Kritické ohrožení nosorožců: Důvody a snahy o záchranu

Nosorožci patří mezi nejohroženější zvířata na světě. Na počátku 20. století žilo v Africe odhadem 500 000 až 1 milion nosorožců. V roce 1970 už jen 70 000. Dnes v Africe přežívá v přírodě kolem 20 000 nosorožců. V letech mezi 1970 až 1992, způsobilo pytlačení dramatický pokles nosorožců v obrovském měřítku.

Důvody kritického ohrožení

Hlavní hrozbou pro jejich přežití ve volné přírodě bylo a je pytláctví, kvůli jejich rohům. Nosorožčí rohy, se používají v tradiční čínské medicíně, která jim přisuzuje různé léčivé a magické účinky, kterou ale věda neprokázala. Ilegální pytláctví představuje pro všechny druhy nosorožců největší hrozbu a zapříčinilo zdecimování všech asijských druhů a následně nosorožce dvourohého a severního bílého.

Situaci zhoršila politická nestabilita řady zemí a občanské války a s nimi související ozbrojení obyvatelstva a odliv financí z ochrany přírody.

V roce 2011 IUCN prohlásila dva poddruhy nosorožců za vyhubené. Jedním z nich je nosorožec dvourohý západní a druhým je nosorožcem v tomto roce je vietnamský poddruh nosorožce jávského.

Nosorožci jsou zabíjeni kvůli svým rohům. Za jejich smrt mohou hlupáci a pomatenci, kteří do dnešních dnů věří, že jejich roh má léčivé nebo jiné účinky. Což je samozřejmě hloupost. Vědecké studie dávno prokázaly, že roh nemá žádný vliv na zdraví, ani na sexuální život.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

IUCN, WWF a TRAFFIC (organizace monitorující obchod se zvířaty) vypracovali v listopadu 2009 zprávu, ve které varovali, že pytlačení nosorožců dosáhlo 15 letého maxima.

• Použití zbraní těžšího (silnějšího) kalibru (např. 0.375 a 0.458s).
• Zvyšující se počty nosorožčích rohů, které se objevují na černém trhu, ať už prostřednictvím krádeží z vládních zásob, odcizení z přírodního úhynu nebo zneužití právního systému.
• Kritický nárůst upytlačených nosorožců zejména v JAR.

Pytlačení zvířat se vyplácí. Když si představíte, že kilogram nosorožčího rohu stojí na černém trhu cca 66 000 usd, tak je jasné, že to pytlákům stojí za to. Obzvlášť když míra rizika, že je někdo chytí nebo dokonce odsoudí je minimální.

Nosorožci dvourozí teď budou čelit dvojnásobnému nebezpečí ze strany trofejních lovců. Na konferenci členských zemí CITES, která se konala uplynulý víkend, totiž prošel návrh na zvýšení kvóty pro jejich odstřel. Ještě v roce 1900 žilo v Africe okolo 100 tisíc zástupců tohoto druhu. Na pokraj vyhynutí se nosorožci dvourozí dostali mezi lety 1960 až 1995, kdy jejich počet klesl o 98% a zbylo jich méně než 2500 - především kvůli pytlákům.

Na konferenci členských zemí CITES hlasovaly pro zvýšení kvót Botswana, Zimbabwe, Eswatini i Namibie, která chce taktéž zvýšit počty potenciálních trofejí pro lovce. Nicméně podporu návrhu vyjádřila i Evropská unie a Kanada. Kvůli tomu přijde o život necelá dvacítka kriticky ohrožených zvířat.

Zatímco zastánci vyšších kvót argumentují tím, že to prospěje ochraně březích samic a tím i samotnému druhu, organizace Born Free toto tvrzení zpochybnila s tím, že ani peníze, které se utrží za povolenky k lovu, nezůstávají v Africe místním. Tedy alespoň většina z nich ne.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Snahy o záchranu

Protože dnes již existují v některých afrických zemích bezpečné lokality a státem a ochránci je podporováno úsilí o obnovení populací nosorožců dvourohých, nastala vhodná doba pro spolupráci mezi chovateli v zoologických zahradách a ochránci v přírodě.

Projekt, jehož cílem je pokusit se zachránit před vyhynutím severní poddruh nosorožce širokohubého (Ceratotherium simum cottoni) je realizován jako mezinárodní projekt Světové asociace zoologických zahrad a akvárii pod číslem WAZA 08017.

