Preromantismus: Návrat k přírodě a citům

Preromantismus, někdy označovaný jako sentimentalismus nebo předromantismus, se začal formovat v polovině 18. století v Evropě jako reakce na osvícenství a klasicismus, které kladly důraz na rozum, řád a pravidla. Preromantismus v sobě nesl snahu o návrat k přírodě, k citům a spontánnímu prožívání života.

Charakteristika Preromantismu

Preromantismus se vyznačuje důrazem na city a individualismus, klade do popředí emoce a subjektivní prožitek člověka. Literární hrdina preromantismu je často osamělý jedinec, který se cítí nepochopený společností, touží po svobodě a harmonii s přírodou, ale zároveň zažívá hlubokou melancholii a pocit odcizení.

V literárních dílech preromantismu je patrný obrat k přírodě, jež je zobrazována jako místo klidu, harmonie a útočiště před společenským shonem. Příroda v dílech preromantismu není jen pasivním pozadím, ale aktivně ovlivňuje nálady a myšlenky hrdinů. Stromy, řeky, hory či jezera jsou často vylíčeny s podrobnými popisy a mají až symbolický význam.

Preromantismus se také zaměřuje na exotické a středověké náměty. Autoři čerpali inspiraci z lidové slovesnosti, středověkých rytířských románů, gotické architektury a dávných mýtů. To vedlo k oživení zájmu o lidové balady a písně, což dávalo literatuře nové, přirozenější a méně formální formy projevu.

Jazyk preromantismu je obvykle velmi obrazný a emocionálně nabitý. Časté jsou dlouhé popisné pasáže, které mají za úkol vyvolat hluboké emocionální reakce u čtenáře. Autoři často využívají přirovnání, metafory, symboly a personifikace přírodních jevů, aby zvýraznili propojení člověka s přírodou. Preromantické texty mohou mít formu prózy, poezie i dramatu, ale jedním z charakteristických literárních útvarů jsou tzv. epistolární romány, tedy díla napsaná ve formě dopisů.

Čtěte také: Charakteristika romantismu a preromantismu

Představitelé Preromantismu

Slovo „preromantismus“ vychází z latinského „pre-“, což znamená „před“, a „romantismus“, odkazujícího k literárnímu hnutí 19. století. „Romantismus“ je odvozen od termínu „román“, což byl původně termín pro epické básně nebo příběhy psané románskými jazyky, tedy ne latinsky.

• Jean-Jacques Rousseau: Byl přesvědčením, že člověk je od přírody dobrý a civilizace ho jen kazí. Jeho touhou byl návrat k přírodě. Své myšlenky zachytil např. v díle *Nová Heloisa*.
• Johann Wolfgang Goethe: Preromantismus, známý též pod německým označením Sturm und Drang (Bouře a vzdor) pro jeho ranou a dynamickou fázi. Mezi jeho díla patří: *Utrpení mladého Werthera*, *Prométheus*, *Ifigenie na Tauridě*, *Torguato Tasso*; Vrcholem jeho tvorby je 2dílná filosofická báseň v dramatické podobě *Faust*.
• Fridrich Schiller: druhým významným básníkem generace Sturm und Drang.
• František Ladislav Čelakovský: se zařadil do proudu obrozenské poezie, která vyslovovala myšlenku slovanské vzájemnosti, byl předním reprezentantem literatury, která sbližovala poezii s lidovou slovesností. Narodil se ve Strakonicích jako syn tesaře. Mezi jeho díla patří: *Ohlas písní ruských*, *Ohlas písní českých*.
• Ján Kollár: stal se básnickým představitelem myšlenky slovanské vzájemnosti. Kollárův život byl zásadně ovlivněn jeho pobytem v sasské Jeně, kde se jako student evangelického bohosloví seznámil s dcerou evangelického pastora Vilemínou Schmidtovou (Mínou), do které se zamiloval. Mezi jeho díla patří *Slávy dcera*.

