Ohrožení Britannicu: Fakta a Historie

Před 110 lety byla na vodu spuštěna sesterská loď slavného Titaniku, Britannic. Ten měl podobný osud jako jeho starší sesterská loď, avšak na rozdíl od Titaniku sice nikdy nevozil civilní pasažéry z Evropy do Ameriky, jeho „kariéra“ ale byla také velmi krátká. Místo na zaoceánských linkách skončil tento parník jako plovoucí nemocnice v 1. světové válce.

Příběh Violet Jessopové

Devatenácté století se blížilo ke konci, když v Argentině onemocněla malá dcera farmářů tuberkulózou. Za celý svůj krátký život šlo dítě z nemoci do nemoci, tentokrát ale lékaři předpovídali, že ji tuberkulóza zabije. Když se holčička zotavila, bylo to jako zázrak. Tehdy nikdo netušil, že dívka jménem Violet Constance Jessopová za svůj život zázračně unikne zdánlivě jisté smrti ještě několikrát.

V dospělosti se totiž Violet stala zdravotní sestrou a jako taková postupně sloužila na třech parnících lodní společnosti White Star Line - Olympic, Titanic a Britannic. Vyvázla bez škrábance, když se Olympic v roce 1908 srazil s lodí HMS Hawke (přestože byly lodě vážně poškozené, nikdo nezemřel). Vytáhli ji živou z ledové vody, když se Titanic potopil po nárazu do ledovce. Svým dalším zázračným přežitím si získala přezdívky Slečna nepotopitelná či Královna potápějících se lodí.

Vývoj a Stavba Britannicu

V roce 1907 tak začala společnost White Star Line s přípravou nové třídy luxusních zaoceánských parníků. „Původně měly být její součástí pouze lodě Olympic a Titanic. A tak se začal 30. listopadu 1911 v loděnicích v Belfastu psát příběh Britannicu.

Jistých zásadních změn přesto Britannic po zkáze Titaniku doznal. Konstruktéři se po tragédii snažili razantně zvýšit jeho bezpečnost. Poté, co konstruktéři 26. února 1914 spustili Britannic poprvé na vodu, stačilo dokončit už jen drobnosti. A podle plánů se v roce 1915 měl stát dalším z parníků křižujících Atlantik při převážení platících pasažérů.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

„Britannic se měl do flotily White Star Line začlenit jako největší (měřil 122 metrů), nejluxusnější a nejbezpečnější loď světa plující pod britskou vlajkou,“ uvádí web PBS.

Britannic jako Nemocniční Loď

Zpočátku jen tím, že se dokončovací práce zpozdily, ale o několik měsíců později začaly námořní střety ve Středomoří a pak v únoru 1915 bitva o Gallipoli, tedy tažení Velké Británie a Francie proti Osmanské říši. HMHS Britannic ve službě během 1. světové války. V tu dobu už ve válce sloužil Olympic, i parníky konkurenční lodní společnosti Cunard RMS Mauretania a RMS Aquitania. A na podzim roku 1915 došlo i na Britannic. I její vnitřek se změnil.

„Luxusní vybavení zamířilo do skladu, promenádní paluby zaplnily nemocniční postele a jídelna pro první třídu se proměnila v jednotku intenzivní péče. Horní paluby byly vyhrazeny pro raněné. Svoji první plavbu vykonal Britannic 23. prosince 1915. „Plul z anglického Liverpoolu přes italskou Neapol na řecký ostrov Lémnos. V dalších měsících zvládl Britannic ještě čtyři podobné plavby pod velením kapitána Charlese Bartletta.

„Tento veterán společnosti White Star Line byl pověstný svou opatrností. Podle jeho dcery mu přátelé říkali Ledovec Charlie, díky jeho schopnosti „vycítit“ přítomnost ledovců a ochotě k velkým objížďkám, aby se jim vyhnul. Britannic znal velmi důvěrně, protože před válkou bedlivě dohlížel na stavbu této lodi. Britannic si pochvaloval i jeho personál. „Vedoucí chirurg na lodi J.C.H. Evakuace spojeneckých jednotek po bitvě u Gallipoli.

