Diana L. Walstad se narodila v roce 1945 do rodiny akvaristů a na vysoké škole vystudovala obor mikrobiologie. Od roku 1988 se soustavně věnuje akvaristice. Jako inspirace pro použití výživného substrátu v akváriu jí byl článek od Dorothy Reimer, která jako první popisovala velkolepý úspěch s pěstováním rostlin při použití substrátu do květináčů (angl. potting soil).
V roce 1991 se pokusila publikovat první článek o "své metodě" v akvaristickém časopise, což jí bylo vehementně zamítnuto. Díky této zkušenosti se od té doby zaměřila na publikování striktně vědeckých poznatků. Velkou inspirací jí byla také kniha "Limnology" od Roberta Wetzela.
Metoda Diany Walstadové
Metoda přístupu k přírodním rostlinným akváriím imituje cyklus živin v přírodě. Rostliny recyklují odpadní látky, díky čemuž jsou ryby v dobré kondici. Na oplátku ryby v kombinaci s obyčejnou zeminou (angl. soil) poskytují živiny, které rostliny potřebují. Vodní rostliny mohou hrát v akváriu důležitou roli.
Rostliny například drží na uzdě řasy, odčerpávají toxický amoniak a prokysličují substrát. Nicméně řada obvyklých akvarijních praktik (velmi časté čištění, používání výhradně štěrkopískových substrátů, vehementní provzdušňování apod.) brání rostlinám v dobrém růstu. Proto má spousta akvaristů problémy s pěstováním rostlin.
Neoceňují roli, jakou mají rozkladné procesy u rostlin při tvorbě živin a CO2, a často tak svá akvária udržují v přílišné čistotě. Nechápou důležitost zásobního substrátu (angl. soil) v nádrži, a proto se snaží pěstovat rostliny v čistém štěrku/písku. Používání metody bez porozumění těmto interakcím může vést k problémům.
Čtěte také: Životní prostředí Petrohradu
Někteří akvaristé například používají ve svých nádržích zásobní substrát, čímž se snaží napodobit metodu Diany Walstadové. Jelikož však nerozumí chemickým procesům, které v substrátu probíhají, mívají vrstvu zásobního substrátu příliš tlustou. Rostliny pak odumírají a nastupují řasy.
Tito akvaristé nechápou, že zásobní substrát je pro dobrý růst rostlin velmi důležitý, ovšem vrstva, která je příliš tlustá, se může stát kriticky anaerobní a zadusit kořeny rostlin. Nechápou, že nově založené nádrže procházejí dočasným obdobím nestability substrátu, které si žádá časté výměny vody.
Složení substrátu
Substrát se skládá z:
- Minerálních částic: Čtyři nejběžnější prvky zemské kůry (kyslík, křemík, hliník a železo) tvoří minerální "páteř" (písek, bahno a jíl) všech půd. Písek, bahno a jíl se odlišují nejen co do velikosti, ale i složení. Písek je v podstatě rozdrcený křemen (oxid křemičitý, SiO2). Bahno může být buď kamenný prach nebo jílové agregáty.
- Organických látek: Mají biologický původ (řasy, bakterie, rostliny, odumřelé listy a ryby). I když mohou organické látky tvořit přibližně asi jen 2% hmotnosti půdy, pokrývají 90% povrchu půdních částic. Organické látky se nakonec rozloží na "humus", který má řadu negativních nábojů, které přitahují a váží kationty živin jako Fe3+ a Cu2+. Negativní náboj humusu = schopnost vázat živiny. Humus tvoří až 60-80% organické hmoty suchozemských půd a asi 25% veškeré organické hmoty v jezerních sedimentech.
- Vysrážených anorganických látek: Mají svůj původ v organismech, jako jsou schránky rozsivek z křemičitanu vápenatého.
- Mikroorganismů: Zabydlují se na povrchu substrátu. Akvarijní substráty obsahují nejen bakterie, ale i prvoky, houby, řasy a kvasinky. Mikroorganismy žijí v hustě osídlených koloniích přichycených k částicím substrátu. Nicméně mikrobiální osídlení zrnek písku je v porovnání s porézními částicemi substrátu (jíl a humus) ve skutečnosti spíše řídké. Kromě toho dává většina bakterií přednost organickým částicím před pískem, přestože mohou tyto organické částice představovat jen zlomek dostupného povrchu k osídlení.
