Ohrožené druhy ptáků v zoo chov

06.03.2026

Moderní zoologické zahrady se stále více zapojují do ochrany přírody, a to nejen chovem ohrožených druhů zvířat ve svých zařízeních (tj. ex situ), ale stále častěji a intenzivněji se soustřeďují i na ochranu přímo v místech původního výskytu vybraných druhů (tj. in situ).

Není jim lhostejné, že stále roste počet druhů zvířat a rostlin, které jsou zařazeny do mezinárodního Červeného seznamu ohrožených zvířat (IUCN Red List of Threatened Species), kterým hrozí vyhubení. Aktuálně byla ohodnocena situace u téměř 106 000 druhů (živočichů, rostlin, hub), přičemž okolo 28 000 z nich bylo zařazeno mezi druhy ohrožené vyhubením.

Zoo slouží jako „Noemovy archy“, které uchovávají druh v lidské péči, jelikož situace v přírodě se může kdykoliv dramaticky změnit. A pak bude potřeba populaci v přírodě posílit zdravými a silnými jedinci ze zoo (pokud je to u daného druhu možné). U druhů, kde není možnost návratu do přírody, jsou tak zoologické zahrady posledním místem jejich záchrany pro další generace.

Hlavním cílem a posláním zahrad je proto dlouhodobě udržet stabilní a geneticky variabilní populaci ohrožených druhů zvířat v lidské péči. Ochrana druhů tedy stojí na čtyřech hlavních pilířích - těmi jsou:

ochrana in situ (v místě výskytu daného zvířete),
ochrana ex situ (v lidské péči),
výzkum a
vzdělávání veřejnosti.

Navíc díky zvířatům jakožto „ambasadorům“ svého druhu v naší péči získáváme vědecké poznatky o biologii druhu.

Čtěte také: Jihoamerické ptactvo v ohrožení

Chov zvířat v zoo řídí zoolog ve spolupráci s chovatelským týmem. Mnoho druhů zvířat však spadá do mezinárodních chovných programů (EEP). Každý chovný program EEP pak vede evropský koordinátor s týmem odborníků, který koordinuje chov v rámci celé Evropy. Koordinátor doporučuje přesuny zvířat mezi členskými zoo a zodpovídá za zdravou a trvale udržitelnou populaci druhu v lidské péči.

Základem chovných programů je ochrana druhu, nikoliv ochrana jedince. Aby byla populace zdravá, musíme dodržovat zásady chovu a umět simulovat situaci, která panuje ve volné přírodě, kdy jednak umožníme reprodukci zvířat, a jednak do chovu pustíme jen ty nejsilnější a nejzdravější jedince, kteří budou předávat dál své vlastnosti na potomky.

Je třeba brát v potaz, že v přírodě dochází ke zcela přirozené regulaci populace. Chovatelská zařízení poskytují zvířeti dobré chovatelské podmínky, může tedy přežít podstatně více mláďat daného druhu než ve volné přírodě.

Ne, to ani nejde. Nezapojí se slabí jedinci, případně ti, jejichž geny jsou v daném období nadměrně zastoupeny v populaci, nebo pro ně aktuálně neexistuje vhodný partner / partnerka.

Musíme umět simulovat situaci ve volné přírodě, kdy do chovu pustíme jen ty nejsilnější a nejzdravější jedince, kteří budou tyto vlastnosti předávat dál na své potomky. Mláďata, která se nedostala do chovu, mohou do jisté míry sloužit jako expoziční jedinci, případně jako přirozená potrava pro zvířata ostatní. Jen tak může zůstat celá populace zdravá. K utrácení zvířat v rámci regulace a zachování zdravé populace celého druhu se však přistupuje až po vyčerpání veškerých dalších možností.

Čtěte také: Mistr vzdušného prostoru: Rorýs obecný

Považujeme za zásadní, aby byla zvířata fyzicky a psychicky zdravá a měla spokojený život, co možná nejdelší. Žádné rozhodnutí o utracení není snadné a přistupujeme k němu až po opravdu velmi důkladném zvážení, a to tehdy, když dojde k vyčerpání všech jiných možností: 1) jak zvířeti zajistit kvalitní život tak, aby nedocházelo k jeho týrání (třeba v důsledku terminálního stádia nemoci, či v důsledku nezabezpečení welfare jednotlivce i celého druhu), současně 2) aby se zamezilo jeho nebezpečnosti pro ostatní zvířata nebo vůči chovateli, případně 3) s ohledem na zajištění životaschopnosti některých ohrožených populací volně žijících druhů a zamezení jejich vymírání, 4) v konečné řadě, pokud není pro některé jedince místo v domácí zoo a pokud o jedince nemá zájem další taková členská zoo, neboť jiné možnosti omezení reprodukce (antikoncepce, kastrace, oddělování samice) v praxi selhávají.