Hlavní organizací, která zajišťuje financování této akce, je celosvětově působící nezisková ochranářská organizace Fauna & Flora International. FFI chrání ohrožené druhy a ekosystémy po celém světě a volí přitom udržitelná řešení, která se zakládají na seriózních vědeckých poznatcích a berou v úvahu potřeby lidí.

Tito nosorožci tuponosí severní jsou posledními známými jedinci tohoto poddruhu a proto jsou nositeli cenných a jedinečných genů. Ty se vyvinuly ve volné přírodě a dávají nosorožcům tuponosým severním životně důležité vlastnosti pro přežití v jejich přirozeném biotopu.

Konečně hodnota těchto zvířat se může projevit pouze v případě, že budou žít ve volné přírodě. Tyto geny se pak mohou dostat zpět do ekosystémů, v nichž byly vytvořeny a začít zde opět fungovat a posílit tak šance nosorožce tuponosého severního na přežití. Poddruh také hraje důležitou roli ve svém ekosystému, kterou žádný jiný živočišný druh nenahradí.

Čtěte také: Vývoj Greenpeace v Česku

Cílem tohoto projektu je reintrodukovat nosorožce tuponosé severní a jejich geny zpět do volné přírody. Je to jediná cesta vedoucí k zachování tohoto poddruhu a diverzity, kterou v sobě tito poslední jedinci nesou.

Ochranáři a pracovníci zoo Dvůr Králové očekávají, že nové, bezpečné prostředí v africké volné přírodě podpoří úspěšné rozmnožování. I když i v zajetí byli chování ve skupině, k pravidelnému rozmnožováním nevedlo.

Podle zkušeností s přemístěním nechovných samic jižní formy do nového prostředí kde se začaly množit, jsou pro toto očekávání opakované důkazy. Svoji roli může mít i přirozená potravy a střídajíc se období sucha a deště. U nosorožců je pro stimulaci rozmnožování nutný život ve skupině.

Tento projekt je zcela poslední šancí na záchranu genů nosorožce tuponosého severního. Nejedná se o reintrodukci, protože zvířata nejdou do země svého původu, jedná se o snahu vyvolat u posledních fertilních nosorožců severního poddruhu přirozené rozmnožování využitím přírodních podmínek, protože veškeré dosavadní snahy v zajetí nevedly k dostatečné reprodukci a k dalším pokusům v zajetí již nemáme čas, protože biologické hodiny zvířat ubíhají příliš rychle.

Přesun oficiálně podporuje Skupina specialistů na africké nosorožce při IUCN (IUCN African Rhino Specialist Group), kterou tvoří přední světoví odborníci v oblasti ochrany nosorožců v Africe.

Proč se nedaří chov bílých nosorožců v ZOO?

Chov bílých nosorožců se v zoologických zahradách bohužel přes veškerou snahu nedaří pravděpodobně z důvodu absence potřebného sociálního a teritoriálního chování, bez něhož samice buď vůbec nevykazují říji, nebo i přes opakovaná páření nezabřeznou. Přitom držení zvířat je snadné, potravně nejsou jako spásači trávy nároční a proto bez problémů žijí v zajetí i 40 let.

Populace jižní formy v zajetí čítá podle poslední plemenné knihy více než 750 zvířat, ročně se ale narodí méně než 15 mláďat a porody nevykryjí ani přirozené úhyny. Velikost populace stagnuje v důsledku každoročních dovozů nových jedinců z jihoafrických rezervací, bez nichž by postupně vymírala. Pokud by v zajetí probíhalo normální pravidelné rozmnožování jako v přírodě, pak by se ročně muselo narodit 50-75 mláďat. To se ale bohužel neděje, i když některé zoo zaznamenaly desítky odchovů.

Při bližším prozkoumání se bohužel zjistí, že se obvykle rozmnožovala byť opakovaně jen některá zvířata a velmi často bylo rozmnožení vázáno výhradně na dovoz nových zvířat z Afriky.

V roce 2009 vyslala česká zoo čtyři zástupce druhu schopné rozmnožování do keňské rezervace. Samice však nezabřezly, a jeden nosorožec dokonce uhynul. Nicméně i v chráněné oblasti představuje pytláctví tak velkou hrozbu, že byla každému zvířeti přidělena ozbrojená ochranka, která je hlídá 24 hodin denně.

