Ochrana přírody a krajiny: Aktuality a primáty

Indonésie je zemí s úžasnou biologickou rozmanitostí, s mnoha druhy planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů, které nenajdeme nikde jinde na světě. Nicméně i v této ostrovní zemi ustupují pralesy a s nimi i fauna a flóra lukrativnější činnosti, jako je pěstování palmy olejné a výroba palmového oleje.

Ochrana outloně váhavého v Indonésii

Jsou však druhy zvířat, které víc než úbytek přirozeného prostředí ohrožuje jiný činitel - ilegální obchod. Proto vznikl The Kukang Rescue Program, záchranný program působící v provincii Severní Sumatra, z iniciativy českých ochránců přírody. Protože kukang znamená indonésky outloň, jedná se o ochranu outloňů, konkrétně outloně váhavého (Nycticebus coucang), který žije mj. v Indonésii.

Outloně váhavého hodnotí Mezinárodní unie ochrany přírody (IUCN) jako celosvětově ohroženého v kategorii zranitelný. Současně je zmiňovaný primát zařazen do přílohy I CITES, takže mezinárodní obchodování s ním je až na výjimky zakázáno. Přestože indonéský zákon považuje outloně váhavého za absolutně chráněný druh, zůstává jedním z tamějších nejvíce obchodovatelných druhů primátů. Jak je to možné?

Obdobně jako v řadě jiných zemí má také Indonésie relativně dobré zákony na ochranu volně žijících živočichů, nicméně jejich naplňování poněkud pokulhává. Úřad zodpovědný za vymáhání uvedené legislativy, vládní Agentura ochrany přírody BKSDA, by měl zvířata obchodníku zabavit a udělit příslušnou pokutu, případně by dotyčný měl jít do vězení. Nicméně k již prvnímu kroku často nedocházelo, protože zabavená zvířata nebylo kam umístit. Na celé Sumatře, která je 5,7krát větší než ČR, do této doby neexistovalo žádné specializované středisko pro tyto noční primáty.

The Kukang Rescue Program

The Kukang Rescue Program provozuje vůbec první záchranné a rehabilitační centrum na Sumatře specializované na outloně. Všichni zachránění outloni, kteří prošli rehabilitací, se ovšem zpátky do přírody už nevrátí, protože mnohým obchodníci vytrhali zuby. K tomuto krutému postupu, který probíhá bez jakéhokoliv umrtvení, často dochází před prodejem zvířete, aby nepokousalo budoucího majitele. Většina outloňů následně uhyne v důsledku infekcí, které se dostanou do ran.

Čtěte také: Liberecký kraj a kvalita ovzduší

Outloni jsou totiž jedinými jedovatými primáty na světě: žlázy produkující toxin mají na vnitřní straně loktů. Při smíchání se slinami se jed aktivuje a kousnutím se dostává do krve postiženého. Outloni se tímto způsobem brání před predátory a využívají ho také k ochraně před ektoparazity. Jak je zřejmé, proto, aby se outloň váhavý nestával domácím mazlíčkem, existuje hned několik důvodů. Navíc outloni jsou nočními zvířaty s velmi specializovaným jídelníčkem, který jim běžný chovatel může v lidské péči jen těžko poskytnout.

The Kukang Program nedávno zahájil kampaň I Am Not Your Toy! (Nejsem tvoje hračka!), poukazující na méně známé skutečnosti, které se za tímto krutým obchodem skrývají. Na podporu kampaně rovněž vzniklo krátké video s názvem Slow Loris? The Worst Pet In The World! (Outloň váhavý? Nejhorší domácí mazlíček na světě!).

The Kukang Rescue Program se zabývá řadou dalších činností, jako je monitorování volně žijících populací druhu či informování, vzdělávání a získávání podpory veřejnosti a cílových skupin obyvatelstva přednáškami o problematice ilegálního obchodu s outloni na školách. V osvětě o ohrožených druzích volně žijících živočichů spolupracuje iniciativa také se zemědělci, žijícími na okraji lesů. Program by nemohl fungovat bez hlavních partnerů, kterými jsou Zoo Ostrava, Zoo Olomouc a také Zoo Liberec.

Český kras: Půlstoletí ochrany přírody

V roce 2022 uplynulo půlstoletí od vyhlášení pestré vápencové krajiny za Prahou za chráněnou krajinnou oblast. Český kras je učebnicí změn přírody od moří s trilobity před skoro půl miliardou let po současné zarůstání krajiny a ubývání vzácných druhů. Oproti horským a odlehlým chráněným územím je příroda a krajina Českého krasu spoluvytvářena lidmi po mnoho tisíc let a bylo by chybné představovat si pod ochranou „přírody“ přírodu bez lidí, hospodářů i návštěvníků.

