Podvody klimatické změny: Fakta a mýty

Klimatická změna je téma, které vyvolává vášnivé diskuze a rozděluje společnost. Podle amerického prezidenta Donalda Trumpa je klimatická změna největší podvod na světě. Trump v projevu apeloval na evropské země, aby se vzdaly iniciativ podporujících zelenou energii.

Spojené státy pod Trumpovým vedením opustily světové snahy o zpomalení globálního oteplování, jehož existenci dlouhodobě potvrzuje drtivá většina vědců napříč celým světem. V roce 2017 Trump oznámil odstoupení od Pařížské dohody o klimatu, které jeho země dokončila v roce 2020. Následující vláda Joea Bidena se k dohodě připojila, na začátku svého druhého prezidentského období ale Trump od dohody znovu odstoupil. Za Trumpa USA omezují ekologická opatření zavedená předchozí vládou.

Ono totiž klimatická změna není podvod, ale to, jak se o ní informuje ano. Neziskovky to tlačí do politického prostoru a dochází k ideologizaci a tím se v podstatě relevantní konstrukce nedosáhne. Každý marketer ví, že emoce jsou dobrý byznys a tak se z toho stalo téma, kde nejde o řešení ale o peníze veskrze dotace. Pak tu jsou takové ptákoviny, jako je dočasné OZE, dočasné úložiště elektřiny a dočasné dotace, které se snaží energetický baroni vymáhat jako nárok.

NA TO CO SE Nazývá klimatická krize, protože je to dobrý obchodní termín naroubovali monstrozitu utrácení a tisknutí peněz a zase to jde do určitých kapse zájmových skupin, který v Bruselu mají vyšlapané dálnice a ve Strakovce trvalou adresu. Pak vymysleli aby se lépe prodávali povolenky, že budou volně obchodovatelné ETS1 a ETS2. A právě ty informace máme od odpíračů (nemám používat pojem ropáci), kteří jsou zásadně proti, ti to politizují, hyenizují a dělají z toho korupci, tunel atd. jenže pane Hanzl jste nepochopil, že klimatickou změnu nepopírám, protože se tak děje miliony let a každý den a rok, ale její interpretaci pro pobavený rádoby zeleného byznysu a dojení našich peněženek. Narativ eko ideologů je tragický a sociálně bezohledný.

Myslím, že ten největší podvod je, že to, co se pro klima (hlavně v EU) dnes dělá, se vydává jako řešení. Jedním z nejzávažnějších projevů globálního oteplení je změna řídíchích proudění, což vede k významné změně lokálních klimatů. A tomu se ty lokální společnosti musejí nějak velmi draze přizpůsobovat a příroda na to (povětšinou velmi negativně) reaguje.

Čtěte také: Světové ekologické podvody

Trump je obchodník, potřebuje zastavit ekonomický úpadek EU způsobený gryndýlem, potřebuje aby EU kupovala přes americké obchodníky LNG a ropu, ale zelenými zdevastovaný evropský průmysl by nic nekupoval.

Green Deal a boj proti oteplování

Jsem v debatě na straně p. Hanzla: Green Deal má smysl, je to jediná cesta: 1. v boji proti oteplování, který ale musí být komplexní, nikoli zrušit OZE ale ani GD přeceňovat, základem je zachyc. vody, ochlazení, zalesnění, nikoli elektroauta, 2 zachycení progresivního směru v elektrifikaci, odchodu od fosilu (i od neseriozních většinou mafián. zemí, kt nás ohrožují= Rusko). Jak vidno zrušit Green Deal může jen nezodpovědný krátkozrace, populist. Na druhou stranu, ale p. Hanzle, nelze postupovat nekriticky, revolučně, proti zájmům lidí, nutno postupovat pouze demokraticky, liberálně. Nelze prosazovat něco, co pak nebude fungovat.

