Organizace a programy pro zlepšení stavu ovzduší v České republice

Znečištěné ovzduší má prokazatelně nepříznivé účinky na lidské zdraví. Znečišťující látky mohou způsobit širokou škálu zdravotních problémů od méně závažných až po vážná onemocnění a zvyšují zátěž imunitního systému, což může vést k předčasné úmrtnosti.

To vyvolává také značné ekonomické dopady, protože rostou náklady na zdravotní péči a snižuje se produktivita ve všech hospodářských odvětvích kvůli zvýšení pracovní neschopnosti. Znečišťující látky nepříznivě působí i na vegetaci, mohou ovlivnit její růst a způsobit snížení výnosů zemědělských plodin a lesů.

Jsou i příčinou eutrofizace a acidifikace půdních a vodních ekosystémů a následné změny druhové skladby a úbytku rostlinných a živočišných druhů. Řada znečišťujících látek má schopnost se v prostředí kumulovat, negativně ovlivňovat ekosystémy a přecházet do potravního řetězce.

Znečišťující látky jsou přenášeny v atmosféře a mohou tak ovlivňovat kvalitu ovzduší jak v nejbližším okolí samotného zdroje znečištění, tak ve vzdálenějších oblastech. Dále mají některé z nich přímý nebo nepřímý vliv na klimatický systém Země. Nutné je zmínit i poškozování materiálů a budov, často historického významu, působením znečišťujících látek v ovzduší.

I přes řadu realizovaných opatření v minulých letech produkují jednotlivé typy zdrojů takové množství emisí, které je v kombinaci s meteorologickými a rozptylovými podmínkami příčinou překračování imisních limitů některých škodlivých látek. V současnosti představují ze sledovaných znečišťujících látek největší problém suspendované částice a na ně vázané polycyklické aromatické uhlovodíky. V jarním a letním období jsou na řadě lokalit překračovány imisní limity přízemního ozonu.

Čtěte také: Globální iniciativy pro čistší vzduch

Konkrétní podíl jednotlivých zdrojů na znečištění venkovního ovzduší je však v různých oblastech odlišný, záleží na skladbě zdrojů v dané lokalitě, ale také na přenosu škodlivin z jiných oblastí. Míra znečištění ovzduší je objektivně zjišťována pomocí sítě měřicích stanic, které monitorují koncentrace znečišťujících látek venkovního ovzduší (imise) v přízemní vrstvě atmosféry.

Znečišťující látky, které jsou sledovány a hodnoceny vzhledem k prokazatelně škodlivým účinkům na zdraví populace nebo na vegetaci a ekosystémy, mají stanoveny imisní limity. Při hodnocení kvality ovzduší jsou především porovnávány zjištěné úrovně koncentrací s příslušnými imisními limity, případně s přípustnými četnostmi překročení těchto limitů, což jsou úrovně koncentrací, které by podle platné legislativy neměly být překračovány.

Hodnoty imisních limitů vycházejí z doporučených hodnot Světové zdravotnické organizace (WHO), kterou byly určeny na základě řady epidemiologických studií. V případě bezprahově působících látek jsou imisní limity odvozeny ze stanovených hodnot karcinogenního rizika.

V zájmu ochrany veřejného zdraví doporučuje WHO zachování úrovně znečišťujících látek v ovzduší dokonce na nižší úrovni, než pro kterou byly nepříznivé dopady na zdraví zdokumentovány. Nicméně tyto hodnoty vycházejí ze závěrů souvisejících se zdravotními dopady znečištění ovzduší a neberou v potaz otázky týkající se technické a ekonomické proveditelnosti a další politické a sociální faktory.

Doporučené hodnoty pro kvalitu ovzduší z hlediska ochrany zdraví vydává WHO pravidelně od roku 1987 s cílem pomoci vládám a občanským společnostem snížit expozici osob znečištěnému ovzduší a jeho nežádoucím účinkům. Další doporučené hodnoty WHO pro kvalitu ovzduší byly publikovány v roce 2006 (WHO 2006). Tato globální aktualizace měla významný vliv na směrnice týkající se zmírnění znečištění ovzduší po celém světě.

