Papoušci Jižní Ameriky a jejich výskyt v přírodě

Jižní Amerika je domovem mnoha druhů papoušků. V tomto článku se podíváme na některé z nich a na jejich život v přírodě.

Ara ararauna (Ara ararauna)

Ara ararauna se ve volné přírodě vyskytuje v oblasti tropických pralesů Jižní Ameriky od východní Panamy přes jižní Brazílii, Bolívii, Paraguay až po Kolumbii. Žijí v párech nebo malých skupinkách, v pralesích, v zemědělské krajině, blízko vodních toků.

• Hnízdí v dutinách nejvyšších, často již odumřelých stromů vysoko nad zemí.
• Před setměním se přesouvají na pečlivě vybraná stanoviště kde nocují.

Potrava

Krmná dávka by se měla skládat ze stejných položek jako u ostatních arů, z různých semen a bohaté nabídky ovoce a zeleniny. Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů, od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju. Ara si ráda smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů. Každodenní čistá voda je podmínkou.

Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté !!!

Popis

Ararauna má celou svrchní část těla a spodní krovky ocasní bledě modré se zelenavým leskem. Spodní část, boky, krk, líce a spodní krovky křídelní má oranžově žluté, čelo olivově zelené. Modrý ocas je na své spodní části zlatoolivový. Nahé líce jsou bělavé s několika řadami černozelených pírek, lemované dole hnědočerným pruhem se zeleným okrajem. Nohy mají šedou barvu.

Čtěte také: Papoušci žako v přírodě

Délka dospělého ptáka je 80 až 95 cm, ocas 42 až 47 cm a váží od 900 do 1300 g, čímž se řadí mezi největší papoušky. Pohlavní dimorfizmus není patrný. Samec však při podráždění intenzívně zrůžoví na holých lících, kdežto samice zrůžoví jen zřídka a velmi slabě.

Povaha

Ručně dokrmené mládě ary ararauny je velice přizpůsobivé a snadno si zvyká na nové lidi. Již od útlého věku jsou velmi hraví a mají potřebu neustále něco okusovat. Je výborným mazlíčkem, je velice inteligentní, snadno se naučí mluvit. Není však určen pro začínající chovatele. Arům se musíme opravdu věnovat. Pokud jsou zanedbávaní, začnou se u nich projevovat poruchy v chování, jako je škubání peří či přehnaný křik.

Amazoňan modročelý (Amazona aestiva)

Jeho domovem jsou rozsáhlé oblasti vnitrozemského pralesa od severovýchodní Brazílie na jih po Paraguay a severní Argentinu. Svým výskytem je vázán na lesní porosty. Nejčastěji se pohybují v párech nebo rodinných skupinkách ve vrcholcích stromů, kde hledají potravu. Hnízdí v dutinách stromů, často vysoko nad zemí.

• Nocují společně ve velkých skupinách a ráno se za strašného křiku rozlétají za potravou.

Potrava

Amazoňana modročelého krmíme kvalitním krmivem pro papoušky a denně mu dáváme různé druhy čerstvého ovoce (kiwi, jablko, papáju, rozkrojený pomeranč) a zeleniny (například mrkev). Pravidelně mu dáváme směs vitaminů a minerálů speciálně určenou pro papoušky. V přírodě se živí plody stromů (pomeranče, mango), ořechy, plody keřů, jejich listím a pupeny, semeny palem, různými bobulemi a mladými výhonky různých dřevin. Každodenní čistá voda je podmínkou.

Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

Popis

Jeho základní barva je zelená, pera jsou tmavě lemovaná, zvláště na krku a na zádech. Čelo a uzdička jsou modré, přední část temene žlutá s bílým nádechem. Zadní část temene, okolí oka, příuší, přední tváře a hrdlo mohou být také žluté. Rozsah žluté a modré barvy je značně variabilní, dva stejné ptáky byste obtížně hledali. Zobák je tmavošedý, nohy šedé, duhovka oka je u dospělého ptáka oranžová, mláďata mají duhovku tmavohnědou.

Povaha

Amazoňan modročelý rád šplhá a má potřebu neustále něco ohryzávat. Většina těchto papoušků se poměrně slušně naučí imitovat lidský hlas a jiné zvuky. Kromě toho umějí tito ptáci být také velice hluční, takže se nehodí do domácnosti obklopené sousedy. Amazoňan chovaný od raného mládí jako jedinec se upne na svého ošetřovatele. Za dobré péče se dožívá asi 50 let.