U zvířat z EEP koordinátor, případně komise složená z odborníků dané zoo (ředitel, veterinář, zoologové, ošetřovatelé) v souladu s etickým kodexem dané zahrady. Hovoříme řádově o jednotkách jedinců ročně.

Kastrace je nevratná a takový jedinec nemá již další život plnohodnotný. Antikoncepce může být sice dočasná, ale antikoncepční přípravky mají řadu vedlejších nežádoucích účinků na vnitřní orgány, hormonální rovnováhu, ale i psychiku a chování zvířat. Po vysazení antikoncepce může samice dočista ztratit reprodukční schopnost. Ze zvířat se tak stávají pouze expoziční zvířata, což se negativně odrazí v chovu, kdy vyřadíme z chovu zvířata, která mohou být geneticky velmi cenná. Tento postup může mít za následek i to, že nám daný druh z přírody vymizí. Ročně se jich z přírody nenávratně vytratí hned několik.

Koloběh rozmnožovacího procesu je jedním ze základních zvířecích instinktů. Pokud o něj zvířata připravíme, bereme jim půlku jejich normálního vnitřního nastavení. Ve volné přírodě se v určitém období mláďata osamostatňují a mnohá nepřežijí. Vše se řídí zákony přírody. U mnoha druhů je každoroční rozmnožování v souladu s jejich biologií. Prodlužování této doby má často za následky neplodnost, problémy se zabřeznutím v budoucnu nebo psychické strádání zvířat z toho, že se nemohou přirozeně rozmnožovat. Navíc, oddělování zvířat a jejich samostatný chov nepůsobí dobře na jejich psychiku, pokud se výslovně nejedná o samotářský druh.

Zoologické zahrady se zvířaty neobchodují, pohyb zvířat v rámci záchranných programů probíhá zásadně bezplatně, chov není nikterak motivován finančním ziskem. Zoologické zahrady jsou pro nás přednostními partnery. Pokud již nelze odchované mladé jedince umístit do jiných zoo v rámci EAZA nebo dalších seriózních zoologických zahrad ve světě, můžeme je soukromým chovatelům, kteří dodržují zákony, nabídnout, ale pouze za splnění následujících podmínek: druh není řízen v EEP (Evropský ex situ program), zvíře při případném úniku nemůže způsobit ekologickou zátěž ani hospodářské škody a není nebezpečné lidem.

Čtěte také: Ochrana ptactva v Evropě

Repatriace (navrácení druhů do míst, které území dříve obývaly, ale v důsledku činnosti člověka vymizely), či reintrodukce (opakované vysazení druhů v místech, v nichž se přirozeně nevyskytovaly, ale v důsledku ztráty přirozeného prostředí mohou být pro něj vhodná) se realizují, pokud je to jen trochu možné. Záchranné programy se však řídí přísnými pravidly Mezinárodního svazu na ochranu přírody (IUCN) a podle nich musí mj. vymizet příčina úbytku zvířat, obzvláště, je-li důvod způsobený člověkem (pytláctví, rozvoj průmyslu, zemědělství, rozvoj civilizace). Ne u všech druhů zvířat je to možné, často je není kam vracet, jelikož lidskou činností byl zcela zničen jejich biotop.

I přes snahu ochránců přírody je stále velice rozšířeno pytláctví a bohužel se i dnes v bohatých zemích najdou lidé, kteří si koupí například výrobky z kůže vzácných šelem, luxusní psací pero. Mnohá zvířata tak důsledkem pytláctví mizí z volné přírody. Velmi se rozšířil i ilegální obchod s živými zvířaty.

Se zvířaty ani s preparáty neobchodujeme. V případě úhynu jakéhokoli zvířete projde uhynulé zvíře (kadaver) v prvé řadě veterinární prohlídkou a vyšetřením za účelem stanovení příčiny úhynu. Se souhlasem veterinárního lékaře může být následně nabídnut vědeckým či vzdělávacím institucím (univerzity, výzkumné ústavy, muzea, zoologické zahrady). V opačném případě kadaver končí v asanačním ústavu.