Čtěte také: Environmentální Hnutí v Církvi

Aktualizace doporučených hodnot WHO pro kvalitu ovzduší byla zahájena v roce 2016 na základě značného vědeckého pokroku a globálního významu těchto hodnot. V září 2021 vydala WHO nové doporučené hodnoty pro kvalitu ovzduší pro šest znečišťujících látek (tzv. klasické polutanty, tj. PM10, PM2,5, NO2, O3, SO2 a CO).

Základním strategickým dokumentem EU v oblasti posuzování a řízení kvality ovzduší je Tematická strategie o znečišťování ovzduší (dále Strategie). Cílem Strategie, v souladu s 6. akčním programem pro životní prostředí, je dosáhnout „úrovně znečištění jakosti vzduchu, které nepředstavuje rizika pro lidské zdraví a pro životní...

Lidé v ČR mají právo na čistý vzduch, ale toto právo je porušováno a je třeba urgentní a účinné akce. Na tom se shodují zástupci Evropské komise, české vlády, průmyslu i nevládních organizací. ČR vykazuje jedny z nejvyšších koncentrací PM10 i PM2,5 v EU. V České republice jsou překračovány denní i roční koncentrace PM10 dokonce i na pozaďových (tedy nevystavených přímému působení konkrétních zdrojů - například dopravě) měřicích stanicích. To je v rámci EU unikátní.

Obyvatelé ČR jsou zároveň na pátém místě v intenzitě vystavení znečištění PM2,5, což zásadně nepříznivě ovlivňuje jejich zdravotní stav. Jen kvůli znečištění prachem předčasně zemřelo v roce 2017 v ČR 5 700 lidí, celkový počet předčasných úmrtí kvůli špinavému vzduchu je 11 000 ročně.

Česká republika dlouhodobě překračuje imisní limity pro nejvýznamnější znečišťující látky, a proto je pod zvýšeným dohledem Evropské komise. Ta proti České republice vede řízení pro nesplnění povinnosti, tzv. Infringement. Řízení vede kvůli dlouhodobě překročeným imisním limitům prachových částic frakce PM10 (mikroskopický prach do velikosti zrn 10 mikrometrů), které je ve fázi odůvodněného stanoviska, a dále kvůli dlouhodobě překročeným limitům oxidů dusíku (NOx); tam je řízení prozatím v první fázi tzv. Pokud Česká republika nesníží znečištění prachovými částicemi nebo neprokáže, že činí všechny účelné kroky pro toto snížení v co nejkratším čase, hrozí jí žaloba ze strany Komise a s tím spojené vysoké finanční postihy.

Čtěte také: Školní výlet: příroda volá!

Eurokomisař Karmenu Vella i český vicepremiér Richard Brabec se shodli, že snížit znečištění z uhelných kotlů a kamen je naprostá nutnost. Průmysl i ekologické organizace se shodují, že bez vyšší energetické daně na uhlí se nepohneme. Vyšší daň bude motivovat k odchodu od uhlí a její výnosy v tom budou lidem pomáhat. Nyní je na řadě česká vláda, aby zvýšení prosadila. Zatím kolem tohoto nutného kroku chodí, jako kolem horké kaše.

„Představené návrhy české strany na snížení znečištění ovzduší se momentálně nijak neopírají a ani nenavazují na existující programy zlepšování kvality ovzduší, které mají být hlavním nástrojem účinného snížení znečištění. Navíc vyšlo najevo, že jejich aktualizace bude provedena nikoli v polovině roku 2019, ale až na jeho konci, kdy do konce platnosti programů zbývá pouhý rok.

„Na lokální, regionální ani národní úrovni se občanským iniciativám nedaří přesvědčit samosprávu o tom, jak závažný problém s ovzduším česká sídla mají. Je tedy dobře, že vládě připomíná zodpovědnost za zdraví svých občanů a občanek i evropský reprezentant. Prodlevy a opatrnost v realizaci opatření ke zlepšení situace se nám již nyní nevyplácí na zdraví a životech lidí.

