Obnova Přírodě Blízkých Ekosystémů: Metody a Výzvy v České Republice

Biodiverzita není jen módním slovem, které si čas od času najde cestu do odborných dokumentů. Je to základní stavební kámen každé krajiny, zdroj života i stability ekosystémů. Přesto je často vnímána jako něco, co stojí bokem, co chráníme, jen pokud to jde. Naše práce (tj. Odborné pracovní skupiny Biodiverzita) na Politice krajiny se snaží tento přístup změnit.

Současné strategické dokumenty, jako je Státní program ochrany přírody a Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR, kladou logicky na biodiverzitu zásadní důraz. Přestože jejich přínos je neoddiskutovatelný, dynamická povaha krajiny a současné výzvy - od klimatických změn po fragmentaci ekosystémů - vyžadují nové přístupy. Biodiverzita už nemůže být vnímána jako izolovaná složka, která se chrání sama o sobě.

Následující řádky popisují naše první návrhy, které vycházejí z analýzy současného stavu krajiny ve vztahu k biodiverzitě. A také z toho, že tímto dokumentem přinést něco nového, co napomůže celistvému pohledu na využívání krajiny z hlediska biodiverzity. Naše OPS má jasně vymezený cíl - zaměřujeme se pouze na biodiverzitu. Nesnažíme pojmout ochranu přírody sensu lato. Neřešíme například krajinný ráz, který, ačkoliv je důležitým prvkem pro kulturní a estetickou hodnotu krajiny, není přímo spjatý s biodiverzitou. Stejně tak neřešíme agendy, které jsou již dostatečně pokryty a kde není v blízké budoucnosti nutná změna přístupu. Jedním z příkladů je problematika invazních druhů, kde současné mechanismy fungují efektivně, a nepředpokládáme potřebu zásadních úprav.

Jeden z klíčových prvků, který naše nová politika přináší, je propojení ekosystémů a zvýšení jejich odolnosti vůči klimatickým změnám. Tady už nejde jen o izolované území, kde se naštěstí podařilo uchovat nějakou cennou lokalitu, ale o vytváření „funkčních koridorů“, které umožní dostatečnou a flexibilní ekologickou konektivitu a adaptaci na měnící se prostředí. A tím nemyslíme územní systém ekologické stability. Ten je důležitý, ale vpravdě nedostatečný a bohužel svázaný dlouhodobě se utahujícími metodickými „šrouby“ a procesy územního plánování.

Tento přístup je v rámci současných strategických dokumentů, jako je Státní program ochrany přírody (platný do roku 2025) a Strategie ochrany biologické rozmanitosti ČR, zmíněn spíše okrajově. Nařízení na obnovu přírody přináší nové požadavky na obnovu přírody, které jsou ambiciózní, ale zároveň nezbytné. Politika se explicitně nezabývá implementací této legislativy, ale v části, týkající se biodiverzity, ji zohledňuje prakticky v každém návrhu. Jedná se totiž o bez nadsázky změnu paradigmatu. A zde se dotýkáme důležitého tématu: obnovovat nemusíme jen tam, kde již dnes předmětné biotopy či populace druhů jsou.

Čtěte také: Důl Michal: Záchrana kulturního dědictví

Před stručným uvedením návrhů je třeba znovu poznamenat, že jsme si vědomi mnoha zájmů v krajině, a tedy i nutnosti nalézt modus operandi, ve kterém se bude jednat o vyvážení i ostatních zájmů. Tím deklaruji, že jsme si toho vědomi, a následující návrhy nejsou maximalistické. Předesílám to proto, že návrhy nejsou doposud nijak kvantifikované, a mohou tedy budit dojem „nenažranosti“. Není tomu tak.

Návrhy Opatření pro Obnovu Biodiverzity

Navrhujeme především zachovat ucelený systém monitoringu, který bude zahrnovat nejen sledování stavu druhů a stanovišť, ale také hodnocení efektivity opatření. Monitoring musí být dlouhodobě stabilně financován a postaven na moderních technologiích. Nenavrhujeme však ústup směrem k dálkovému průzkumu Země nebo automatizovanému sběru dat. Ty jsou důležité a měly by být využívány kdykoliv je to efektivní.

