Plšík lískový (Muscardinus avellanarius): Ohrožení a ochrana drobného savce

08.03.2026

Plšík lískový (Muscardinus avellanarius) je malý hlodavec, jediný zástupce rodu Muscardinus. Vzhledem a velikostí se plšík podobá drobným myšovitým hlodavcům (je menší než myš domácí), ale má hustěji osrstěný ocas, i když ne tak huňatý jako jiní plši. Ocas je přiléhavě ochlupený a kratší než tělo.

Pokud predátor chytí plšíka za ocas, lze kůži z ocasu stáhnout (tzv. autotomie). Má menší zaoblené boltce uší a vynikající sluch, korálkovité černé oči a na zadních tlapkách zakrnělý palec. Stoličky mají na třecích plochách příčné lišty skloviny. Svrchu je zbarven rezavožlutě (žemlově), vespod světleji a náprsenku má bílou.

Výskyt a stanoviště

Plšík lískový je nejběžnějším druhem z našich plchů. Představuje typického obyvatele listnatých a smíšených lesů, který přes běžný výskyt obvykle uniká pozornosti. Z našich plchů má bezpochyby nejširší ekologickou valenci a osídluje širokou škálu stanovišť a biotopů.

S výjimkou kulturních borů, smrkových tyčkovin a kmenovin bez podrostu je hlášen z různých lesních typů včetně smrkových mlazin. Husté keřové či bylinné patro početnost druhu prokazatelně zvyšuje, není však pro jeho přítomnost bezpodmínečně nutné. Oblíbenými místy výskytu plšíka jsou zejména stanoviště ekotonového charakteru (okraje lesů, paseky, lesní úvozy, křovinaté meze, břehové porosty vodních toků apod.) s roztroušeným jeřábem, hlohem, lískou a bobulovinami (zejména ostružiník a maliník). Vysoko v horách se objevuje i v porostech kleče.

Mimo to je výskyt plšíka znám i z polních remízků, na zarůstajících rumišť v lesnaté krajině, v zahradách a z parků i lesoparků, a to i při okraji větších sídelních aglomerací. Kromě přirozených úkrytů, což bývají různé dutiny a štěrbiny, zemní nory nebo vlastní hnízda, se ukrývá také v chatách, srubech, krmelcích a senících, i když afinita k těmto úkrytům je výrazně nižší než u ostatních našich plchovitých.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Obývá Evropu vyjma Pyrenejského poloostrova a severských oblastí, na východě zasahuje do povodí Volhy a turecké Anatolie. Jako široce rozšířený druh obývá většinu našeho území, zejména však horské a podhorské oblasti. Mozaikovitý výskyt až úplná absence plšíka ve středních, a zvláště v nižších polohách (intenzívně obhospodařované nížiny) je bezpochyby záležitostí stanovištní a nikoliv zoogeografickou, neboť podle dosavadních poznatků se současný obraz jeho výskytu velmi dobře shoduje s lesnatostí našeho území.

Způsob života

Plšík lískový je noční savec. Přes léto si staví poměrně malá kulovitá hnízda spletená z trávy a listí. Je všežravý, rostlinná a živočišná složka jsou v potravě zastoupeny stejně, přičemž složení potravy se mění s potravní nabídkou.

Samice jsou březí 22-24 dní, v jednom vrhu rodí 2-5 mláďat, max. 7, přičemž v nižších polohách mohou rodit dvakrát. Mláďata jsou po narození holá a slepá, matka je opouští výjimečně. První srst šedé barvy jim narůstá přibližně ve 13 dnech a prohlédnou ve stáří 18 dní. S matkou zůstávají ještě 5-7 týdnů, pak jsou již soběstačná.

Predátorem jsou lišky, lasice, kuny, sovy a v zimě divoká prasata, která hibernující plšíky vyčuchají a vyryjí. Pokud je zima dlouhá, jsou plšíci ohroženi úbytkem hmotnosti, zejména mláďata z druhého vrhu.

Během šesti měsíců hibernace sníží plšíci svou hmotnost na polovinu a také drasticky sníží své tělesné funkce. Jejich srdeční tep se zpomalí a tělesná teplota klesne až na nulu stupňů. Současně se zpomalí i jeho dýchání, mezi dvěma nádechy může uplynout až jedenáct minut.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Ohrožení a ochrana

Početní stavy plšíka lískového se snižují kvůli likvidaci jejich přirozeného prostředí jako jsou remízky, křoviny a živé ploty v krajině. Zákonná ochrana jedinců vyplávající ze zařazení druhu do přílohy č.

Plšík lískový je ohrožen především úbytkem starých stromů a keřových porostů, fragmentací stanovišť, rušením během hibernace a používáním pesticidů, které snižují dostupnost potravy.

Mapování plšíka lískového

Between 2012 and 2017, the distribution of the common dormouse (Muscardinus avellanarius) was studied in selected mapping grids of the Czech Republic by the company Zamenis. The essential methods used were installing artificial nest tubes and collection of gnawed hazelnuts. Both methods proved to be functional and effective.

The presence of the species was ascertained in 137 localities, covering 102 fields of the KFME mapping grid; for 36 of the fields it was the first record of the species. A detailed list of all records is given in the text.

V textu se předkládají souhrnné výsledky mapování plšíka lískového (Muscardinus avellanarius) prováděného spolkem Zamenis v letech 2012-2017 ve vybraných faunistických kvadrátech na území ČR. Hlavní použité metody mapování byly instalace umělých hnízdních příbytků a sběr požerků lískových oříšků. Byla ověřena jejich funkčnost a úspěšnost.

Čtěte také: Pracovní rizika

Mapování přineslo celkem 137 pozitivních nálezů ve 102 kvadrátech, z toho ve 36 byl zjištěn nově. Všechny nálezy jsou zde uvedeny.

tags: #plsík #liskový #ohrožení