„Škodliviny vypouštěné v rámci zákonných limitů způsobují ohromné škody na životech, zdraví, lese či budovách. Česká vláda ale dále trvá na tom, že za škody mají namísto znečišťovatelů platit daňoví poplatníci. Znečisťovatelé tak nemají žádnou motivaci své destruktivní chování změnit.

SOVAK ČR informuje, že Evropská komise navazuje na komunikační sdělení Evropské iniciativě „Right to water“ s tím, že posílí provádění svých právních předpisů týkajících se vody vycházející ze závazků 7. Evropská komise také bude pokračovat v pořádání dvoustranných setkání s jednotlivými státy EU v oblasti hodnocení opatření ke zlepšení vodních útvarů. V souladu s rozsudkem Evropského Soudního dvora C-525/12 bude Evropská komise také vyžadovat plnění požadavku na návratnost nákladů v ceně za vodohospodářské služby.

EK dále uvádí, že Vodní politika EU také umožnila EU vytvořit dynamické vodohospodářské odvětví na světové špičkové úrovni, ve kterém působí 9000 malých a středních podniků. Představuje tedy mnohem více než pouhou reakci na naléhavou potřebu v oblasti životního prostředí: je stavebním kamenem EU pro podnícení „zeleného a modrého růstu“ a lepší využívání zdrojů.

ArcelorMittal Ostrava spustila první z letošních třinácti nadstandardních ekologických projektů - odprášení chladících pásů v jižní části aglomerace. Investice za více než 400 milionů korun sníží množství fugitivních emisí na dvou chladících pásech o 61,5 tuny ročně.

První z dokončených investic je ale jen špičkou ledovce, během následujících měsíců vyroste v huti ještě dalších dvanáct ekologických projektů v celkové výši 3 miliardy korun. Odprášení chladících pásů je investice, která řeší eliminaci fugitivních emisí na aglomeraci, neboli spékárně rud. Jedná se o areál, kde se připravuje vsázka, která se ve vysokých pecích přetaví na železo a vedlejší produkty.

„Aglomerát se chladí vháněním vzduchu, při kterém se z něj uvolňuje a víří prach. Proto jsme chladící pásy zakrytovali a vzduch s prachem zpod krytu odsáváme osmdesát metrů dlouhým potrubím do tkaninového filtru, kde je čištěn. Ročně tak nově zachytíme 61 tun prachu,“ představuje princip právě spuštěné investice Petr Baranek, ředitel pro životní prostředí ArcelorMittal Ostrava.

Základem většiny letošních ekologických investic je tkaninový filtr, který představuje nejlepší dostupnou techniku pro odprašování hutních provozů. Zadrží s 99% účinností všechny prachové částice, včetně těch menších než 2,5 mikrometru.

„Díky tomu, že už dnes plníme emisní pravidla EU, si můžeme dovolit využít podporu EU a soustředit se nyní na nadstandardní a velmi drahá ekologická opatření. Pohledem ekonoma chci upozornit, že každá tuna prachu zachycená na chladicích pásech přijde na šest a půl milionu korun,“ doplňuje Tapas Rajderkar, generální ředitel společnosti ArcelorMittal Ostrava.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) zveřejnilo Souhrnnou zprávu za rok 2013 v oblasti Integrovaného registru znečištění (IRZ). Ze zprávy vyplývá, že proti předchozímu ohlašovacímu roku se tak celkový počet ohlašujících zvýšil o 161. Celkově tak do IRZ v roce 2013 hlásilo 5 173 subjektů. Z hlediska počtu provozoven v krajích ČR byl nejčetněji zastoupen Středočeský kraj. Nejvýznamnější skupinou ohlašovacích látek byly těžké kovy.

IRZ zahrnuje nejdůležitější polutanty a skupiny polutantů. Zejména se jedná o karcinogenní látky, skleníkové plyny, látky způsobující kyselé deště, těžké kovy, pesticidy, polycyklické aromatické uhlovodíky a další.

Celkový počet látek se v IRZ od roku 2004 změnil z původních 72 na stávajících 936. V žádné z oblastí pokrytých IRZ se nesleduje všech 93 látek. Sledované látky jsou určitelné na základě přiřazení tzv. ohlašovacích prahů. Nejvýznamnější skupinou látek byly těžké kovy. V únicích do ovzduší byly významnými skupinami látek skleníkové plyny a ostatní plyny, které se v jiných typech úniků a přenosů nesledují vůbec (skleníkové plyny) nebo velice omezeně (ostatní plyny).