Aratinga zlatý (sluneční) (Aratinga solstitialis)

Jeho domovinou je Jižní Amerika, konkrétně území Guayany, severovýchodní Brazílie a jihovýchodní Venezuely. Především v oblastech s velkým množstvím palem. V době hnízdění žijí v párech a menších skupinách, jinak se shlukují do hejn. Obývají především otevřené savany. Hnízdo si staví v dutinách stromů, především v kmenech palem.

• Ve volné přírodě ho spatříme jen zřídka, ovšem máme velkou pravděpodobnost, že ho uslyšíme, protože je to, stejně jako ostatní aratingy, velký řvoun.
• Dožívají se 25-30 let.

Potrava

Ve volné přírodě se živí různými druhy ovoce, semeny, pupeny, květy, bobulemi. Základem krmení je směs pro střední a velké papoušky, pták by měl mít také k dispozici ovoce, grit nebo písek na trávení a sépiovou kost. Mezi nejoblíbenější ovoce patří jablka, hrušky, třešně, hroznové víno, maliny, ostružiny, jahody, aj. Zeleninu v jídelníčku arating zastupuje mrkev, hrášek, hlávkový salát, špenátové listy a další.

Popis

Samec i samice jsou stejně zbarvené. Se svou velikostí okolo 30 cm se řadí mezi středně velké papoušky. Hmotnost aratingy sluneční je okolo 100 - 120g. Žluté čelo, strany hlavy, prsa, břicho, hřbet a kostřec s oranžovým nádechem. Spodní krovky ocasní jsou žlutozelené, malé krovky křídelní a krovky letek jsou žluté, některé zelené se žlutými špičkami. Krovky ruční, letky loketní a ruční jsou tmavomodré, zeleně lemované, ocas je olivově zelený. Oko je tmavohnědé, zobák světle šedý, nohy barvy šedé.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Povaha

Aratinga sluneční se může stát dokonalým domácím mazlíček, pro tyto účely je ideální ručně dokrmené mládě. Naučí se i dobře mluvit. Podmínkou je ovšem každodenní 2-3 hodinová péče. Jejich zvukový projev je nadprůměrně hlasitý a mnohému chovateli až nepříjemný. Aratingu zlatého je nejlepší chovat v páru. K jiným ptákům, i k větším než oni sami, mohou být tito papoušci nepřátelští.

Ara hyacintový (Anodorhynchus hyacinthinus)

Dřívějším domovem hyacintů byla obrovská oblast severovýchodní, centrální a jihozápadní Brazílie, východní Bolívie a severovýchodní Paraguay. Dnes je rozšířena již pouze ve vnitrozemní části na Severu Brazílie, v nejvýchodnější Bolívii a někdy se tvrdí, že také na severovýchodní části Paraguaje. Hyacint se ve většině lokalitách, kde žije vyhýbá silně zalesněným oblastem. Většinou se vyskytuje v mírně lesnatých lokalitách se sezónně zavodňovanými travnatými oblastmi v Brazílii a Bolívii.

• Létají nejčastěji po párech nebo v malých skupinkách.
• V pozdních odpoledních hodinách se pravidelně shromažďují na stejných místech, která jsou pravděpodobně jejich „centry pro výměnu informací“ mezi jednotlivými ptáky.

Potrava

Strava arů hyacintových ve volné přírodě se skládá z převážné části z ořechů určitých palem (Suagrus commosa a Attalea funifera). Dále se také živí některými ovocnými plody rostoucími v oblasti kde žijí. Z ovoce můžeme arovi nabídnout opravdu širokou škálu druhů. Od snadno dostupných jablek, pomerančů, třešní a hrušek až po mango nebo papáju. Dále si ara rád smlsne na mandlích nebo pistáciích a různých druzích ořechů. Vždy musí mít k dispozici grit a písek na trávení. Každodenní čistá voda je podmínkou.

Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté !!!

Popis

Tento papoušek dosahuje délky až kolem jednoho metru. Opeření tohoto úžasného papouška je převážně tmavě kobaltově modré. Především na denním světle je dobře patrné, že má hlava světlejší odstín modré, která dokonce hraje duhovými barvami. Letky a ocasní pera mají vespod tmavě šedou barvu. Obrovský šedo-černý zobák je silně zakřiven a ostře zašpičatěn. Na obličeji má ara dvě holé oblasti. Výrazný zlatožlutý oční prstenec a pruh stejné barvy na spodní straně zobáku, které tvoří nádherný kontrast se zbarvením peří. Jejich průměrná délka života není zatím stanovena s naprostou jistotou, ale odhaduje se na 60 roků. Pohlavní dospělosti dosahují až v sedmém roce života.

