Ohrožené druhy kočkovitých šelem

Máte doma kočičku? Roztomilou, hravou, mazlivou? A přesto na vás najednou vytasí drápky? Nedivte se. Kočkovité šelmy jsou vývojově docela mladé - společný předek všech současných koček žil před 11 miliony lety v Asii. Odtud se kočky začaly šířit do celého světa a přizpůsobovaly se novým podmínkám. Přesto si uchovaly spoustu společných znaků.

První kočkovitou šelmou, jejíž kompletní genetickou informaci neboli genom vědci přečetli už v roce 2007, byla právě domácí kočka. Dlouho zůstávala jediná. Až letos si vědci „posvítili“ na velké kočky. A začali hned tou největší - tygrem sibiřským (Panthera tigris altaica). Jeho genom pak porovnali s vybranými sekvencemi DNA domácí kočky, sněžných levhartů, bílých indických tygrů i afrických lvů.

První překvapení přineslo srovnání genomu tygra a kočky domácí. Ukázalo se, že tyto dvě šelmy k sobě mají nesmírně blízko, mnohem blíž, než by se na první pohled zdálo. Přestože se oba druhy od sebe oddělily před více než 10 miliony lety, stále mají přes 95 % shodných genů. Dalo by se tedy říct, že každá domácí kočka je z 95 % tygrem.

Všechny kočky, jejichž geny mohli vědci srovnat, sdílejí to, co z nich dělá dokonalé šelmy. Mají tytéž geny zodpovědné za mimořádnou svalovou sílu, jiné shodné geny způsobují jejich „supermasožravost“: Trávicí systém kočkovitých šelem je přizpůsoben téměř výlučně trávení živočišných bílkovin, žádná jiná suchozemská šelma tak čistě masožravá není.

Levhart sněžný známý také jako irbis (Panthera uncia) žije v extrémních vysokohorských podmínkách. Tomuto prostředí se dokonale přizpůsobil. A vědci teď našli příčinu tohoto přizpůsobení. Může za to mutace dvou genů, kterou jiné kočkovité šelmy nemají.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Lev jihoafrický (Panthera leo krugeri) je většinou zbarvený jako normální lvi, v Krugerově národním parku se však vyskytují i lvi, kteří jsou bílí. Nejedná se o jiný poddruh, ale o genetickou mutaci. A jak nynější výzkum ukázal, za bílé zbarvení těchto lvů může mutace stejného genu, který způsobuje albinismus u lidí nebo bílou barvu domácích koček. Naproti tomu slavní bílí tygři vděčí za své zbarvení mutaci jiného genu, který zodpovídá i za světlé zbarvení moderních Evropanů, kuřat, koní nebo ryb. Potlačuje tvorbu žlutých a červených pigmentů, ale na tvorbu černého pigmentu nemá vliv.

Kromě srovnání, v čem se od sebe jednotlivé druhy kočkovitých šelem liší a co mají naopak společného, nám jejich genom prozradil, jakou mají genetickou rozmanitost.

Tygři patří mezi ohrožené druhy. Nelegální obchod s kožešinou, drápy a kostmi ohrožených kočkovitých šelem i živými zvířaty kvete v jihovýchodní Asii. "Kočkovité šelmy se tu otevřeně nabízejí k prodeji a obchodníci se netajili tím, že je tento obchod nezákonný. Černý obchod se zvířaty kvete. Čtyři prodávané druhy dokonce figurují na Červeném seznamu ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) jako ohrožené vyhynutím. Tři ze čtyř trhů, na něž se experti zaměřili a které sledovali od konce roku 2006, leží na hranici Číny a Thajska. Většina kočkovitých šelem, respektive jejich částí se na ilegální trh dostala v průběhu devadesátých let.

Je jednou z nejohroženějších šelem na světě. Jeho populace se v průběhu 20. století rapidně snížila, poslední roky však pro rysa pardálového opět přinesly určitou naději. Rys pardálový je v současnosti veden na červeném seznamu IUCN jako druh ohrožený. Má tato šelma naději na záchranu?