Toto opatření také navrhuje vytvoření standardizované metodiky pro hodnocení dopadů ochranářských zásahů na biodiverzitu a ekosystémové služby. Může se zdát, že toto opatření již funguje. Je to částečně tak, ovšem současný systém sledování stavu přírody je ohrožen z hlediska finančního zajištění, potýká se s administrativně-legislativními limity, a v neposlední řadě s nedostatkem odborných kapacit na provádění.

Toto opatření podporuje kombinaci různých přístupů s ohledem na lokální podmínky a potřeby konkrétních taxonů. Součástí je také propagace inovativních metod. Do portfolia těchto opatření patří jak aktivní udržovací či restaurační management, tak i ochrana přírodních procesů. V rámci plánování opatření zdůrazňuje potřebu pravidelné aktualizace plánovací dokumentace zvláště chráněných území a jejich přizpůsobení aktuálním vědeckým poznatkům.

Navrhuje zavedení faktického adaptivního managementového cyklu, který umožní reagovat na nové podmínky. Navrhujeme, aby státní pozemky sloužily jako příklad správného hospodaření. Jsme si vědomi jejich značné různorodosti a toho, že některé nemají s přírodou takřka nic společného. Ovšem na jejich podstatné části lze hospodařit způsobem, který plně vyhovuje jejich současnému účelu při zohlednění potřeb ochrany přírody, tj. zlepšení jejich stavu a zahrnutí do přírodě blízkých ploch. Může se jednat např. o pozemky pod vedením vysokého napětí, pásy okolo dopravní infrastruktury, apod.

Čtěte také: Ochrana Přírody: Obnova

Opatření navrhuje vytvoření systému vzdělávání a průběžného školení faremních poradců se specializací na ochranu biodiverzity. Tito odborníci budou klíčovým mostem mezi teorií a praxí, zajišťujícím efektivní implementaci udržitelných metod hospodaření. Systém faremních poradců je navrhován průběžně, a ze strany Ministerstva zemědělství stále odmítán. Přitom se v zahraničí osvědčil.

Cílem opatření je ochrana přírodních stanovišť před negativními dopady lidských činností, a to prostřednictvím metodického pokynu k hodnocení kumulativních a synergických vlivů. Pokyn bude stanovovat jasné postupy pro identifikaci a hodnocení kombinovaných vlivů různých sektorů, jako je zemědělství, doprava nebo průmysl, a poskytne konkrétní nástroje pro integraci těchto poznatků do plánovacích procesů.

Opatření se zaměřuje na osvětu veřejnosti v souvislosti s dopady overturismu na ekosystémy i místní komunity. Využívá moderní komunikační kanály, jako jsou sociální sítě a spolupráce s influencery, k šíření příkladů dobré praxe regulace návštěvnosti. Klíčové je nejen upozornění na problémy přetížených lokalit, ale také propagace alternativních destinací. Turismus je v současné době jeden z největších vlivů na vzácné části přírody. I když se koordinovaně začíná s overtourismem jako negativním vlivem pracovat, stále je to nedostatečné.

Toto opatření směřuje k lepšímu hodnocení dopadů jednotlivých politik na krajinu a biodiverzitu. Navrhuje zavedení indikátorů, které by umožnily měřit skutečné ekologické dopady konkrétních opatření. Součástí je také podpora výzkumu, který bude propojen s praxí, a vytvoření finančních pobídek pro udržitelné hospodaření. Námitka, že k takovému souladu dochází, je lichá. Bohužel, nejenže nedochází k dostatečnému souladu, ale stále máme významný problém takzvaných škodlivých dotací.

Navrhujeme jeho přehodnocení a zavedení nových mechanismů, které budou motivovat ke správnému hospodaření v krajině a podpoří obnovu biodiverzity. Kromě tradičních dotačních programů doporučujeme také implementaci inovativních nástrojů, jako je zohlednění ochrany přírody v daňovém systému, uhlíkové a biodiverzitní kredity či pilotní projekty pro ekonomické ocenění přírodního kapitálu.

Čtěte také: AOPK ČR a ekologická obnova

Výše uvedený výčet není zdaleka finální a ani dokonalý ve svých formulacích. Zároveň jsou zde přesahová či zastřešující témata, která je nutné řešit až v této fázi, tedy se znalostí návrhů opatření. Za všechny lze jmenovat např. mitigační opatření na klimatickou změnu (adaptace jsou v konkrétních opatřeních navrhovány dostatečně). Mitigace, v případě přírody a krajiny „lapání uhlíku“, je nezbytné z více důvodů. Předně proto, že v určité míře příroda tuto možnost poskytuje. Pak také proto, že se dnes veškeré politiky v oblasti životního prostředí více či méně k uhlíku či chcete-li „carbon-zero“ cílům vztahují.