Jen teková exkurse do světa nové ekologické vědy jakožto ideologicko-vědeckého oboru. Přece jen mám vysokoškolský diplom z elm vlnění (promiňte mi to vychloubání, ale jen že nejsem úplný laik...) a tak mi už dlouhou dobu nesedí ignorace úbytku oblačnosti (prokázáno měřením NASA 1,5% za desetiletí , a to patrně z důvodu odlesňování planety => evapotranspirace) jako zásadního vlivu na oteplování planety. To by snad mělo mít na případné oteplování planety vliv až řádově vyšší než změřený nárůst koncentrace CO2 v atmosféře ? A pokud se na to dotáži "vědců" podporující zásadní vliv CO2 nedostanu nikdy vědecky validní argument. Faktorů ovlivňujících klima planety je mnoho, navzájem se ovlivňují, jsou tam zpětné vazby. Téma však bylo zneužito politiky, lobbisty a byznysmeny protože na něm lze vydělat a výsledek vidíme v přímém přenosu. Jenže on to nikdo neignoruje. Třeba IPCC to ve svých zprávách má. A je potřeba ještě zmínit o jaké mraky se jedná. A změna oblačnosti nemá řádově vyšší účinek jak CO2. ERF CO2 je cca 1,8 w/m2 od začátku p. revoluce. Problém tedy není ve ,,vědcích,, ale u vás.

Měření zjistila, že se ve stratosféře zvyšuje vlhkost. Čím to je, jsem se nedočetla, i metelka mlčí, nicméně klimatickým plynem a pomyslným sklem "skleníku" je mnohem více ozón, O-O-O, a ne uhličník O-C-O. Ozón umíme ničit, ale jsou to řesitelná znečištění na rozdíl od obsahů vody a CO2 ve vzduchu, které závisí na teplotě. Lzi o oteplování jen ubírají peněz a energie na řešení opravdových znečištění prostředí.

Oteplování tady je, to snad nepopírá nikdo a trend lze dnes snsdno naměřit. Otázka je zda nazvat oteplování klimatickou krizí. Zatím asi krize není, jen vysychá více oblastí na planetě. Krizi dělají zlí lidé, ne příroda. Majitelé firem by se měli chovat slušně, to je celé.

Čtěte také: Klimatické podmínky

EU zůstane na brždění klimatických změn sama samotinka a navíc už s těmi desetinami procent rezervy snížení CO2 toho moc neovlivní. střední vrstvu obyvatel EU nepřeměníte na vrstvu chudých. je marně snažit zastavit.

IPCC se programově nezabývá vodní párou, protože to je údajně ryze přírodní jev. To, co uvádíte, je fakticky podstata tvrzení, že klimatická "věda" je politicko ideologický podvod, protože jinak by jeden z členů těch dvojic byl definován, třeba s určitým upřesněním, jako důkaz toho, že klimatická změna se nekoná.

Změna klimatu je výzva, lidé se musí adaptovat, třeba pěstovat jiné plodiny, říká publicista a autor webu Klimaskeptik Vítězslav Kremlík. Globální oteplování je podle něj podvod, protože se lže o jeho rozsahu a manipuluje se daty. Zneužívají ho vědci i mezinárodní instituce. Kremlík mluví o ekofašismu, který ideově navazuje třeba na nacismus. Není prý náhoda, že se mu tak daří v Německu.

Za jiný názor na změnu klimatu už se vyhazuje z práce, tvrdí Kremlík. Environmentalismus se chová stejně jako nacismus nebo komunismus, snaží se převychovat děti tak, aby věřily ideologii vládnoucí vrstvy. Tedy tomu, že lidem hrozí apokalypsa. Srovnání s totalitními režimy podle Kremlíka není přehnané, vidí tu novou normalizaci. Mluví o snaze utahovat lidem opasky, aby se měli hůř, spojené se zdražováním. Politici podle něj podléhají dobové módě a boj se změnou klimatu tak, jak se tu prosadil, byl otřesný debakl. Souhlasí, že ekologie byla zneužita, ale není to prý náhoda, nýbrž strukturální problém. Koncentrace skleníkových plynů rostou, CO2 prý nejsme schopni ovlivnit a obnovitelné zdroje nejsou dost efektivní. Odpověď tak možná přinesou technologie, o kterých zatím ani netušíme.

Bouřlivé léto 2021 - z pohledu frekvence i rozsahu přírodních katastrof ve světě - je opětovným důkazem, že změna klimatu je neoddiskutovatelnou realitou. Navazující otázkou pak je, jak silné budou dopady klimatické změny do jednotlivých ekonomik, jak budou rozloženy v čase a jaká by měla být reakce centrálních bank. Aktuálně dostupné pohledy centrálních bank, mezinárodních institucí a dalších výzkumných institucí zatím nedochází k jasnému závěru.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Pomocí vlastních modelových simulací vybraných klimatických scénářů je naší snahou přispět k zodpovězení této otázky. Námi provedené modelové simulace ukazují, že klimatická změna přinese v souhrnu stagflační tendence, na které bude třeba reagovat přísnější měnovou politikou. Výsledky provedených analýz dále ukazují, že volba a načasování globální klimatické politiky bude rozhodující pro další vývoj dopadů změny klimatu a s ní spojenými náklady. V případě včasné implementace globální klimatické politiky se lze vyhnout výraznějšímu poklesu reálné ekonomické aktivity za cenu krátkodobě vyšší inflace. Dále docházíme k závěru, že se tvůrci hospodářské politiky musí na zesilující dopady změny klimatu připravit.

