Projevy v Období Ohrožení Svobody: Od Trumana po Jaruzelského

Mimořádné situace si vyžadují i mimořádné reakce. S takovými situacemi, k nimž patří válečné události spojené se ztrátami na lidských životech, se musí nezřídka vypořádat představitelé států či armády. Pokud jde o volbu výraziva, mnohým vůdcům se osvědčil silně emocionální projev, jiní mluvili s patosem anebo volili populistickou rétoriku. Styl se lišil s ohledem na požadovaný cíl, jímž bylo povzbudit národ, vyjádřit solidaritu, motivovat, případně varovat anebo přímo svému lidu nadiktovat směr.

Projevy Amerických Prezidentů: Od Washingtona po Bushe

Už od dob George Washingtona patří ve Spojených státech k tradici prezidentství podávání takzvané zprávy o stavu unie. Někteří šéfové Bílého domu svá doporučení Kongresu předávali ústně, jiní raději písemně. Nešlo však ani tak o formu, jako o obsah. S příchodem rozhlasu a televize a v 90. letech s rozšířením internetu se ze zprávy pro Kongres stala do značné míry zpráva pro veřejnost.

Do téměř 230 let dlouhé historie se zapsala například Monroeova doktrína nebo Bushova „osa zla“. Podle článku II oddílu 3 americké ústavy by měl prezident „čas od času podat Kongresu informaci o stavu unie a doporučit taková opatření, která považuje za nezbytná a vhodná“. Ústava tedy jasně neříká, jak často by měl prezident tuto zprávu podávat, podle tradice to ale bývá jednou ročně. Vymezené není období ani způsob, jakým má být zpráva Kongresu předána.

Zpočátku američtí prezidenti své sdělení Kongresu pojmenovávali „Výroční zpráva“. Výraz „zpráva (nebo také poselství) o stavu unie“ začal používat až Franklin D. Roosevelt, ačkoli je stejné označení zanesené i v ústavě. Tradici založil 8. ledna 1790 první prezident Spojených států George Washington. Své poselství přednesl ve druhém roce svého prvního funkčního období osobně v New Yorku, který byl hlavním městem Spojených států od roku 1785 do roku 1790. Mluvil tehdy velmi stručně. Jeho následovník John Adams se také držel ústního projevu.

Už třetí prezident Thomas Jefferson ale v roce 1801 tuto tradici opustil. Nechtěl si údajně připadat jako nějaký monarcha, podle jiných bylo ale důvodem to, že nebyl považován právě za dobrého řečníka. Písemná forma se pak udržela více než 100 let. V roce 1913 Woodrow Wilson opět oživil osobní přednes a tato tradice přetrvává dodnes. Navíc dal poselství moderní formu s konkrétními návrhy.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Do nástupu administrativy prezidenta Franklina D. Roosevelta v roce 1933 dostal Kongres celkem 141 zpráv a z toho 125 v prosinci, jednu v lednu a září, tři v říjnu a jedenáct v listopadu. Poté, co se datum inaugurace amerických prezidentů změnilo na lednové, většina poselství přicházela v lednu a výjimečně pak v únoru. Zprávu prezidenti obvykle četli nebo předávali Kongresu v odpoledních hodinách. V roce 1965 ale prezident Lyndon Johnson načasování posunul na hlavní televizní vysílací čas, aby získal širší publikum.

Před rokem 1989 mohl zprávu zaslat Kongresu jak dosluhující prezident, tak ji mohl v rámci prvního projevu před parlamentem přednést jeho následovník. Od roku 1989 ale hlava státu přednáší zprávu až po roce působení ve funkci. Rekord ve stručnosti drží první prezident Washington s 1089 slovy. Naopak nejdelší zprávu o 33 667 slovech měl v roce 1981 prezident Jimmy Carter.

Měřeno podle času, byla nejdelší řeč prezidenta Billa Clintona v roce 2000. Trvala hodinu dvacet osm minut a čtyřicet devět sekund. Z hlediska počtu slov byl nejdelší z jeho projevů ten z roku 1995 o 9190 slovech. Například projevy Baracka Obamy v průměru obsahovaly přes 6000 slov. Projevy amerických prezidentů se postupně jazykově zjednodušovaly. Souviselo to jak s přechodem od psané formy k ústní, tak se změnou publika od zákonodárců až po širokou veřejnost.

