V posledních letech se stále více párů a rodin obrací k přírodě při plánování významných životních událostí, jako jsou svatby a pohřby. Volba obřadního místa v přírodě přináší jedinečnou atmosféru a umožňuje osobitější a intimnější prožití těchto momentů.
Svatby v Přírodě
Obecně lze říci, že snoubenci nejprve vybírají místo na svatbu a pak teprve kontaktují matriku spadající pod příslušný obvod. Pro snoubence, kteří uvažují o svatbě v Dolce Villa, se nabízí jako první a zároveň nejpohodlnější varianta svatebního obřadu přímo v prostorách hotelu. K tomuto účelu a pro svatební obřad venku lze využít krásnou a klidnou zahrádku, kde nebudete nikým rušeni. Zahrádka zároveň poskytuje možnost svatebního obřadu za nepříznivého počasí, pod svou dřevěnou pergolou. Také pro zimní a jarní obřady poskytuje Dolce Villa Hotel příjemné útočiště, a to salónek s výhledem na zahrádku a do parku Divoká Šárka.
Zmíněný přírodní park Divoká Šárka, je další alternativou svatebního obřadu v přírodě a na Praze 6. Park Šárka nabízí pro svatební obřad hned několik kouzelných míst. Najdete zde krásné lesní mítinky a také dechberoucí vyhlídku Dívčí skok, kde lze udělat svatební obřad venku za souhlasu vlastníka pozemku (tím je městská část Praha Liboc a souhlas vám na požádání vystaví odbor ochrany životního prostředí MHMP, za vystavené potvrzení pro matriku se nic neplatí). Vyhlídka Dívčí skok se nachází v blízké dojezdové či pěší vzdálenosti od hotelu.
Alternativou venkovního obřadu v rámci Prahy 6 je také Obora Hvězda, kde budete opět potřebovat souhlas odboru ochrany životního prostředí a obřad Vás vyjde stejně jako kdekoli mimo obřadní síň na 1.000 Kč (správní poplatek pro matriku). V Oboře se nachází historická památka, Letohrádek Hvězda, kde se také můžete nechat oddat.
Oblíbená je i Kunštátská kaple nebo kaple sv. Perličky ze svatebních obřadů. Jeden z netradičních obřadů se konal v zimě v Kunštátské kapli. Oddávající měli původně přijet na místo na běžkách. Nakonec z toho ale byly skútry, na nichž na obřad všichni dorazili.
Čtěte také: Alternativy k netkané textilii
V rychnovském okrese převládají civilní obřady, církevních je oproti klasickým svatbám opravdu málo. Nejoblíbenější jsou obřady na zámku. Zde se mohou zamilovaní oddat jak v zámeckých komnatách, tak v zámeckém parku.
Ceny obřadů se různí, například v Novém zámku v Kostelci nad Orlicí vyjde svatba okolo sedmi tisíc korun. Zámecká obřadní síň v Častolovicích vyjde svatebčany na deset tisíc korun, stejně tak zdejší Růžová zahrada. Svatba v častolovickém Rytířském sále už je dražší, přehoupne se přes dvacet tisíc. Kolem pěti tisíc zaplatíte za propůjčení Tabulnice na zámku v Opočně, kde se pravidelně konají svatební obřady. V Opočně ale oddávají například v Mariánském kostelíku. V Rychnově je kromě zámku velmi častým místem pro svatbu také kostel Nejsvětější Trojice, kde se konají také civilní obřady.
Pokud se jedná o čistě civilní sňatek v obřadní síni, kterou mají města k dispozici, platí se pouze v určitých případech. Například když chcete uzavřít sňatek v jiný den, než je na matrice stanoveno. Potom je poplatek tisíc korun.
Pohřby v Přírodě
Dobrý pohřební obřad má být také důstojný. Měl by mít pevnou strukturu a scénář, ale měl by také reagovat na potřeby pozůstalých. Může tedy začínat pomalu a smutně, ale může končit vesele jako oslava života.
My pořádáme pohřby v historických vilách, kostelech, saloncích, galeriích, smutečních síních, kavárnách a podobně. Na pohřby venku zase vybíráme zahrady, parky, památky, soutoky řek, splavy, lesy i louky… Zde jsou hezké příklady míst pro dobrý pohřeb.
Čtěte také: Místo člověka v přírodě podle Teilharda
Vtáhneme pozůstalé do dění a dáme jim prostor doříci nevyřčené, vykonáme zesnulému poslední službu, nebo jim jen vytvoříme místo, kam se mohou vracet vzpomínat. S pozůstalými jsme neustále v kontaktu a pomáháme jim pohřeb naplánovat krok po kroku. Snažíme se, aby každý obřad byl jedinečný a pomáhal pozůstalým s tím, s čím pomoc potřebují.