Převážně prvohorní vápence se složitými a úplnými vrstevními sledy a slavnými zkamenělinami jsou za poslední milion let rozbrázděné kaňony Berounky a jejích přítoků. Vznikla krajina roklí a planin, která jinde v Čechách nemá obdobu. Skály s jeskyněmi a vegetací skalních stepí jsou pro CHKO to nejvýznamnější a nejtypičtější.

Čtěte také: Studium ekologie v Olomouci

Těžba v Českém krasu

Také skály se mění, četné lomy jsou často diskutovaný ochranářský problém a zároveň klíčový fenomén pro geologický výzkum. Těžbu se podařilo koncentrovat do prostorů schválených už před vznikem CHKO, kde byly cenné fenomény již tehdy zničeny. Těžba pokračuje do hloubky, což má při dálkových pohledech na krajinu menší vliv, a lomy postupují směrem k relativně méně cenným plochám (do polí a do běžných lesů). Zároveň se cenné okraje dobývacích prostorů podařilo ochránit za pomoci nově vyhlášených přírodních rezervací. Přesto všechno je pokračující těžba zdrojem kontroverzí.

Stepní bezlesí a pastva

Z hlediska živé přírody jsou fragmenty stepního bezlesí tím nejcennějším. Členitá krajina krasu s propustnými vápenci a k jihu otočenými svahy byla vždy jako stvořená pro přežití suchomilných a světlomilných druhů a jejich společenstev. Kavyl zvaný vousy svatého Ivana, jarní zvonky konikleců, žluté devaterníky… Patří mezi nejzápadnější ostrůvky eurasijských kontinentálních stepí a relikty bezlesí doby ledové. Stepí je v Českém krasu více typů - od skalních stepí přes širokolisté trávníky na hlubších půdách, které nejrychleji mizí, po lesostepi. Vše v nebývale jemné a pestré mozaice a prolínající se s teplomilnými šipákovými doubravami.

Důležité k pochopení dynamiky společenstev a plánování managementu je, že jen přírodními podmínkami pestrost a bohatost Českého krasu nevysvětlíme. Odpověď nacházíme v historii a archeologii jako u všech území v nižších nadmořských výškách v dosahu jádrových, teplých a intenzivně osídlených oblastí. Stepní světlomilné organismy zde tedy žijí po sedm tisíciletí spolu s člověkem, lidé svým hospodařením v krajině jejich biotopy udrželi.

Stepní travníky i lesostepi na lesni půdě byly v Českém krasu v minulosti využívány jako pastviny, a tím udržovány proti zarůstání dřevinami. Pastva však byla od třicátých let 20. století postupně omezována, až v 50. letech úplně skončila. Stepi zarůstaly, jejich rozloha se zmenšovala. V plánech péče byla proto od 90. let doporučována pastva koz a ovcí.

Pravidelná pastva stepních porostů, nejprve jen na bývalých pastvinách ležících mimo les, byla v Českém krasu zahájena na Zlatém koni a na Paní hoře v roce 2004 v rozsahu asi 15 ha. V letech 2008-2010 se povedlo zahájit pastevní management i na lokalitách lesostepí v NPR Karlštejn ležících na lesním půdním fondu na základě povolení odchylného postupu v lesích zvláštního určení pro naplňování plánu péče (povolena pastva v lese a snížení zakmenění pod 0,7), vydaného KÚ Středočeského kraje po dohodě s Lesy ČR a obcí Srbsko.

Čtěte také: Současná ochrana přírody

Od roku 2010 byl postupně pastevní management rozšiřován na další plochy v NPR Karlštejn, NPR Koda, NPP Kotýz, PR Kobyla a další plochy v I. zóně CHKO Český kras. Díky aktivitám sdružení Pražská pastvina se od roku 2017 pase i na lokalitách v Radotínském údolí (PR a okolí), PP Zmrzlík a NPP Cikánka I na okraji Prahy.

Pastva přináší samozřejmě četné organizační problémy, jako je nutnost posunů ohradníků a stád načasovaně podle nejvýznamnějších cílových druhů, ať už jde o rostliny a jejich kvetení a odplození, nebo o zajištění vývoje hmyzu v konkrétních ploškách během dané sezony. V současnosti je v Českém krasu vypásáno každý rok pravidelně přes 70 ha stepních trávníků. Kromě pastvy ovcí a koz se v poslední době začala na vybraných lokalitách praktikovat i pastva poníků a skotu.

