Poznávací zájezdy jsou plné zážitků, které vám zůstanou na celý život. Nechte se inspirovat cestovateli, kteří exotickou dovolenou již absolvovali, zde popsané zkušenosti a zážitky mohou být i vaše. Na každém aktivním zájezdu jich ulovíte několik.
28.3.2017 zažili klienti na Bali neskutečný zážitek: 24 hodin ticha. Slavil se den ticha a příchod roku 1939 podle balijského kalendáře Saka. Tomuto dni s názvem Nyepi Day předcházel Melasti Day - den očisty a potom Ogho Ogho - slavnost, která je podobná našemu masopustu.
Celý ostrov Bali se ponořil do velkých oslav, kterým dominovaly různé masky duchů a démonů. Tyto masky jsou několik týdnů usilovně vyráběné v místních komunitách. Je to jedna z největších hinduistických slavností na ostrově, a proto si všichni místní dávají záležet i na tom, jak vypadají. Mají na sobě krásně zdobené sarongy.
Celou tuto oslavu provází velký pochod, při kterém místní nosí masky démonů a duchů na bambusové konstrukci. Tyto démony postupně pak spalují v chrámech. Den ticha trvá 24 hodin a má přísně stanovená pravidla. Je zakázáno vycházet z domu do ulic, dělat hluk, je zákaz létání, používání elektroniky i zákaz rozsvítit světlo, včetně svíček, a tak si klienti vychutnali jeden z nejkrásnějších pohledů na noční oblohu jižní polokoule. Po tomto dni místní považují svět za čistý a věří v nový začátek. Každá cesta na Bali je vždy velkým zážitkem.
Červenec a srpen jsou pro nás symbolem prázdnin a léta, ale pro země jižní polokoule jsou nositeli těch nejchladnějších měsíců, což mimochodem může v praxi stále znamenat příjemné teplo. Pro Madagaskar jsou ještě mimo jiné i nositeli velryb. Právě v tomto období migrují rodiny keporkaků (někdy označováni jako plejtváci dlouhoploutví) se svými mláďaty podél madagaskarského pobřeží.
Čtěte také: Více o životě křečků
Nacházíme se na pobřeží Mosambického průlivu, kousek od města Toliara, kde bývá příjemně teplo i v těchto chladných měsících. Po poznávací části ostrova jsme zvyklí navštěvovat les baobabů a dopřát si trochu oddechu v místních resortech. No ne každý chce celý den pouze vylehávat. Možností je zde několik, a v tomto období je tu o jednu víc - jít se podívat na zmíněné keporkaky.
Nastupujeme na malou loď a jedeme na otevřené moře. Po cestě objíždíme místní rybáře z kmene Veru. Kdo chce, jde na příď lodi, kde to osvěživě šplíchá. Snažíme se hledat výtrysky z vody nebo neuvěřitelné skoky těchto obrovských zvířat. Keporkak může vážit až 40 tun. Tito tvorové jsou známí svými výskoky z vody. Vidět toto 40 tunové zvíře doslova ve vzduchu je snem snad každého.
Po zhruba 20 minutách vidíme první výtrysky z vody a první rodiny s mláďaty, které plavou kolem nás. Jedna, později druhá a pak další. Věděl jsem, že vidět velryby je zážitek, ale nevěděl jsem jaký. A aby toho nebylo málo, několik stovek metrů před námi najednou z vody vyskočí do vzduchu desítky tun. To jde jen těžce popsat slovy. Fotku jsem udělat nestihl (některým se podařila). Je to okamžik.
Od rána dnes zažíváme skutečný antarktický den. Hned ráno nás čekalo druhé vylodění na kontinentu. Neko Harbour pojmenovaný podle norské velrybářské lodi z dob, kdy tu ještě vládli Norové a dříve, než jim začala téct ropa, žili z velrybího tuku :) Hned při vylodění na pevninu jsme byli kousek od obrovského divadla, tučňáci prchající z vody s tuleněm leopardím v patách.
Na břeh za nimi nevyběhl, (naštěstí pro tučňáka), tuleňovi cvakly zuby naprázdno a naše krvelačné fotoaparáty také :) Ale i to, co jsme viděli, je jak nejlépe africké safari. Drsná síla ledové přírody, kde přežívají jen silnější a rychlejší. Od té chvíle co jsme opustili pevninu a vypili další z lahví nenormálního argentinského vína nás provází bouřka.
Čtěte také: Morčata: život a chov
No nic. Náš kapitán i tři kormidelníci se zase smějí a my se smějeme s nimi. A zdravíme domů! Zítra nás čeká Ostrov krále Jiřího. První dny na jižních Shetland ostrovech byly větrné a mlhavé, padal sníh a venku byla zima. Pak se vyčasilo, jsme opáleni a koupeme se v moři s tučňáky, vylodili jsme se na zajimavých místech, vědecké základně a v přírodě mezi obrovskými ledovci. Dnes ráno nás o páté ráno vzbudil kapitán se slovy: na pravoboku je devět kosatek. Představení trvalo hodinu, rodiče učili lovit mláďata. Procestoval jsem svět křížem krážem, ale musím říct, že Antarktida mě dostala. Toto je opravdový ráj. Ledové království je užasné. Svými scenériemi, životem, klidem. Na lodi se o nás starají neuvěřitelně dobře. A jsme tu. Ráno jsme se na...
Procházím tádžickou částí trhu. Všude voní javari, čočková polévka s beraním masem. Šikmoocí Tádžilci jsou naprosto rozdílní od lidí v Kábulu, i když usmívají se stejně. Na konci ulice běží dva chlapci v hrubých lnových šatech hnědé barvy. Jeden pouští na šňůrce draka a bravurně ho ovládá, to jsem ještě neviděl. Druhý chlapec má v rukou prak, natáhne ho a asi z 50 metrů sestřelí meloun. Prodavač na trhu jim pohrozí, chlapci se zasmějí a ztratí se za rohem. Vyfotím to a zvěčním tu chvíli na černobílé fotografii.
Všechno tady vypadá jako ve středověku, jako v prastarém městě na Hedvábné cestě. Dlouhotrvající války zachovaly to, co jinde už zmizelo. Je brzo ráno, z mešity, kde je prý pochovaný prorok Ali, vycházejí věřící muži a děti v tradičním oblečení. 100 bílých holubic létá povětřím.
Viktoriiny vodopády v Zimbabwe jsou majestátní a člověk, pokud stojí naproti nim, má při pohledu na ně husí kůži po celém těle. Svůj název Mosi-oa-Tunya, tedy "Kouř, který hřmí" nedostali jen tak pro nic za nic, ale pro jejich masivní sílu a hukot, který dělají. To však není jediná věc, kterou si odsud člověk odnese a zapamatuje na celý život.
Kousek od vodopádů se nachází most Victoria Falls Bridge, který spojuje Zimbabwe a Zambii a právě uprostřed tohoto mostu se nachází jeden z největších adrenalinových zážitků, které můžete zažít. Bungee Jumping zná snad každý, ale ne každý má kuráž na to, aby skočil. No když už skočit, tak si třeba skočit pořádně ze 128 metrového mostu do rokle s dechberoucím pohledem na mocnou řeku Zambezi. Mnozí tvrdí, že právě toto je nejlepší Bungee na světě a my sdílíme stejný názor.
Čtěte také: Kočičí instinkty a přežití
Skákat 111 metrů a z toho 3 sekundy jsou volný pád způsobí v těle neskutečný adrenalin, který v žilách koluje věčně a při vzpomínce na něj se vždy připomene, nebo na chvilku vrátí.
Když jsem poprvé vstoupil do Akihabary, měl jsem pocit, že jsem se ocitl v jiném světě. Obrovské barevné billboardy, blikající světla a z každého rohu hrající hudba - všechno působilo jako jedno velké herní město. Zastavil jsem se v několika obchodech s retro konzolemi a hrami, prohlížel si regály plné figurek anime postav a z nostalgie jsem si vyzkoušel pár starých arkádových automatů. Nejvíc mě bavilo jen chodit po ulicích a objevovat malé specializované obchůdky - každý měl úplně jiný charakter.
V jedné kavárně v tematickém stylu obsluhovaly číšníce oblečené jako postavy z anime a člověk měl pocit, že se stal součástí jejich příběhu.
Ráno jsme dorazily do Al Ula a okamžitě nás uchvátila krajina, která vypadala, jako by se zastavila v čase. Červené a purpurové skalní formace, pískové duny a nekonečný horizont tvořily obraz, který by mohl být kulisou filmu. Vydaly jsme se ke „pouštní rybě“, obrovské skalní formaci, která opravdu připomínala rybu vytesanou do písku. Seděly jsme na kameni a jen pozorovaly světlo, jak se mění s postupujícím dnem. Odpoledne jsme přejely k „sloní skále“ a sledovaly západ slunce. Slunce barvilo písek do sytých odstínů oranžové, purpurové a zlaté.