S technologickým pokrokem se zvětšovalo i obecenstvo pro prezidentské zprávy. Calvin Coolidge byl prvním prezidentem, jehož slova v roce 1923 vysílal rozhlas. Poselství demokrata Harryho Trumana už v roce 1947 poprvé přenášela televize a Bill Clinton byl první, jehož poselství se v roce 1997 šířilo i přes internet.

Zprávy, které měly dlouhodobý dopad, se většinou týkaly zahraniční politiky. Mezi nejikoničtější patří projev Jamese Monroea, který v roce 1823 oznámil, že do amerických záležitostí nesmějí vojensky a politicky zasahovat Evropané. Takzvaná Monroeova doktrína, základ zahraniční politiky USA v 19. století, pomohla k samostatnosti španělským koloniím ve Střední a Jižní Americe. Prezident Abraham Lincoln zase v poselství v roce 1862 zdůraznil, že věří, že občanská válka povede k osvobození černých otroků.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

George Washington v prvním projevu 8. ledna 1790 mimo jiné řekl, že „být připraven na válku je jedním z nejúčinnějších prostředků k zachování míru“ a že „vzdělání je v každé zemi základem šťastné veřejnosti“. Do historie se zapsaly i projevy Franklina D. Roosevelta, který vyjmenoval čtyři základní svobody, nebo Geralda Forda, který v roce 1975 začal slovy: „Musím vám říct, že stav unie není dobrý“. Mluvil o tom, že miliony Američanů jsou bez práce, ekonomická recese a inflace znehodnocují peníze milionů dalších lidí, ceny jsou příliš vysoké a země z energetického hlediska závisí na ostatních.

Bushova "osa zla"

Zpráva o stavu unie je i příležitostí, jak může hlava státu přesvědčit obyvatele k podpoře svých záměrů. Důležité to bylo třeba pro prezidenta George W. Bushe, jehož projevům od útoků 11. září 2001 dominoval boj s terorismem a válka v Iráku. Porážku terorismu označil Bush za hlavní cíl v roce 2002 (30. ledna), když jasně vyhlásil změnu zahraniční politiky. Použil tehdy termín „osa zla“, který vešel do dějin. Označil tak země, které se podle něj snažily získat zbraně hromadného ničení, tedy Severní Koreu, Írán a Irák.

„Podobné státy a jejich terorističtí spojenci jsou centrem zla, které zbrojí, aby ohrozilo světový mír,“ řekl Bush před společnou schůzí obou komor Kongresu. Všechny tři země se proti Bushovým obviněním ostře ohradily. V projevu, který za bouřlivých ovací republikánů i demokratů trval hodinu, dále řekl, že hlavními cíli jsou porážka terorismu, zajištění domácí bezpečnosti a oživení ekonomiky. Zároveň zdůraznil, že přes válku s terorismem, hospodářský útlum a nebezpečí, které hrozí civilizovanému světu, jsou Spojené státy silnější než kdy jindy.

Zajímavosti o Zprávách o Stavu Unie

• Jeden člen prezidentova kabinetu vždy při projevu chybí, aby tak byla zajištěna kontinuita úřadu pro případ, že by došlo například k útoku během prezidentovy řeči. V úředním žargonu je označován jako „ustanovený přeživší“ (designated survivor). Zdržuje se na neznámém místě, je chráněn jako hlava státu a má k dispozici kufřík s „jaderným tlačítkem“.
• Jedinými prezidenty, kteří nikdy svou zprávu o stavu unie nepředstavili, byli William Henry Harrison a James Garfield. Oba zemřeli dříve, než měli možnost poselství předat. Harrison podlehl v roce 1841 zápalu plic a Garfield byl v roce 1881 zavražděn.
• Podle agentury Gallup zprávy o stavu unie většinou neměly přílišný vliv na popularitu prezidentů. Jinak tomu ale bylo u Billa Clintona. Clintonova podpora veřejnosti po přednesení zprávy v roce 1996 vzrostla ze 46 procent na 52 procent. Podpořil tehdy mimo jiné zvýšení minimální mzdy a udržení vojenské angažovanosti po celém světě.