Na pečlivě pasených plochách, zejména v péči ochranářského spolku Třesina, z. s., se podařilo udržet prosperující populaci jinde vymírajícího nebo již vymřelého okáče metlicového. Tento motýl ke svému vývoji potřebuje nakrátko spasené kostřavové porosty sousedící s plochami s osluněnými kmeny stromů a s plochami s nektarem. Menší štěstí měli okáč skalní a okáč šedohnědý, kteří v široké oblasti za desetiletí od vzniku CHKO vymřeli.

Pastva také podporuje významné druhy koprofágních brouků (lejnožrouty Onthophagus lemur, Onthophagus illyricus, hnojíky Sigorus porcus a Planolinus fasciatus nebo Euoniticellus fulvus potvrzené v oblasti recentně, poslední jmenovaný po více než 50 letech). Velmi hojný je teplomilný vrubounek Schaefferův - Sisyphus schaefferi.

Lesní porosty

Řídké teplomilné lesostepní doubravy jsou dalším zásadním fenoménem Českého krasu. V jemné mozaice přechází jak ve výše zmíněné stepi, tak ve stinnější lesy, zejména dubohabřiny, ostrůvky vápnomilných bučin a suťových lesů. I v lesích Českého krasu došlo od vyhlášení CHKO k pozitivním změnám.

V 70. letech minulého století byla druhová skladba lesů poznamenána dlouholetou intenzifikací lesního hospodaření. Jehličnaté dřeviny, z nichž jako původní můžeme s jistotou považovat pouze jedli a borovici lesní, byly při vzniku CHKO zastoupeny 35 %. Z listnáčů dominoval dub 38,2 % a habr 14,4 %. Přeměna druhové skladby lesních porostů byla jedním z prioritních cílů. Nejen díky dlouhodobé snaze, ale v posledních letech i přičiněním extrémně suchých roků smrk a modřín z lesních porostů Českého krasu téměř vymizely.

Český kras drží celorepublikový primát při vymezování lesních bezzásahových území. Úplně první dohoda se státním podnikem Lesy České republiky o ponechání lesů samovolnému vývoji byla podepsána v r. 2004. Část území NPR Karlštejn - vrch Doutnáč o rozloze 65 ha je od té doby modelovým bezzásahovým územím.

Nejen konzervativní ochrana přírody má svůj smysl. Zejména v minulosti intenzivně obhospodařovaných lesích je napodobování dřívějších způsobů hospodaření cestou účinné aktivní ochrany přírody. Návrat k pařezinám s krátkým obmýtím nám pomáhá udržet dříve hojné živočišné i rostlinné druhy světlých lesů.

Včelník rakouský

Nejvzácnější a zároveň nejsledovanější rostlinou je včelník rakouský, celoevropsky vzácný a mizející druh. Na území CHKO se vyskytuje na osmi lokalitách, kde v úhrnu napočítáme stovky rostlin. O včelníku máme relativně dost informací z podrobného sledování (T. Dostálek, BÚ AV ČR), poznatky můžeme zobecnit a využít i pro plánování péče o jiné podobné dlouhověké rostliny limitované ve stadiu semenáčků.

V letech 2003-2013 množství jedinců rostlo a situace se jevila nadějně. V suchých letech od roku 2015 ale došlo k úbytku, který je kritický po extrémně suchém roce 2018, kdy se populace dostaly na zhruba čtvrtinu původního stavu, ze stovek na desítky rostlin na lokalitu. Pro ochranu přírody je poučný a varující souběh vlivů - dobře míněného prosvětlení lokalit a sucha.

Dříve se jevilo jasné, že prosperují, bohatě kvetou a plodí trsy včelníku na prosluněných částech lokalit a živoří ty zastíněné. Proto se přistoupilo k ochranářskému lokálnímu výřezu křovin. Následovaly nečekaně suché roky, kdy naopak na prosluněných extrémně vyschlých místech staré trsy vesměs nepřežily. Udržely se rostliny v okrajových zastíněnějších částech lokalit.

Zjevně tedy jde, v dlouhodobějším pohledu, o druh vázaný na mozaikovité stanoviště a nelze snadno zjednodušit jeho potřeby a potřeby managementu, nechápeme-li procesy na škálách desetiletí a staletí. Pro druh byl vypracován regionální akční plán, který mj. zahrnuje vytvoření náhradních populací v botanických zahradách, které odděleně zachovávají genofond z jednotlivých populací.

