Pocity Ohrožení: Psychologický Pohled na Úzkost a Strach

18.04.2026

Pocit strachu, nervozity či paniky zažil snad každý. Kdy máme zpozornět a řešit, zda už se jedná o úzkostnou poruchu, se kterou by nám měli pomoci odborníci? Jak poznat signály, že náš strach už není zcela v normě?

Co je Úzkost

Úzkost (odborně anxieta) je neoddělitelnou součástí našeho prožívání. Jde o přirozenou reakci na stres a běžný stav. Úzkost nám pomáhá se vypořádat s náročnou situací, mobilizovat energii či se soustředit na to, co je podstatné. Když lidé mluví o strachu nebo nervozitě, často jde o úzkost.

Pokud se však úzkost stane neúnosnou a začne příliš zasahovat do vašeho života, může se jednat o úzkostnou poruchu (ve starší terminologii tzv. neurózu). V takovém případě neodkládejte návštěvu odborníka.

Neexistuje jednoznačný test, který by mohl lékař nebo psycholog udělat a ihned stanovit diagnózu úzkostné poruchy. Je třeba komplexního vyšetření, které zahrnuje zhodnocení psychického stavu a okolností vašeho života. Jeho součástí mohou být i tělesná vyšetření nebo zhodnocení sezení s psychoterapeuty.

Složky úzkosti:

Behaviorální - chování, kterým se snažíme vyhnout situaci, jež vyvolává úzkost (např. vyhýbání se otevřenému nebo uzavřenému prostoru či místu s pro nás velkým počtem lidí)
Emocionální - pocity, které se pojí s úzkostí (např. pocit neurčitého strachu, paniky, bezvýchodnosti či bezmoci)
Somatická - součástí úzkosti jsou i tělesné prožitky (např. celkový pocit tísně, napnuté svaly, bušení srdce, ztížené dýchání, nevolnost, stažené krční svaly i bolesti hlavy)
Kognitivní - myšlenky, které na úzkost navazují (např. katastrofické scénáře)

Příznaky Úzkosti

Každý z nás prožívá úzkost jinak. Někdo ji popisuje jako šimrání v podbřišku, bušení srdce, jiní zažívají návaly horka a třes.

Čtěte také: Klidný spánek jako v přírodě

Mezi příznaky úzkosti patří:

bušení srdce, zrychlený puls, tachykardie, bolest na hrudi
zrychlené a mělké dýchání, dušnost, ztížené dýchání (tzv. psychogenní astma)
neklid
prožívání neurčitého strachu
pocity ohrožení
pocity napětí
zvýšené obavy až katastrofické scénáře
zhoršené soustředění
brnění rukou, nohou, obličeje, svalové napětí
potíže s usínáním
noční můry
návaly horka či chladu
závratě
bolest hlavy
hučení v uších
zvýšená unavitelnost
nechutenství, zvracení, průjem
sebepoškozování
napětí v těle

Kdy vyhledat pomoc?

úzkost trvá příliš dlouho (týdny a déle)
je úzkost neadekvátní situaci
je úzkost příliš intenzivní
nepomáhá klasická forma relaxace a běžné postupy, jak zbavit strachu
se úzkost objevuje příliš často

Jak Rozpoznat Běžnou Úzkost od Závažnější Formy?

Obyčejná úzkost přichází a zase odchází. Nijak výrazně nezasahuje do vašeho každodenního života. Úzkostná porucha vás doprovází často až neustále. Je vysilující, intenzivní a může způsobit, že přestanete dělat věci, se kterými jste dosud neměli problémy, může narušit váš osobní nebo pracovní život.

Podle Americké psychiatrické asociace mají k úzkostným poruchám častěji sklony ženy než muži.(1)

Typy Úzkostných Poruch

Úzkost bývá doprovodným příznakem celé řady psychických poruch, nejen poruch úzkostných. Může být součástí i poruch afektivních (deprese) či psychotických.

