Nelegální práce zůstává i nadále přetrvávajícím fenoménem ve všech vyspělých zemích, ať už bývá spojována s termíny šedá nebo stínová ekonomika. Každoročně přichází státy o obrovské sumy na daních z příjmů, úřady sociálního zabezpečení jsou ochuzeny o příspěvky na sociální zabezpečení. Nepřímo je také omezováno legální zaměstnávání pracovníků s plnou sociální ochranou.
Evropská komise publikovala nedávno zvláštní číslo Eurobarometeru, které je věnováno pouze fenoménu práce načerno. Práce načerno je velmi široký pojem a zahrnuje činnosti od příležitostného hlídání dětí u sousedů až po organizované, dlouhodobé zaměstnávání stavebních dělníků po celou dobu stavby.
Pro měření práce načerno je používána řada různých metod, které se liší především svojí přesností. Nepřímé metody jsou založeny spíše na odhadování rozsahu práce načerno. Jejich podstatou je, že se výsledek získá porovnáváním viditelných ekonomických veličin; patří sem například porovnání přehledu o pracovních silách v daném státě nebo regionu se statistikami o produkci.
Přímé metody měření práce načerno jsou založeny na informacích, které jsou poskytnuty přímo obyvatelstvem. Takřka každý desátý z respondentů (9 %) uvedl, že některé služby, které mu byly poskytnuty v uplynulých dvanácti měsících, byly poskytnuty pravděpodobně načerno. V jednotlivých členských státech se rozsah těchto služeb velmi liší.
O něco menší podíl byl uváděn u zboží, o kterém byli respondenti přesvědčeni, že pochází z práce načerno. Pokud bychom zjišťovali, kolik lidí celkově nakoupilo v minulém roce zboží nebo služby načerno, činil by tento podíl jedenáct procent. Z jednotlivých států nejvíce přiznali nákup zboží a služeb načerno Dánové a Nizozemci (27 %), dále Lotyši (24 %) a Švédové (23 %).
Čtěte také: Nemoci z povolání a zdraví
Mezi službami a zbožím, které jsou poskytovány načerno, celkově převažuje maloobchodní prodej zboží. Ten tvoří celkově více než jednu pětinu (22 %) práce načerno a zahrnuje například prodej nosičů CD a DVD, počítačů, oblečení, nábytku a jiného zboží na tzv. černém trhu. Na druhém místě podle rozsahu jsou tzv. „domácí služby“ (17 %), mezi které lze zařadit především hlídání dětí, péči o staré lidi, úklid domácnosti, dále též zahradnické práce.
Dalších šestnáct procent práce načerno připadá na stavební práce. V této oblasti se často využívají pracovníci z nečlenských států Evropské unie a také nezaměstnaní, kteří nechtějí přijít o sociální podporu. Více než desetina práce načerno připadá na opravárenské služby a osm procent na tzv. osobní služby. Do této kategorie spadají kromě soukromého vzdělávání a doučování též holičské a kadeřnické služby.
Z hlediska demografického se častěji s prací načerno setkávají muži (12 %), kdežto ženy o něco méně (9 %). Nejvíce do styku s touto prací přicházeli lidé ve věku od 25 do 54 let. Lidé ve věkové kategorii nad 55 let se do styku s prací načerno dostávali méně často. Tito lidé se také nejméně (7 %) snažili získat služby nebo zboží pocházející z nelegální práce.
Zajímavé je zjištění, že občané, jejichž příjmy jsou nadprůměrné, tzn. manažeři, podnikatelé, úředníci, jsou mezi žadateli o dodávky práce načerno zastoupeni nadprůměrně. Totéž platí, považujeme-li jako kriterium dosažené vzdělání. S vyšším dosaženým vzděláním též stoupá poptávka po produktech práce načerno.
Více než dvě třetiny respondentů (68 %) uvedly, že práci načerno jim poskytly soukromé osoby nebo subjekty. Ovšem zdaleka ne všichni poskytovatelé se vyskytují v těsné blízkosti žadatelů. Pouze dva z pěti pocházejí z okruhu přátel, kolegů, příbuzných, známých či sousedů. Jedná se například o hlídání dětí nebo řemeslnické práce.
Čtěte také: Zákonná ochrana před nemocemi z povolání
Jednoznačně hlavním důvodem pro občany, kteří si obstarávali práci načerno, jsou nižší ceny služeb nebo zboží. Toto uvedly plné dvě třetiny (66 %) respondentů. Na druhém místě v žebříčku motivů se umístila rychlost poskytnutí služby nebo zboží. Tímto tvrzením zdůvodnil obstarání práce načerno každý pátý z občanů.