Operační program Životní prostředí (OPŽP) zlepšuje kvalitu života v Česku. Od roku 2007 podpořil přes 32 tisíc projektů a přispěl tak k ochraně a zlepšení životního prostředí ve stovkách měst a obcí po celé České republice.

„Díky Operačnímu programu Životní prostředí se nám úspěšně daří výrazně zlepšovat kvalitu života i stav životního prostředí a měnit tak naše města a obce k lepšímu. „Program se zaměřuje na opravdu široké spektrum oblastí. V aktuálním programovém období pro roky 2021 až 2027 je pro OPŽP vyčleněna částka 53,9 miliardy korun. V uplynulých dnech Evropská komise tuto částku navýšila o tzv. flexibilní alokaci ve výši 9 miliard korun a o realokaci z jiných programů ve výši 0,8 mld. Kč, celkový rozpočet programu by tak měl činit 63,7 miliardy korun.

Finanční prostředky jsou v programu rozdělovány prostřednictvím vyhlašovaných dotačních výzev, kterých bylo od roku 2021 otevřeno celkem 89. Dalších devět výzev v objemu 1,35 miliardy korun je plánováno k vyhlášení ještě do konce roku 2025, přičemž harmonogram je průběžně aktualizován na portálu www.opzp.cz.

Z pohledu výše finanční podpory dominují v aktuálním programovém období tradičně investice do vodohospodářské infrastruktury, především do výstavby a modernizace čistíren odpadních vod, úpraven pitné vody a vodovodních řadů.

„Do vodohospodářské oblasti plynuly z tohoto programu od roku 2021 investice přesahující 13 miliard korun. Díky nim se vybuduje nebo zmodernizuje 118 čistíren odpadních vod, 74 zdrojů a 35 úpraven pitné vody, vznikne 551 kilometrů nových vodovodů.

Významné místo v podpoře zaujímají také projekty zaměřené na zvyšování energetické účinnosti budov a rozvoj oběhového hospodářství. Právě tyto oblasti jsou mezi žadateli dlouhodobě nejžádanější.

„V oblasti oběhového hospodářství se zaměřujeme například na výstavbu a modernizaci sběrných dvorů, třídicích linek či zařízení na dotřiďování odpadů. V oblasti oběhového hospodářství tak vznikne díky podpoře z programu OPŽP roční kapacita pro třídění, úpravu a využití více než půl milionu tun komunálních i nebezpečných odpadů.

Stejně tak v oblasti energetických úspor a obnovitelných zdrojů energie bude Česká republika v následujících letech lépe připravena na klimatické výzvy i přechod k udržitelnému hospodaření.

„Vedle dalších evropských zdrojů, které má Česká republika k dispozici, přispějí projekty OPŽP k ročnímu snížení konečné spotřeby energie minimálně o 950 terajoulů, což odpovídá roční spotřebě přibližně 25 tisíc domácností.

Jednou z podporovaných oblastí je také adaptace na změnu klimatu. V jejím rámci vznikne či bude obnoveno přes 2 200 hektarů sídelní zeleně v intravilánech měst a obcí - od parků přes stromořadí a aleje až po lesoparky a remízky. V neposlední řadě přispěje program ke zlepšení kvality ovzduší a ochraně přírodních stanovišť. Budou podpořeny projekty zaměřené na sledování a řízení kvality ovzduší, snižování emisí prachových částic PM10, obnovu mokřadů i sanaci starých ekologických zátěží.

Kvalita ovzduší v České republice dlouhodobě nesplňuje požadavky stanovené národní a evropskou legislativou pro ochranu zdraví lidí a ekosystémů a vyvolává v zatížených oblastech významná zdravotní rizika pro jejich obyvatele.