Historické a společenské pozadí vzniku preromantismu

Historické a společenské pozadí vzniku preromantismu je úzce spjato s epochou osvícenství a s blížícím se koncem „starého režimu„ absolutistických monarchií. Zatímco osvícenství zdůrazňovalo rozum, logiku, pokrok a víru ve vědecké poznání, preromantismus se začal vymezovat proti jeho přehnanému racionalismu a mechanistickému pojetí světa.

Společnost zažívala hluboké proměny: rostl vliv měšťanstva, které usilovalo o větší podíl na politické moci a kritizovalo aristokratické výsady a umělou etiketu. Touha po individuální svobodě a seberealizaci se stávala stále naléhavější.

Filozoficky navázal preromantismus na osvícenské myšlenky svobody a rovnosti, avšak radikálně je přetvářel a obohacoval o rozměr citu a subjektivity. Klíčovou postavou stojící u vzniku a ovlivňující celý směr byl Jean-Jacques Rousseau, jehož filozofie přirozeného člověka, touhy po návratu k přírodě a důrazu na cit a emoce jako primární zdroje lidské zkušenosti představovala revoluční odklon od dobového racionalismu. Jeho díla jako “Emil aneb O výchově„ nebo “Nová Heloisa„ podnítila kult citu a senzibility.

V Německu se na utváření preromantismu významně podepsalo hnutí Sturm und Drang, jehož čelními představiteli byli mladí autoři jako Johann Wolfgang von Goethe (raná tvorba, např. “Utrpení mladého Werthera„), Friedrich Schiller (raná tvorba, např. “Loupežníci„) a Johann Gottfried Herder. Ti volali po tvůrčí svobodě, spontánnosti a autenticitě a odmítali klasicistní pravidla a konvence.

Čtěte také: Romantický návrat k přírodě

Politická situace konce 18. století byla turbulentní, poznamenaná americkou válkou za nezávislost a především Velkou francouzskou revolucí, která symbolizovala pád absolutismu a otevřela cestu k moderním občanským společnostem. Tyto události posílily pocit individuální moci, ale zároveň přinesly nejistotu a rozčarování, což se odrazilo v pocitech osamělosti a melancholie preromantických hrdinů.

Hlavní znaky a poetika preromantismu

Společenské změny vedly k většímu důrazu na jedince, jeho vnitřní svět a jedinečnost. Preromantismus se tak ostře vymezoval proti předchozímu klasicismu s jeho estetickými pravidly, racionalismem a ideálem harmonie a řádu, a také proti baroku s jeho alegoričností a náboženskou pompézností. Namísto antických vzorů a rozumu kladl důraz na emoce, fantazii, individualitu a přírodu, často inspirovanou lidovou slovesností a gotickou minulostí.

Hlavními znaky a poetikou preromantismu je především intenzivní důraz na cit, emoce, vášeň a subjektivitu jako nejvyšší hodnoty lidské existence, což ostře kontrastovalo s osvícenským kultem rozumu. Dále je typická adorace přírody, která je vnímána jako zrcadlo duše, útočiště před civilizací, zdroj inspirace a divoké, nespoutané síly, často s prvky vznešeného a děsivého (sublimního). Dalším klíčovým prvkem je kult individuality, touha po svobodě, originalitě a revolta proti společenským konvencím a útlaku.

Typická témata a motivy zahrnují nešťastnou, osudovou lásku, přátelství, motiv smrti, utrpení, melancholie, samoty, rozervanosti duše a hledání smyslu v proměnlivém světě. Často se objevuje zájem o minulost, zejména středověk a gotiku, vnímanou jako tajemnou a plnou vášní, kontrastující s nudnou přítomností. Inspirace lidovou slovesností (balady, pověsti) je také běžná.

Obraz typického hrdiny je komplexní: je to citlivý, melancholický, často tragicky rozervaný jedinec, který se cítí nepochopen společností a neschopný se přizpůsobit jejím pravidlům. Touží po absolutní svobodě, lásce a ideálech, ale střetává se s drsnou realitou, což ho často vede k zoufalství, revoltě, samotářství nebo dokonce sebevraždě (wertherovský hrdina). Je to Prométheus vzpouzející se osudu či Titán bojující proti řádu světa.