Další příčinou, kterou uváděli respondenti, je snaha poskytnout prospěch přátelům a známým, nebo snaha poskytnout výdělek lidem, kteří se potýkají s nedostatkem peněz nebo mají finanční problémy. Každý desátý z občanů uvedl, že důvodem je obtížná dostupnost zboží nebo služby na běžném trhu.
Na druhé straně takřka polovina občanů (47 %), kteří vykonávají práci načerno, obhajuje svoji činnost tvrzením, že přináší prospěch oběma stranám. Další čtvrtina (23 %) argumentuje tvrzením, že se jedná pouze o sezónní záležitost a proto není zapotřebí tuto činnost legalizovat. Dalších šestnáct procent pracovníků na svoji obhajobu uvádí, že nejsou schopni sehnat legální zaměstnání. Stejně velký počet pracovníků svoje jednání zdůvodňuje tvrzením, že v jejich regionu je to zcela běžný jev. O něco méně občanů vysvětluje svoji práci načerno vysokým zdaněním legální práce a vysokými příspěvky na sociální zabezpečení.
Součástí průzkumu v 27 členských státech Unie byla též velmi citlivá otázka, zda respondent v průběhu uplynulých dvanácti měsíců osobně vykonával práci načerno, za kterou obdržel odměnu buďto v penězích nebo naturáliích. Zatímco v některých členských státech Unie národní legislativa poskytuje příjemci práce načerno určitou míru tolerance, ve všech členských státech je poskytování práce načerno trestné. Proto byla v odpovědích občanů Evropské unie zřejmá větší ochota přiznat nákup práce načerno než přiznání, že občan osobně tuto práci vykonává. Je nutno ještě poznamenat, že některé druhy práce načerno jsou v jednotlivých státech posuzovány rozdílně.
V průměru vykonával práci načerno v EU každý dvacátý občan (5 %), přičemž se tento ukazatel v jednotlivých členských státech velmi liší. Nejvyšší podíl dosáhl ukazatel v Dánsku (18 %), Lotyšsku (15 %) a Nizozemsku (13 %). Také v Estonsku (11 %) a ve Švédsku (10 %) byl podíl občanů vykonávajících práci načerno poměrně vysoký.
Čtěte také: Nemoci z Povolání v ČR
Na druhé straně lze celkově konstatovat, že v jižním křídle Evropské unie se k vykonávání práce načerno přiznalo nejméně občanů. Na Kypru a na Maltě činil tento podíl pouze jedno procento, v Itálii, Portugalsku a Španělsku tři a v Řecku čtyři procenta. Také ve Velké Británii (2 %) a v Německu (3 %) byl tento podíl velmi nízký.
Podle četnosti vykonávané práce načerno lze konstatovat, že třetina pracovníků vykonává tuto činnost pravidelně. Polovina občanů, jež se přiznali k vykonávání práce načerno, se této činnosti věnovala pouze několikrát za rok. Jenom šestnáct procent občanů uvedlo, že práci načerno v uplynulých dvanácti měsících vykonali pouze jedenkrát.
Pokud by se práce načerno vykonávaná jedním pracovníkem měla převést na hodiny, pak takřka polovina pracovníků se této nelegální činnosti věnovala celkem maximálně padesát hodin za rok. Necelá třetina pracovníků vykonávala práci načerno ročně v délce od 50 do 200 hodin.
Území obývané česko-bavorsko-rakouskou populací rysa je značně rozsáhlé a spolupráce na monitoringu a sběru genetických vzorků zpřesňuje a doplňuje chybějící údaje o genetickém stavu populace, její početnosti i rozšíření.
Hnutí DUHA i BUND Naturschutz vedou komunikační a osvětovou kampaň o velkých šelmách, zejména rysovi. V případě České republiky je kampaň úspěšnější u obyvatel velkých měst, často mimo samotné území obývané rysem ostrovidem. Názor místních obyvatel je ale klíčový pro přežití česko-bavorsko-rakouské populace rysa ostrovida.
Pro práci s místním obyvatelstvem je vhodnější individuální jednání a oslovení obyvatel na místních a regionálních akcích.
V Bavorsku je problematika ochrany rysa ostrovida a jeho přežití v tamější přírodě politickým tématem. Politická podpora pomáhá efektivnějšímu nastolení spolupráce mezi ochranáři, zoology a policií. Organizace BUND Naturschutz předala v červenci 2016 bavorské ministryni životního prostředí petici, kterou podepsalo více než 30 000 lidí a která nese název „Zastavte pytláctví, zachraňte rysa“.
tags: #povolání #ohrožená #spoluprací #s #obyvatelstvem