Rys pardálový (Lynx pardinus)

Rys pardálový, zvaný též rys iberský nebo rys španělský, je nejohroženější kočkovitou šelmou světa. V dřívějších dobách žil tento druh na celém území od Pyrenejského poloostrova až po Kavkaz, v dnešní době ho najdeme jen v jihozápadní části Pyrenejského poloostrova. Na světě se v současnosti nachází okolo pouhých 400 jedinců těchto zvířat. Pravděpodobnost vyhynutí se od roku 1995 zvýšila z původních 34 % na 94 %.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Počty iberských rysů začaly nepřetržitě klesat od roku 1940 - jedním z hlavních důvodů byl lov. Ačkoliv je v dnešní době přísně zakázán, mimo rezervace je tento živočich kvůli kožešině bohužel stále loven. Rysí populaci však nejsilněji zasáhla událost roku 1953, kdy začali hromadně vymírat králíci na myxomatózu, virové onemocnění, které mezi ně bylo zaneseno za účelem snížení jejich počtu. Protože králík divoký je hlavní složkou rysího jídelníčku (a to z 80 až 99%!), podepsal se tento čin i na jejich počtech.

Problém je v tom, že rysové mají velké potíže přejít z králičí obživy na odlišnou stravu. Populaci rysa neprospívají ani zásahy do jeho přirozeného životního prostředí. Přeměny křovinatých prostorů v pšeničná pole, stavby silnic či vodních nádrží stále narůstají. Spousta rysů navíc podlehla virovému zápalu plic, leukémii či dalším parazitům.

Ochranáři se co nejvíce snaží zabránit dalším populačním poklesům tohoto zvířete. Mezi velmi důležitá opatření patří zachování křovinaté krajiny i monitoring počtu jedinců. Vysazování divokých králíků na místa, kde jich je nedostatek, patří též k podstatným ochranným prvkům.

Hlavní nadějí na zvýšení populace rysů jsou chovná centra - čtyři se nachází ve Španělsku, jedno v Portugalsku. Odchovaná mláďata se zde učí, jak přežít v divočině a v dospělosti se vypouštějí do volné přírody. Ti, kteří být vypuštěni nemohou, v centrech zůstávají pro další odchovy.

Španělským a německým vědcům se navíc podařil důležitý průlom v chovu těchto zvířat - poprvé se jim povedlo získat a zmrazit samičí embrya. Vědci využili dvou samic, jejichž zdravotní stav nutně vyžadoval kastraci. Embrya by měla být v budoucnu implantována do těla náhradní matky, kde dokončí svůj vývoj. Chovná centra představují pro budoucnost rysa iberského značnou naději.

Čtěte také: Pracovní rizika

Rys pardálový má pružné, hbité a svalnaté tělo. Díky jeho velmi pohyblivým kloubům je skvělým skokanem. Jeho tělo i chrup jsou určeny k zabíjení, tlapy jsou vybaveny zatahovacími drápy. Na lov se vydává hlavně za soumraku, v noci a za rozbřesku. Má vynikající sluch a k jeho přednostem patří skvělé noční vidění. To mu umožňuje zvláštní vrstvička v oku, která se nazývá tapetum lucidum - v oční sítnici odráží světlo hvězd a oblohy. Charakteristické jsou pro něj bílé licousy a ušní střapce.

Zajímavostí je, že dříve existovaly tři typy zbarvení srsti, v dnešní době již nalezneme pouze jedno. Jako většina kočkovitých šelem, i rys žije samotářským životem a buduje si převážně monogamní vztahy. Mláďata těchto zvířat se rodí ve vykotlaných stromech, slepá a zcela závislá na matce. Ve svém úkrytu zůstávají do 2 až 3 měsíců a od matky se plně osamostatní po 1. V případě, že rys uloví větší kořist a celou ji nezpracuje, zbytek těla si „schová“ na později. Zahrabe ho trávou a zeminou a ukryje tak před ostatními predátory.

Podaří se volně žijícího rysa pardálového zachránit? Nebo ho zanedlouho budeme znát pouze z encyklopedie?

Rys ostrovid (Lynx lynx)

Rys ostrovid je středně velká kočkovitá šelma přirozeně se vyskytující v Eurasii. Patří do podčeledi malé kočky a do čtyřdruhového rodu rys. Je největší kočkovitou šelmou Evropy a řadí se mezi druhy chráněné Bernskou konvencí.