Nad probíhající, a postupem času zesilující, změnou klimatu a nutností se na její dopady začít připravovat panuje v celosvětovém měřítku většinová shoda. Změna klimatu odráží zvyšování průměrné teploty v důsledku hromadění především oxidu uhličitého v atmosféře, který vzniká spalování fosilních paliv (uhlí, zemní plyn, ropa). To mimo jiné vede ke změnám počasí v podobě dramaticky se zvyšující frekvence výskytu a závažnosti přírodních katastrof ve světě, jako jsou dlouhá období sucha, záplavy, cyklóny nebo hurikány. Jedná se tak o velmi významné globální celospolečenské riziko.

Představitelé vlád i centrálních bank se zatím neshodnou v míře aktivity, kterou by v boji proti změně klimatu měli vyvíjet. Dostupné studie zabývajícími se makroekonomickými dopady klimatické změny zatím nepřinášejí jednoznačný závěr ohledně celkových dopadů tohoto šoku. Na druhou stranu existuje docela významná shoda na tom, že dopady změny klimatu je třeba zachytit analytickými nástroji, aby mohly být zakomponovány do rozhodovacích procesů.

Rizika vyplývající z dopadů klimatické změny lze rozdělit na „hmotná“, související s extrémními povětrnostními jevy, a na „přechodová“, odrážející změny klimatické politiky. Mezi hmotná rizika se řadí různé typy přírodních katastrof i negativní dopady vysokých teplot na lidské zdraví, což může dále vést k migraci velkého počtu obyvatel a geopolitickým konfliktům. Všechna tato rizika ovlivní agregátní nabídku i poptávku.

Na straně nabídky může zvyšující se průměrná teplota snižovat produktivitu i dostupnost pracovní síly stejně tak jako ničivé přírodní katastrofy a s tím související vynucená migrace. Extrémní události mohou rovněž fyzicky ničit kapitál a přesměrovávat investice od rozšiřování výroby do jeho rekonstrukce. Výpadky produkčních faktorů práce a kapitálu doprovázené častým narušováním globálních obchodních řetězců a dělby práce tak povedou ke snížení potenciálu a výrobních kapacit ekonomik světa.

Z hlediska poptávky hmotná rizika ovlivní preference a vzorce chování ekonomických agentů, zvýšená nejistota negativně dopadne na soukromou spotřebu (obezřetnostní úspory) a firmy (odložené investice). Hmotná rizika budou mít také negativní dopady na ceny aktiv a obecně na celý finanční sektor v podobě rostoucích problémů se zabezpečením úvěrů včetně velkých výzev například v odvětví pojišťovnictví.

Přechodová rizika představují ekonomické náklady plynoucí z postupného přeorientování se na nízko emisní ekonomiky. Vznikají v důsledku změn v klimatické politice, nevyhnutelných technologických změn, které budou vyžadovat velké investice, nebo změn preferencí a zvyklostí spotřebitelů novým podmínkám. Může se jednat například o nové formy zdanění a regulatorní omezení, nárůst cen emisních povolenek, uhlíkovou daň a další. To může vyvolat pokles hodnoty určitých podnikových aktiv a také pokles ziskovosti podniků v některých odvětvích. Tyto změny tak rovněž představují rizika pro finanční systém s dalšími dopady na reálnou ekonomiku.

Postupné zvyšování globálních teplot povede k přesměrování části zdrojů od výroby a inovací směrem k aktivitám spojeným s přizpůsobováním se změnám klimatu.

Dopady klimatické změny na měnovou politiku

Obecně lze rozdělit dopady klimatické změny na dlouhodobé a krátkodobé. Z dlouhodobého pohledu se studie víceméně shodují na tom, že opakovaný a častější výskyt přírodních katastrof povede k nižšímu globálnímu ekonomickému růstu a k omezení poptávky v důsledku vyšších opatrnostních úspor, a tak k nižší dlouhodobé přirozené reálné úrokové míře. Slábnoucí poptávka pak vede k potřebě nižších úrokových sazeb, resp. k používání nekonvenčních nástrojů v případě dosažení nulové dolní meze.

