Ohrožení listnatých a smíšených lesů v České Republice

15.10.2025

Zpráva o stavu Životního prostředí v ČR za rok 2016, kterou předložilo Ministerstvo životního prostředí ostatním resortům k připomínkám, přináší naléhavé varování.

Podle Hnutí DUHA se jedná o největší krizi lesů na našem území za posledních 200 let.

V minulém roce nadále klesalo zdraví lesů - defoliací (částečnou ztrátou listů či jehličí) - bylo poškozeno již 74,8 % jehličnanů (oproti 64,8 % v roce 2000) a 41,9 % listnáčů (oproti 25,8 % v roce 2000).

Aktuální výsledky přelomového výzkumu vedeného profesorem Jiřím Kopáčkem ukázaly, že tam, kde se se odumřelé stromy nevytěží, obnovují se poškozené lesy mnohem lépe.

Příroda si dokáže poradit, pokud jí necháme volnost.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Naše lesy se však vyznačují silnými lesnickými zásahy a nepřirozenou skladbou druhů stromů i jejich věku (často převažují stejnověké monokultury, zejména smrkové).

Kritická situace v lesích je zejména na severní Moravě, kde se kůrovcová kalamita vymkla kontrole.

Těžební firmy kácejí lesy, až když z nich už kůrovec vylétal a napadl další.

Rozsáhlé vytěžené plochy lesů se tak stále zvětšují, v ohrožení je už i Chráněná krajinná oblast Jeseníky, kam se kůrovec šíří z hospodářských lesů.

Příčiny a důsledky umírání lesů

Na mnoha místech v Česku umírají jehličnaté lesy.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Někde najdeme místo vzrostlého lesa jen rozlehlé holiny, jinde dosud kmeny mrtvých smrků či borovic trčí smutně k nebi.

Umírání lesů ve velkých plochách neboli plošný rozpad lesa se týká především smrkových lesů v nižších polohách a částečně také lesů borových.

Od roku 2016 bylo v Česku vytěženo přes 146 000 ha mrtvých jehličnanů, což odpovídá ploše čtverce o straně 38 km.

Zřetelně více jsou přitom postiženy oblasti Moravy.

V kraji Vysočina bylo od roku 2016 vykáceno přes 20 % jehličnatých lesů, v Jihomoravském, Moravskoslezském a Olomouckém kraji okolo 17 %.

Čtěte také: Pracovní rizika

Roli v tom hraje několik druhů kůrovců (lýkožrout smrkový, lýkohub sosnový a další) i různé houbové nákazy, ale těm se zdravé stromy dokáží ubránit.

Musíme se proto ptát, co tak výrazně snížilo imunitu stromů a umožňuje kůrovci páchat tak velké škody.

Hlavní oslabující faktory jsou pro lesy v ČR tři: klimatická změna, degradace půdy a nevhodné hospodaření.

Klimatická změna

Vyšší průměrná teplota: Lesy, které jsou dnes dospělé, byly vysázeny před 80-100 lety.

Během jejich života se klimatická změna začala silně projevovat: v Česku se za posledních 60 let zvýšila průměrná roční teplota o 2 °C.

Co to znamená pro naše smrkové lesy?

Zatímco kolem roku 1960 byly průměrné roční teploty na území ČR okolo 7 °C, v posledních letech běžně přesahují 9 °C.

Ideální teplota pro smrkové lesy je však výrazně nižší - roční průměr do 6 °C.

Jinými slovy: optimální místa pro pěstování smrků se s postupující klimatickou změnou posouvají výše.

Zatímco v 60. letech byly dobré podmínky i v oblastech okolo 600 metrů nad mořem, nyní už jsou ve výškách nad 900 metrů a v případě dalšího oteplování se tato hranice bude dále posouvat.

Častější a delší sucho: Občasné období sucha je součástí přirozené variability klimatu.

Klimatická změna však způsobuje sucha delší a častější.

Méně vláhy v půdě ale není jen důsledkem menšího množství srážek.

Vyšší teploty v zimě vedou k tomu, že více prší a méně sněží a případný sníh se udrží kratší dobu.

Přitom tání nahromaděného sněhu je na jaře pro doplňování vláhy v půdě zcela zásadní, a lze tedy říci, že teplé zimy způsobují sušší jara.

Dalším faktorem, který klimatická změna ovlivňuje, je rozložení srážek v průběhu roku: ubývá dní, kdy prší dlouho a mírně, což je typ dešťů, který půda dokáže dobře vstřebávat.

Naopak přibývá silných dešťů, kdy většina vody odteče a nevsákne se.

Vyšší odpar vody: Vyšší teploty v letních dnech způsobují, že stromy svými listy a jehličím odpařují více vody (odborný název tohoto jevu, který souvisí s dýcháním rostlin, je evapotranspirace).

Pokud není v takových dnech v půdě dostatečná zásoba vody, stromy strádají.

Lepší podmínky pro kůrovce: Vyšší teploty v zimě způsobují, že toto roční období přežívá více kůrovců, v létě zase teplo urychluje vývoj kůrovcových larviček a brouků, takže se v průběhu sezóny stihne vyrojit více generací.

Degradace půdy

Půda je pro zdraví lesa stejně zásadní jako pro člověka zdravá strava.

Musí obsahovat správné množství živin a navíc je potřeba, aby měla i vhodné pH.

Různé druhy stromů mají rády různé půdní pH, pokud je však pro ně půda příliš kyselá nebo zásaditá, přestává se jim dařit: například břízy a borovice zvládají žít v kyselejších půdách, jasanům a javorům se už ale v takových podmínkách nedaří.

V mnoha oblastech ČR je dnes půda vyčerpaná a překyselená.

Opakované pěstování smrků: Se sázením smrkových monokultur se na našem území začalo někdy koncem 18. století.

A zatímco dobrý zemědělec se snaží plodiny střídat, aby se půda nevyčerpala, v lesích se smrky po dlouhou dobu pěstovaly opakovaně.

Na některých místech tak vyrostly třeba i čtyři generace smrků po sobě.

Důsledkem je jednak méně živin v půdě a jednak snížené pH.

Opadané jehličí smrků, borovic a modřínů, které postupně během let vytvořilo lesní půdu, má totiž pH jen okolo 4, a vzniká tak značně kyselé prostředí, jež zdraví stromů nijak neprospívá.

Kyselé deště a jejich dlouhodobé dopady: V letech 1960-1990 chrlily komíny elektráren v severních Čechách obrovská množství oxidu siřičitého, který vznikal při spalování hnědého uhlí.

Tyto emise pak ve formě kyselých dešťů padaly zpět na zem a způsobily smrt mnoha horských lesů.

Zároveň však přinesly i méně viditelnou změnu v podobě dlouhodobého okyselení lesních půd.

Okolo roku 1990 prošla většina elektráren odsířením, což lesům určitě pomohlo, nicméně i dnes se síry do půdy stále dostává poměrně hodně - z lokálních topenišť a jiných zdrojů.

Reaktivní dusík: Součástí kyselých dešťů jsou i reaktivní formy dusíku (NOx, NH3−), které vznikají především při spalování v elektrárnách nebo benzínových motorech.

Dusík v těchto sloučeninách působí v půdě jako hnojivo a nepřirozeně urychluje růst kmenů, které jsou pak křehké.

Zároveň ale způsobuje také chřadnutí symbiotických kořenových hub, jež stromy ke svému zdravému růstu potřebují.

tags: #ohrožení #listnatých #a #smíšených #lesů #v