Druhy řídkých lesů a obratlovci

Složitější je to s druhy řídkých lesů. Speciali­zovaný hmyz, například motýli, vymřel hned po změnách hospodaření, úbytku dlouhověkých rostlin přihlížíme až pod hlavičkou CHKO a trend zjevně hned tak nezvrátíme. Orchideje, které z jiných území známe z luk, rostly v Českém krasu na travnatých pláccích v řídkých doubravách. V posledních desetiletích vymřela na obou lokalitách pětiprstka žežulník, prstnatce bezové ubývají a zbývá několik kusů na několika mikrolokalitách. Vše je zjevným důsledkem zapojování lesů, lesního podrostu a opadu.

Daří se zatím udržet další orchidej, vstavač mužský, kde jsou příslušné plochy v teplomilné doubravě sekány, hrabány a rostliny podrobně sledovány. Utěšeně narůstají počty kvetoucích rudohlávků jehlancovitých na místech, kde probíhá managementová pastva.

Obratlovci převážně „čtou“ krajinu na větší prostorové škále, proto relativně malé CHKO v osídlené krajině není z hlediska obratlovců tak výjimečné. V posledních desetiletích relativně prosperují populace mloka skvrnitého, v údolí Berounky užovky podplamaté a zvyšují se počty lokalit stepní užovky hladké. Za dobu existence CHKO byl potvrzen výskyt 123 druhů ptáků, nově hnízdí čáp černý, vlha pestrá, moták lužní nebo cvrčilka slavíková. Naopak za zcela vymizelé druhy lze považovat mandelíka hajního a dva druhy ťuhýků, menšího a rudohlavého.

Ze savců přibývá bobr evropský a vydra říční, problém je s muflony ničícími botanické předměty ochrany.

Výstavba a návštěvnost

Vzhledem k blízkosti hlavního města a vzrůstajícímu zájmu městských obyvatel o „bydlení v přírodě“ je území CHKO vystaveno velmi silnému zájmu o novou výstavbu. Výstavbu se z hlediska vyznění do krajinného rázu relativně daří „držet na uzdě“ a tradiční vzhled krajiny včetně sídel je v CHKO stále patrný oproti jiným výsekům středních Čech, které se rychle stávají suburbií Prahy.

Chatová zástavba se zde vyskytovala již před vznikem CHKO, v prvních letech existence CHKO výstavba chat ještě probíhala, avšak za posledních 20 let bylo jejich další povolování téměř zastaveno a rozsah chatové zástavby zůstává již po mnoho let stabilizován.

Území CHKO je zásadní z hlediska přírodovědně výzkumného, pestrost neživé i živé přírody a blízkost Prahy dělají z oblasti cíl generací přírodovědců, univerzitních exkurzí i všemožných entuziastů. Samotný dnes běžný název Český kras zavedl právě před sto lety svérázný přírodovědec Jaroslav Petrbok. Český kras tak jako modelové území pro studium širších vědeckých otázek nacházíme na stránkách předních vědeckých časopisů.

Závěr

Spolupráce s vědeckou sférou je ochranou přírody vítaná. Dnes lidské přetváření planety, chceme-li spoluvytváření nebo ničení, stále nabírá na obrátkách. Jednak se projevuje v lokální krajině, jak jsme ukázali na příkladech, stejně tak místní jevy přispívají jako kamínek do mozaiky k celku.

Staromilec může povzdechnout, že mnohé zmizelo a mizí. V CHKO i mimo CHKO. Ochranář může mít radost, že mnohé se daří udržet a že pod ochranou AOPK ČR - CHKO je úbytek pomalejší, jak jsme zmínili v pozitivních příkladech. Nemálo vzácných druhů přežívá v jakž takž udržitelných populacích právě jen v CHKO.

Je to do nějaké míry vlivem pestrých a extrémních přírodních podmínek (byly by zde, i nebýt ochrany), ale mnohé jsou přímo závislé na tradičním managementu a jeho obnově nebo napodobování a náhradě. Co se týče tradičního rázu krajiny, je na tom CHKO opravdu viditelně lépe než krajina okolo, jiné části periferie pražské aglomerace.