Krátkodobě mohou hmotná i přechodová rizika působit na inflaci oběma směry v závislosti na tom, zda převáží dopad na nabídku, či poptávku. Konkrétní směr reakce měnové politiky na dopady změny klimatu je však v literatuře popsán velmi opatrně a nejednoznačně.

Změna klimatu ovlivní cenovou stabilitu prostřednictvím svého dopadu na makroekonomické ukazatele, jako jsou inflace, produkce, zaměstnanost, úrokové sazby, investice, produktivita. Dále je nutné uvažovat opatření v oblasti fiskální politiky zacílená na zmírnění dopadů změny klimatu, která budou působit i na nastavení měnové politiky.

Výzkumné práce na téma klimatické změny naznačují potřebu přehodnotit a rozšířit modelový aparát centrálních bank. Podle výsledků studie klimatické změny sníží HDP v Evropské unii o 1,0 až 5,0 % (rozdíl od základního scénáře v podobě „řízeného“ přechodu k dosažení nulových emisí v roce 2050) v rozmezí let 2030 až 2040.

Mnoho prací vyzývá k důraznější politické reakci na hrozbu měnícího se klimatu, včetně ambicióznějších snah o zmírnění příčin a dopadů klimatické změny. Nárůst průměrné teploty oproti historické normě o 0,04 °C ročně povede ke snížení světového reálného HDP na obyvatele o 7 % do roku 2100.

Pro hospodářství jako celek zvýšení uhlíkové daně o 50 EUR za tunu za rok nemá zásadní dopad, přičemž HDP je zhruba snížen o 1 % v horizontu pěti let. Tato daň by však měla zásadní dopad na řadu průmyslových odvětví náročných na uhlík.

V modelu se podniky potýkají se dvěma protichůdnými účinky: za prvé vyšší spotřeba energie zvyšuje ekonomický růst, za druhé vyšší spotřeba energie zvyšuje teplotu, která vede k většímu množství skleníkových plynů. Za těchto předpokladů působí změna klimatu jako nový zdroj šoků do produktivity, což zvyšuje perzistenci šoků a zesiluje ekonomický cyklus. Hlavním závěrem práce je, že změna klimatu a použití nástrojů ke zmírnění jejích dopadů významně ovlivňují nastavení měnové politiky.

Pokud katastrofa nastane, efekty na přirozenou reálnou úrokovou míru a inflaci mohou být oběma směry podle toho, zda dominují nabídkové nebo poptávkové efekty. Z pohledu centrální banky je proto nutné k udržení inflace na cíli zapotřebí různých reakcí podle vzniklé situace. Pokud dominují dopady na nabídku, dočasně se zvýší přirozená reálná úroková míra a inflace a centrální banka zvýší měnověpolitickou úrokovou sazbu. Pokud však mají přírodní katastrofy dostatečně silné negativní dopady do poptávky, přirozená reálná úroková míra i inflace se sníží a ztráty na výstupu zesílí.

Z pohledu stability finančního systému se zdá být konsenzus nad důsledky klimatické změny v podobě hromadění rizik ve „špinavých“ odvětvích produkujících vysoké emise oxidu uhličitého. To bude v těchto odvětvích vytvářet tlak na pokles cen aktiv, vyšší míru bankrotů a zpomalí hospodářský růst. S tím budou rovněž spojeny vyšší nároky a zodpovědnost dohledových orgánů v oblasti finanční stability.

Rizika spojená se změnou klimatu povedou k postupnému přeceňování aktiv a hodnoty firem podnikajících ve „špinavých“ odvětvích ve prospěch firem působících v „čistých“ odvětvích. V tomto modelu ukládá regulátor životního prostředí uhlíkovou daň „špinavému“ sektoru. Výroba „špinavého“ zboží způsobuje emise skleníkových plynů, zvyšuje globální teplotu a poškozuje produkci „čistých" firem. Model naznačuje, že přechod na vyšší daň z uhlíku poškodí „špinavé“ odvětví, ale v konečném důsledku bude přínosem pro „čistá“ odvětví.