Na svou šestou misi Britannic vyplul 12. listopadu 1916. Vezl asi tisíc lidí - členy posádky a zdravotníky, zpět měl přivézt další raněné. Zdravotní sestra Sheila Macbethová měla chvílemi pocit, že vyráží spíš na dovolenou než na nebezpečnou válečnou cestu. „Jaká úleva, že se mi povedlo dostat stejnou kajutu a stejnou spolubydlící. Po pěti dnech loď poprvé zastavila kvůli doplnění zásob a paliva, aby pak mohla jet se zraněnými bez přestávky. V italské Neapoli kotvila několik dní, a její pobyt se ještě prodloužil kvůli špatnému počasí. Její posádka tak měla příležitost prozkoumat město. Sestra Macbethová a několik přátel si dokonce pronajali auto a vyrazili na venkov. „Vrcholem dne byl oběd v malém hostinci. Na palubě Titaniku při jeho první (a poslední) plavbě cestovali nejvýznamnější a nejbohatší lidé.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Zkáza Britannicu

Z Neapole loď odplula v sobotu 19. listopadu večer. Pondělí bylo zcela bezproblémové, a v úterý 21. listopadu čekaly posádku poslední příjemné hodiny před zakotvením a naloděním zraněných. Lodní reverend Fleming si toho rána přivstal. „Abych sledoval nejtišší a nejkrásnější východ slunce z celé cesty. Interiér parníku Britannic. A pak se to stalo. Plavidlo zřejmě najelo na podmořskou minu.

„V 8 hodin 12 minut ráno otřásla lodí mohutná exploze. Kapitán Bartlett nařídil zavřít vodotěsné dveře a vyslal nouzový signál. Vzhledem ke konstrukci Britannicu však i takové poškození mohla loď zvládnout a udržet se na hladině. Vyšší důstojníci na palubě dokonce zdravotnickému personálu řekli, aby dál klidně snídal. Jenže voda začala vnikat do otevřených okének na pravoboku, které otevřeli zdravotníci, aby nahnali do plavidla čistý vzduch. Pak kapitán udělal osudovou chybu.

„Ve snaze dostat loď k ostrovu Kea kapitán Bartlett nařídil plnou rychlost. Zhruba v tu dobu si lidé na palubě uvědomili, že jejich životy jsou v ohrožení. „Barlett nařídil evakuaci 23 minut po explozi. Díky záchranným člunům, rychlému přispěchání kolem plujících lodí a relativně vysoké teplotě moře zemřelo jen třicet lidí.

Pro Jessopovou to ale tentokrát bylo opravdu o vlásek. Nejdříve se ve své kajutě stavila pro několik drobností - zejména pro zubní kartáček, protože když utíkala z Titaniku, zapomněla si jej a později jí velmi chyběl. Přesto se pak dostala na první dva spuštěné záchranné čluny. Jenže ty se ocitly v problémech, protože se ještě naplno točil lodní šroub, který vytvořil silný proud - a ten stáhl oba čluny prudce k lodi a rozmetal. Jessopová se vážně zranila. Uhodila se do hlavy a chvíli se topila. Odplavala od potápějícího se parníku, a viděla, jak se nad ním zavřela hladina.

Britannic zůstal pohřbený na mořském dně. Přestože nakonec šlo o rozměry největší potopenou loď v první světové válce, vzhledem k nízkému počtu obětí dobové listy zkázu sesterského plavidla Titaniku podrobně nerozebíraly - velká válka přinášela palčivější témata. V 90. letech pak vrak prozkoumal pomocí dálkově řízených ponorek objevitel Titaniku Robert Ballard. „Protože leží pouhé dvě míle od břehu, očekával jsem, že narazím na noční můru omotanou rybářskými sítěmi, s čímž jsme se setkali při průzkumu Lusitanie. Místo toho jsem si už při prvním pohledu na trup uvědomil, že nás čeká něco mimořádného.

Čtěte také: Pracovní rizika

tags: #ohrožení #Britannicu #fakta #a #historie

Oblíbené příspěvky:

• Andulky vlnkované v přírodním prostředí
• Odpadové hospodářství Hořovice
• Studie o dopadech golfu na životní prostředí
• Článek o beatboxu
• Růst ovcí a klima