Zvířata, která se zranila nebo musela být utracena a jsou vhodná ke krmení, mohou dále posloužit jako krmivo pro masožravce. Toto maso je pro ně přirozenější a nutričně vhodnější. Ani v tomto případě však zvířata nejsou předmětem obchodu, ale mohou být nabídnuta k vědeckým či vzdělávacím účelům.

Nechováme, jen v určitém velmi omezeném množství chováme krmné hlodavce, ale i ty z větší části nakupujeme.

Šíření nepůvodních druhů živočichů do naší přírody samozřejmě nepodporujeme, snažíme se mu předcházet a vzdělávat o této problematice veřejnost. Mývalové severní a nosál červený chovaní v naší zoo jsou již stará zvířata bez šance na rozmnožení a po jejich přirozeném dožití již nebudeme v chovu těchto druhů nadále pokračovat. Muntžaky malé jsme se rozhodli nadále chovat z důvodu, že Evropská asociace zoo a akvárií plánuje dlouhodobě udržovat a řídit jejich životaschopnou populaci v lidské péči.

Zoologická zahrada chová téměř 400 druhů zvířat. O všechna zvířata se stará tým kvalifikovaných chovatelů, zoologů a veterinářů, a pokud se týká péče, přistupujeme ke všem zvířatům stejně, nadšeně a obětavě bez ohledu na jejich ohroženost či exotičnost.

Zvířata, která v přírodě žijí společensky, chováme i v zoologické zahradě ve skupinách. Pokud je takové společensky žijící zvíře umístěno v ubikaci samostatně, je to vždy přechodný stav, ke kterému jsme museli přikročit z nějakého závažného důvodu a tuto situaci se snažíme co nejrychleji vyřešit.

Při rozmnožování zvířat jednoznačně upřednostňujeme odchov přirozenou cestou, tedy odchov rodiči, a takto také zvířata prezentujeme návštěvníkům. Umělé odchovy jsou obecně nedoporučovány. Mohou být následně provázeny celou řadou nepřirozených procesů.

SAFARI PARK a Zoo se zapojily do unikátního výzkumu, který má pomoci zachránit ohrožené druhy ptáků. V hnízdech opeřenců chovatelé testují chytrá umělá vajíčka, jež sledují teplotu, vlhkost i chování rodičů při inkubaci. Cílem výzkumu je vyvinout postupy, které zvýší úspěšnost odchovu ohrožených druhů ptáků.

„Výzkum provádíme u všech druhů, kde je to jen trochu možná, například u pelikánů, tučňáků, různých druhů volavek nebo zejozobů. Instalujeme do hnízd umělá vejce s malým přístrojem, který zaznamenává teplotu a vlhkost, zároveň sledujeme chování rodičů pomocí kamer. Podle hlavního řešitele projektu Martina Sládečka z České zemědělské univerzity, která je nedílnou součástí projektu, má spolupráce zoologických zahrad zásadní význam.

První výsledky už byly prezentovány na odborném semináři, kde se kromě zoologických zahrad zapojili i soukromí chovatelé a zástupci chovatelských klubů.

Pražská zoologická zahrada chová 191 druhů zvířat, které jsou na Červeném seznamu ohrožených druhů zařazeni v kategoriích téměř ohrožený až kriticky ohrožený. Mezi kriticky ohrožené druhy, kterých Zoo Praha chová 32, patří například velemlok čínský, gaviál indický nebo bažant Edwardsův. Pražská zoo chová několik druhů, které ve volné přírodě ohrožují zásahy lidí do krajiny.

Pražská zoo dále chová kriticky ohrožené ptáky, mezi nimi majnu Rothschildovu, sojkovce modrotemenného nebo krasku krátkoocasou jávskou. Ohroženými druhy, které jsou k vidění v trojské zoo, je například madagaskarský křeček velký, jehož populaci ohrožuje pomalé rozmnožování, nebo kůň Převalského.

Pražská zoo je zapojená do záchovných programů Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií, v rámci kterých zahrady spolupracují při chovu ohrožených druhů zvířat. Cílem je udržovat populaci druhů životaschopnou pro případ, že by v přírodě vyhynuly. Chov řídí komise odborníků v čele s koordinátorem ze zoo, která dosáhla v odchovu úspěchů. Odborníci například vydávají doporučení k přesunům zvířat mezi zahradami nebo hlídají, aby se nekřížili příbuzní jedinci. Chov ohrožených druhů se sleduje pomocí plemenných knih.