Lokality a rezervace, které hrají klíčovou roli v ochraně nosorožců

• Rezervace Ol Pejeta zaujímá přibližně 360 čtverečních kilometrů africké savany v regionu Laikipia v Keni, jejíž součástí je i rezervace Sweetwaters pro ochranu šimpanze. Region Laikipia hostí početné a stále vzrůstající volně žijící populace a je domovem téměř 50 % populací nosorožce dvourohého v Keni.
• Rezervace Lewa byla založena v roce 1995, zaujímá plochu 62 000 akrů a funguje jako katalyzátor ochranářského úsilí v severní Keni. Na území rezervace Lewa žije 10 % keňských populací nosorožce dvourohého a největší populace zebry Grévyho ojedinělá na celém světě.

Kolik druhů nosorožců na světě existuje?

Na světě nyní žije pět druhů nosorožců: bílí, černí, sumaterští, indičtí a jávští. Dva z nich, černí a bílí, obývají Afriku, zbylé tři druhy se vyskytují v Asii.

Rozšíření nosorožce tuponosého

Obvykle bývají rozlišovány dva poddruhy nosorožce tuponosého. Severní poddruh Ceratotherium simum cottoni byl v přírodě pravděpodobně již vyhuben. O jeho záchranu se pokusila česká Zoo ve Dvoře Králové, která vrátila do Afriky několik kusů tohoto nosorožce. Jižní poddruh Ceratotherium simum simum historicky žil v Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Svazijsku, Mosambiku a Jihoafrické republice, byl introdukován také do Keni, Ugandy a Zambie. V současnosti je jeho výskyt soustředěn především do Jihoafrické republiky.

Způsob života

Obývá savany a je vázaný na vodu. Rád se válí v bahně, které jej nejen chladí, ale zároveň chrání před slunce a parazity. Samice pohlavně dospívá ve 3-5 letech života, s mláďaty vytváří menší stáda. Samec pohlavně dospívá v 5-7 letech, většinou žije samotářsky a značkuje si svoje území močí. Přitom svádí rituální souboje za použití rohů, ale pouze dominantní samec se může na svém území pářit. Průměrná délka života v přírodě je 46 až 50 let. Mnoho nosorožců zemře kvůli lidskému pytláctví.

Popis

Je největším druhem nosorožců s délkou těla 350-420 cm, výškou v kohoutku 170-185 cm, délkou ocasu 80-100 cm a hmotností 1,6-3,6 t. Vyznačuje se dlouhou, hranatě vyhlížejí hlavou, tvořící asi čtvrtinu délky těla. Tlama je zakončena nápadně širokými, rovnými pysky, které umožňují spásání nízké trávy. Má dva rohy, přední je při základu zploštělý a málokdy přesahuje délku 100 cm. Má tlustou šedou kůži s ojedinělými záhyby, zejména výrazný je záhyb nad zakloubením přední nohy.

Ohrožení a ochrana

Červený seznam IUCN (2011) klasifikuje severní poddruh Ceratotherium simum subsp.

Nosorožec černý a jeho okřídlení spojenci

Nosorožec dvourohý (Diceros bicornis), známý také jako černý, je kriticky ohrožený vyhynutím. Je to tiché samotářské zvíře, které prakticky nemá v přírodě nepřítele: Před velkými šelmami ho chrání jeho velikost, tlustá kůže a dlouhý ostrý roh. Největší a vlastně jedinou hrozbu tak pro něj představují lidé - pytláci a nelegální lov kvůli nosorožčím rohům. Naštětstí má okřídlené spojence.

Pták klubák červenozobý se ve svahilštině jmenuje askari wa kifaru, což znamená strážce nosorožců. Nosorožci černí jsou téměř slepí. Za příznivého větru se k nim lovec může přiblížit až na pět metrů. Pro pytláky je tedy jejich lov docela snadný.

Nedávno se ale ukázalo, že nosorožci tak úplně bez protipytlácké ochranky nejsou. Mezinárodní tým vědců sledoval více než dva roky dvourohé nosorožce v nejstarším jihoafrickém národním parku Hluhluwe Imfolozi. Pohyb nosorožců vybavených vysílačkou mohli vědci sledovat, aniž by se k nim příliš přiblížili. Všimli si přitom, že mnozí z nosorožců nesli na hřbetě klubáky červenozobé, nevelké pěvce, kteří se živí vnějšími parazity, jež vybírají ze záhybů jejich kůže.

Jakmile si klubáci vědců všimli, spustili varovný křik. Nosorožec po tomto varování zbystřil pozornost a bez ohledu na to, odkud nebezpečí přicházelo, se otočil směrem po větru. Odtud nemůže nepřítele cítit, a proto se ho z této strany nejvíc obává.