Fobické úzkostné poruchy - F40

Agorafobie (s/bez panické poruchy) - F40.0
Sociální fobie - F40.1
Specifické (izolované) fobie - F40.2
Jiné anxiózně fobické poruchy - F40.8
Anxiózně fobická porucha nespecifikovaná - F40.9

Jiné anxiózní poruchy - F41

Panická porucha (epizodická záchvatovitá úzkost) - F41.0
Generalizovaná úzkostná porucha - F41.1
Smíšená úzkostná a depresivní porucha - F41.2
Jiné smíšené úzkostné poruchy - F41.3
Jiné určené úzkostné poruchy - F41.8
Úzkostná porucha NS - F41.9

Obsedantně-nutkavá porucha - F42

Převážně vtíravé myšlenky nebo ruminace - F42.0
Převážně nutkavé činy (nutkavé rituály) - F42.1
Smíšené nutkavé myšlenky a činy - F42.2
Jiné obsedantně-nutkavé poruchy - F42.8
Obsedantně-nutkavá porucha (NS) - F42.9

Reakce na těžký stres a poruchy přizpůsobení - F43

Akutní stresová reakce - F43.0
Posttraumatická stresová porucha - F43.1
Poruchy přizpůsobení - F43.2
Jiné reakce na těžký stres - F43.8
Reakce na těžký stres NS - F43.9

Nejčastější Úzkostné Poruchy

Úzkostně-depresivní porucha - U této poruchy se kromě úzkosti vyskytují i příznaky deprese, jako je dlouhodobě pokleslá či smutná nálada, celkový útlum aktivity nebo narušení spánku.
Generalizovaná úzkostná porucha (GAD) - Úzkost není vázána na žádné konkrétní situace, je tzv. volně plynoucí. Člověk s generalizovanou úzkostnou poruchou se nadmíru obává a může si tvořit tzv. katastrofické scénáře. Nezřídka klienti mluví i o tom, že „mají strach z toho nemít strach“. Spouštěčem může být dlouhodobý stres či náročná životní situace.
Panická porucha (panická ataka) - Nečekané návaly a záchvaty paniky, které mají až fyziologické projevy. Panické ataky produkují intenzivní strach, který začíná náhle, bez varování a trvají 5-30 minut. V případě neléčení a neřešení situace mohou trvat i déle než hodinu.(3)

Jak se projevuje panická ataka?

Velmi náročné vyústění úzkosti se nazývá panická ataka. Ta může být velmi vyčerpávající a člověka i vyděsit. Ne náhodou jsou příznaky panické ataky často mylně zaměňovány s infarktem. Mohou se objevit všechny příznaky úzkosti, avšak jsou velmi vystupňované. Typicky se také objevuje strach ze smrti či ze ztráty rozumu.

Čtěte také: Jak se vypořádat s úzkostí

Záchvat panické ataky se může v extrémních případech opakovat až několikrát denně, což vede i k vyčerpání a paralyzujícímu strachu z toho, co bude následovat.

Příznaky panické ataky:

sucho v ústech
pocení
pocit na omdlení
závratě
obavy ze smrti
necitlivost končetin, prstů, obličeje
návaly horka
tlak na hrudi
bušení srdce
katastrofické scénáře
strach ze ztráty kontroly
mělké dýchání
snížená schopnost až neschopnost stav kontrolovat
strach ze smrti

Spouštěče panické ataky mohou být vnější (reakce na situaci), nebo vnitřní (myšlenky, emoce). Jindy může přijít bez zjevného důvodu.

Panické ataky nebývají sami o sobě nebezpečné, ale mohou ovlivnit váš společenský, pracovní a osobní život. Dají se však dobře léčit pomocí psychoterapie a částečně i farmakoterapie. Určitě je velmi důležité vyhledat okamžitou odbornou pomoc.

Fobické úzkostné poruchy

Fobie je druhem úzkostné poruchy. Jde o nadměrný strach z konkrétní situace, předmětu či zvířete. Lidé si své fobie uvědomují, ale neumí se jich zbavit a potlačit strach.