V roce 2017 začala Zoo Praha spolupracovat na projektu záchrany nejvzácnější volavky v Bhútánu. Volavka císařská je jedním z nejohroženějších ptáků planety - jejich celkový počet se odhaduje na méně než šedesát, přičemž méně než třicet jedinců žije v Bhútánském království.

Evropská asociace zoologických zahrad a akvárií (European Association of Zoos and Aquaria, zkráceně EAZA) sdružuje instituce z celé Evropy, působí však i na celosvětové úrovni. Jejími členy jsou především zoologické zahrady a EEP, česky nazývaný Evropský chovný program, je společný projekt evropských zoologických zahrad, jehož podstatou je spolupráce při chovu některých ohrožených druhů zvířat.

Plemenné knihy slouží k přesné registraci všech zvířat daného druhu, která jsou chována v lidské péči.

O Rákosově pavilonu se hovoří především v souvislosti se vzácnými papoušky, ti však tvoří menšinu osazenstva nových expozic. Pražská zoo do pavilonu umístila i exotické holuby, kachničky, australské flétňáky, ale také kystráčky indonéské nebo kardinály dominikánské, kteří obývají společnou voliéru s nejvzácnějšími papoušky ary kobaltovými.

U toho si podle kurátora ptáků pražské zoo Antonína Vaidla brazilská vláda vyžádala, aby byl vystaven ve veřejné expozici. Některé vzácné papoušky zoo do Rákosova pavilonu původně ani neplánovala. Týká se to například trichů orlích, které nakonec získala od nejúspěšnějšího chovatele tohoto druhu u nás i v Evropě Čestmíra Drozdka výměnou za jiné odchovy vzácných ptáků.

Ještě před vystavením ve veřejné expozici se pražské zoo podařilo odchovat nejen kakaduy palmové, ale například i mady modrotemenné, amazoňany jamajské, modrobradé a rudoocasé. Nevystavuje ale další vzácných druh amazoňana šedohlavého, kterého se v Zoo Praha také daří rozmnožovat.

Další druhy papoušků zřejmě zoo vystaví v plánovaném australském pavilonu, který staví hned vedle Rákosova pavilonu a v němž budou hlavní raritou tzv. Přezkoumat tvrzení, že chovem vzácných a ohrožených druhů papoušků v zajetí se chrání jejich divoké populace v zajetí, se rozhodli vědci Alisa Daviesová, Neil D’Cruze a Rowan Martin z organizace World Animal Protection.

Případem je žako velký, který byl kvůli legálnímu i nelegálnímu obchodu v mnoha regionech západní a střední Afriky vyhuben a například v Ghaně jeho populace klesla o 90 až 99 procent. Ptáci směřovali hlavně do zemí Blízkého východu a jižní Asie, konstatuje web The Conservation.

„Zastánci komerčního chovu v zajetí tvrdí, že chov papoušků za účelem prodeje může zmírnit tlak na divoké populace. Dalším argumentem je, že chov papoušků na prodej prospívá místním ekonomikám. Situace ale není tak jednoduchá, jak se může stát,“ říkají autoři studie, kteří se zaměřili na 16 ohrožených druhů papoušků, z nimiž se intenzivně obchoduje nebo jejich populace výrazně poklesly kvůli neudržitelnému obchodu.

Vědci se však potýkali s nedostatkem informací o tom, kolik ohrožených druhů papoušků je úspěšně chováno a odchováváno v zajetí po celém světě a jak se vyvíjí poptávka po těchto ptácích pro zájmový chov i jako domácí mazlíčky.

„Potřebujeme také lépe porozumět tomu, jak může obchod s jedním druhem stimulovat zájem a poptávku o další druhy. Lidé můžou začít tím, že si koupí menší a levnější papoušky a jak se jejich koníček rozroste, budou se snažit přejít na vzácnější druhy,“ konstatuje trojice vědců.

Čína, která byla kdysi významným vývozcem papoušků, také směřuje k rozvolnění zákonů o chovu volně žijících živočichů, včetně ohrožených papoušků. „Zatímco náš výzkum se zaměřil na potenciální dopady na ochranu, chov papoušků v zajetí může vyvolávat další obavy: například o dobré životní podmínky zvířat, šíření nemocí a invazních druhů do různých oblastí světa, což může mít negativní vliv na zemědělství a lidské zdraví,“ říkají autoři studie.

