Podmínky měření emisí a legislativa v České republice

Tento článek se zabývá podmínkami měření emisí a související legislativou v České republice.

Legislativní rámec

Ministerstvo životního prostředí stanovuje podmínky měření emisí na základě několika zákonů a vyhlášek, které se průběžně novelizují, aby odpovídaly aktuálním potřebám a směrnicím Evropské unie. Jedná se zejména o:

• Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.
• Vyhláška č. 415/2012 Sb., o přípustné úrovni znečišťování a jejím zjišťování a o provedení některých dalších ustanovení zákona o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 415/2012 Sb. byla novelizována vyhláškou ze dne 14. listopadu 2017, která zohledňuje směrnici Evropského parlamentu a Rady 2015/2193/EU ze dne 25. listopadu 2015.

Jednorázové měření emisí

Jednorázové měření emisí se provádí za účelem zjištění úrovně znečišťování u stacionárních zdrojů. Obecně platí následující:

• Měření musí být reprezentativní a průkazné.
• Použitá metoda měření a odběru vzorků musí co nejpřesněji odrážet skutečnost o úrovni znečišťování.
• Požadavky se považují za splněné, je-li postupováno podle určených technických norem.

Jednorázové měření emisí se provádí manuálními metodami se samostatnými odběry jednotlivých na sebe navazujících vzorků nebo přístroji pro kontinuální měření emisí. Za jednotlivé měření se považuje odběr jednotlivého vzorku a jeho vyhodnocení.

Čtěte také: Klimatické podmínky

U spalovacích stacionárních zdrojů o celkovém jmenovitém tepelném příkonu nižším než 50 MW se jednorázové měření emisí provádí při stabilních provozních podmínkách a při reprezentativní a rovnoměrné zátěži. Do výsledků se nezapočítávají hodnoty získané v době uvádění stacionárního zdroje do provozu a při jeho odstavování z provozu.

Výjimky z jednorázového měření

Jednorázové měření se neprovádí u stacionárních zdrojů vyjmenovaných v části A přílohy č. 11 vyhlášky č. 415/2012 Sb., a také u některých dalších stacionárních zdrojů specifikovaných ve vyhlášce.

Kontinuální měření emisí

Kontinuální měření emisí je sledování emisí v reálném čase. Krajský úřad má možnost uložit povinnost kontinuálního měření emisí v povolení provozu.

V případě kontinuálního měření emisí se stanoví:

• Specifický emisní limit.
• Rozsah zjišťovaných stavových a vztažných veličin.
• Informace o provozním stavu stacionárního zdroje.
• Objemový tok odpadního plynu.

Provozovatel je povinen neprodleně ohlašovat každý půlhodinový výsledek kontinuálního měření emisí a informaci o provozním stavu stacionárního zdroje do informačního systému kvality ovzduší v datovém standardu.

Čtěte také: Postup zateplení v ČR

Specifické emisní limity

Specifické emisní limity jsou stanoveny pro různé typy stacionárních zdrojů a znečišťujících látek. Tyto limity se liší v závislosti na datu uvedení zdroje do provozu a na druhu spalovaného paliva. Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitém tepelném příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (pro TZL vztaženo na vlhký plyn), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně.

Příklady specifických emisních limitů

Následující tabulky uvádějí příklady specifických emisních limitů pro stacionární zdroje v závislosti na datu uvedení do provozu a typu zdroje.

Specifické emisní limity platné do 19. prosince 2018

Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (pro TZL vztaženo na vlhký plyn), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně.

Tabulka 1.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. září 2013.

Tabulka 1.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2013.

Čtěte také: Charakteristika klimatu v ČR

Tabulka 1.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. září 2013.

Tabulka 1.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2013.

Tabulka 1.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů 1. září 2013 nebo později a pro stacionární zdroje, které byly uvedeny do provozu po 1. září 2013.

Tabulka 1.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje, pro něž byla podána kompletní žádost o povolení provozu nebo obdobné povolení podle dřívějších právních předpisů před 1. zářím 2013, a které byly uvedeny do provozu nejpozději 1. září 2013.

Specifické emisní limity platné od 20. prosince 2018 do 31. prosince 2022

Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy k celkovému jmenovitému tepelnému příkonu a na normální stavové podmínky a suchý plyn (není-li dále uvedeno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 2.2.1. a 2.3.1. uplatní emisní limity dle celkového jmenovitého tepelného příkonu podle tabulky 2.2.2. Emisní limity uvedené v tabulce 2.1.2 se neuplatní pro spalovací stacionární zdroje zařazené do kódu 1.4 přílohy č. 2.

Tabulka 2.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 2.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Tabulka 2.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 2.2.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Tabulka 2.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 2.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Specifické emisní limity platné od 1. ledna 2023

Pro pístové spalovací motory jsou specifické emisní limity vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn (pokud není stanoveno jinak), při referenčním obsahu kyslíku 5 % a nevztahují se na záložní zdroje energie a požární čerpadla provozované méně než 300 provozních hodin ročně. Pro teplovzdušné spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu 5 MW a nižším jsou do 31. 12. 2029 specifické emisní limity uvedené v tabulce 3.1.2 vztaženy na normální stavové podmínky a suchý plyn při referenčním obsahu kyslíku 17 %. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.2.1. a 3.2.2. Pro stacionární zdroje, jejichž jmenovitý tepelný příkon je nižší než 1 MW, ale celkový jmenovitý tepelný příkon je vyšší než 1 MW se namísto emisních limitů podle tabulky 3.3.2. Emisní limity uvedené v tabulce 3.1.2 se pro spalovací stacionární zdroje o jmenovitém tepelném příkonu nižším než 5 MW zařazené do kódu 1.4 přílohy č. 2 zákona jiné než teplovzdušné spalovací zdroje uplatní až od 1. 1. 2030.

Tabulka 3.1.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 3.1.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Tabulka 3.2.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 3.2.2 Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Tabulka 3.3.1 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu 20. prosince 2018 nebo později.

Tabulka 3.3.2 - Specifické emisní limity pro stacionární zdroje uvedené do provozu před 20. prosince 2018.

Provozní evidence

Náležitosti provozní evidence jsou stanoveny v příloze č. 10 vyhlášky č. 415/2012 Sb. Nový požadavek v bodě 1.1. (identifikace provozovatele) představuje nutný údaj pro vymezení minimálních vzdáleností podle §12a zákona. Tento prvek bude taktéž zaveden v CRŽP, resp. ISPOP. V bodě 1.2 (údaje o stacionárním zdroji) upřesnění požadavku na zaznamenávání provozních hodin - denní četnost vedení záznamů.

Minimální vzdálenosti

Mezi stacionárním zdrojem a stanovenými plochami v územním plánu jsou uvedeny minimální vzdálenosti (předmětem přílohy č. 20). Tyto vzdálenosti se použití v rámci vymezení zastavitelných ploch v územním plánu a umisťování nových stacionárních zdrojů.

Na straně stacionárních zdrojů byla jako referenční hranice stanovena hrana stavebního objektu z toho důvodu, že naprostá většina stacionárních zdrojů se z pohledu zápachu chová jako plošný zdroj, a to kvůli fugitivním emisím.

Tabulka minimálních vzdáleností pro vybrané typy stacionárních zdrojů

Zdroj: Vyhláška č. 415/2012 Sb., příloha č. 20

tags: #podmínky #měření #emisí #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Slovník ekologie
• Ekologické stavby světa
• Odpadové hospodářství v ČR
• Třídění kovového odpadu - průvodce
• Problémy s odpadem v Třemošnici