Střednědobá strategie (do roku 2020) zlepšení kvality ovzduší v ČR (dále jen „Strategie“) je zastřešujícím koncepčním dokumentem, který shrnuje výstupy Národního programu snižování emisí České republiky a 10 programů zlepšování kvality ovzduší zpracovaných pro 7 zón a 3 aglomerace. Strategie byla schválena dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

Základní koncepční materiál v oblasti zlepšování kvality ovzduší a snižování emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší „Národní program snižování emisí České republiky“ (NPSE) je zpracován na základě § 8 zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, v platném znění. Dokument byl schválen dne 2. prosince 2015 usnesením vlády České republiky č.

V NPSE je provedena analýza stavu a vývoje ovzduší v ČR, příčiny znečištění, emise znečišťujících látek z jednotlivých sektorů ekonomiky, scénáře vývoje znečišťování ovzduší, mezinárodní závazky ČR a jejich dodržování. NPSE stanovuje postupy a opatření k nápravě stávajícího nevyhovujícího stavu ovzduší, cíle v oblasti snižování úrovně znečišťování ovzduší a lhůty k jejich dosažení.

Pracuje s různými scénáři budoucího vývoje a v návrhové části stanovuje k roku 2020 maximální množství emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku, těkavých organických látek, amoniaku a jemných prachových částic PM2.5, i emisní stropy pro jednotlivé sektory hospodářství.

Těchto hodnot emisí má být dosaženo pomocí 23 prioritních opatření na národní úrovni ke snížení emisí a ke zlepšení kvality ovzduší, která jsou uložena k plnění jednotlivým ústředním orgánům státní správy, a která jsou podrobně popsána v kartách opatření v příloze NPSE. Z těchto opatření je 15 směřováno do sektoru dopravy, 3 do průmyslu, 2 do zemědělství a 3 do sektoru domácností.

Zákon o ochraně ovzduší v § 9 odst. 1 zavádí povinnost v případě, že je v zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č.

NPSE patří mezi základní koncepční dokumenty v oblasti ochrany ovzduší a snižování emisí ze zdrojů znečišťování ovzduší. MŽP jej zpracovává a průběžně aktualizuje od roku 2007. Požadavek na zpracování NPSE vychází ze směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/2284 o snížení národních emisí některých látek znečišťujících ovzduší.

Obsah NPSE a způsob jeho zpracování určuje zákon o ochraně ovzduší (§ 8 a příloha 12). NPSE schvaluje svým usnesením vláda. Aktuálně platný NPSE schválila vláda ČR v prosinci 2023. Na stránce s dokumenty k NPSE lze dohledat znění jednotlivých aktualizací NPSE včetně příslušných usnesení vlády.

NPSE, mimo jiné, stanoví, jakým způsobem budou dosaženy národní závazky ke snížení emisí, které Česká republika přijala (dříve se označovaly jako „emisní stropy“). Tyto závazky byly stanoveny pro několik vybraných znečišťujících látek (oxidy dusíku, oxidy síry, těkavé organické látky s výjimkou metanu, amoniak a suspendované (prachové) částice PM 2,5) a to pro roky 2020, 2025 a 2030.

Český hydrometeorologický ústav zpracovává každoročně tzv. národní emisní inventuru, komplexní informaci o emisích vyprodukovaných v ČR v jednotlivých letech. Každý druhý rok pak připravuje predikci vývoje emisí, tzv. národní emisní projekce. Oba dokumenty jsou ohlašovány evropským institucím. Data jsou volně dostupná zde.

NPSE definuje opatření ke snížení emisí výše jmenovaných látek tak, aby byly splněny národní závazky. Protože na základě snižujících opatření klesá množství znečišťujících látek uvolňovaných do atmosféry, přispívá tak i k nápravě případného nevyhovujícího stavu ovzduší na celonárodní úrovni (kvalita ovzduší je dále řešena regionálně tzv. programy ke zlepšení kvality ovzduší (PZKO), které se zpracovávají pro územní celky NUTS 2).

tags: #organizace #a #programy #pro #zlepšení #stavu

Oblíbené příspěvky:

• Klimatické parametry ČR
• Informace o odpadovém hospodářství Bohumín
• Škola v Přírodě pro ženy: Semináře s prožitkem
• Pražská UMPRUM v hledáčku
• Pět charakteristik vztahu k přírodě