„Existují další účinné postupy, které sebou nenesou stejná rizika spojená s komerčním chovem papoušků v zajetí ve velkém. Poptávka kupujících po papoušcích jako domácích mazlíčcích může být snížena tím, že bude posíleno vymáhání práva v boji proti nezákonnému obchodování. Pro komunity zapojené do takového obchodu s papoušky lze vymyslet a podporovat alternativní zdroje obživy,“ míní vědci.

Organizace Lestari se zabývá výzkumem a ochranou kriticky ohrožených druhů a ekosystémů. Byla založena v roce 2014 českými vědci a ochránci přírody s cílem propagovat a podporovat ochranu přírody, především pak v Indonésii.

Na Červeném seznamu ohrožených druhů je řazen mezi kriticky ohrožené druhy, dlouho byl dokonce považován za vyhubeného. Je známý svou schopností napodobovat zvuky včetně lidské řeči.

V roce 2015 se podařilo týmu vědců a ochranářů z organizace Lestari objevit životaschopnou populaci loskutáků niaských, o kterých se vědci z celého světa domnívali, že byli vyhubeni již před několika desítkami let.

V současné době se aktivity projektu zaměřují na vyšetřování a potírání ilegálního odchytu a prodeje posledních přežívajících exemplářů loskutáků niaských v okolí ostrova Bangkaru. Součástí snah o ochranu tohoto kriticky ohroženého druhu je podpora udržitelného způsobu života místních komunit, mj. Terénní pracovníci Zoo Ostrava v Indonésii ve spolupráci s organizací Lestari dlouhodobě aktivně potírají ilegální obchod s loskutáky niaskými, luskouny ostrovními a dalšími ohroženými druhy.

Aktualizováno: 8. 7. Hned devět nových druhů ptáků přibylo ve voliérách brněnské zoo. „Doplnění ptačí kolekce už dávno nesouvisí jen s tím, jak daný pták vypadá, jak je barevný a aby se co nejvíce líbil návštěvníkům. Důvodů, proč klesají počty ptáků je volné přírodě, je celá řada. Jedním z nich je určitě nebezpečí na migračních trasách. A právě posledně jmenované hrdličky je možné nově vidět na Mniší hoře. Chováme dva jedince, samec dorazil z Nizozemska, samice z Německa. „Tento druh je jakousi vlajkovou lodí ochranářské organizace Birdlife International pro nebezpečí ptáků na migračních trasách. Hrdlička divoká je v Evropě trvale vyvražďována na tahu a je silně ohrožená zejména lovem. V České republice jsou silně ohrožené i další druhy, které čelí stejným nástrahám. Jedná o žluvu hajní a dudka chocholatého, v obou případech vždy nově chováme jednu samici. Ostatně o dudka pečuje Zoo Brno i přímo ve volné přírodě jižní Moravy prostřednictvím záchranného programu. Letos se podařilo dospělým jedincům, využívajícím naše speciální budky (tzv. dudníky), vyvést hned 11 mláďat. Naopak z české přírody už prakticky vymizel dytík úhorní. „V zoo máme pár těchto ptáků. Oba přijeli z Polska, ale zatímco samec z Opole, samice z Varšavy. Dytík úhorní není nikde v Evropě úplně běžný druh. Obývá stepní krajinu a má typické, obrovské oči pro noční vidění, také se ozývá silným křikem. Ptačí kolekce brněnské zoo je také bohatší o dva ohrožené druhy bažantů. Bažant mikado je endemitem Taiwanu a na celém světě ho chová jen 10 zahrad. My máme jeden pár v ptačí aleji nad správní budovou. Na stejném místě se zabydluje také samec a samice bažanta Humeové. Ten pochází z jihovýchodní Asie a ve světových zoo jsou k vidění jen ve čtyřech institucích. Úplně novým druhem je jeřáb panenský v Králově voliéře v Beringii. „Přestože se neřadí mezi ohrožené, není jich v Evropě mnoho - největší populace hnízdí na Ukrajině, zejména na Krymu a v Rusku. Aktuálně se v zázemí nově nachází ještě čtyři majny hnědé. Ty výjimečně nepochází z jiné zoo, ale dostaly se k nám po dohodě s Českou společností ornitologickou formou odchytu z volné přírody na území Brna. V jihomoravské metropoli je to nepůvodní druh, který je zároveň v zoologických zahradách velmi raritní. Jak se v naší přírodě vyskytly, se už nedozvíme.

Příklady ohrožených druhů ptáků chovaných v Zoo Brno: