Hlubinná ekologie, plody a výživa

Hlubinná ekologie je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení problémů souvisejících se snižováním biodiverzity. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi a znalosti z mnoha oborů.

Biologie ochrany přírody (ochranářská biologie, konzervační biologie, v angličtině conservation biology) je vědecká disciplína, která byla vyvinuta pro řešení těchto problémů. Řešení krize týkající se snižování biodiverzity spojuje lidi a znalosti z mnoha oborů.

Biologie ochrany přírody integruje tyto aplikované disciplíny zobecňováním teoretického přístupu k ochraně biologické rozmanitosti. Akademické obory jako populační biologie, taxonomie, ekologie, krajinná ekologie a genetika jsou jádrem biologie ochrany přírody a mnoho ochranářů-biologů se rekrutuje právě z těchto oborů.

Vzhledem k tomu, že krize biologické rozmanitosti jsou často způsobeny lidskou činností, zahrnuje biologie ochrany přírody také myšlenky a expertizy ze širokého okruhu oborů mimo biologii. Například zákony o ochraně životního prostředí a daňové úlevy poskytují základ pro právní ochranu vzácných a ohrožených druhů a kritických biotopů. Ochranářská etika zase zdůvodňuje smysl ochrany druhů a biotopů.

Ekologie umožňuje analyzovat ekonomický rozměr biologické diverzity a podporovat ochranářské argumenty. Hodnotil chráněných druhů a nedotčených oblastí je součástí náboženských a filozofických líčení v mnoha kulturách po celém světě. Mnohá náboženství zdůrazňují potřebu lidí žít v souladu s přírodou a chránit živý svět, protože je stvořen Bohem.

Čtěte také: Hluboká ekologie: Průvodce pro začátečníky

Moderní vědní obor biologie ochrany přírody je založen na několika etických dogmatech, jež jsou všeobecně přijímána lidmi pracujícími v tomto oboru. Tyto etické principy inspirují vědecké přístupy a praktické aplikace.

Principy hlubinné ekologie

1. Rozmanitost druhů a společenstev by měla být zachována.
2. Tendence papoušků ara zdržovat se u těchto zdrojů je činí snadno napadnutel-nými.
3. Výsledkem výzkumu WCS, biologů a ostatních vědců pracujících v této oblasti je vytčení několika bodů nutných k ochraně papoušků ara a jejich biotopů, včetně jílových útvarů.

Příklady aplikací hlubinné ekologie

Příkladem je ochrana papoušků ara v Jižní Americe. Volně žijící papoušci ara jsou v současnosti ohroženi, neboť se stali oblíbenými domácími mazlíčky. Devět ze šestnácti druhů papoušků ara, kteří žijí v tropických lesích Jižní Ameriky, je ohroženo a přinejmenším jeden druh, ara Spixův (Cyanopsitta spixi), je bezprostředně ohrožen vyhynutím.

Soustavný odchyt a lov volně žijících ptáků, ničení lesa - to vše se podílí na dramatickém úbytku počtu jedinců všech druhů. Kromě toho, že jsou populární jako domácí mazlíčci, se o volně žijících papoušcích ara až donedávna mnoho nevědělo - zejména proto, že jsou rozšířeni v nepřístupných oblastech tropických lesů.

Jednou z takových oblastí je deštný prales jihovýchodního Peru, kde terénní biologové z organizace Wild-lilé Conservation Society (WCS) vedou od roku 1984 výzkum osmi druhů rodu ara. Nejprve se tito vědci zaměřili na po-zrniní základní biologie druhů, jako jsou potravní nároky, reprodukční chování a další životní potřeby.

Politické lobování ze strany organizací na ochranu přírody vedlo k zákazu mezinárodního obchodu s papoušky ara ve většině amerických tropických zemí i v USA. Avšak v důsledku obchodování v rámci jednotlivých tropických zemí, kvůli děravým zákonům a rostoucímu černému trhu tlak na volně žijící populace těchto papoušků pokračuje.

Čtěte také: Princip fungování hlubinného úložiště

Je proto třeba vytvořit další programy na ochranu jejich biotopů a na zabránění jejich odchytu. Díky objevu závislosti papoušků na jílu nyní víme, že každá chráněná oblast zřízená pro tyto ptáky musí obsahovat klíčové zdroje pro zajištění jejich trvalého přežívání.

Nové, stávající a navržené národní parky v Peru, jako je Národní park Manu a oblast Tambopata-Candamo o velikosti 1,5 mil. ha, runt ir i ■ « ' n \ ■ < i i , p i i . stén n vhodne lesní hiol.opy. Klíčovými prvky si rjiťc^ic trvale udržitelného rozvoje parkuje sklizeň ořechů para, vytvářeni obchodních zón na okrajích parků s využitím těžby zlata a ekoturistika, zamořena na pozorování papoušku ara na jílovitýeh stěnách.

S pomoci terénních biologu byly vybudovány v parku a na jeho hranicích turistické ubytovny, které vlastní, řídí a spravuje domorodé obyvatelstvo. Místní lidé jsou školeni jako průvodci, vědečtí asistenti a zaměstnanci parku. Informace z právě probíhajícího vědeckého programu jsou publikovány na informačních tabulích na naučných stezkách, ve vzdělávacích videoprogramech a v turistických brožurách.

Někteří místní lidé již spatřují v papoušcích ara nejen jídlo, ale především ekonomickou budoucnost země. Terénní biologové v této oblasti také pomáhají domorodcům získat zákonné vlastnictví půdy, aby se tito lidé mohli podílet na utváření dlouhodobého rozvoje oblasti a těžit z finančně výhodné ekoturistiky.

Programy ochranné zóny Tambopata-Candamo vypadají slibně, neboť při vývoji parku počítají s pomocí místních lidí. Vyt váření chráněných území pro papoušky ara je značným přínosem pro jejich záchranu.

Čtěte také: Environmentální myšlení a hlubinná ekologie

Za prvé, ornitologové pracující v jiných oblastech Jižní Ameriky objevili, že papoušci ara mají specifické požadavky na místa pro hnízdění- obvykle to jsou dutiny v kmenech velkých stromů. Vhodných dutin bývá málo a jsou od sebe vzdálené. Pokud nejsou žádné dutiny k dispozici, páry nezahnízdí. Proto vědci WC S navrhli dřevěné a plastové hnízdní budky, které mohou být připevněny na kmeny stromů.

Tři druhy papoušků (Ara macao, Ara ararauna ■a Anodorhynchus hyacinthinus) projevily ochotu v nich zahnízdit. Rozmístění budek po parku může nejen pomoci zvýšit populační hustotu druhů ftj. Za druhé, vědci zjistili, že ačkoli papoušci ara často kladou dvě vejce, pouze starší mládě přežívá. Vědci proto mohou později mladší mládě odebrat a uměle ho odchovat.

Tyto a další techniky, které jsou výsledkem probíhajícího výzkumu, jsou začleňovány do záchranných programů v Bolívii a Brazílii, kde jsou druhy papoušků ara značně ohroženy, Nejvýznamnějším přínosem projektu biologie ochrany přírody je interdisciplinární přístup k práci.

Ekonomicky vhodné příležitosti pni minim obyvatele y prosperující ekoliins-tice. Důležité je i zařazování vyuledkii výzkumu do plánů managementu, v tomto případě konstrukce umělých lun/il a umělého odchovu mláďat. Zveřejňování výsledků ochrany v Široce diinlii|invrh publikacích, jako je National Geographic, ave filmoch pro mezinárodni televize vědcům umožňuje, aby metody vyvinuté v tomto projektu mohly byt využity v záchranných projektech i v jiných zemích.

Biologie ochrany přírody je multidisciplinárním vědním oborem, který se zrodil v důsledku krize biologické di verzi ty.

Biologie ochrany přírody vznikla proto, že žádný z tradičních aplikovaných oborů se nezaměřoval vyčerpávajícím způsobem na biologickou diverzitu. Zemědělství, lesnictví, myslivost a rybářství jsou zaměřeny převážně na hledání metod pro ovlivňování malého okruhu druhů pro jejich hospodářské využití nebo rekreaci. Ačkoli jsou tyto obory stále více zainteresovány v ochranářských aktivitách, jejich celková snaha není zaměřena na ochranu přírodních společenstev.

V každém případě je biologie ochrany přírody krizovou disciplínou. Ochranářská rozhodnutí se dělají každodenně, často s použitím omezených informací a v časovém stresu. Biologie ochrany přírody se snaží odpovědět na specifické otázky v daných situacích. Tyto otázky vznikají při hledání nejlepší strategie pro ochranu vzácných druhů, navrhování přírodních rezervací, vytváření plánů řízení parků a víceúčelových oblastí a slaďování ochranářských záměrů s potřebami místních obyvatel a vlád.

Ačkoli někteří biologové neradi dávají doporučení bez detailní znalosti situace, naléhavost mnoha případů vyžaduje fundovaná rozhodnutí založená na biologických principech.

Potřeba zachovaní biologické ro/.miiniumli byla uznávána v mnoha oblastech světa po desetiletí, dokonce po staletí.

Mnohá náboženství zdůrazňují potřebu lidí žít v souladu h přírodou a chránit živý svět, protože je stvořen Bohem. Američtí filozofové jako Ralph Waldo Emerson a Henry David Thoreau chápali divokou přírodu jako významný prvek v morálním a duchovním vývoji lidstva.

Srovnáváním těchto ochranářských a ekologických orientací rozvinul lesník Gifford Pinchot (1865-1946J myšlenku, že suroviny a hodnoty z přírody -dřevo, potrava, Čistá voda, druhová rozmanitost a dokonce nádherné přírodní scenerie - mají být považovány za přírodní zdroje (nátural resources) a cílem hospodaření s nimi je jejich co nejlepší využití pro co největší počet lidí po co nejdelší dobu.

Stovky milionů návštěvníků zoologických zahrad, národních parků, botanických zahrad a akvárií jsou každý rok dokladem obecného veřejného zájmu o pozorování různých druhů a společenstev. UK......ICKI ľlllfJl.ll'-. i » t 11 lAľ J ■ I ■! a vyst.iivy květin, Dokomv se spekulovalo " lom, že lidé mají genetické predpoklady k tomu, aby se jim líbila biologická rozmanitost, což je tzv. biofilie (biophilia).

Biofilie mohla byt v minulosti evolučné výhodná pro lovecko-sběračský styl života, který lidé vedli po stovky tisíců let před vynálezem z...

tags: #hlubinna #ekologie #plody #výživa

Oblíbené příspěvky:

• Ohrožené druhy rostlin
• Čirok pro celiaky
• Bizarnosti v Guinessově knize rekordů
• Legislativa ekologického dozoru
• Benefiční díl Zázraků přírody