Povaha

Jsou velmi společenskými ptáky. Přestože jsou oproti ostatním druhům arů méně aktivní, vyžadují v zajetí velmi prostornou klec. Je nutné aby se mohli dostatečně prolétnout, jinak by jejich svaly mohly zakrnět. Arové, kterým není věnována dostatečná péče, často trpí poruchami chování jako například vytrháváním peří, mohou sami sebe zraňovat a v neposlední řadě je možné, že začnou trpět depresemi, které často vyústí v jejich agresivitu.

Amazoňan oranžovokřídlý (Amazona amazonica)

Žije v párech nebo menších skupinkách, v lesích, na palmách, v otevřené krajině, na plantážích citrusových plodů. Hnízdí v dutinách stromů, často vysoko nad zemí. Jeho výskyt zahrnuje Kolumbii, Venezuelu, Guayanu, Peru, Brazílii a Trinidad.

Potrava

Každodenní krmná dávka by měla být z větší části tvořena různými druhy ovoce a zeleniny. Chybět nesmí mrkev, obsahující vitamín A, který potřebují tito papoušci ve větším množství. Menší část krmiva tvoří směsi zrnin pro velké papoušky, kde je potřeba dát si pozor na tučná semena, především slunečnici, kukuřici a ořechy, protože většina amazoňanů je velice náchylná k tloustnutí. Chybět nesmí písek, či vápenný grit na dobré trávení. Čistá voda je samozřejmostí.

Žádnému papouškovi nepodáváme avokádo- je pro něj silně jedovaté!!!

Popis

Velikostí se tento papoušek řadí k menším druhům amazoňanů. Hlava je z celého těla zbarvena nejpestřeji. Horní část, kolem očí až k okraji zobáku, pokrývá modrá barva, která kontrastuje se žlutou kryjící spodní část hlavy. Zobák je silný, šedočerné barvy. Na hřbetě převládá tmavě zelená barva, která zesvětluje směrem k okraji křídel. Pojmenování dostal amazoňan oranžovokřídlý dle...

Aratinga hnědohrdlý (Eupsittula pertinax)

Aratinga hnědohrdlý je papoušek obývající severní část Jižní Ameriky a Panamu. Živí se různými semeny (hlavně semeny akácií a kaktusů), bobulemi, různými plody, ovocem, ořechy, květy, nektarem, pupeny, zemědělskými rostlinami a jinou rostlinnou potravou.

• Období hnízdění záleží na výskytu tohoto druhu, některé poddruhy hnízdí jen pár měsíců v roce, u jiných poddruhů můžeme snůšku najít po celý rok.
• Snůšku inkubuje pouze samička.

Hnízdní dutiny si staví v aktivních termitištích, stromových dutinách, které jsou často vytvořené například zlomením větve nebo ztrouchnivěním, a v norách ve vápencových a pískovcových útesech. Snůška obsahuje 3-7 vajíček. Samička inkubuje vajíčka 23-25 dní. Mláďata opouští budku v 50 dnech. Poté aratingové hnědohrdlí tvoří malé rodinné skupinky a vylétlá mláďata se drží u rodičů, dokud nezahnízdí znovu.

Aratingové jsou velmi společenští ptáci, kteří se vyskytují ve větších hejnech a žijí v monogamních párech. Jde o hlučnější papoušky, kteří mají ve zvyku křičet i při letu. Jsou to destrukční ptáci, a proto by měli pravidelně dostávat čerstvé větve na okus. Tento druh aratingů patří mezi jedny z mála, kteří celoročně nenocují v hnízdní dutině a používají ji pouze po dobu hnízdění. Během dne se obvykle tito papoušci přemisťují v párech nebo v malých skupinách a společně hledají potravu.

