pachatel těžké ublížení na zdraví nebo smrt, je možné uložit trest odnětí svobody v době trvání až 12 let (§ 156 odst. 2-4 TZ). U způsobení těžké újmy na zdraví nebo smrti osoby, případně osob, je vyžadována nedbalostní forma, jako v přechozích popsaných skutkových podstatách.

Skutková podstata ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty má i svou nedbalostní podobu. Velmi slavným příkladem je tzv. Metanolová aféra. Nejvyšší soud v jednom z případů souhlasil s hodnocením odvolacího soudu a ve svém usnesení ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 704/2014-43 potvrdil, že se jedná o trestný čin Ohrožování zdraví závadnými potravinami a jinými předměty z nedbalosti, nikoli o úmyslnou formu. U jiných pachatelů ve stejné aféře Nejvyšší soud zhodnotil, že se jednalo o úmyslný trestný čin, proto je nutné posuzovat jednotlivá fakta jednotlivě a ve vzájemné souvislosti.

4. Krádež

Trestný čin krádeže asi není třeba představovat. Jedná se situaci, kdy trestní zákoník chrání majetek poškozeného. Při vyhlášeném nouzovém stavu se opět možnost potrestání smrskává na jednu, a to na trest odnětí svobody v době trvání až 8 let.

Příkladem trestného činu, o kterém informuje Policie ČR, je podezření na krádež 22 čokolád, několika energetických nápojů a dalších 40 kusů různých laskomin v supermarketu celkově za více než 5 tisíc korun.[7] Normálně, by za způsobenou nikoliv nepatrnou škodu hrozil trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci.

5. Zpronevěra

„Kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ (§ 206 odst.

Trestný čin zpronevěry je nejvíce spojen s přisvojením si cizích peněžních prostředků, obecně se ale jedná o jakoukoliv věc, například i o živé zvíře. Zákon zde opět chrání majetek poškozeného. Podmínkou ovšem je, aby byla na majetku způsobena škoda nikoli nepatrná, čímž se rozumí škoda nejméně v částce 5 000 Kč (§ 138 odst. 1 TZ).

V nouzovém stavu se původní dvouletá sazba trestu odnětí svobody zvyšuje až na let 8 [§ 206 odst. 4 písm. c) TZ]. To se ovšem týká pouze škody menší, než škody většího rozsahu (více než 5 milionů Kč, § 138 odst. 1 TZ). Pokud způsobená škoda tento limit přesahuje, může být uložena trestní sazba trestu odnětí svobody na 5 až 10 let.

6. Podvod

„Kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ (§ 209 odst.

U podvodu je opět nutné splnění několika podmínek současně a to: obohacení sebe + uvedení v omyl/využití omylu/zamlčení podstatné skutečnosti + způsobení škody nikoliv nepatrné. V současné době se trestný čin podvodu stává čím dál tím víc výraznějším díky médiím. Lidé zneužívají nouzový stav a atmosféru, která v něm panuje a obohacují se na úkor jiných. Příkladem jsou prodavači preparátů údajně působící proti nakažení se virem nebo tzv. Za běžné situace hrozí pachateli trest v základní sazbě, čili do dvou let odnětí svobody.

7. Lichva

„Kdo zneužívaje něčí rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo něčího rozrušení, dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, nebo kdo takovou pohledávku uplatní nebo v úmyslu uplatnit ji na sebe převede, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti.“ (§ 218 odst.

Prodejci, kteří zneužívají současné situace a nabízejí ochranné pomůcky jako jsou roušky, respirátory, dezinfekce a jiné, za přemrštěné ceny, se dopouští trestného činu lichvy. Bohužel nouzový stav a panika ve společnosti umožňují, že lidé často bez uvážení utrácí velké částky za věci, jejichž hodnota je ve skutečnosti několikanásobně nižší až zanedbatelná v porovnání se zaplacenou částkou.

I takovéto obchody jsou ale občanským a trestním zákoníkem chráněny, jako ochrana slabší strany - spotřebitele. Dle ustanovení občanského zákoníku jsou závazky, vzniklé jako produkt lichvy, neplatné a lichva zakládá neplatnost smlouvy. Následně je možné nepoctivé prodejce postihnout i trestně, pomocí této skutkové podstaty. Konkrétně se ukládá trest odnětí svobody s trestní sazbou 3 až 8 let [§ 218 odst. 3 písm.

8. Šíření poplašné zprávy

(2) Kdo zprávu uvedenou v odstavci 1 nebo jinou nepravdivou zprávu, která je způsobilá vyvolat opatření vedoucí k nebezpečí vážného znepokojení alespoň části obyvatelstva nějakého místa anebo bezdůvodnou záchrannou práci integrovaného záchranného systému sdělí soudu, orgánu Policie České republiky, orgánu státní správy, územní samosprávy, nebo jinému orgánu veřejné moci, právnické osobě, fyzické osobě, která je podnikatelem, anebo hromadnému informačnímu prostředku, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti.“ (§ 357 odst.

Skutková podstata šíření poplašné zprávy vzbuzuje ve společnosti obavy o to, zda nedochází k porušování svobody slova. Nesměřuje na omezování svobody slova, ta je stále zachována, směřuje na situace, kdy je svoboda slova zneužita, například v psychicky náročných situacích, jako je nouzový stav.

Odstavec 2 přímo zmiňuje souvislost se zneužíváním práce integrovaného záchranného systému, jako je tomu u falešných telefonátů na nouzové linky. Dalším příkladem je šíření nepravdivých zpráv na sociálních sítích nebo informování o tom, že je osoba přenašeč nakažlivé nemoci, i když to není pravda.

Uvedené informace se týkají trestněprávního postihu, jako postihu ultima ratio. Na prvním místě ale stále zůstává postih správněprávní v podobě pokut ukládaných ve správním řízení na základě např. zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Cílem článku bylo více postihnout a popsat možné varianty trestního postihu s použitím praktických příkladů.

tags: #obecné #ohrožení #zdraví #šíření #nemocí

Oblíbené příspěvky:

• Online objednávka nebezpečného odpadu
• Kondenzační kotle a odvod kondenzátu v ČR
• Strojvedoucí zproštěn obžaloby
• Údržba odpadu vany a dřezu
• Definice a Význam EEÚ