Častým problémem v naší krajině je znečištění vody, především zbytky hnojiv, pesticidů nebo léčiv z odpadních vod. Voda prozrazuje nejen, jak se na okolních polích hospodaří, ale i to, jak mají okolní obce vyřešené zacházení s odpadními vodami. Další významný zdroj znečištění představují drenážní systémy odvodňující přilehlou zemědělskou půdu.
Tyto stavby byly na území České republiky budovány již od konce 19. století zejména za účelem zlepšení vodního a vzdušného režimu zemědělských půd. Měly sloužit potřebám plodin, lepší zpracovatelnosti půdy i její únosnosti pro zemědělské stroje. V současné době je plocha odvodněné půdy v České republice přibližně 1,2 mil ha, což představuje více než 25 % zemědělské půdy a téměř 9 000 km odvodňovacích kanálů. Takto rozsáhlé odvodnění přináší některé negativní efekty, zejména v územích, kde je intenzita odvodnění příliš vysoká nebo je zde odvodnění nežádoucí.
Voda přitékající do mokřadů je nejčastěji znečištěna dusičnany a pesticidy ze zemědělských hnojiv a postřiků, fosforem z hnojiv i z komunálních odpadních vod či amonnými ionty z komunálních odpadních vod a průsaků z hnojišť. Dusičnany a fosfor dodávají živiny nejen na pole, ale i do okolní krajiny.
Rákos velmi rychle zaroste celé území mokřadu, vytlačí ostatní druhy rostlin a také druhy hmyzu, ptáků a obojživelníků, které potřebují otevřenou vodní hladinu. Ta nakonec také úplně zmizí, a pod rákosem se nashromáždí tlustá vrstva zeminy, starých stonků a kořenů, na níž už nevyroste nic jiného než zase rákos. Zbytky pesticidů se naopak akumulují v tělech všech rostlin a živočichů, kteří se znečištěnou vodou přijdou do styku. Menší druhy (korýši či členovci) zahynou, těm větším pesticidy v tělech působí různé degenerativní poruchy - například pulcům se nevyvinou končetiny.
V případě nadměrného obsahu živin jsou dvě řešení. To je možné zajistit nejlépe dlouhodobou, ideálně celoroční pastvou velkých zvířat, jako jsou krávy. Velikost stáda musí být vhodně zvolena tak, aby zvířata potlačila růst rákosu a jiných rychle rostoucích druhů, ale zároveň nevypásla veškerou vegetaci. Další možností odebírání živin z mokřadu je pravidelná seč a odnos biomasy - ponechání posečeného na místě je nevhodné, protože živiny z rozkládajících se posečených rostlin se vstřebávají zpět do půdy.
Čtěte také: Státní fond životního prostředí
Druhé řešení je nadbytečné živiny a zbytky pesticidů odstranit z vody ještě dříve, než do chráněného mokřadu přitečou. A to je možné právě díky biotechnickým opatřením. Jak název napovídá, využívají něco živého a něco člověkem vyrobeného. A samozřejmě sluneční záření za přítomnosti či nepřítomnosti kyslíku.
Biotechnické čištění vod může pomoct chránit rostliny a živočichy v mokřadech. Řešení „na vstupu“, tedy ovlivnění zemědělských postupů, budování efektviních čističek a osvěta spotřebitelů probíhá, ale je to náročný a pomalý proces. Potřebujeme proto rychlejší a přírodě blízká řešení pro místa, kde žijí vzácné druhy rostlin a živočichů.
Protože filtrace a biodegradace je proces vyžadující čas a voda v potoce i v drenážním potrubí většinou teče relativně rychle, je nutné ji před vstupem do mokřadu na čas zadržet. Nejčastěji se voda z koryta či drénu (nebo její část) odvede bokem na místo filtrace, například do předřazené tůně. Odtud se pak znečištěná voda dostává do kořenové čistírny či biofiltru, kde probíhá biodegradace pesticidů a živin. Ideální doba zdržení vody potřebná pro účinnou filtraci je přibližně dva dny.
Existují tři základní typy opatření na biodegradaci znečišťujících látek ve vodách, které většinou fungují na principu uměle vytvořeného mokřadu. Účinnost filtrace, pokud se voda skutečně zdrží alespoň dva dny, se pohybuje kolem 90-95 % pro nežádoucí živiny a 70-90 % pro pesticidy.