Vazba živin v substrátu
Půdní částice, obzvláště jíl, jsou neustále negativně nabity. A protože je vnitřek negativně nabitý, vnější "obal" půdních částic přitahuje a váže kationty, včetně důležitých rostlinných živin jako Ca2+, NH4+, Mg2+ a K+. [Kationty jsou atomy nebo molekuly s kladným nábojem.]
Jíl má 10.000x větší povrch než písek, což dává jílu mnohem větší kapacitu vázat rostlinné živiny než u písku. Proto ke schopnosti vázat na sebe živiny významně přispívá pouze jíl a humus, nikoli písek nebo bahno/kal (angl. silt). Díky schopnosti půdy vázat kationty jsou živiny uchovávány v substrátu a neuvolňují se do vody.
Čtěte také: Ekologické aspekty vody v podniku
Půdní částice umí vázat také negativně nabité částice - "anionty", např. fosfáty. [To proto, že tyto anionty jsou přitahovány ke kationtům navázaným na půdní částice.] Fosfáty se tak snadno navazují na oxidy železa nebo mohou zreagovat i přímo se železem. Pokud vzorek půdy protřepete s koncentrovaným roztokem fosforečnanů, půda tyto fosforečnany z vody odstraní.
Proto sedimenty obsahují obvykle mnohem větší koncentraci fosforečnanů než nadložní voda. V sedimentu tak může být i 25.000x více fosforu než v nadložní vodě. Živiny, které jsou navázané na huminové látky a organické kyseliny jsou mnohem dostupnější pro rostliny, než kdyby byly uzamčeny ve sloučeninách oxidů kovů.
Redox potenciál substrátu
Při diskuzích ohledně úrodnosti nebo toxicitě substrátů se často mluví o tom, jak "aerobní" nebo "anaerobní" tyto substráty jsou. Substrát se spoustou čerstvé organické hmoty a neutrálním pH podporuje bakteriální aktivitu a uvolňování elektronů. Takovýto substrát v sobě akumuluje elektrony a proto má sníženou kapacitu přijímat nové elektrony.
Naproti tomu písečný substrát s menším množstvím organické hmoty bude v sobě akumulovat méně elektronů, a proto bude mít větší kapacitu přijímat nové elektrony. Sedimenty s vysokým Redoxem nejsou ideální. Naproti tomu v substrátu s příliš nízkým Redoxem (pod -100mV) se rostlinám také nebude moc dařit. V takových podmínkách budou kořeny nuceny používat k získání energie velmi neúčinný proces fermentace, a kromě toho pak může do hry vstupovat i toxický syrovodík (H2S = sulfan) a těžké kovy.
Vliv substrátu na růst rostlin
Četné výzkumy opakovaně potvrdily, že se vodním rostlinám daří mnohem lépe v sedimentu či půdním substrátu (angl. soil) než v písku. Akvarijní botanikové mohou používat jemnozrnné inorganické sedimenty obsahující převážně kal (angl. silt) nebo suchozemskou zeminu bohatou na organické látky.
Čtěte také: Nerezová ocel a životní prostředí
Při pokusu se 6 druhy vodních rostlin bylo zjištěno, že tyto rostliny rostou 2-7x rychleji ve směsi písku, zahradnické zeminy a humusu [angl. leaf mould] (smícháno ve stejném poměru) než v čistém písku. Obecně tedy platí, že se vodním rostlinám daří lépe v různých druzích jílovitých nebo hlinitopísčitých půd s určitým podílem organických látek.
Mezi jednotlivými druhy těchto jílovitých/hlinitopísčitých půd už pak příliš velký rozdíl není (jinými slovy, na konkrétním typu jílovité/hnilitopísčité půdy už pak příliš nezáleží => rostliny rostou dobře ve všech typech). Ve většině případů se navíc ukázalo hnojení substrátů* jako spíše škodlivé nebo bez užitku.