V úplném závěru mi dovolte podotknout, že naší snahou není utužovat dlouhodobě zažité představy o funkčnosti vybraných tradičních nástrojů a jejich důležitosti pro ochranu biodiverzity - např. Územní systém ekologické stability. Pokud chceme Politikou krajiny opravdu dosáhnout změny, musíme být upřímní především sami k sobě a nesnažit se udržovat některé agendy bez vhodné aktualizace jen ze strachu, abychom „o něco“ nepřišli.

Ekologická Obnova: Uvádění Narušených Ekosystémů do Přijatelného Stav

Ve dnech 9. - 14. 9. 2012 se v Českých Budějovicích uskutečnila důležitá mezinárodní akce - 8. evropská konference o ekologické obnově. Uspořádala ji pracovní skupina pro ekologii obnovy při Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity pod záštitou evropské sekce celosvětově působící Společnosti pro ekologickou obnovu (Society for Ecological Restoration). Konference se zúčastnilo 328 předních odborníků, vědců i praktiků ze 40 zemí celého světa.

Ekologická obnova (ecological restoration) se zabývá uváděním narušených, degradovaných nebo úplně zničených ekosystémů do ekologicky přijatelného stavu, a to s pomocí přírodě blízkých metod, např. spontánní nebo řízené sukcese. Odborné podklady pro ekologickou obnovu poskytuje vědecká disciplína zvaná ekologie obnovy (restoration ecology). Podle direktivy Evropské unie by do r. 2020 mělo být v členských zemích obnoveno minimálně 15 % narušených ekosystémů a v naší zemi je skutečně co obnovovat. Proto je žádoucí ekologické obnově věnovat pozornost. Mimo jiné je to i známka civilizační vyspělosti každé země.

Mezi českými účastníky zmíněné konference byli především vědci, studenti a pracovníci ochrany přírody (hlavně z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a nevládních organizací), avšak málo lidí zodpovědných např. za rekultivace narušených území a dalších praktiků. Nulový zájem projevila příslušná rezortní ministerstva (životního prostředí a zemědělství), do jejichž kompetencí ekologická obnova spadá. Je to škoda, protože se jednalo o první mezinárodní akci tohoto zaměření konanou u nás, která se zřejmě mnoho let nebude opakovat.

Přitom ekologická obnova napomáhá nejen zlepšovat životní prostředí občanů, ale šetří i značné množství peněz ve srovnání s dosud převládajícími rekultivacemi technického typu. Jako příklad můžeme uvést převážně zbytečné technické rekultivace mosteckých výsypek. Tam dochází až k absurdním situacím, kdy jsou za velké peníze (až 2 mil. Kč za hektar) zničeny již velmi pěkné a přírodě blízké porosty a místo toho v řádkách vysázeny stromky. Takto bylo „zrekultivováno“ cca 1000 ha Radovesické výsypky, takže si čtenář snadno dopočte, kolik to asi stálo.

Rekultivace této výsypky byla přitom hrazena ze značné části ze státního rozpočtu, čili penězi z našich daní. Stejně absurdně působí zemědělské rekultivace, kdy se draze vytvoří na výsypce louka, kterou pak ale stejně nikdo nevyužívá a v okolí řada jiných luk leží ladem. S podobně absurdními situacemi se setkáváme i při rekultivacích kamenolomů nebo pískoven. Zaznamenali jsme i případ, kdy na jedné pískovně před několika lety buldozer shrnul spontánně narostlé borovice, poté byl navezen organický materiál a zasázeny zhruba stejně velké nové borovičky. Výsledný porost se lišil od předchozího v podstatě jen tím, že borovičky byly v řádkách, zato to stálo asi 1,2 mil. Kč za jeden hektar takovéto „rekultivace“.

Na druhé straně ale rádi konstatujeme, že např. s těžaři štěrkopísku na Třeboňsku je dnes již velmi dobrá domluva a spolupráce. Rozumnějším přístupům ovšem často brání Lesy České republiky, které většinou trvají právě na oněch řadách boroviček. Pro ilustraci můžeme obnovu přírody do určité míry srovnat s obnovou historických panátek. Stát dal v uplynulém desetiletí na opravy památek jen asi třetinu částky, kterou vynakládá na různé rekultivace. Příroda si ovšem ve většině případů pomůže sama. Zato mnohé památkové objekty nenávratně mizejí nebo se dostávají do dezolátního stavu. Rekultivace jsou lákavým byznysem pro řadu firem. A neberte, když hloupý stát dává.