Přetrvávající kvality přírody a krajiny v CHKO vidí i neodborník, jak dokazuje nárůst zájmu o území u turistů. Vzhledem k tisíciletému formování krajiny a přírody lidmi zde návštěvnost vesměs chráněným fenoménům nijak nevadí. Věřme, že i nadále se bude dařit Český kras ve spolupráci ochranářů, hospodářů, přírodovědců a mnohých dalších úspěšně udržovat a základní fenomény zachovat dalším generacím.

Aktuality z oblasti ochrany přírody

• Praha vykoupí Zličínský rybník Dolejšák a přilehlé pozemky za šest milionů korun.
• Festival dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět uvede sedm snímků zaměřených na téma životního prostředí.
• Evropští středoškoláci a středoškolačky stávkují za důslednější řešení klimatické krize.
• Britská přírodovědkyně Jane Goodallová navštívila v Sieře Leone rezervaci, která pomáhá šimpanzům.
• Peníze z emisních povolenek se mají využívat jen na projekty, které se týkají zlepšení životního prostředí.
• Polské ministerstvo životního prostředí bude jednat s firmou Citronex kvůli přílišnému světlu ze skleníku.
• Iniciativa AutoMat bude mapovat problematické trasy cyklistů v Česku.
• Lidé v Česku mohou pomoci vědcům sledovat vývojové fáze rostlin.
• Ptákem roku 2019 je hrdlička divoká.
• Dopravní policisté začali se zkušebními kontrolami technického stavu vozidel.
• Na britském hudebním festivalu Glastonbury nebudou k mání žádné nápoje v plastových lahvích.
• V Czech Photo Centre vystavuje americká fotografka Ami Vitaleová.
• Ministerstvo životního prostředí vydalo nesouhlasné stanovisko ohledně vlivu na životní prostředí otevření přeshraniční stezky na Modrý sloup.
• Národní park Šumava navrhuje rozšířit klidová území.
• Rozsáhlý požár vřesoviště se podařilo uhasit britským hasičům poblíž Manchesteru.
• Hlavnímu městu chybí zhruba dvě třetiny pozemků potřebných k vytvoření zeleného pásu podél Pražského okruhu.
• Plzeňská zoologická zahrada se zapojila do mezinárodního projektu zaměřeného na návrat zubrů na Kavkaz.
• Maso pocházející z rituálně poražených zvířat nesmí v rámci Evropské unie nést označení bio.
• Výrobce dřevotřískových desek Kronospan uvedl, že se na celkových emisích formaldehydu v Jihlavě podílí jen 3,5 procenta.
• Příprava stavby dálnice D52 se zdrží.

Velká kotlina: Botanický unikát střední Evropy

Velká kotlina patří k přírodovědecky nejvýznamnějším místům střední Evropy. V současnosti je z Velké kotliny známo asi 360 druhů cévnatých rostlin. Protože je Velká kotlina v botanické literatuře známá již od roku 1826, víme, že bylo z této lokality uváděno celkem 630 druhů cévnatých rostlin.

Ve Velké kotlině se již nevyskytuje několik vzácných druhů, které tu v minulosti prokazatelně rostly. O řadě jiných nemůžeme říci nic určitého, jen to, že jsou nezvěstné. Příkladem za všechny může být škarda sibiřská. Poprvé tu byla nalezena v roce 1826, potom patrně až v roce 1947 a po dlouholetém marném hledání byla znovu objevena až v roce 1976.

Celkovým počtem druhů cévnatých rostlin patří Velká kotlina na jedno z předních míst v republice, v počtu chráněných druhů má jasný primát: vyskytuje se jich tu celkem 57. Hořec jarní (Gentiana verna) patří k celostátně kriticky ohroženým druhům.

Protože mají některé druhy rostlin podobné ekologické nároky na půdu, teplo, slunce, vodu a sníh, často rostou společně a vytvářejí rostlinná společenstva charakteristická pro odlišná stanoviště. A právě pestrá mozaika a unikátnost mnohých stanovišť ve Velké kotlině podmiňuje výskyt celé řady odlišných rostlinných společenstev. Mnohá byla právě ve Velké kotlině nově popsána a některá se nevyskytují nikde jinde v Jeseníkách ani jinde na světě.

Každému jsou ve Velké kotlině nápadné březiny s nízkou břízou karpatskou nebo velké kapradinové porosty uprostřed kotliny s papratkou alpínskou a kapradí samcem. S lavinami a vodou neustále obnažovanými skalami jsou spjata svébytná společenstva skalních rostlin, mechorostů a lišejníků, u většiny pramenů a na vlhkých skalách rostou mechová společenstva, na dně kotliny se vyvinuly bujné pestrobarevné porosty omějů, straček a pcháčů apod.