Čtěte také: Rizika návratu vyhynulých zvířat

Obvyklé prostředí zahrnuje divokou, nespoutanou přírodu (hory, lesy, jezera, moře), staré hrady a jejich ruiny, hřbitovy, tajemné chrámy, osamělé venkovské statky nebo exotická místa, která symbolizují únik z civilizace. Konflikty se soustředí na boj jedince proti společnosti, citu proti rozumu, touhy po absolutní svobodě proti konvencím a realitě, ideálu proti skutečnosti a osudové lásky proti překážkám.

Jazyk a styl jsou vysoce emotivní, lyrické, patetické a subjektivní. Autoři často využívají bohatou metaforiku, symboliku, hyperbolu a silné afektivní výrazy k vyjádření vnitřních stavů. Důraz je kladen na zvukomalbu, rytmus a melodii, často s použitím archaismů nebo lidových prvků pro dodání autenticity či tajemna.

Kompozice je volnější, méně svázaná pravidly než v klasicismu. Časté jsou formy dopisového románu, deníkové záznamy, fragmenty, ich-forma a prolínání žánrů (lyricko-epické skladby, dramatizovaná poezie).

Vyprávěcí postupy zahrnují introspekci, podrobné popisy vnitřních stavů hrdinů, lyrizaci prózy, silný subjektivní a emocionální náboj a časté reflexe. Děj je často přerušován lyrickými pasážemi, úvahami nebo popisy přírody.

Nejčastější literární žánry či podžánry jsou sentimentální román (především román v dopisech), lyrická poezie (elegie, ódy na přírodu, svobodu, lásku, balady s prvky tajemna a tragiky), měšťanské drama a tragédie (často se sociálním podtextem), povídky s gotickými, tajemnými nebo fantastickými prvky a cestopisy s filozofickými úvahami.

Význam a vliv preromantismu

Preromantismus je literární a umělecký směr druhé poloviny 18. století, který se vyvinul jako reakce na chladný racionalismus a strohou estetiku osvícenství a klasicismu a předznamenal nástup romantismu. Zdůrazňoval cit, individualitu, fantazii, přírodu (často divokou a nespoutanou), melancholii, tajemno a zájem o minulost.

V českém prostředí se přímý a vyhraněný literární preromantismus v evropském slova smyslu plně nerozvinul kvůli specifickým prioritám národního obrození, které se soustředily na jazyk, historii a vzdělávání. Přesto se zde projevovaly preromantické tendence, zejména v podobě zvýšeného zájmu o národní minulost, lidovou slovesnost, přírodu a citovost v raných fázích obrozenecké tvorby, například v dílech ovlivněných německým Sturm und Drangem.

Vliv preromantismu na pozdější literaturu a umění byl zásadní a nezastupitelný, neboť představoval most mezi klasicismem a moderním myšlením. Byl přímým předchůdcem a základem pro vznik a rozvoj romantismu v Evropě i ve světě. Všechny klíčové prvky romantismu - důraz na cit, individualismus, fantazii, přírodu jako zrcadlo duše, fascinace minulostí (zejména středověkem), mystikou, melancholií a vzpourou - mají své kořeny v preromantismu.

Dnes je preromantismus vnímán jako klíčová, byť přechodná fáze v dějinách literatury a umění. Je studován jako nezbytný vývojový stupeň, který připravil půdu pro romantismus a položil základy pro moderní pojetí individuality a subjektivity v uměleckém vyjádření. Jeho význam je doceňován jako reakce na historické a společenské změny doby.

tags: #preromantismus #návrat #k #přírodě #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Současný stav ekologického vinařství
• MAKRO 15L: Praktický koš do domácnosti
• Zlomeniny v přírodě
• Přísnější emisní měření: Co to znamená?
• Paso 6l recenze