Aljaška nás uchvátila! V úžasné přírodě jsme sami, obklopeni ledem, lachtany a medvědy. Právě zde cítíme sílu (zatím) nedotčené přírody. Jízda na kajaku mezi kry ledu s pohledem na mohutný ledovec je zážitek, na který se nezapomíná. Překvapivě, není mi ani taková zima, jak by člověk čekal. Jen nespadnout do vody, ta má 7 stupňů a podchlazení by vzalo veškerou sílu. Během jízdy na kajacích v přírodní rezervaci slyšíme pouze ticho, žblunknutí vody a jednou za čas hřmot, to se odtrhne kus ledovce. Sledujeme to v tichosti z kajaku a je to pro nás neopakovatelný moment!
Dorazila jsem na Zelený bazar a hned mě pohltily vůně, barvy a ruch tohoto místa. Stánky byly plné čerstvého ovoce, zeleniny, koření, sušeného masa a tradičních kazachstánských specialit. Každý stánek vyprávěl svůj vlastní příběh - od rodin, které tady prodávaly domácí klobásy kazi, přes místní ženy připravující bešbarmak, až po stánky s pečeným chlebem a sladkými dezerty.
Procházela jsem se mezi lidmi, ochutnávala jednotlivé pokrmy a cítila, že poznávám Almaty skrz jeho chutě. Ochutnala jsem bešbarmak, kde tenké nudle a maso byly dokonale provoněné bylinkami, a každý sousto mi připomnělo autenticitu a tradici místní kuchyně. Zastavila jsem se u stánku s ovocem a ochutnala lokální švestky a meruňky, které chutnaly sladce a intenzivně, jako by obsahovaly slunce celého Kazachstánu.
Místní prodavači byli přátelští a rádi mi vysvětlili, jak se jednotlivé pokrmy připravují, a já jsem si uvědomila, že tady nejde jen o jídlo, ale o spojení s kulturou, historií a životem lidí v Almaty. Každý krok mezi stánky přinášel nové překvapení - malé kavárny s čajem, ukázky tradičních receptů a autentické místní speciality.
Se skupinou jsme dorazili k Zenkově katedrále a hned nás ohromila její velikost a jedinečnost - byla postavená úplně z dřeva, bez jediného hřebíku, a přesto působila pevně a majestátně. Přiblížili jsme se k vchodu a cítil jsem, jak mě pohlcuje atmosféra místa - dřevěné detaily, propracované sloupy a střechy vyprávěly příběh stavitelů i celé historie Almaty.
Uvnitř chrámu jsme se rozhlédli a obdivovali barevné malby, ikonostas a tiché světlo pronikající skrz okna, které dodávalo prostoru kouzelnou a klidnou náladu. Každý z nás ve skupině se zastavoval u různých detailů, fotil si výzdobu a sdílel pocity úžasu nad tím, co lidé dokázali vybudovat. Průchod chrámem byl pomalý a fascinující - cítil jsem propojení s minulostí, tradicí a kulturou Kazachstánu.
Vystupujeme z letadla v městečku Puerto Maldonado, nasedáme do motorových člunů a po řece Madre de Dios, která pramení mezi Cuzcem a jezerem Titicaca v jižním Peru a později se v Brazílii vlévá do Amazonky, se hodinu plavíme dolů směrem po proudu. Vystupujeme na pravém břehu a cca hodinu jdeme po vyšlapaném chodníku přes prales k jezeru Sandoval. Stmívá se, vytahujeme baterky, nasedáme do člunů a plavíme se téměř v absolutním tichu po jezeře k naší lodgii. Já úplná tma, jen hvězdy svítí nad našimi hlavami a z pralesa sem tam zazní nějaký skřekot.
Ráno je kupodivu celkem chladno a my se vydáváme pozorovat zvířata v jezeře a na březích. Kajmani, vydry, množství opic nad našimi hlavami, chroptící papoušci a další nádherní ptáci ... ano a tohle je tukan ... už zmizel v houští. Vysedáme z člunu a vydáváme se do hlubin pralesa. Přes den vypadá docela mírumilovně, ale vkročit pár metrů do jeho nitra ..., už by člověk nenašel cestu zpět. A tak raději zůstáváme s naším průvodcem, který nám ukazuje různé druhy stromů, ptáků a opic. Jen je třeba být úplně ticho, zvířata jsou plachá.