Nejjednodušším typem mokřadu je kořenová čistírna. Znečištěná voda zde pomalu protéká ložem s kořenovým filtrem. Ten je tvořen substrátem - směsí jemného štěrku a organického materiálu, na jehož povrchu sídlí bakterie, které zajišťují čisticí proces. Jako rostliny vhodné pro umělé mokřady se nejčastěji využívají druhy, které mají rychlý růst a vytvářejí velké množství nadzemní biomasy.
Čtěte také: Vztah příjem, příroda a dopady
Technicky dokonalejším typem opatření je umělý mokřad, který se od kořenové čistírny odlišuje zejména regulovatelnou hladinou vody, způsobem rozdělení vtoku vody do mokřadu a předřazeným objektem, který dočasně shromažďuje přebytečnou vodu v případě vysokých odtoků.
Biofiltry naopak fungují převážně na principu filtrace vody substrátem, kterým znečištěná voda postupně pomalu proteče. Filtraci nežádoucích látek zde zařizují bakterie a fyzikální vlastnosti substrátu - velikost jeho aktivního povrchu. Důležitou součástí všech těchto opatření je vhodný substrát, který musí mít velký aktivní povrch pro zajištění účinné filtrace a zároveň musí být vhodný pro rozvoj bakterií. Jako substrát může posloužit například štěpka z listnatých dřevin, jako jsou bříza, olše nebo jasan. Může obsahovat i příměs aktivního uhlí. Je nutné jej jednou za 5-10 let obměnit.
Jako rostliny vhodné pro umělé mokřady se nejčastěji využívají druhy, které mají rychlý růst a vytvářejí velké množství nadzemní biomasy například chrastice rákosovitá, orobinec širokolistý a zblochan vodní. Z kvetoucích rostlin jsou pro odstranění nadbytečných živin vhodné druhy jako kyprej vrbice a kosatec žlutý, který je kromě výborných filtračních schopností i krásný na pohled. Přibližně jednou za 10 let je pak třeba výsadbu kořenové čistírny obměnit. Použité rostliny je nejlepší spálit nebo uložit mimo území mokřadu (nemusí se skládkovat jako nebezpečný odpad).
V rámci projektu LIFE in Salt Marshes vědci cílí na zavedení dlouhodobého obhospodařování sečí a pastvou velkých zvířat na chráněných mokřadech, kde také několikrát ročně analyzují kvalitu vody. Po vyhodnocení měření za několik sezón bude na čtyřech vybraných lokalitách navrženo řešení znečištění vody pomocí biofiltrů a to tam, kde jejich instalace přinese nejvýraznější efekt pro chráněné území.
Dokud se budou do znečišťující látky ze zemědělství (pesticidy, živiny) a odpadních vod (zbytky léčiv, fosfor, amoniak) dál dostávat, je možné jejich negativní vlivy mírnit právě pomocí těchto přírodě blízkých opatření.
Čtěte také: Emise Chodov: Průvodce
V místech, kde není dostupné pevné internetové připojení, lze využít mobilní hotspoty, jako je TP-LINK M7200, pro vytvoření Wi-Fi sítě. Toto zařízení je přenosné a spolehlivé, se zabudovanou baterií pro použití na cestách. Je důležité chránit zařízení před deštěm a vlhkostí.
TP-LINK M7200 je multifunkční zařízení, které umožňuje přepínání mezi různými síťovými módy:
TP-LINK M7200 podporuje Wi-Fi standard 802.11b/g/n a frekvenční pásmo 2.4 GHz. Rychlost přenosu Wi-Fi je 300 Mbps. Zabezpečení Wi-Fi sítě je zajištěno pomocí WPA2-PSK s možností filtrování MAC adres. Zařízení disponuje 1x interní anténou se ziskem 1x 3 dBi.
Pro připojení k internetu lze využít vestavěný 4G LTE modem, stačí vložit datovou SIM kartu od operátora. LTE modem je zpětně kompatibilní i s 3G sítí. Zařízení podporuje LTE frekvence (800, 900, 1800, 2100, 2600MHz).
Další funkce TP-LINK M7200:
Ačkoliv TP-LINK M7200 umožňuje provoz bez zabezpečení (vypnuté WPA), doporučuje se používat silné zabezpečení pro ochranu dat.
Shrnutí:
Pro připojení k internetu v přírodě, zejména v oblastech s omezeným nebo žádným pevným připojením, jsou mobilní hotspoty jako TP-LINK M7200 ideálním řešením. V kombinaci s biotechnickými opatřeními pro ochranu přírody a vodních zdrojů lze dosáhnout udržitelného a ekologického přístupu k technologiím v přírodě.
tags: #prijem #internetu #v #prirode #mozne #zpusoby