Součástí fauny České republiky byly historicky dva druhy kočkovitých šelem, kočka divoká (Felis silvestris) a rys ostrovid (Lynx lynx). Naše původní stálá populace kočky divoké byla vyhubena na přelomu 18. a 19. století. Osud rysa ostrovida by byl pravděpodobně podobný, avšak díky migraci jedinců ze sousedních zemí a díky dlouhodobým ochranářským aktivitám zůstala tato jedinečná šelma dodnes součástí naší přírody.

Rys ostrovid je největší evropskou kočkovitou šelmou, samci mohou dosahovat váhy až 38 kg. Rysové se od ostatních koček odlišují zakrnělým ocasem a nápadnými štětičkami na boltcích. U většiny jedinců se srst na lících prodlužuje v licousy. Zbarvení je sezonně a geograficky proměnlivé, ale vždy jsou aspoň zčásti přítomny více či méně nápadné skvrny.

Jedinci tohoto druhu žijí samotářsky a střetávají se jen koncem zimy v krátkém období říje. Samice jsou březí přibližně 9-10 týdnů a velikost vrhu se pohybuje v rozmezí od 1 do 5 mláďat. Rys je ze všech našich velkých šelem (tj. rys, medvěd a vlk) nejvíce specializovaný na živočišnou potravu.

Složení potravy je v jednotlivých částech jeho areálu dosti odlišné a do značné míry závisí na lokálním složení fauny. Ve střední Evropě jsou však nejdůležitější složkou potravy lesní kopytníci, a to především srnec obecný, méně pak jelen lesní, prase divoké, muflon a kamzík horský. Způsob lovu kopytníků je založen na číhání (často na vyvýšeném místě), následném opatrném plížení a na finálním útoku, který začíná několika dlouhými skoky z bezprostřední blízkosti.

Součástí jeho potravy jsou dále zajíci, lišky, kočky, různé druhy ptáků, obojživelníci, hmyz či hospodářské zvířectvo. Výrazný podíl potravy pak tvoří i drobní hlodavci. Rys ostrovid je typicky lesní druh.

To jej činí nejvíce zranitelným ze všech druhů našich velkých šelem, zejména v důsledku změn jeho přirozených biotopů. Obecně dává tato šelma přednost především smíšeným lesům středních a vyšších poloh s bohatým podrostem a častými skalními útvary. Vzhledem ke své přizpůsobivosti (která je však nižší než u vlka či medvěda) se ve střední Evropě zcela nevyhýbá ani kulturním smrčinám či zemědělsky využívané krajině s většími lesními celky.

V historických dobách obýval rys ostrovid lesní oblasti Eurasie. Dnes je jeho areál nesouvislý, na území Evropy značně ostrůvkovitý. Původní populace rysa ostrovida u nás pravděpodobně obývala většinu území Čech, Moravy i Slezska. Rozšiřující se lidské osídlení krajiny však způsobilo ústup původní populace této šelmy. V 15. a 17. století rys vymizel z oblastí, které byly přetvořeny v kulturní krajinu (Polabí a hustě osídlená krajina středních Čech). Do 18. století se v lesnatějších vrchovinách, předhůřích a některých horách dochovaly rozdrobené místní populace. Zřejmě se však jedná o období let 1835-1894.

Opětovný výskyt rysa ostrovida v českých zemích byl zaznamenán až v 50. letech 20. století. Pravidelně byli pozorováni migrující jedinci v Moravskoslezských Beskydech, nepravidelně pak v dalších horských oblastech včetně Šumavy. Teprve na počátku 80. let, kdy na Slovensku vzrostla populace rysa v důsledku omezení jeho lovu, se zvýšil počet příchozích jedinců a následně se pak začala utvářet stálá rysí populace v Moravskoslezských Beskydech a Jeseníkách.

Dalším významným územím výskytu rysa ostrovida u nás je Pošumaví. Od 70. let 20. století, kdy bylo v Bavorském lese vypuštěno několik jedinců, se rys na Šumavě vyskytuje téměř nepřetržitě. Ke stabilizaci této populace přispěl v 80. letech projekt LYNX, zaměřený na posílení populace rysa v CHKO Šumava. V rámci tohoto projektu bylo vypuštěno 17-18 jedinců karpatského původu.