Podle vědců to znamená, že klubáci upozorní nosorožce na přítomnost nepřítele, ale nejsou schopni naznačit, kde se nachází. Zcela jinak vypadala situace u nosorožců bez vysílačky. Ti se vědcům hledali v buši mnohem obtížněji, nacházeli je spíš náhodou. Ale téměř žádný z těch, které dokázali najít, na sobě klubáky neměl.

Zajímavým zjištěním bylo, že klubáci reagovali pouze na přítomnost člověka, jiné nepřátele jako třeba lvy nebo hyeny nehlásili. Vědci pro to mají několik teorií. Jako nejpravděpodobnější se jim zdá, že se toto chování vyvinulo u klubáků poměrně nedávno v souvislosti s rychlým úbytkem nosorožců v důsledku nadměrného lovu lidmi a ilegálního pytláctví.

V posledních letech však nápadně ubývají i samotní klubáci, na mnoha místech dokonce vymizeli zcela. Nosorožci žijící v těchto oblastech tak přišli o pomocníky, kteří je nejen zbavují parazitů, ale hlavně je varují před pytláky.

Klubák červenozobý (Buphagus erythrorhynchus) je jeden ze dvou druhů klubáků tohoto rodu. Nehledá parazity jen na nosorožcích, tyto klubáky (a to oba druhy) lze zastihnout prakticky na všech velkých afrických savcích včetně domácích.

Co se odehrálo v Ol Pejetě?

Co se odehrálo v Ol Pejetě ve čtvrtek 22. srpna 2019? Tento den proběhl v rezervaci Ol Pejeta zákrok na dvou posledních žijících samicích nosorožců bílých severních, při němž jim z vaječníků byla odebrána vajíčka.

Safari Park Dvůr Králové, rezervace Ol Pejeta, IZW Berlín, Kenya Wildlife Service a italská Avantea jsou hlavní instituce podílející se na záchraně severních bílých nosorožců. Celý výzkumný projekt s názvem “BioRescue” je v současné době financován německým Federálním ministerstvem pro vědu a výzkum, vedený odborníky z IZW a koordinován Safari Parkem Dvůr Králové.

Neúspěšné pokusy jsou ve výzkumném procesu zcela normální. V našem případě všechny neúspěšné pokusy zhodnotíme a na základě nových poznatků se pokusíme celou proceduru optimalizovat. Navíc v současnosti probíhá rovněž druhý výzkum, díky kterému bychom mohli být do budoucna schopni vytvořit laboratorní embryo za použití technologie kmenových buněk.

Umělá inseminace byla poprvé úspěšně provedena před více než deseti lety v Evropě týmem IZW Berlín, v případě Nájin ani Fatu však možná. Samice nejsou v takovém zdravotním stavu, aby byly schopné mládě donosit. Navíc sperma z nosorožců bílých severních je po dvě desetiletí uloženo v tekutém dusíku a jeho kvalita není na úrovni potřebné k inseminaci.

Zamražené sperma ze čtyř samců může být využito pro umělé oplodnění odebraných vajíček Nájin a Fatu a vývoje embryí. Ze zkušeností víme, že malá nosorožčí skupina je schopná navýšit množtví jedinců ve stádu o 10 % ročně a vytvořit tak zdravou a silnou populaci. K tomu je však zapotřebí hlavně důsledná ochrana před pytláky.

Domovem mláďat narozených v Keni bude rezervace Ol Pejeta, a to konkrétně 700 akrů velký zabezpečený výběh. Každé první mládě bude patřit dvorskému safari parku, každé druhé pak Kenya Wildlife Service.

V Ol Pejetě se pytláctví nevyskytuje od roku 2017. V rezervaci pracuje 42 ozbrojených rangerů, jež dohlíží nad bezpečnostní parku obecně a dalších 120 strážců mající na starosti hlídání nosorožců. Severní bílí nosorožci, náhradní matky i jejich mláďata budou pod neustálou ozbrojenou ochranou.

V současné době je vybráno pět samic jižních bílých nosorožců, které jsou umístěny v přísně střeženém výběhu v Ol Pejetě. Pro zákrok musí být bezpodmínečně uspána a musí projít hormonální přípravou.

Nosorožci v číslech

Počty a trendy populací nosorožců v Africe:

Zdroj: Save The Rhino údaje k 31. 12. 2007, trend je porovnáván s údaji ke dni 31. 12.

tags: #nosorožci #kriticky #ohrožení #důvody

Oblíbené příspěvky:

• Recenze koše Alveus SESAMO
• Moravská Třebová: klimatické podmínky
• Znečištění ovzduší v Chvaleticích
• Snížení emisí EU
• Zdravotní rizika nanotechnologií