Klimatické změny, fakta a mýty ve světě vědy

Nikdo nepopírá, že na Zemi probíhají klimatické změny po celou dobu její existence a zřejmě jedna z nich probíhá i nyní. Vůbec nikdo ale není schopen prokázat, že tato klimatická změna je vyvolána působením člověka. A nikdo není schopen prokázat, zda vůbec člověk má nějaký měřitelný vliv na takové přírodní procesy. Strašení klimatickou změnou, která změní planetu Zemi v pekelnou výheň je šíření poplašné zprávy. Má za úkol vystrašit tu primitivnější část společnosti a zdůvodnit větší kontrolu nad chováním lidí, větší výběr daní, větší omezování svobody člověka a větší moc státu i různých aktivistických organizací. Je to podvod, který Evropu uvrhne do středověku.

Zdá se, že většina odborníků se shoduje v názoru, že za růstem teplot stojí oxid uhličitý produkovaný průmyslovou výrobou, spalovacími motory a konečně i mnoha domácnostmi. Tento názor sdílí také mnoho politiků, publicistů a patrně i většina veřejnosti. Najdou se ale i vědci, kteří jsou pevně přesvědčeni o tom, že změny klimatu mají jinou příčinu. Vysvětlují je střídáním teplých a studených období v historii naší planety nebo vlivem slunečních skvrn. Své názory jsou schopni také seriozně podložit.

Ani na vteřinu však film nepopírá probíhající klimatickou změnu a nesnaží se tento fakt vyvracet. Naopak snaží se vysvětlovat svému divákovi, že klimatické změny na planetě zemi byly, jsou a budou bez ohledu na vliv člověka. Z tohoto pohledu se jedná spíše o klimatický realismus. Vliv CO2 jako skleníkového plynu je v tomto dokumentu zmiňován též, ale rozhodně ne v kontextu hlavního nepřítele. Ve filmu je vysvětlena i korelace (vztah) mezi CO2 a vývojem teplot na planetě Zemi. Ve skutečnosti je vztah mezi CO2 a teplotou přesně opačný, než jak je vnímán běžnou populací a prezentován většinovým názorem. Ať už pozorováním na základě vzorků vrtů z ledovce Vostok, nebo na základě zkoumání vývoje teplot paleoklimatology (zkoumáním hornin) je naprosto neoddiskutovatelný fakt, že nejprve dochází na planetě k oteplení, až pak následně ke zvýšení hladiny oxidu uhličitého v atmosféře.

Způsob vedení propagandy, v době ve které se nyní nacházíme, slouží k prosazování cílů elit, kterým rozhodně nejde o záchranu planety. Propaganda "klimatického náboženství" má znaky a postupy historicky osvědčeného fungujícího modelu. Nejprve autor sociologického projektu přinese zprávu o katastrofě a po dostatečném působení na společnost přináší řešení. Během této cesty ještě musí strůjce propagandy ukázat prstem na nepřítele. Tím je v našem případě CO2. Byť se jedná o inertní plyn při současné koncentraci 0,04 %, je mu přisuzována role hlavního iniciátora globálního oteplování. Zcela jsou opomíjeny další vlivy.

V tomto okamžiku jsme došli do fáze propagandy, ve které jsme našli způsob, jak s nepřítelem zatočit. Na samotné propagandě se samozřejmě podílí i vědci, jejichž vědecké programy jsou s touto branží spojeny dotacemi podporující všechny projekty, které mají dokazovat vliv člověka na oteplování planety. Začalo v roce 1992 na summitu země v Riu de Janeiru, kde se vlády celého světa v "Rámcové úmluvě o změnách klimatu" písemně zavázaly financovat boj proti emisím CO2.

Bojovníci proti skleníkovým plynům neporáží "klimaskeptiky" pomocí svých vědeckých důkazů, ale silou peněženky IPCC. Důkazy bývají často upraveny tak, aby odpovídaly politickému zadání. Politická rozhodnutí dnes určují pravdu, bez ohledu na fakta.

Přesně to dělají všechna ostatní mainstreamová média. Od New York Times po Guardian je poselství vždy stejné: svět směřuje ke svému konci, za všechno můžeme my a konference OSN o změně klimatu v Glasgow je doslova naší poslední šancí.

A zde máme základní problém klimatického průmyslu: tento komplex mezitím natolik zmohutněl, že jej již nelze zatlačit zpět. Tento gigantický aparát, necitlivý na logiku či analýzy nákladů a přínosů, je kolos, který všechno válcuje a svými ječivými obviněními přehlušuje hlasy rozumných, slušných, znalých vědců, kteří chtějí téma diskutovat věcně, s citem pro úměru a fakta .