V současné době lze území obývaná rysem ostrovidem v České republice rozdělit do tří základních celků:

• Severovýchodní Morava (Moravskoslezské Beskydy, Javorníky, Vsetínské vrchy): asi 10-15 jedinců, vzhledem k migraci z území Slovenska vykazuje populace stálý stav.
• Jeseníky: 0-2 jedinci, z důvodu nelegálního lovu mizí stabilizovaná lokální populace. Je zde možná občasná migrace ze sousedního Polska.
• jižní a západní Čechy (Český les, Šumava, Blanský les, Novohradské hory, Třeboňsko a přilehlé oblasti): 60-75 jedinců, z důvodu nelegálního lovu zde dochází v současnosti k poklesu její početnosti.

Pravidelný výskyt rysa je v posledních letech zaznamenáván také z oblasti Brd (0-2 jedinci). Poněkud izolovanou pozici má oblast Labských pískovců (0-2 jedinci).

Mimo výše uvedená území existují pozorování rysa ostrovida i z dalších částí České republiky. Jedná se však o výskyt přechodného charakteru. Maximální odhad velikosti stávající populace rysů v České republice činí tedy 90-96 jedinců, kdy nejpočetnější populace je v jihozápadních Čechách.

Po druhé světové válce tak byla nejvyšší početnost rysa v ČR dosažena v rozmezí let 1996-1998, kdy byla odhadována na 100 až 150 jedinců. V období let 1999-2003 však docházelo k jejímu poklesu, který je přičítán především nelegálnímu lovu.

V současnosti je velikost populace rysa ostrovida stabilní, avšak stále ohrožena nelegálním lovem. Rys ostrovid přirozeně reguluje početnost populací velkých býložravců, kteří v případě neúměrně vysokých stavů negativně ovlivňují stav lesních ekosystémů (zejména loupáním kůry a okusem terminálních výhonků). Zároveň se však touto aktivitou dostává do konfliktu s hospodářskými zájmy člověka.

Problém částečně řeší zákon č. 115/2000 Sb., o náhradách škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Není to však řešení dostatečné. Negativní postoj veřejnosti k velkým šelmám a s tím související vysoká míra nelegálního lovu jsou i nadále hlavními příčinami ohrožení těchto druhů na našem území.

Z tohoto důvodu AOPK ČR v roce 2005 iniciovala přípravu záchranného programu - Program péče pro velké šelmy v ČR. Stěžejním opatřením je rozsáhlá výchovná a osvětová kampaň, která by měla probíhat souběžně na různých úrovních, a jejímž cílem je právě změna veřejného mínění a snížení tlaku nelegálního lovu. Související opatření by měla zajistit prostupnost migračních koridorů pro velké šelmy, řešit zefektivnění systému náhrady škod způsobených velkými šelmami a rozvoj spolupráce na monitoringu a ochraně velkých šelem se sousedními státy. Zachování prostupnosti migračních koridorů v hraniční oblasti Česká republika - Slovensko je klíčovým opatřením pro existenci populace vlka a medvěda na území naší republiky.

Nedílnou součástí programu je pravidelný monitoring stavu populací a výzkum některých aspektů jejich biologie a role v ekosystému. Pravidelný monitoring rysích populací je prováděn stopováním na sněhové obnově a vyhodnocováním veškerých údajů získaných z období mimo plánované sčítání. Součástí výzkumu je také radiotelemetrické sledování rysí populace. Získané výsledky zásadním způsobem doplňují znalosti o struktuře populace, sociálních vztazích, potravní specializaci či o aktivitě sledovaných jedinců.

Na přípravě programu se spolupodílela nevládní ekologická organizace Hnutí DUHA. Toto sdružení je známo aktivitou v oblasti ochrany šelem. Například v oblasti Šumavy a Beskyd organizuje tzv. rysí a vlčí hlídky, které mají předcházet nelegálnímu lovu velkých šelem.