Hudba doprovází obřady od nepaměti. Mnohé písně nám připomínají šťastné i smutné chvíle, probouzejí vzpomínky. Výběr písní necháváme plně v rukou rodiny. Nemáme žádný repertoár písní, žádný sled, ani přesný počet, vždy záleží na tom, co přesně chce rodina na obřadu dělat. Umíme ale poradit, která píseň se kam hodí.
S rodinou pečlivě řešíme velkou řeč: na hodinu až dvě si s nimi sedneme a posloucháme o zesnulém, zajímáme se a doptáváme. Potom napíšeme řeč a rodina ji může dále upravovat. Smuteční řeč by měla oslavit život zesnulého ale také nabídnout úlevu - že náš milovaný tu žil, že svým bytím ovlivnil svět kolem sebe a že lze pokračovat v jeho díle i bez něj.
Možná, že někdo z hostů má něco připraveného či napsaného a chtěl by to říct nahlas. Mohou to být příběhy kamarádů, historky z mládí, občas stačí i pouhé děkuji, které chtějí sdělit všem na pohřbu, ale málokdy je na to vhodná příležitost. My jim ten prostor doříct to nahlas dáme - ale nikoho do toho nenutíme.
Vždy je něco, co jsme zesnulému neřekli. Nebo nemohli, nebo nechtěli. Přineseme podložky, tužky, papíry. Pak zapálíme oheň a po jednom vzkazy předáme plamenům. Nikdo už je neuvidí. Vzkazy pálíme v naší obřadní nádobě, proto můžeme být kdekoli, kde je to aspoň trochu venku: veranda, zahrada.
Čtěte také: Nebezpečný odpad - spreje
Můžeme tak poslat naše vzkazy zesnulému po vodě na speciálním, rozpustném papíře. Poskládáme lodičky a pustíme je po řece, nebo je necháme rozpustit v naší nádobě. A pak už jen sledujeme, jak se slova rozpíjí a s nimi i malinká kapka našeho smutku. Voda naše vzkazy předá.
V mnohých tradicích odchází duše do nebe: ať už tomu tedy věříte nebo ne, vidět, jak vaše vzkazy stoupají do nebe po balóncích, může být velmi ozdravné. A nejenom pro vás - hodí se to také pro děti, které si pak z pohřbu neodnáší trauma.
Držet minutu ticha za zesnulého je výraz úcty. Na chvíli se ztišit, zahloubat do vlastních myšlenek. My to spojujeme se zapálením svíce - každý jednu dostane a zapálí si ji od té hlavní (v kostele od paškálu). Poté je podržíme v dlani. Ztlumíme světlo, vypneme hudbu, abychom skutečně na chvíli vydechli. Nakonec je můžeme jeden po druhé přinést dopředu a položit k rakvi, nebo urně.
Pokud máme popel zesnulého v urně doma, pozůstalí z širšího okolí tak často přicházejí o možnost na něj chodit vzpomínat. Pomocí stromu či zahrádky popelu zesnulého dáme nový význam a navrátíme ho do přírody, odkud vzešel. Sledovat, jak strom roste a mění se napříč obdobími pomáhá lépe uchopit cyklus života a vypořádat se se smrtí. Navíc mohou všichni pozůstalí přiložit ruku k dílu a pečovat o strom či zahrádku během nadcházejících let, což nám dává důvod se k zesnulému vracet ve vzpomínkách.
Voda symbolizuje očištění duše a svobodu, řeka tok života. Voda odnese našeho milovaného a odplaví část našeho smutku. Můžeme přidat okvětní lístky nebo věneček z květů, které poplují s ním. Nebo někdo raději naloží popel do malých lodiček, které postupně odplouvají, než se zcela rozpustí (a jsou ekologicky nezávadné). Povolení k rozptylu zařizujeme vždy my.
Spolu s popelem naplníme balon heliem a vypustíme jej. Balon pak přibližně ve výši 9 kilometrů praskne a rozptýlí popel našeho milovaného do nebe. Zatímco balon stoupá a vzdaluje se nám z dohledu, můžeme si lépe uvědomit, že od nás zesnulý sice odešel, ale že míří do světla a nikdy nás úplně neopustí, protože bude všude kolem nás.