Poddruhy

• Eupsittula pertinax pertinax - samec i samice jsou celkově zelení, zelená a žlutá barva bledší, čelo, strany hlavy a uzdička jsou oranžové. Hrdlo a prsa jsou světle olivově hnědé, na břichu se objevují oranžová pírka.
• Eupsittula pertinax xanthogenia- je podobný poddruhu E. p. pertinax, ale oranžovožlutá část je na hlavě protažená až na temeno.
• Eupsittula pertinax arubensis - tento poddruh má oranžové zbarvení pouze po oblast očí a na krku, temeno je tmavě modré, líce a strany hlavy jsou světle oranžovožluté, oblast uší je zlatá a prsa hnědožlutá.
• Eupsittula pertinax aeruginosa - poddruh je podobný jako E. p. arubensis, ale čelo je bledší, prsa a strany hlavy jsou tmavší a více do hněda, temeno zelenomodré.
• Eupsittula pertinax griseipecta - je podobný jako E. p. aeruginosa, líce, prsa a hrdlo jsou olivově šedé, oblast uší je bez žlutého proužkování, temeno bledě modré až nazelenalé.
• Eupsittula pertinax lehmanni - opět podobný jako E. p. aeruginosa, oranžovožlutá oblast očí je rozšířenější a zelenomodré temeno je v menším rozsahu a protáhlé až po týl.
• Eupsittula pertinax tortugensis - podobný jako E. p. aeruginosa, po stranách hlavy je více oranžovožlutý, hrdlo a líce bledší, spodní strana křídel je více žlutě zelená. Tento poddruh je o něco větší.
• Eupsittula pertinax margaritensis - čelo je bělavé, přední část temene tmavě zelenomodrá, líce a oblast uší jsou olivově hnědé, oblast očí oranžovožlutá a ve spodní části rozsáhlejší, hrdlo a prsa jsou bledě olivové.

Papoušek patagonský

Papoušek patagonský se vyskytuje v Patagonii, tedy jižní části Jižní Ameriky, konkrétně v Argentině a částečně také v Chile. Ve volné přírodě žijí v obrovských koloniích čítajících až stovky jedinců. Obývají pobřeží moře, ale za potravou a vodou nalétají desítky kilometrů.

• Je známo, že ve volné přírodě se živí různými druhy travních semen, proto také tráví většinu času na zemi a hledají potravu.
• Dále samozřejmě vyhledávají i ovoce, ořechy atd.

Pro tento druh je velmi typické, že ve volné přírodě hnízdí specifickým způsobem. Patagonci žijí na pobřeží, kde se nachází vápencové či pískovcové skály. Do těchto skal si vyhrabávají nory, které mohou být dlouhé 2,5 metru a na jejich konci hnízdí. Samice snáší 2-6 vajec a sedí na nich 24-26 dní. Se samcem se střidají.

Papoušek patagonský dostal jméno podle země Patagonie, přiléhající dnes k Chile a Argentině. V Chile se vyskytují hlavně ve střední části území, dále pak v severní a střední Argentině. Obývají otevřenou krajinu, především v povodí řek.

Popis

Je olivově až hnědě zbarvený. Záda a křídla jsou zbarveny do zelena, letky mají modrou barvu. Hlava, krk a prsa jsou tmavě hnědé, břicho je žluté s velkou červenou skvrnou. Na prsou má po obou bocích šedavé fleky. Typická je pro ně bílá lysá kůže kolem očí. Oči jsou u dospělého jedince světle šedé, u mláďat jsou oči tmavé až černé.Zobák má u dospělých ptáků tmavě šedou barvu, u mláďat je zobák bíločerný. Nohy jsou světle růžové. Jedná se o středně velkého papouška, který dorůstá délky až 46 cm a váží až 300 g.

Potrava

V přírodě se živí semeny, plody a bobulemi. V zajetí mu musíme poskytnout různorodé krmivo s dostatkem zeleniny, ovoce a dalšími doplňky jako jsou např. piškoty a ořechy. V oblibě mají především pomeranč, vinnou révu, mrkev, špenát, jablko a hrušku. Chybět nesmí ani zelené krmivo, jako pampeliška, ptačinec atd.

Hnízdění

V přírodě hnízdí tento papoušek v norách vyhrabaných v březích. Taková nora může být dlouhá až 250cm. Na konci vybuduje hnízdní pár rozšířenou kotlinu, do které samice snese postupně 2-3 vajíčka, která posléze zahřívá 24-26 dnů.

Chov

Papoušek patagonský je společenský pták, v přírodě žije v hejnech. Dokonce i jednotlivé páry hnízdí poměrně blízko u sebe. Toto vysoce tolerantní chování z nich dělá dobré domácí společníky, ovšem hlasový projev je pro lidské ucho nepříjemný, proto se doporučuje především chov ve venkovní voliéře.

Tabulka vybraných druhů papoušků a jejich charakteristik

tags: #papoušci #Jižní #Amerika #výskyt #v #přírodě

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana saranče vlašská a vrzavá
• Chování v lese
• Svoz odpadu Nehvizdy
• Podmínky pro získání licence pro nakládání s nebezpečnými odpady
• Emise Státní symboly od Milana Hegara