Ochrana biodiverzity ve městech: Praha 12 jako příklad

Proč chránit a podporovat přírodu a biodiverzitu ve městě, tím spíše městě hlavním s počtem obyvatel blížícím se 1,5 mil.? Praha se pyšní několika přednostmi a jedinečnými vlastnostmi jak na státní, tak často i celoevropské a světové úrovni. Základním kamenem je geologie, morfologie a klimatické podmínky. V rámci pouhých několika kilometrů území se tu nacházejí velice rozdílné a rozmanité druhy prostředí, podloží a počasí. Praha a okolí je důležitým útočištěm řady teplomilných druhů.

To že se na území hlavního města nachází 93 zvláště chráněných území (8 národních přírodních památek, 16 přírodních rezervací a 69 přírodních památek) a 12 přírodních parků, které jen samy dohromady pokrývají cca 25% plochy města, je odrazem výše uvedených skutečností. Nejvíce jich lze najít na území Prahy 5 (33), nejstarší je PR Radotínské údolí (1950), největší PR Klánovický les-Cyrilov, nejmenší pak PP Pražský zlom (0,31 ha). Na Praze 12 se nachází 5 zvláště chráněných území a přírodní park Modřanská rokle-Cholupice (druhý největší s 1 531 ha).

To že se lidé dlouhodobě přesouvají do velkých měst, kde mají větší komfort a lepší příležitosti, asi nikoho nepřekvapí. Že to tak mají často i živočichové, včetně hmyzu, asi ano. Je ale opravdu potřeba se divit? Stejně jako venkov "není pro mladé", tak aktuální stav zemědělské krajiny a lesních porostů není často o moc více než tzv. zelená poušť. A zatímco mladý člověk ev. může odcestovat za lepším, živočichové a rostliny jsou často limitováni.

Člověk je zvyklý vidět "pravou" a cennou přírodu jako něco, co do městského prostředí nepatří a nemůže tam fungovat (kromě maximálně nejznámějších chráněných území). Zatímco živočichové tomu nechtějí rozumět a vidí naopak rozsáhlé parky, zahrady, sady, disrupci a onu více než stovku chráněných území a přírodních parků. Kde nacházejí něco, co mimo město/Prahu již k životu postrádají.

Máme zde organismy, které zde vidí vhodné místo k životu, prosperují a zjevně se jim tu líbí. Ať už zde díky vhodným podmínkám a činnosti člověka (včetně kontinuálního narušování prostředí) existují dlouhodobě, či se do města stahují z nepřívětivého okolí na lepší (či jediné existující) biotopy. Nejinak je tomu na Praze 12, jež má sice úctyhodné množství plochy obecné nerozlišené zeleně, včetně širých lánů a lesů na periferii, ale výrazně omezenější množství reálných hotspotů biodiverzity lokálního i přeshraničního významu.

Tato, bez jakékoli nadsázky, "zelená páteř jádra Prahy 12" nejen vyztužuje a nabaluje na sebe velké množství biotopů, ale je zde i velká typová rozmanitost na poměrně malém území, vč. s tím souvisejících ekotonů (přechodných zón). To se pak pozitivně odráží i v rozmanitosti živočichů a rostlin. Příkladem mohou být denní motýli (vč. vřetenušek, zelenáčků a dlouhozobek), jichž bylo na celém území Prahy 12 v nedávném období (data 2020-2024) doloženo přinejmenším 60 druhů. Jen v samotném úzkém koridoru v ose stezky se můžeme setkat se 75% z nich a pokud se oblast rozšíří jen pár stovek metrů do prostoru, tak je to celých 88%.

Rapidní úbytek hmyzu je jednou z nepříjemných skutečností dnešního světa. A nedotýká se jen nás (jako např. úbytkem opylovačů), ale i mnohých dalších - rostlin i živočichů. I ten nejobyčejnější pták a jeho potomstvo spořádají každoročně enormní množství hmyzu. Stejně tak netopýři a mnozí další.

Neméně důležitá je ochrana samotného druhového bohatství jako formy dědictví. Jež je i v metropoli jako Praha nemalé. Zmizet může snadno, vracet se však velice obtížně či vůbec.

tags: #ochrana #prirody #a #krajiny #aktuality #primat

Oblíbené příspěvky:

• Statistiky ekologického zemědělství
• Změna klimatu: pohled ČHMÚ
• Skládka Zachar v Kroměříži
• Děti v ohrožení: Analýza sociálních spotů
• Dopad chovu skotu