Je večer a chystáme se na noční pochod. Netušíme zatím, co to bude, ale vždyť přes den to bylo v pohodě, myslíme si. Mýlíme se, v noci prales ožívá a jen pár metrů od chatek vidíme tarantuli. Po pár metrech zase jedovatého štíra. "Kdyby vás bodl, tak vás bolí tělo 2 dny, ale přežijete", říká místní ranger. 15 centimetrová mnohonožka, největší mravenec světa, nepřeháním, ten má 4 cm! Ze stromu se na nás spouští pavouk. "Tomu se raději vyhněte", říká průvodce. Radši se neptáme, co by znamenal střet s ním. Na zemi před námi se plazí nádherný červený had. Dovídáme se, že není jedovatý. Nezdá se nám to, jeho barva jedovatě vypadá. Na břehu jezera zasvítíme do houštiny baterkami a před námi množství červených teček. "To jsou oči kajmanů, pojďte blíže". Naštěstí v mělkých vodách loví pouze mláďata a ty jsou titěrné. Je to nádhera, jiný svět, amazonský prales, dobrodružství a zážitek na celý život.
Víte, který stát byl považován za hlavní město ananasu na celém světě? Ve kterém státě najdete všude čerstvé kousky ananasu, ananasové mýdlo a dokonce i ananasové víno? Už víte, proč se pizza s ananasem u nás jmenuje havajská? Havaj byl v první polovině 20. století většinovým producentem a vývozcem ananasu na celém světě. A my se v rámci našeho zájezdu jdeme podívat na plantáž, kde to všechno začalo.
Z Honolulu vyrazíme na severní pobřeží ostrova a za městem Wahaiwa odbočíme doprava. James Drumhold tam zasadil své první pole ananasů a začal tak miliardovou společnost, která existuje dosud. Už při příjezdu na parkoviště cítíme ve vzduchu typickou sladkou vůni. Možností, co vidět na plantáži, je několik, my si vybereme vláček Pinneapple Express, který obsáhne největší část. S chvilkou času navíc se projdeme po přední zahradě, různé druhy ananasů na ukázku rostou i zde. Dozvěděli jsme se, že ananas roste ze země jako keř. Patří mezi bromélie - u nás pokojové rostliny, a na Havaji se má kvůli počasí výborně.
Náš Pineapple Express pomalu přichází, ještě rychlou fotku, a můžeme nasednout. Všichni oceňujeme jemný vítr, který nám zpříjemňuje cestu. Přecházíme vedle nekonečných polích ananasů na naší levé straně. Různé odrůdy, odlišná zralost, už se těšíme na čerstvý ananas na konci jízdy. Plantáž však není jen o jednom ovoci. Napravo, ukázka cukrové třtiny, která je pro Havaj stejně důležitá. Také stromy s dozrávajícím pomelem, pomerančem, limetkou a avokádem. Procházíme vedle strojů, které kdysi pomáhaly dělníkům při ruční sklizni. V pozadí hraje havajská hudba a my přicházíme zpět do stanice. V klimatizované prodejně akorát stíháme ukázku správného porcování ananasu, i návod jak si ho sami doma vypěstovat. Nejlepším zakončením je samozřejmě ochutnávka čerstvého lahodného ananasu přímo z plantáže.
Je nádherné odpoledne, právě jsme doobědvali na otevřené palubě, kolem nás ledovce a zasněžené kopce, tuleň na kře a tučňáci skákající do hladké vody jako zrcadlo. Už nefotíme tuto nádheru, každý z nás má určitě dva tisíce fotek, už si to jen vychutnáváme. První dny na jižních Shetland ostrovech byly větrné a mlhavé, padal sníh a venku byla zima. Pak se vyčasilo, jsme opáleni a koupeme se v moři s tučňáky, vylodili jsme se na zajimavých místech, vědecké základně a v přírodě mezi obrovskými ledovci.
Cestování po světě nabízí neomezené množství zážitků a přírodních zázraků. Od klidných dnů na Bali, přes pozorování velryb na Madagaskaru, až po adrenalinové skoky na Viktoriiných vodopádech, každý zájezd přináší něco jedinečného. Nechte se inspirovat a vydejte se za dobrodružstvím!
| Destinace | Zajímavost | Aktivita |
|---|---|---|
| Bali | Den ticha (Nyepi Day) | Oslavy, pozorování noční oblohy |
| Madagaskar | Migrace keporkaků | Pozorování velryb |
| Antarktida | Ledové království | Pozorování tučňáků a kosatek |
| Zimbabwe | Viktoriiny vodopády | Bungee jumping |
| Japonsko | Akihabara | Prohlídka herních obchodů a kaváren |
| Kazachstán | Almaty | Návštěva Zeleného bazaru a Zenkovovy katedrály |
| Peru | Amazonský prales | Noční pochody, pozorování kajmanů |
| Havaj | Ananasové plantáže | Prohlídka plantáží a ochutnávka ananasu |
| Saudská Arábie | Al Ula | Pozorování skalních formací |
| Aljaška | Nedotčená příroda | Jízda na kajaku mezi ledovci |
tags: #prezije #kostka #pad #zazraky #prirody