Kořeny mají obrovský vliv na ekologii sedimentu - díky uvolnování kyslíku z kořenů stimulují činnost užitečných bakterií (recyklaci živin a toxinů). Kolem kořenů rostlin se zdržuje mnohem více bakterií než v jiných částech substrátu. Nádrže výhradně jen se štěrkopískovými substráty jsou pro pěstování akvarijních rostlin naprosto nevhodné. Při rozkladu organické hmoty se navíc uvolňuje CO2, které rostliny obzvláště v nové nádrži naléhavě potřebují.
Substrát do květináčů (angl. potting soil) s množstvím organické hmoty je obvykle zdrojem značného množství CO2. Vhodnou volbou pro podkladovou vrstvu je jak květináčový, tak i zahradní substrát, přičemž květináčové substráty jsou (zdá se) poněkud vhodnější. Je možné, že je to díky tomu, že zahradní substráty bývají díky obsahu jílu bohatší na železo, které se pak může v akváriu uvolňovat do vody a stimulovat tak řasy.
Naproti tomu květináčové substráty nemusejí být ideální v kombinaci s měkkou vodou, protože budou chudší na některé živiny, které tam bude potřeba periodicky dodávat (především Ca, Mg a K).
Zakládání akvária podle Diany Walstadové
Dno nádrže překryjeme vrstvou suché zeminy (angl. soil) o tloušťce 2.5 až 4 cm. Tuto spodní vrstvu pak překryjeme 2.5cm vrstvou štěrkopísku (angl. gravel), tak aby celková výška substrátu byla přibližně 6 cm. Do nádrže nalijeme vodu, tak aby byl substrát kompletně poneřený (cca 7cm sloupec vody nad substrátem), a takto ho necháme přes noc.
Vhodným vylepšením substrátu může být dobře rozložená organická hmota (např. kuchyňský kompost), protože má narozdíl od rašeliníku relativně neutrální pH. Tento kompost můžeme při zakládání nádrže smíchat se zeminou (květináčovým/zahradním substrátem).
Do zeminy není příliš vhodné přidávat čerstvý organický materiál (např. hnůj), rašeliník (kvůli příliš kyselému pH = nebezpečí uvolnění toxických těžkých kovů), ani anorganická hnojiva (ta se mohou stát ve vodním prostředí snadno toxickými => bakterie mohou přeměnit některé chymikálie na toxické látky [např. (NH4)2SO4 na syrovodík]).
Substráty bez zakořeněných rostlin (případně bez půdního filtru) postupem času degradují. Jak se v nich bude postupem času hromadit organický materiál a budou se tak stávat stále více anaerobní, začnou uvolňovat nebezpečné toxiny. Naproti tomu akváriím se zásobními substráty a zakořeněnými rostlinami se může dařit neomezeně dlouho bez jakékoli údržby.
Low-tech akvária
Tzv. low-tech nádrže označují rostlinná akvária, do kterých není aktivně přidáván oxid uhličitý (CO2), a proto také nevyžadují všechno to komplikované vybavení/náčinní, které je s používáním CO2 v nádržích spojeno. V těchto nádržích se používá slabší osvětlení, než v tzv. hi-tech nádržích, a rostliny zde rostou obvykle výrazně pomaleji (5-10x pomaleji) než v nádržích, kam je dodáváno CO2.
To, zda si vyberete low-tech nebo hi-tech metodu, závisí na řadě faktorů, především pak na vaší motivaci nebo cíli, kterého chcete u své nádrže dostáhnout, stejně jako množství času a zdrojů, které tomu chcete věnovat. Není třeba provádět žádné testování a žádné výměny vody. Pomalejší růst rostlin může být pro některé akvaristy nudný. Některé světlomilnější druhy rostlin, které mají vyšší nároky na množství CO2, může být obtížnější pěstovat. Nicméně většinu rostlin je možné pěstovat i v těchto typech nádrží, včetně tzv. Pokud chcete pěstovat rostliny bez starostí a jste dostatečně trpěliví, abyste si počkali o něco déle, než se vám rostliny rozrostou do požadované podoby, pak pokračujte ve čtení!