Čtěte také: Článek o ohrožení jazyka

Typy nejběžnějších fobií:

Arachnofobie - strach z pavouků
Agorafobie - strach z otevřeného prostranství nebo prostoru, kde je hodně osob. Strach může být vyvolán z obav, že se nedostaví včas pomoc v případě zdravotních problémů, že se dotyčný zesměšní svým chováním, že se v případě vypuknutí požáru nedostane včas pryč atd.
Aerofobie - strach z létání
Akrofobie - strach z výšek
Xenofobie - strach ze všeho cizího
Pyrofobie - strach z ohně
Tanatofobie - strach ze smrti
Klaustrofobie - strach z uzavřených prostorů
Sociální fobie - strach vyvolaný z pocitu, že vás ostatní lidé budou posuzovat, hodnotit a vy např. selžete. Lidé mají problém mluvit na veřejnosti, setkávat se s ostatními, účastnit se společenských akcí nebo třeba jíst na veřejnosti. Narozdíl od plachosti je to dlouhodobý stav, který vyčerpává a ovlivňuje vaši práci, společenské vyžití, studium a jiné aktivity.(4)

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD)

Obsedantně-kompulzivní (nutkavá) porucha se řadí do kategorie úzkostných poruch. Je primárně charakterizovaná obsesemi a kompulzemi.

Ve výrazně zvýšené míře se tyto projevy, tedy vtíravé (obsesivní) myšlenky či obavy a nutkavé jednání (kompulze), vyskytují u OCD. U této poruchy však vedou až k velmi subjektivně obtěžujícím a časově náročným projevům, kdy ani opakované projevení kompulze (kontrola sporáku), nevede ke snížení úzkosti (obava z nehody). I když si člověk, který trpí OCD, někdy racionálně uvědomuje, že jeho obavy jsou nad rozumnou míru, nedokáže je dobře zastavit.

V případě, že vám tyto opakující se myšlenky narušují váš soukromý i pracovní život, doporučujeme konzultaci s odborníky (klinický psycholog nebo psychiatr). Jednoznačně objasnit příčinu vzniku obsedantně kompulzivní poruchy nelze. Velmi často jde o kombinaci několika faktorů - genetika, nezpracované prožitky a snížená schopnost kontaktu s vlastním prožíváním, neurobiologické faktory, nerovnováha neurotransmiterů v mozku.

Léčba Úzkosti

Léčba úzkostí může probíhat pomocí psychoterapie či léků (farmakoterapie). Jako první volba bývala doporučována tzv. kognitivně-behaviorální terapie (KBT). V současné době však víme, že většina běžně uznávaných psychoterapeutických přístupů může s úzkostí pomoci stejně dobře. Více než na psychoterapeutickém směru totiž záleží na dobrém raportu (vztahu) mezi klientem a terapeutem.

Podstatou léčby úzkostí je pak postupné uvědomování si a kontakt s často náročnými či potlačenými prožitky (např. ohrožující emoce, nezpracované trauma) a jejich zpracování v bezpečném terapeutickém prostoru. To pak vede k objevení a nastavení funkční změny v životě.

Dále lze využít tyto formy léčby:

Farmakoterapie
Základní léčbou jsou antidepresiva typu SSRI, která mohou pomoci snížit úzkost a udělat změny ve vašem životě. Tato antidepresiva lze přechodně kombinovat s benzodiazepiny, které jsou však pro dlouhodobou léčbu nevhodné kvůli riziku rozvoje závislosti. Proto jsou další vhodnou skupinou léků o něco méně účinná nebenzodiazepinová anxiolytika. Slibnou léčbou ve fázi výzkumu je i využití stále známějšího CBD, účinných látek obsažených v konopí setém (Cannabis sativa) a indickém (Cannabis indica).
Ketaminem asistovaná psychoterapie
Jedná se o zdravotnický výkon, který je určený výhradně do rukou odborníků. V posledních 20 letech se ketamin využívá v USA i v evropských zemích čím dál častěji jako tzv. rychlé antidepresivum, které přináší už během týdne po podání úlevu u 30-70 % pacientů. Využívá se běžně již více než padesát let v anesteziologii dospělých i dětí, k tlumení bolesti a také ve stomatologii. Jeho účinnost u deprese je podložena mnoha vědeckými studiemi a okruh léčby se rozšířil i na indikace z oblasti úzkostných poruch, poruch příjmu potravy, posttraumatické stresové poruchy atd.
Změna životního stylu
Klient se učí relaxovat a eliminovat věci, které ho nadměrně stresují. Výrazně snižovat míru úzkosti pomůže také fyzická aktivita.
Neurochirurgický zákrok
Využívá se u těžkých forem obsedantně kompulzivní poruchy.

