Ohrožení rozmanitosti života: Příčiny a důsledky

Pojem biodiverzita označuje různorodost života, biologickou rozmanitost a pestrost genů, rostlinných a živočišných druhů i ekosystémů, které tvoří. Biodiverzita je rozmanitost života na všech jeho úrovních, od genů, přes druhy organismů, až po pestrost ekosystémů a ekologických vztahů.

V současnosti probíhá celoplanetární úbytek biodiverzity, označovaný jako šesté známé hromadné vymírání druhů v dějinách Země, přičemž řešení této krize biodiverzity je pro lidstvo zásadní výzvou. Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů, snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.

Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí. Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.

Rostliny přitom představují zhruba 82 % biomasy na planetě (měřeno přes množství uhlíku), oproti tomu lidé jen okolo 0,01 % a zvířata 0,4 %. Dosud už na Zemi podle vědců došlo k 5 hromadných vymíráním. Z přibližně 4 miliard druhů, které kdy na planetě žily, jich zmizelo 99 %. Vymírání druhů je přirozeným procesem na Zemi. Avšak rychlost, s jakou v současnosti druhy vymírají, je rychlejší než kdy dřív. Za posledních 40 let populace rostlin a živočichů klesly o 60 procent. Vyhynutí hrozí až milionu druhů a postupuje rychleji než kdy dřív.

Příčiny ohrožení biodiverzity

Rychlost, s jakou k vymírání dochází, má více příčin. Lidská činnost má velký vliv, protože kvůli ní dochází k odlesňování a dalšímu úbytku přírodního prostředí nebo také k nadužívání přírodních zdrojů. Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii. Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN, zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Problémem je i lov, nadměrné rybaření a znečištění. Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb. Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně. Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek. Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou.

Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout. Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).

Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme. Ve střední Evropě bývá za hlavní příčinu ohrožení biodiverzity považována náhrada porostů přirozené dřevinné skladby intenzivně pěstovanými stejnověkými monokulturami komerčních dřevin, zejména smrku ztepilého (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris), těžených holosečným způsobem. Dalšími podstatnými a hospodařením způsobenými faktory jsou nedostatek nejrůznějších forem odumřelé dřevní biomasy (mrtvého dřeva), starých a biotopových stromů, eliminace prostředí světlého lesa a odstraňování tzv. biologického dědictví přirozených disturbancí nahodilými těžbami.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Důsledky úbytku biodiverzity

Úbytek přírodních stanovišť se týká nejen pouhé rozlohy přírodních biotopů, ale i jejich původnosti a celistvosti. Degradací jsou zasaženy zejména sladkovodní mokřady, zaledněné mořské oblasti, slaniska, korálové útesy a podvodní útesy s porosty mořské trávy. Úpadek se týká také genetické rozmanitosti hospodářských plodin a chovného dobytka.

Často jsou v souvislosti s úbytkem biodiverzity zmiňovány „zlomové“ body. Jedná se o stádia poklesu biodiverzity, která vedou k degradaci ekosystémů. Dosažením zlomového bodu se přírodní ekosystém posouvá do méně přirozeného stavu, z něhož se jen velmi obtížně a za obrovských finančních nákladů může vrátit do svého "zdravějšího" stádia. V různých zlomových bodech se v současnosti nacházejí například velké oblasti amazonského pralesa. Odumírání stromů a odlesnění velkých ploch však není podle zprávy jen důsledkem mýcení, ale také důsledkem změny klimatu s časovým posunem regionálních dešťů. Podobně se do degradovaného stavu mění velké plochy vnitrozemských vod. Příčinou jejich zhoršení je především eutrofizace vedoucí k nárůstu řas a k následné likvidaci rybích společenství. Ve stádiu kolapsu se podle zprávy nacházejí korálové útesy.

Ekosystémové služby jsou úzce spjaté s rozmanitostí života v ekosystémech (biodiverzitou). Lidstvo je na těchto službách prakticky zcela závislé. Díky biologické rozmanitosti máme čistý vzduch, pitnou vodu, úrodnou a kvalitní půdu, hmyz opylující rostliny a pomoc v boji proti klimatickým změnám, jelikož přírodní systémy na souši i na moři pohlcují až polovinu objemu CO2, vyprodukovaného lidmi.

Snahy o ochranu biodiverzity

O ochranu biodiverzity se už několik let snaží i Evropská unie. V roce 2020 schválila strategii na její ochranu s názvem „Biodiversity strategy for 2030“, která stanovuje cíle do konce desetiletí. Přestože předchozí projekty ukázaly, že mohou být úspěšné, jejich dopad byl velmi malý. Evropská komise proto přišla s dalšími návrhy. Nová opatření navazují na zemědělskou strategii z Farmy na vidličku (Farm to Fork) a vychází ze Zelené dohody pro Evropu.

V Evropě je víc chráněných území než jinde na Zemi a jejich počet nadále roste. V roce 2020 byla pod ochranou čtvrtina území Evropské unie a téměř deset procent jejích moří. Chráněné oblasti se liší svou velikostí - od jednoho chráněného stromu až k 97 milionům hektarů území v Grónsku. „S 30 % chráněného území dáme přírodě prostor, který potřebuje. S deseti procenty přísně chráněného území dovolíme přírodě, aby byla nerušená a sama sebou. S obnovou dáme přírodě šance se uzdravit, necháme mokřady, lesy, řeky a oceány, aby se vzpamatovaly. Nemůžeme jen brát, musíme dát i něco zpátky.

Čtěte také: Pracovní rizika

Základním kamenem ochrany biodiverzity na mezinárodní úrovni byla tzv. Konference o Zemi v Riu de Janeiru v roce 1992. Principy udržitelného rozvoje a ochrany přírodního bohatství vyjádřené Úmluvou o biologické rozmanitosti (CBD) dosud ratifikovalo 192 zemí a Evropská unie. Každých deset let se země, které se k CBD připojili, scházejí k jednání o strategických plánech a optimálních cílech, které je nezbytné naplnit, aby se zastavil a zvrátil trend vymírání druhů, ať už na globální, regionální či místní úrovni.

Alternativy managementu na ochranu biodiverzity:

• minimální intervence, umožňující kontinuální sukcesi a disturbance s vývojem starého (tzv. old-growth) lesa
• tradiční management, vytvářející specifické lesní struktury podporující biodiverzitu (včetně druhů červeného seznamu), spojené s historickou kulturní krajinou
• netradiční management, aktivně vytvářející tzv. old-growth charakteristiky v lesích (například tzv. ekologické lesnictví)
• druhový management, konkrétně specializovaný zejména na podporu ohrožených a indikátorových druhů

Různé přístupy a nástroje ochrany biodiverzity se liší intenzitou managementu, a to od čistě segregativních (bezzásahových) až po čistě integrativní, podmíněné aktivním managementem. V krajinném měřítku bývá doporučována kombinace segregace a integrace, přičemž optimální povaha a míra této kombinace je předmětem výzkumu a politických diskusí.

tags: #ohrozeni #rozmanitosti #zivota #priciny #a #dusledky

Oblíbené příspěvky:

• Význam ekologických ikon
• Měření znečištění v Mostě
• Nebezpečné odpady: Jak podat hlášení
• Příčiny a důsledky znečištění evropských pobřeží
• Odtah a odměna za likvidaci aut v Neštěmicích