Pokud již přišla ta chvíle, že chcete zesnulého “propustit”, můžeme urnu společně uložit do kolumbária nebo hrobu. Nebo také ke stromu na lesním hřbitově. Propustíme zesnulého do “jeho světa” a odlehčíme vlastní duši. Budeme vědět, že zesnulý našel své stálé místo, ať se s námi stane už cokoli, a lidé budou mít kam na něj chodit vzpomínat.
Do rakve můžeme přidat poslední dárky pro zesnulého . A na rakev můžeme položit třeba krabici se vzkazy od pozůstalých, aby se zesnulým byly “navždy”. Rozloučit se přímo s tělem zesnulého nám dává jedinečnou šanci si skutečně uvědomit, že odešel.
Mohou to být osobní vzkazy nebo třeba obrázky od dětí. Budeme mít jistotu, že naše vzkazy a “dary” zůstávají skutečně se zesnulým. Pro děti je to navíc příjemná aktivita, které se mohou lehce účastnit - narozdíl od nás dospělých totiž jinak celý proces plánování pohřbu vnímají velmi “odtrženě”.
Abychom je ale netrápili, musí být teplota alespoň 21C. Můžeme je společně vypustit během pohřbu nebo i na karu. Odchod našeho milovaného může být krásný a křehký moment zároveň, symbolicky můžeme jeho duši vypustit “na křídlech motýlů”.
Symbolicky tak můžeme vzkazy zesnulému poslat po lampionech do nebe a sledovat, jak k němu odlétají. Při tomto obřadu je ale potřeba myslet na to, že můžeme lucerny vypustit pouze při bezvětří, mimo zástavbu a letiště. Při špatném počasí proto myslíme na náhradní ceremonii, třeba balónky místo lampionů. Víra, že duše odchází do nebes, nepanuje pouze mezi věřícími. Proto je tento obřad hezkou alternativou pro všechny části rodiny. Světlo luceren pomůže najít cestu nejenom našemu zesnulému, ale i nám.
Ohňostroj je symbolem nových začátků (třeba nového roku), ale úplně původně sloužil k zahánění zlých duchů. Rachejtle umíme přizpůsobit tak, aby nesly popel zesnulého a rozptýlily ho po obloze. A nemusí to být nutně v noci - umíme to i tak, aby byl vidět ve dne. Rozptyl popela v ohňostroji se rozhodně nevidí každý den. Možná, že váš zesnulý byl tak jedinečný, tak optimistický, že si nedokážete představit, že by chtěl mít smutný, tichý pohřeb.
Pohřby se v kostelích odehrávali přinejmenším několik tisíc let. Proto je kostel vhodným místem na pohřeb i pro lidi “nekostelní”: je to povznášející místo, které nás přesahuje. Umíme se domluvit s duchovními a propojit posvátnou část obřadu s naší civilní částí tak, aby spojoval rodiny, generace, kultury. V kostele samozřejmě může být obřad nejen s rakví, ale i s urnou, a většinou může znát reprodukovaná hudba podle zesnulého (nebo pozůstalých). V kostele nemusíme pomáhat jen duši zesnulého (modlitbou), ale i své duši: Můžeme vést řeč zesnulém, předávat mu vzkazy a dělat další věci, které léčí.
Mnozí z nás chtějí být rozptýleni do moře. Dokážeme to připravit lehce, příjemně a legálně. Můžeme být u moře s vámi a udělat tam náš typický obřad. Nebo můžeme udělat poctivý námořnický pohřeb. Můžeme si pronajmout jachtu a udělat z toho velký výlet. Nebo to může být malinký křehký obřad rozptylu. A co tak odletět k moři ráno malým letadlem a večer se vrátit?
Uměl si váš blízký vychutnat dobrou kávu? Pochutnal si rád na dobrém lososu? Začínal každé ráno jogurtem s ovocem? Chuť i vůně jsou nositelem vzpomínek, o kterých často ani nevíme: ale přitom nás vezmou přímo do onoho momentu. Třeba jak jsme si se zesnulým vychutnávali Aperol Spritz na pláži. Vyrobíme mini věnečky s příchutí na míru. Podle toho, co zesnulý rád pil či jedl, nebo podle vaší oblíbené vzpomínky. Domluvili jsme se na spolupráci s Věnečky Janeček. Je to malý, ale milý detail, který dělá pohřeb zase o něco osobnějším.
Smysly zkrátka neobalamutíme: chuť i vůně nás vezmou na místo a do okamžiku, se kterými je máme spojené. Přípravou pohřbu a přemýšlením nad tím, jaké chutě a vůně nám zesnulého připomínají, si lépe uvědomíme jeho odchod. A to je důležitý první krok na cestě k zahojení.
Chůze podporuje fyzické i mentální zdraví. Ale především je symbolem životní cesty. Připomíná nám, že všechny změny zvládáme lépe, když je děláme krok po kroku. A při chůzi se vedou rozhovory lépe než u stolu. Pobyt v přírodě snižuje stres a únavu, zlepšuje náladu. Společná cesta nebo společný cíl posílí pocit společenství s ostatními poutníky. Můžeme zlepšit vztahy v rodině. Nebo vznikne jakási svépomocná skupina. Příroda nám umožní znovu se soustředit - stačí třeba jen poslouchat zpěv ptáku, nebo šumení větru a na nic nemyslet. V pozvolné chůzi můžeme ale také vnímat, co se děje uvnitř nás, a lépe to přijmout. Procházka nám umožní vytáhnout na světlo dávno zapomenuté vzpomínky. Víme, že zvuky a vůně spouští naše vzpomínky líp než vyprávění.
Potřebujeme si uvědomit, že náš milovaný zesnulý je už na lepším místě, ať je to kdekoliv. K tomu nám pomůže pohřební obřad: zážitek, na který se nezapomíná, který prožijeme spolu a má silný příběh. Pohřeb je smutný, ale může být povznášející. Pohřební obřad nám pomáhá přijmout smrt a rozloučit se s našim milovaným, ale myslíme, že jeho život si zaslouží oslavit. Pohřeb je i přijímací rituál: pomáhá nám přijmout novou realitu, začít budovat nové vztahy, nové vazby s rodinou i přáteli. Stejně, jako například společný oběd či oslava.
Ekologické Pohřby
Ekologické pohřby se stávají v mnoha zemích velkým tématem. K přírodě nakloněné trendy ukazují nové úhly pohledu na smrt a postupně proměňují a modernizují tradiční obor. Do hry se kromě lépe rozložitelných rakví a uren dostávají také nové typy kremací a obřadů. Lidé chtějí, aby je rodina po smrti uložila pod oblíbený strom či rozprášila do řeky. Pozůstalí si zase přejí osobité a individuální rozloučení s členem rodiny, které jim klasické obřadní síně často neumožňují.
Zájem o šetrnější chování k planetě dokládá zvýšená poptávka po ekologických urnách, které jsou v pohřební službě Goodbye dokonce druhé nejžádanější. Ty se po čase samy rozloží v půdě, stanou se součástí přírody a nezatěžují tak životní prostředí. I tyto nádoby na ostatky jsou dostupné v důstojných motivech a zajímavých designech. Environmentální manufaktury zase nabízí speciální proutěné urny či látkové uzlíky na uložení popela. U všech ekologických uren je vhodné popel přesypat ze základní umělohmotné urny, aby plnily svůj účel.
Technologický pokrok přinesl v posledních letech nové metody kremace, které si v zahraničí získávají své fanoušky. Spojené státy i Velká Británie legalizovali proces aquamace, tedy speciální rozložení těla za pomocí vody na prášek podobný popelu. Za kontroverznější jsou považovány nádoby, kde se zesnulý zhruba za měsíc stane součástí půdy. V Česku se stal první vlaštovkou zeleného pokroku pražský hřbitov Les vzpomínek, kde si lidé místo klasického hrobu pronajímají místo na uložení popela pod památečním stromem. Mladší alternativou je brněnské Údolí vzpomínek.
Alternativní pohřby se z ponurých obřadních síní přesouvají na místa, která měl zesnulý rád, ať už je to oblíbený kostel nebo fotbalové hřiště. Mají totiž oslavovat jeho život a přinést pozůstalým zdravý proces truchlení. Stále je však důležitá organizace a zachování důstojnosti. Pohřební služba Goodbye uvádí, že prvním krokem při chystání netradičního pohřbu jsou hovory s rodinou a zjištění jejich individuálních přání a představ pro rozloučení se zesnulým. Důležité je myslet na děti a zapojit je do procesu, například je požádat o pomoc s chystáním fotografií.
Online Pohřebnictví
Spolu s přicházejícími zahraničními trendy se přesouvá také samotné vyřízení pohřbu z ponurých kanceláří ústavů na internet. Novinkou v pohřebnictví se stala možnost vypravení celého pohřbu online. Ze startupu zaměřeného na sepisování závětí se společnost Goodbye stala první internetovou pohřební službou a poradnou v České republice. Pozůstalí díky tomu mají možnost vše rozhodovat v klidu z pohodlí domova. Mladá pohřební služba zároveň rozšiřuje informovanost společnosti v rámci projektu #MluvimeOSmrti.
tags: #obradní #místo #v #přírodě #význam
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]