Projevy Sovětských a Východoevropských Politiků

Josip Vissarionovič Stalin byl sovětským diktátorem, pro kterého lidský život mnoho neznamenal. V noci na 22. června vtrhly na území SSSR milionové armády Hitlerova Německa a jeho spojenců. Stalin nedůvěřoval svému nejbližšímu okolí, ale naopak slepě věřil, že smlouva o neútočení ze srpna 1939, známá jako pakt Ribbentrop - Molotov, stále platí. Zatímco slabé jednotky sovětské pohraniční stráže statečně sváděly těžké boje s nepřítelem, který do bojů vrhl minimálně 150 divizí, Stalin mlčel.

Dříve než sovětský vůdce veřejně vystoupil ve věci napadení SSSR, britský ministerský předseda Winston Churchill prohlásil: „Nacistický režim není k rozeznání od nejhorších rysů komunismu. Je zbaven všech pohnutek a zásad kromě chtivosti a touhy ovládnout jiné rasy. Předstihuje všechny formy lidské špatnosti účinností své krutosti a krvežíznivé agrese. Nikdo nebyl za posledních pětadvacet let důslednějším odpůrcem komunismu než já. Neodvolám ani jediné slovo z toho, co jsem o něm řekl. Ale toto vše bledne před podívanou, jež se teď před námi otvírá.“

Čtěte také: Pracovní rizika

Churchill dále barvitě líčil, jak vidí ruské vojáky stojící na prahu jejich rodné země, střežící pole, jež otcové obdělávali od nepaměti. „Vidím, jak se na toto vše v odporném náporu valí nacistická válečná mašinérie s hejskovskými prušáckými oficíry, cinkajícími metály a cvakajícími podpatky, se řemeslnými a zkušenými odborníky, kteří právě pokořili a spoutali tucet zemí. Stalin promluvil v rozhlasu k lidu SSSR až 5. V rozhlasovém vysílání 5. července Stalin v silně emotivně podbarveném projevu nazval spoluobčany až dosud těžce zkoušené země kromě tradičního oslovení „soudruzi“ rovněž „bratry“, „sestrami“ a „přáteli“.

„Věrolomné válečné přepadení naší vlasti hitlerovským Německem, zahájené 22. června, pokračuje,“ sdělil Stalin národu. „Přes hrdinský odpor Rudé armády, přestože nejlepší divize nepřítele a nejlepší jednotky jeho letectva jsou už rozdrceny a našly hrob na bojištích, nepřítel se dále prodírá vpřed a vrhá na frontu nové síly. Hitlerovským vojskům se podařilo zmocnit se Litvy, značné části Lotyšska, západní části Běloruska a části západní Ukrajiny. Fašistické letectvo rozšiřuje okruhy činnosti svých bombardovacích letounů a bombarduje Murmansk, Oršu, Mogilev, Smolensk, Kyjev, Oděsu a Sevastopol. Naši vlast ohrozilo vážné nebezpečí.“

V závěru svého projevu Stalin vyzývá: „Všechny síly lidu k rozdrcení nepřítele!“ Sovětský svaz pak v roce 1945 za obrovských ztrát a s pomocí svých spojenců válku velkolepě vyhrál. Ve svých projevech, kterých Stalin za války pronesl určitě desítky, nikdy prý nezvyšoval hlas. Rovněž během jednání spojenecké trojky, která se konala od 28. listopadu do 1. prosince 1943 v iránském Teheránu, mluvil Stalin stručně a tiše. Stalinovo tiché vystupování je zcela v protikladu s projevy nacistického diktátora Adolfa Hitlera, který proslul svým vzteklým řvaním na sjezdech NSDAP, ale i při jiných příležitostech.

Stalinův věrný žák a především bázlivý sluha Klement Gottwald se po druhé světové válce občas rád předváděl v generálské uniformě. Jeho projev v podvečerních hodinách 25. února 1948 na Václavském náměstí je poměrně dostatečně znám. Začíná slovy: „Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. K úspěchu komunistického puče v roce 1948 aktivně přispěl i Ludvík Svobody. Soudruzi se mu pak v 50.