Jak se ke všemu stavějí příslušná ministerstva, především rezortně nejbližší Ministerstvo životního prostředí? Přes řadu materiálů a publikací, speciálních seminářů přímo na ministerstvu a dokonce přípravu návrhů legislativních změn, které by podpořily přírodě blízkou obnovu, úředníci a vedení ministerstva nekonají a většinou ani nekomunikují. Několik ministrů životního prostředí nereagovalo na dopisy řady předních odborníků, nevládních organizací a zástupců těžebních firem (neobtěžovali se obvykle ani formálně odpovědět). Dopisy mj. upozorňovaly na zbytečné plýtvání penězi za rekultivace.

Naposledy se MŽP neobtěžovalo odpovědět na dopis, který zodpovědnému náměstkovi Tomáši Tesařovi letos v únoru odeslali zástupci nevládních organizací, akademické sféry a Těžební unie. Na žádost o nějakou podporu výše zmíněné konference adresovanou ministrovi rovněž nepřišla žádná reakce (ministr zemědělství alespoň slušně odpověděl). Někteří úředníci MŽP ČR dokonce projekty ekologické obnovy aktivně torpédují a maří tak úsilí svých vstřícnějších kolegů. Podpora přírodě blízkým postupům při rekultivacích je přitom jedním z úkolů platného Státního programu ochrany přírody. Ministerstvo opravdu nezajímá, co se s naší značně narušenou přírodou děje a bude dít?

Ale abychom si jen nestěžovali: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, která je rezortní institucí MŽP, se významně podílela na publikaci Ekologie obnovy v České republice, která vyšla ve volné návaznosti na konání konference a kde jsou představeny rozmanité projekty obnovy narušených nebo i zničených ekosystémů u nás. Velmi dobře se v poslední době rozvíjí spolupráce s již zmíněnou Těžební unií (její zástupci byli přítomni i na konferenci), která sdružuje většinu těžebních firem v rámci ČR. Těžaři již v poslední době v mnoha případech ochotně přistupují na projekty ekologické obnovy, protože se jim to vyplatí ekonomicky a zároveň tak pomohou při ochraně ohrožených druhů, což jim přináší i zlepšení obrazu u veřejnosti.

Tristní je naopak přijímání moderních, ekologicky podložených přístupů k obnově přirozenějšího a zdravějšího stavu našich lesů některými lesníky, především státním podnikem Lesy České republiky nebo současným vedením Správy Národního parku Šumava. Lze však doufat, že podobně jako v jiných zemích světa se moderní přístupy k obnově poškozené přírody prosadí i v naší zemi. Odborných podkladů pro to máme u nás dost a dost, v tom se můžeme směle srovnávat i s vědecky a kulturně nejvyspělejšími zeměmi světa.

Přírodě Blízké Hospodaření v Lesích

Pěstování lesů na biologických základech s uplatněním přírodě blízkých metod hospodaření je cestou, jak sblížit doposud rozdílné nahlížení všech zájmových skupin na podobu našich lesů. Otázky plnění produkčních a mimoprodukčních funkcí lesů (tedy funkcí ekologických a enviromentálních) jsou kladeny na jednu roveň. Při uplatňování přírodě blízkých principů hospodaření jdou společně ruku v ruce efektivní lesnické hospodaření a ochrana a tvorba zdravého životního prostředí a biodiverzity. Přírodě blízká lesnická opatření jsou jednou ze součástí uplatňovaného principu trvale udržitelného hospodaření v lese. Výhodou produkční funkce je její poměrně jednoduchá kvantifikace. U ostatních funkcí tomu tak není. Zcela jistě je sice lze kvantifikovat, ale jedním dechem je třeba říci, že rozhodně ne tak jednoduše a jednoznačně. To ovšem nesmí být na překážku tomu, abychom jim upírali na důležitosti.