Jaké je jejich poselství? Docela jednoduché: globální oteplování (neboli „změna klimatu“ nebo „klimatická katastrofa“ - stále se zavádějí nové pojmy) ve skutečnosti není problém. Existuje pouze jako hrozba v klimatických modelech, které byly od té doby z velké části vyvráceny realitou.

Největší podvod v historii

Téměř dvacet let sleduji tento monstrózní skandál, největší vědecký podvod v historii lidstva . A znovu a znovu mě překvapuje a děsí, jak je ta velká lež nezničitelná.

V posledních letech byla pravda o klimatu prakticky pohřbena masivní propagandistickou kampaní - která s úctou zachází s autistickou teenagerkou Gretou s copánky jako se svatou, zatímco renomovaní vědci, kteří zasvětili své životy výzkumu těchto problémů, byli vyřízeni coby blázni a podivíni.

Jeho úvodní řeč v Glasgow byla příkladem polopravd a trapných hloupostí, které klimatický komplex tak rád šíří. Popíral výdobytky průmyslové revoluce (která udělala Británii tak bohatou a bez níž by Borisův otec nikdy nemohl dovolit poslat své syny do nóbl internátní školy, jako je Eton) a srovnával „písty a turbíny a stroje“ s tikající bondovskou „časovanou bombou“, která „navždy uhasí lidský život, jak ho známe“.

Klimatické konference OSN jsou čistým divadlem - dokonale zinscenovanými akcemi, které nás mají přimět k přesvědčení, že stále vyšší ekologické daně, povinné využívání drahých obnovitelných energií a zákaz benzínových a naftových aut a letecké dopravy mají jediný cíl - totiž ušetřit planetu .

Skutečný cíl ekologické agendy zůstává nezměněn: parazitická malthusiánská elita, která pohrdá prostým lidem, chce ukojit svou chamtivost a umně maskujíc své záměry melodickými hesly rozšířit a zajistit svou moc. Proto se jejich zástupci hromadně hrnou na tyto ekologické konference ve svých soukromých tryskáčích a limuzínách, aby ukázali, jak jim na našich zájmech záleží, a připomněli nám, že my jsme lidé a oni pány.

To nejdůležitější, co by si měl každý uvědomit při čtení všech depresivních titulků inspirovaných Glasgow Environment Summit: Pravda je přesný opak toho, co říkají politici, vědci a mediální hysterici. Svět neumírá, ale je v nejlepším zdraví: Dodatečný obsah CO2 v atmosféře způsobuje globální ekologizaci - nárůst vegetace na okrajích pouště, jako je oblast Sahelu v severní Africe. Korálové útesy, které vypadaly, že odumřely bělením, se zotavily. Populace ledních medvědů vzkvétá.

Globální oteplování je už viditelné a tedy nepopiratelné, stejně jako to, že se na něm podílí člověk. S konfliktem na Ukrajině a problémy ekonomiky se téma klimatické změny ocitá na okraji našich myslí a vážně zabývat se jím nechtějí ani rodiče dětí, na které důsledky globálního oteplování nejvíce dopadnou.

Globální oteplování je složité téma, na jehož řešení není náš mozek evolučně stavěný, vysvětluje ve své knize Ani na to nemyslete. Výzvy k okamžité akci s cílem zabránit globálnímu oteplování nefungují a často dokonce naopak lidi odpuzují. Lidé reagují hlavně na to, co je osobní, týkající se přímo jich a jejich blízkého okolí, na náhlé změny, na věci spjaté s morálkou a aktuální dění. Navíc zabránění klimatické změně vyžaduje od lidí okamžité oběti ve formě snížení životního standardu, aby se předešlo nejistým ztrátám způsobeným oteplování ve vzdálené budoucnosti.

“Jsem extrémně skeptický, že bychom si se změnou klimatu mohli poradit. Lidé se často nezajímají o změny klimatu, ani když se jich jejich následky osobně dotknou. Chtějí nebo se alespoň pokouší obnovit svůj bývalý život, na tom samém místě v téměř té samé podobě jako před katastrofou, a rozhodně nechtějí slyšet, že se podobné katastrofy budou pravděpodobně opakovat. Nebo že k nim dokonce svým chováním přispívají. Raději takové myšlenky vytěsní.

tags: #podvody #klimaticke #zmeny #fakta

Oblíbené příspěvky:

• Vzájemný vztah ekosystému a člověka
• Nový vítězný oblouk v La Défense
• Proč třídit odpad
• Vše o kameni Ryuoh v akváriu
• Nakládání s odpady v České Třebové