Počátkem roku 1969 se generál Svoboda musel vypořádat s velmi těžkým úkolem, když uznal za vhodné vystoupit 20. ledna v hlavních zprávách Československé televize, aby se vyjádřil ke smrti jedenadvacetiletého vysokoškoláka Jana Palacha. Student se 16. ledna na Václavském náměstí upálil na protest proti postupující okupační normalizaci. Šlo v Evropě o velmi nezvyklý způsob protestu. „Jako voják dovedu ocenit sebezapření i osobní statečnost Jana Palacha,“ řekl Svoboda. Dodal, že ale nemůže souhlasit s tímto způsobem vyjadřování politických postojů.

Po těchto slovech již ale zcela v duchu nastupující „normalizace“ v celém dvanáctiminutovém projevu vyzýval k práci pro společnost, která jediná může napomoci zklidnit situaci. Varoval zároveň, že by za nás mohli vládnout jiní. Generál Svoboda moc dobře věděl, že již nejsme pány ve své zemi. Osobně jsem se jako čerstvý maturant v lednu 1969 zúčastnil v Ostravě protestů proti normalizaci, která se tolik lišila od svobodnějších let druhé poloviny 60. let a hrozila svázat naše životy nedemokratickým způsobem. Solidarita, kterou organizátorům těchto akcí z Pedagogické fakulty a z Vysoké školy báňské projevovali Ostravané, zejména horníci, byla úžasná. O normalizačním projevu generála Svobody, který byl tehdy na severu Moravy stále dost populární, se ale lidé převážně vyjadřovali poměrně zdrženlivě či spíše s rozpaky a bylo také patrné určité zklamání.

Se značným nepochopením byl pak na Ostravsku, kde žije silná polská menšina, vnímán i projev generála Wojciecha Jaruzelského, když 13. prosince 1981 vyhlašoval na celém území sousedního Polska válečný stav. „Naše vlast se ocitla nad propastí. Dílo mnoha generací, z popele vztyčený polský dům se hroutí. Státní struktury přestávají pracovat. Skomírající hospodářství dostává každý den nové rány. Polský generál, který podobně jako Ludvík Svoboda bojoval na východní frontě proti nacistům, mluvil věcně, měl na sobě uniformu.

Polský historik Marek Stawski, s nímž jsem na toto téma později hovořil, tvrdil, že Jaruzelski byl, i přes drastické zavedení válečného stavu, především hrdinou a polským vlastencem, který za války prožil těžké trauma. V 80. letech pak na sebe vzal těžké politické břemeno a zabránil tím podle historika Stawského sovětské intervenci do Polska. Jiní znalci však s tímto tvrzením nesouhlasí a zpochybňují je, kromě jiného i z toho důvodu, že Sovětský svaz byl počátkem 80. let velmi zaneprázdněn válkou v Afghánistánu. Z našeho pohledu hodnotíme generála Jaruzelského i pozitivně z toho důvodu, že se dokázal v 90. letech omluvit Čechům a Slovákům za polský podíl na srpnové invazi z roku 1968.

Církevního pohřbu generála Jaruzelského, který zemřel ve věku 90 let, se 30. května 2014 na varšavském vojenském hřbitově zúčastnil prezident Bronislaw Komorowski, dále bývalý prezident a symbol opoziční Solidarnosci Lecha Walesa a také exprezident Aleksander Kwasniewski. Mši v katedrále polské armády za zesnulého sloužil biskup Jan Guzdek, který hned zpočátku zareagoval na slova kritiků, kteří zpochybňovali smysl církevního obřadu pro Jaruzelského. Podle biskupa požádal generál v posledních týdnech života o zpověď a jeho rodina si přála mši, což církev nechtěla odmítnout.

Na smutečním obřadu promluvil také prezident Komorowski, který zmínil rozporuplnost osoby generála Jaruzelského, včetně tvrdých zásahů proti opozici v 70. a 80. letech. Připomněl zároveň, že Wojciech Jaruzelski měl aktivní podíl i na tom, že Polsko přijalo reformy vedoucí k přechodu k demokracii.

tags: #ohrožení #svobody #truman #projev

Oblíbené příspěvky:

• Jak správně vyhazovat odpad
• Ekosystém v Podzemních Jeskyních
• Dopad vegetariánství na klima
• Pražský Green Deal pod drobnohledem
• Komunální odpad Rokytnice nad Jizerou