Tento způsob hospodaření není vynálezem poslední doby. Jeho zásadní slabinou je skutečnost, že najednou a skokově zcela mění charakter prostředí na relativně velkých plochách a přeruší kontinuitu trvání lesního prostředí. Velké objemy dřevní hmoty a velké plochy těžeb jsou pak předurčeny pro využívání těžké techniky. Tato sebou často přináší škody na lesní půdě (zhutňování půd, poškozování vodního režimu, erozní jevy), škody na stojících částech porostů (mechanické poškození kmenů a kořenových systémů při pojezdech strojů), ale také např. škody na lesní cestní síti.

Holosečný hospodářský způsob v kombinaci s umělou obnovou lesa produkuje stejnověké a většinou také druhově ochuzené, nejčastěji jednoetážové lesní porosty. Takovéto porosty mají sníženou schopnost odolávat působení negativních vlivů - větru, hmyzím škůdcům, houbovým onemocněním atp. a jsou predisponovány k vzniku významných škod. Využití principů a opatření přírodě blízkého hospodaření je možné za všech okolností. Pouze je potřebné zvažovat způsob jejich provedení ve vztahu k přírodním podmínkám a především k aktuálnímu stavu lesa. Jedná se o celý systém navazujících opatření.

Bohatá struktura porostů je podmíněna jejich druhovou bohatostí, přímo nositelkou vysoké ekologické a mechanické stability lesa. Základním nástrojem úpravy druhové a do jisté míry i prostorové skladby porostů je důsledná výchova. S postupem času dochází k výrazné redukci počtu jedinců v porostu, a tedy i možnosti výběru. Jedná o jednotlivé až skupinovité vnášení žádoucích druhů dřevin do porostů. V případě rozsáhlých ploch stejnověkých jehličnatých porostů vzniká potřeba jejich prostorového rozčlenění a tím i zvýšení jejich mechanické stability. K tomuto účelu slouží trojice specifických opatření, kdy jsou do velmi úzkých sečí (žeber) zakládaných kolmo na převládající směr větrů vysazovány stabilní, nejlépe listnaté dřeviny.

Přirozená obnova porostů je základním předpokladem pro využití výše jmenovaných hospodářských způsobů a jejich forem. Obnova porostu probíhá samovolně ze semen mateřského porostu, hovoříme o obnově semenné či generativní, nebo působením výmladnosti pařezové a kořenové, pak hovoříme o obnově výmladkové či vegetativní. Tento druh obnovy lze za určitých podmínek využít i na holé ploše, ale v duchu uplatňování principů přírodě blízkého hospodaření používáme tento typ obnovy lesa především v kombinaci s podrostním, či výběrným hospodařením.

Vzhledem k současným nadměrným a opětovně dále narůstajícím stavům spárkaté zvěře v lesích se každá obnova lesa stává riskantním experimentem. Škody, které působí zvěř na lesních porostech jsou značné. Potřeba chránit nově vznikající porosty je vysoká. V přirozených lesích setrvává veškerá hmota porostu stále na jednom místě. Zásoba porostu se v čase prakticky nemění. Může se měnit pouze její rozložení v kategoriích - hmota živá a hmota mrtvá (stojící, ležící). V těchto lesích se podíl mrtvého dříví může pohybovat v rozmezí 20-40%.

V hospodářských lesích tomu tak ani zdaleka není. Zde je prakticky veškeré dříví z porostů odváženo. Jen menší část, především hůře využitelných sortimentů, v lesích zůstává, jako prořezávková hmota a těžební zbytky. V lesích hospodářských je trvalý podíl mrtvé hmoty nepatrný, okolo 1 %. Mrtvé dříví v různých stádiích rozpadu je jasně nejtypičtějším znakem přirozených lesů, z toho je patrné k jak velkým změnám ve složení lesního společenstva muselo dojít. Hmota je především důležitá z hlediska koloběhu živin v lesním ekosystému, které se po období vázání v živé dřevní hmotě vrací do půdy a jsou připraveny pro další generaci lesa. Neméně významným je mrtvé dříví jako životní prostředí pro mnoho druhů mikroorganismů, hub, hmyzu a na nich vázaných vyšších druhů živočichů, zejména ptáků.

Snad žádné z opatření přírodě blízkého hospodaření nevyvolává takové polemiky jako ponechávání hmoty ať už mrtvé či živé v porostech. V člověkem změněných kulturních lesích je však potřeba množství a podobu ponechané hmoty zvažovat. Týká se to především jehličnatých porostů s jejich náchylností na vznik výrazných hmyzích poškození. Pro podkorní hmyz může být totiž ponechaná hmota živnou půdou s následnými škodami na ostatních částech stojícího inventáře. V těchto případech lze však za pomocí jednoduchých zásad a přijatých opatření rizika výrazně zmírnit.