Ještě než se pustíme do popisu samotného zakládání rostlinného akvária bez přidávání CO2, stručně ještě zmíním několik faktů o této metodě. Hned na začátek bych měl uvést, že většina tohoto článku se zakládá na vynikající práci Toma Barra a jeho zkušenostech s rostlinnými akvárii. Nedostatek většího množství CO2 v low-tech nádržích v podstatě znamená, že zde bude docházet k mnohem pomalejšímu růstu rostlin (oproti hi-tech nádržím).
Kvůli tomuto nižšímu tempu růstu je automaticky nižší/pomalejší i příjem živin. V důsledku toho, podobně jako u nádrží Diany Walstad, mohou někdy rostliny přežívat čistě jen z živin dodávaných do systému rybami a rozkládajícím se krmivem. Nevýhodou živin z živočišných výkalů a nespotřebovaného krmiva je to, že poměr živin (NPK = dusík, fosfor, draslík) v těchto zdrojích není obvykle dobře vyvážený, což může z dlouhodobého hlediska vést k nerovnováze mezi jednotlivými živinami.
Abychom se těmto problémům vyhnuli, můžeme NPK a mikroprvky do vody cíleně přidávat v malém množství a jen občas (1x za 1-2 týdny). Abychom předešli nahromadění těchto živin, můžeme vždy jednou za dva měsíce hnojení na pár dní vynechat, tak aby rostliny všechny přebytečné živiny z vodního sloupce odčerpaly.
Je důležité zmínit, že vysoká hladina NPK, Fe a stopových prvků NEZPŮSOBUJE řasy. Tom Barr tohle obsáhle testoval a dokázal, že to prostě není pravda. Na druhou stranu i malé množství amoniaku (důvodem jeho nárůstu může být nějaký mikro-cyklus, hnijící rostliny, přerybnění nebo nedostatečný počet rostlin) nebo kolísající hladina CO2 (proměnlivá hladina CO2 funguje podle všeho pro spóry řas jako signál k vyklíčení a růstu) může růst řas spustit. V low-tech akváriích jsou také rostliny i řasy limitovány nízkým množstvím CO2.
Při slabším osvětlení a nelimitním množství živin se rostliny dokáží těmto podmínkám přizpůsobit mnohem lépe než řasy.
Osvětlení
Nezvyšujte intenzitu osvětlení! Vyšší míra osvětlení spolu s nízkou hladinou CO2 vytváří podmínky, kterým se umí řasy mnohem lépe přizpůsobit. Rostliny se na vysokou míru osvětlení s nízkou hladinou CO2 přizpůsobují obtížněji, zatímco řasám se v těchto podmínkách daří mnohem lépe.
Výměna vody
Dbejte také na to, abyste NEPROVÁDĚLI žádné výměny vody! Důvodem je to, že pitná voda z kohoutku bude ve srovnání s akvarijní vodou ve vaší nádrži obsahovat odlišné množství rozpuštěného CO2. Pokud tedy budete provádět pravidelné výměny vody, budete tím fakticky zapříčiňovat kolísání hladiny CO2 ve vaší nádrži, což bude vytvářet dokonalé prostředí pro řasy. Jediné, co můžete, je doplňovat odpařenou vodu.
Po jakémkoli větším předělávání vzhledu akvária, při němž přesazujete rostliny ze substrátu a přesouváte dekorace, proveďte výměnu velkého množství (60-70%) vody. To proto, abyste odstranili všechny toxické látky a/nebo amoniak, které se mohou při všem tom přesazování uvolnit ze substrátu.
Výběr substrátu pro low-tech akvárium
Velmi důležitý je i výběr správného substrátu. Pro tuto techniku je obvykle vhodný jakýkoli porézní substrát s vysokou hodnotou CEC (angl. Cation exchange capacity = kationtová výměnná kapacita), jako například Flourite, Eco-complete, Onyx-sand apod.* Na dno nádrže se obvykle doporučuje přidat hrst rašeliny. Nebo ještě lépe můžete místo rašeliny použít Leonardite (např. od firmy Diamond Black). Ten by měl být stabilnější než rašelina a nezpůsobovat pokles pH tak jako rašelina, v případě, že přijde do styku s vodou (třeba při přesazování rostlin, kdy se může dostat na povrch část spodní vrstvy substrátu). Rovněž, pokud je to možné, přidejte do nového substrátu trochu kalu z nějaké již založené nádrže a vyždímejte do něj filtrační náplně ze zaběhnutého filtru.
