Křik - volání - je jedním z charakteristických projevů chování a existence papoušků. Patří k povahovému rysu převážně středních a velkých papoušků, zvláště určitých druhů, a s tím je nutno při koupi počítat. A to nejen pro udržení přijatelné hlukové hladiny v prostředí, ale i s ohledem na sousedy, které křik papoušků zpravidla velmi irituje.
Mezi druhy papoušků, které se považují za hlučnější, patří arové, amazoňané, aratingové, Mníšek šedý, kakaduové. Africké druhy například rodu Poicephalus, ale i žako nejsou nepříjemně hlasité a volání periodicky neopakují.
Vedle běžného hlasového projevu je možné se setkat s uši drásajícím, periodicky se opakujícím křikem, který signalizuje, že papouška něco znepokojuje nebo že něco vyžaduje. Nadměrný křik po čas dne je zpravidla považován za zlozvyk, a buďto je opatrovníkem trpěn a přehlížen, nebo se křiklouna rozhodne zbavit. Pták tak vystřídá další majitele, aniž se některý pokusí zjistit příčinu takového chování. Křik může signalizovat, že papouškovi něco chybí a křikem chce upoutat pozornost a navázat kontakt (zejména je-li trvale držen v kleci), nudí se, chtěl by se prolétnout, je provokován hlučným prostředím (moje senegalka se snaží překřičet lux, a když se vypne, je zticha), něco ho ruší, bojí se, něco po nás chce.
Ukřičení bývají papoušci z umělého odchovu, od mláděte zvyklí na kontakt s chovatelem. Po příchodu do nového prostředí očekávají podobný zájem ze strany opatrovníka, a jestliže nepřichází v žádoucí míře, dožadují se pozornosti křikem. Hračky je brzy omrzí, pokud se neobměňují či se nedají rozebrat nebo rozkousat. Pták touží po kontaktu se svým člověkem, kterého přijal jako potenciálního sexuálního partnera, a také po volném pohybu. Snažme se pochopit papouška jako kontaktního a společenského tvora převážně zavřeného v kleci, kterému nezbývá než křikem upoutat pozornost a vynutit si změnu.
Jestliže našeho mníška slyším, když jsem opustil byt, přes dvoje dveře (vstupní bytové a výtahové), které mají střední stupeň neprůzvučnosti 35 dB a 30 dB, a ještě přes čtyři patra, může jeho pronikavé volání dosahovat značné intenzity v místě, kde se nachází. Zeď z pálených cihel tloušťky 32 cm má neprůzvučnost 51-56 dB, okno (plastové provedení) optimálně 32 dB. Akustický most pro křik papoušků v domácí péči představují vstupní dveře.
Čtěte také: Divoká prasata: Hlasové projevy
Velmi ukřičeného a hlasitého papouška tedy zpravidla nemůžeme mít v činžovním domě bez rizika, že si okolí bude stěžovat na nadměrný hluk - třeba v sobotu a v neděli ráno, kdy papoušek začne vítat rozednění a všichni by si chtěli ještě přispat. To se může týkat i umístění voliér v obytné zástavbě. Při delším opakovaném křiku po ránu (nebo v období toku) se může akustický tlak ještě zvyšovat, když se k němu přidá většina dalších voliérových papoušků.
Není-li jasná příčina křiku papouška, který se právě možná jen nudí a chce upoutat pozornost, je řešením křiku si nevšímat nebo klec přikrýt (negativní podmiňování trestem). Každá naše i záporná reakce (třeba okřikováním) bude pro něj docílením pozornosti a intervaly mezi křikem a naší reakcí se budou nejspíš jen zkracovat. Účelné bývá, až když pták ztichne, nechat ho prolétnout, aby asocioval, že křik se nevyplácí a za tiché chování je odměna (kladné podmiňování odměnou). Ověřil jsem si, že delší pobyty papouška mimo klec navozují jeho tiché chování.
Při vzniku stížností okolí na neúnosný a rušivý křik papoušků se provede na žádost chovatele nebo souseda měření hluku prostředí. Provádí ho zdravotní ústav s místní působností (jde o zdravotnické zařízení MZ ČR pro poskytování široké škály zdravotních a laboratorních služeb souvisejících s ochranou veřejného zdraví). Měření probíhá ve vzdálenosti 2 m od obvodové zdi obytného objektu dotčeného hlukem, a to podle NV 272/2011 Sb. (Nařízení vlády o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací; platí pro posuzování zdroje hluku z chovné stanice). Je zde stanoven limit hladiny hluku 50 dB pro denní dobu a 40 dB pro noční dobu (korekce je 5 dB). Při měření hluku se provede také měření hladiny hluku pozadí.
Papoušek žako patří mezi nejinteligentnější papoušky světa a dlouhodobě je považován za nejlepšího „mluvčího“ mezi ptáky. Jeho schopnost rozumět slovům, kontextu a emocím svého chovatele nemá v ptačí říši obdoby. Žako je zároveň citlivý, velmi vnímavý papoušek, který tvoří hluboké vazby a vyžaduje stabilní prostředí a každodenní pozornost.
Papoušek žako nese vědecký název Psittacus erithacus. Pochází z centrální Afriky, kde obývá tropické pralesy Pobřeží slonoviny, Ghany, Kamerunu, Konga či Ugandy. Ve volné přírodě žije žako ve velkých hejnech, volá hlubokými melodickými tóny a pravidelně migruje mezi místy s dostatkem potravy. Žako patří mezi středně velké papoušky se štíhlejší postavou. Tělo je zbarveno do odstínů šedé, přičemž zbarvení se liší podle poddruhu a věku. Typickým znakem je výrazný červený ocas, jasné žluté oči v dospělosti a jemné, velmi kvalitní peří, které vyžaduje pravidelnou péči.