Výstavky - ponechávání stojících stromů na obnovovaných plochách po skončení těžeb, jedná se primárně o semenné výstavky, které mají za úkol doplňovat semenáčky na ploše ať už přirozeně obnovené, nebo spíše na ploše s obnovou umělou. Takto ponechané stromy jsou důležité zejména pro hmyz a ptáky. Vývraty, mrtvé dříví - v celém průběhu existence porostu. Jako prostředky pro bezpečné ponechávání hmoty v jehličnatých porostech lze využívat odkorňování, případně štěpkování hmoty. Štěpkování je možné využít všude tam, kde by ponechání těžebních zbytků znamenalo riziko. Ačkoli takto seštěpkovaná hmota již nemůže být hostitelem tak širokého okruhu organizmů, přece jen nelze pominout kladný vliv na stav a kvalitu nadložního humusu a lesní půdy.

Štěpkování lze využít k obohacení na živiny chudé lesní půdy, protože u takto upravené dřevní hmoty dochází k rychlejšímu uvolnění živin do půdy. Prořez kmenů je opatření zajišťující jednak oddělení kmene od fungujícího kořene a jednak polehnutí kmene na půdu. Z pohledu správného fungování naší krajiny je tvorba zdravého lesního prostředí jednou ze základních priorit ochrany přírody a obecně resortu životního prostředí. Myšlenku zlepšování stavu lesa je zapotřebí podporovat nejen v hranicích chráněných území.

Proto Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP ČR) spolu se Státním fondem životního prostředí ČR (SFŽP ČR) a Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) podporují prostřednictvím dotačních krajinotvorných programů opatření směřujících k přírodě blízkému obhospodařování lesa, které je v souladu s potřebami ochrany přírody. Hlavním cílem projektu LIFE Adapt Brdy je adaptace lesních porostů na změnu klimatu na území Brdské vrchoviny (území bývalého vojenského prostoru), zvýšení jejich schopnosti odolávat biotickým a abiotickým faktorům. Důležitá je také replikace dobré praxe přírodě blízkého managementu v jiných lokalitách ve střední Evropě. Projekt úzce souvisí se Strategií EU pro přizpůsobení se změně klimatu a Lesní strategií EU do roku 2030.

Výzkumné Projekty Podporující Obnovu Přírody

• Projekt č. Lesní ochranná služba je spoluřešitelem projektu č. ATCZ00158 Smell-based Molecular Artificial Intelligence to Fight Bark Beetles - SMARTbeetle, který je realizován v rámci programu Interreg ČR-Rakousko. Projekt probíhá do roku 2028 a jeho řešení spojuje špičkové laboratorní výzkumné postupy s jejich následným ověřením v terénu.
• Projekt č. 403201DWV2 „Možnosti a benefity zvýšení biodiverzity lesů skrze podporu vybraných dřevin v příhraničí: monitoring, analýza, diseminace poznatků“ (BioSFor), doba řešení V. 2025-IV.
• Projekt č. Partneři projektu: Technologiezentrum Energie Ruhstorf, CHEVAK Cheb, a. COST je evropská spolupráce ve vědeckém a technickém výzkumu (The European Co-operation in Scientific and Technical Research).
• Projekt: Kombinovaný vliv klimatu, atmosférické depozice, půdních vlastností a úrovně výživy na růst a zdravotní stav lesů v České republice (LUC23110)(doba řešení: IX. 2023-X.
• AKCE FP1206: EuMIXFOR - European mixed forests.

Zahraniční spolupráce Výzkumné stanice Opočno je zaměřena na využívání a rozšiřování současných kontaktů s obdobnými pracovišti v jiných státech (výzkumné instituce, univerzity). Pozornost je věnována i spolupráci s majiteli (nebo hospodařícími subjekty) lesů v zahraničí.

tags: #obnova #přírody #blízkých #ekosystémů #metody

Oblíbené příspěvky:

• Problémy a řešení v oblasti měření emisí
• Více o Katedře Neželezných Kovů
• Studium na FEL ZČU a jeho recyklace
• Jak rozpoznat bio vejce
• Znečištění ovzduší Břeclav