Jak si můžete pomoci?

Všímejte si svého chování a pečujte o sebe. V případě slabší úzkosti existuje řada tipů, které vám mohou pomoci. Existuje řada dechových cvičení, která pomohou odbourávat stres a s ním spojené další příznaky. Důležité je zaměřit se na uvolněné dýchání „do břicha“ oproti mělkému dýchání do hrudníku.

Efektivním cvikem je se v pohodlné pozici (vleže, vsedě) nadechovat do břicha (můžete si dát jednu ruku na břicho a druhou na hruď tak, aby se hýbala pouze ruka na břiše) a počítat do 4, zadržet dech a počítat do 6 a stejně tak pomalu vydechovat a počítat do 8. Kontrola dechu, a tedy pohybu bránice, vás uklidní a pomůže vám se vyrovnat s úzkostí.

Stresové a úzkostné ataky vyvolává tok myšlenek. Zkuste si všímat, kdy vás přepadne pocit strachu. Na co právě myslíte?

S úzkostí je zpravidla spojená řada pocitů, které je zpočátku těžší vnímat, protože jsou skryté pod povrchem. Pokud váš stav zrovna není akutní, tak můžete zkusit zůstat s nepříjemnými pocity a vnímat, co se v nich nachází - možná se rozvine smutek, naštvání, nebo nějaká jiná emoce.

Je dobré vynechat pití kávy, jelikož ta stimuluje sympatikus (stresový systém). Neměli byste se pokoušet ani „léčit“ úzkosti alkoholem. Po odeznění prvotního uklidňujícího účinku vás nepříjemné pocity a úzkost mohou přepadnout ještě ve větší míře.

Možná byste se divili, jak moc váš jídelníček ovlivňuje vaši duševní pohodu. Vyvážená strava, dostatek vlákniny a tak nějak všeho akorát. Drastické diety a jednostranné jídelníčky k vašemu blahu určitě nepřispějí. Dopřejte si kvalitní potraviny (avokádo, ořechy, brokolici), stravu bohatou na probiotika - jogurty, zakysané výrobky, i na kyselinu listovou - špenát, ořechy, salát.

Prevence a Zvládání Úzkosti

Strach je jednou z nejdůležitějších emocí, která nás chrání a pomáhá nám přežít. Měli bychom ji ale pociťovat jen tehdy, pokud nám hrozí reálné nebezpečí ve vnějším světě. Úzkost je od strachu odlišná. Úzkost je nastavení naší mysli, dalo by se říci, že je to jakýsi chybný, sebedestrukční myšlenkový logaritmus. Je to strach bez předmětu. Předmětem úzkosti totiž není nějaké skutečné vnější ohrožení, strach nám způsobují obsahy naší vlastní mysli.

Protože nám náš kognitivní aparát nedovoluje bát se bez důvodu, dosazuje úzkostný člověk svému strachu nové a nové předměty či situace. Tyto předměty jsou buď nekonkrétní - obáváme se vlastního selhání, budoucnosti a toho, že se stane něco hrozného. Nebo máme úzkost z konkrétní situace, u níž je však riziko vzniku skutečného ohrožení velmi nízké - bojíme se jízdy MHD, návštěvy restaurace, nákupního centra, bojíme se promluvit před více lidmi. Pokud začneme úzkosti ustupovat, začne nabývat na síle a postupně se rozšiřuje.

Nezůstávejte se svou úzkostí sami a nenechte jí narůstat. Objednejte se na nezávaznou diagnostickou konzultaci.

Článek odborně garantovala: Mgr. Kristýna Hlavatá, psycholožka on-line poradny MOJRA.

tags: #pocit #ohrozeni #psychologie