Hlavním cílem navrženého programu péče je snížení intenzity nelegálního lovu šelem u nás a umožnění nárůstu populace rysa ostrovida alespoň na početnost z let 1995-1996 a zároveň zachování populace vlka a medvěda v současné velikosti. Doufejme, že tyto ochranářské aktivity budou dlouhodobě úspěšné a naše největší kočkovitá šelma nezmizí opět z našich lesů.

Rys ostrovid je druh zvláště chráněný, silně ohrožený (zákon č. 114/1992 Sb., vyhláška č. 395/1992 Sb.). V červeném seznamu savců ČR je rys ostrovid zařazen mezi ohrožené druhy. V Bernské konvenci je rys ostrovid uveden v Příloze III (chráněné druhy živočichů).

Ve Směrnici Rady Evropských společenství č. 92/43/EEC je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, jejichž ochrana vyžaduje vyhlášení zvláštních oblastí ochrany) a v Příloze IV (druhy živočichů a rostlin v zájmu Společenství, které vyžadují přísnou ochranu).

V Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) je rys ostrovid uveden v Příloze II (druhy, které by mohly být ohroženy vyhubením, pokud by obchod s nimi nebyl přísně regulován). Mezinárodní obchod je povolen pouze na základě zvláštních povolení. V červeném seznamu IUCN je zařazen do kategorie „téměř ohrožený” (near threatened).

Škody způsobené rysem ostrovidem mohou být hrazeny dle zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy (zákon č. 115/2000 Sb.). Rys ostrovid patří podle zákona o myslivosti (zákon č. 449/2001 Sb.) mezi zvěř, kterou nelze lovit.

Další ohrožené druhy kočkovitých šelem

Velké kočkovité šelmy patří mezi ta nejohroženější zvířata na světě. Je víc než pravděpodobné, že naše vnoučata už je budou znát jen ze zoologických zahrad a starých přírodovědných dokumentů. Které šelmy jsou nejohroženější a se kterými je ten pravý čas se ještě rozloučit?

• Sněžný levhart (Irbis): V současné době je na střední úrovni ohrožení. Dříve hojně loven pro srst. Je nejlepším akrobatem a skokanem mezi kočkami.
• Kočka rybářská: Žije hlavně v Asii a je ohrožená. Důkaz, že i kočky mohou milovat vodu, má plovací blány a napůl zatažitelné drápy.
• Kočka plochočelá: Roku 1985 už vyhynula, ale o 10 let později byla zase pozorována. V přírodě hraje roli, kterou normálně zastávají vydry.
• Kočka bornejská: Možná je ohrožená, možná jich nikdy ani moc nežilo a dost možná už úplně vyhynula.
• Tygr: Ve 20. století se nám podařilo vyhubit už tři druhy tygrů: jávského, kaspického a balijského; tygr čínský byl naposledy pozorován roku 1994 a zřejmě už také v přírodě nežije. Moc dlouho nepřežije ani nádherný tygr usurijský, jehož počet se smrskl na pouhých 200 kusů.
• Kočka horská: V Andách žije něco jako miniaturní irbis. Jmenuje se to kočka horská a jak asi už čekáte, také ona je ohrožená. Vyskytuje se jen ve vysokých nadmořských výškách a zřejmě vymírá.
• Levhart obláčkový: Nádherná šelmička žijící v Číně doplatila na svou nádheru. Má úžasně zbarvenou velmi kvalitní kožešinu, a tak se stává často kořistí pytláků.
• Kočka černonohá: Mezi kočkami je to trpaslík: společně s kočkou cejlonskou jde o nejmenší kočkovitou šelmu. Nikdo je sice moc neloví, ani neubývá jejich přirozeného prostředí. Jenže kvůli své velikosti je extrémně citlivá na veškeré jedy v přírodě.
• Gepard: Ani nejrychlejší savec na Zemi nedokáže utéci před vymřením. Jenže je to dlouhodobý proces - doplácí na tzv. efekt hrdla lahve.

Níže je uvedena tabulka s odhadovanými počty jedinců rysa ostrovida v České republice v letech 2003-2006:

tags: #ohrožené #druhy #kočkovitých #šelem

Oblíbené příspěvky:

• Privatizace a MFČR
• Ubytování Rajnochovice - recenze
• IoT a kvalita ovzduší
• Dobrovského tipy pro hry venku
• Odkud pochází naše jídlo?