Čtěte také: Průvodce ptačími hlasy
Žako je extrémně inteligentní, zvědavý, citlivý a přemýšlivý pták. Rychle si všímá změn v prostředí, dobře rozpozná emoce lidí a reaguje podle nich. Má tendenci se silně fixovat na jednoho člověka, což může vést k žárlivosti nebo stresu, pokud není správně veden. Je společenský, ale zároveň potřebuje chvíle klidu. Pokud se nudí, může si vyvíjet nežádoucí chování, například okusování peří.
Chov žaka vyžaduje zkušenost, trpělivost a schopnost nabídnout papouškovi velké množství mentální stimulace. Základem je denní kontakt, výcvik, hra, možnost volného letu po místnosti a přítomnost mnoha hraček. Žako miluje logické úkoly a učení nových dovedností. Je důležité vyhnout se náhlým změnám prostředí, které může špatně snášet. Žako se často chová i v bytech, ale potřebuje klidné místo a dostatek prostoru pro volný let. Jeho hlasitost není extrémní jako u kakadu, ale volání může být výrazné.
Žako potřebuje velkou, stabilní a bezpečnou klec. Doporučené minimum je 100 × 80 × 150 cm, ale větší prostor je vždy lepší. Velmi vhodná je voliéra z eloxovaného hliníku od ALUHOBBY. Při cestování je nutná pevná, větraná a bezpečná přepravka. Žako potřebuje stabilní konstrukci, která odolá jeho zobáku a zároveň mu poskytne dostatek světla a vzduchu. Přepravka pro žaka z eloxovaného hliníku od ALUHOBBY je ideální. Eloxovaný povrch je trvanlivý, hygienický a odolný vůči poškození.
Správná strava je zásadní, protože žako má sklon k obezitě i nedostatku živin. Žako by měl mít stálý režim krmení - granule a zeleninu podávej denně, ovoce jen občas. Voda musí být čerstvá a měněná nejméně dvakrát denně, protože žako má citlivý trávicí systém. Některé potraviny jsou pro žaka přímo toxické nebo nevhodné pro jeho metabolismus.
Žako je považován za nejlepšího „mluvícího papouška“ na světě. Dokáže se naučit desítky až stovky slov a rozumět jejich významu v kontextu. Umí pracovat s intonací, otázkami i emocemi. Trénink by měl být pravidelný, krátký a motivující. Začni jednoduchými slovy a trénuj v okamžiku, kdy je žako pozorný. Vyslovuj slova jasně a s emocí, protože žako napodobuje i tón. Chval každé správné zopakování a motivuj jej pamlsky.
Čtěte také: Článek o hlasech přírody
Papoušek žako vás odzbrojí svým talentem napodobit jakýkoliv hlas či zvuk. Dokáže si zapamatovat několik desítek až stovek slov a dokonce se perfektně naučit celé složité věty a souvětí! Bavit bude nejen vás, ale také jakoukoliv návštěvu.
Je normální a přirozené, že papoušek okusuje hračky, dřevěné předměty, tapety a všelicos dalšího. Okusováním si udržuje správný tvar zobáku. Spolu s uvolněným postojem těla je to přátelské gesto. Když papoušek zvedne chocholku, znamená to, že se o něco zajímá nebo zpozorní.
Zde je několik dalších projevů chování papoušků:
Žako kongo má svůj domov především v Gabonu, Konžské republice a Demokratické republice Kongo. Žako liberijský se naopak vyskytuje v některých částech Pobřeží slonoviny, Sierry Leone, Libérie a jihovýchodní Guineje.
V národním parku Loango Gabon se vyskytuje jeden jediný papoušek, lidově známí pod názvem žako. Papoušek šedý patří mezi nejoblíbenější papoušky pro svoji schopnost napodobovat zvuky a slova, kterých se dokáže během života naučit několik stovek až tisíc.
Žakové pokaždé sedali na vysoké palmy, kde můj objektiv a někdy ani dalekohled neměl šanci. Co teď, přeci takovou vzácnost nepřejdu jen tak, musím něco vymyslet. Všiml jsem si, že se žakové slétají i na nízké palmy, které jsou doslova obsypány dozrávajícím ovocem, ale nesmí je nikdo rušit. Plán byl snadný, počkat na první velký liják, protože to tady nebude nikdo.
Podle kolegů a kamarádů z Francouzské přírodovědné fakulty se v Gabonu vyskytuje právě jeden z těchto poddruhů papouška šedého, který patří k těm větším a je přezdíván „velký stříbrný“.
Papoušci jsou fascinující ptáci nejen svým pestrým peřím a inteligencí, ale i schopností napodobovat zvuky - včetně lidské řeči. Ne všichni však umějí mluvit stejně dobře. Některé druhy se naučí pár slov nebo frází, jiné dokáží vytvořit skutečně rozsáhlý slovník a reagovat v kontextu na to, co slyší.
Zde je několik druhů papoušků, kteří se mohou naučit napodobovat lidskou řeč:
Papoušci napodobují lidskou řeč podobně, jako v přírodě napodobují zvuky jiných ptáků. Jejich schopnost naučit se slova závisí na inteligenci druhu, společenskosti a interakci s člověkem. Pravidelná komunikace a trpělivý trénink výrazně zvyšují šance, že se papoušek naučí mluvit.
tags: #hlasy #ptáků #papoušci #žako #v #přírodě