Přestože někteří lidé dávají přednost půdním substrátům (angl. soil substrates), a tyto jsou zcela jistě vhodným řešením, je třeba si být vědom určitých rizik, která s tím mohou být spojena. Hlavním problémem je, že si obvykle nemůžeme být jistí tím, co přesně v daném substrátu (který si dáváme do nádrže) je. Mohou tam být toxické látky nebo parazité, pokud je jimi půda infikována/zamořena. V řadě případů se také může z půdních substrátů uvolňovat do vodního sloupce velké množství amoniaku, což může vést k zamoření řasami, stejně jako k úhynu ryb. I když tyto substráty bývají bohaté na živiny, po čase se živiny v nich obsažené vyčerpají, takže je vhodné doplnit do substrátu nějaké dodatečné hnojivo. Ať tak či onak, použití zeminy jako části vašeho substrátu je definitivně dobrý nápad, ale než tak učiníte, zjistěte si o daném substrátu všechny důležité informace nebo se o jeho použití poraďte se zkušenějšími akvaristy.
Osvětlení low-tech akvária
Osvětlení hraje extrémně důležitou roli v každém rostlinném akváriu. Je to síla, která řídí rychlost fotosyntézy u rostlin. V případě low-tech akvárií (bez přidávání CO2) je třeba zajistit, abyste to s osvětlením nepřehnali. Neudělejte tu chybu, abyste si mysleli, že s větší intenzitou světla a delší fotoperiodou budou vaše rostliny růst lépe a rychleji. Jediné, co byste tím pravděpodobně podpořili, by byly řasy (nic jiného).
U této techniky tedy dbejte na to, abyste nikdy nešli nad 0.5 wattů na litr (= 2 W/G), přičemž ideální je hodnota kolem 0.4 W/L (= 1.5 W/G).* Rovněž pamatujte na to, že mluvíme o wattáži fluorescenčních žárovek/zářivek (nepoužívejte obyčejné žárovky ... nikdy! A nikdy také nepoužívejte pro tento typ výpočtu "efektivní" wattáž úsporných žárovek). Pamatujte také na to, že úsporné žárovky (angl. Spiral CFL = compact fluorescent lamp) mají nižší účinnost, takže v jejich případě byste měli volit wattáž spíše 0.5-0.7 W/L (2.0-2.5 W/G). Naproti tomu zářivky T5 jsou extrémně účinné a vyzařují intenzivní světlo, takže v jejich případě byste měli volit wattáž kolem 0.3 W/L (1.2 W/G).
Při zabíhání akvária bývá také rozumné udržovat délku fotoperiody jen kolem 6 hodin. Po několika týdnech ji pak můžete zvýšit na 8-9 hodin. Nad tuto délku už byste asi jít neměli. Je také dobré si pořídit automatický spínač (který se dá v hypermarketech sehnat za pár desítek až stovek korun), abyste rostlinám zajistili každý den pravidelnou dávku světla.
Rostliny v akváriu
Rostliny jsou velmi důležité - Dbejte na to, abyste akvárium VELMI hustě osázeli od samého začátku. Velmi hustě znamená, že když se seshora podíváte na dno akvária, tak byste neměli vidět více než 10-15% substrátu. Zbytek dna by měl být kompletně pokryt rostlinami. Tento počin může být trochu drahý, ale rozhodně to stojí za to. Pořiďte si spoustu levných, rychle rostoucích stonkových rostlin, a jednoduše je zapíchejte do substrátu. Snažte se, aby alespoň 50% vašich počátečních rostlin byly rychle rostoucí druhy. Ty vám pomohou odčerpávat z vody živiny, a zaběhnout akvárium rychlou recyklací amoniaku z rybích výkalů a rozkládající se organické hmoty. Jakmile se všechny rostliny uchytí a začnou dobře růst, můžete je začít pomalu nahrazovat (vyměňovat) jinými, které chcete pěstovat. Vždy dbejte na to, abyste měli velké množství zdravé rostlinné biomasy. Drastické zastřihávání/přesazování může vést k přemnožení řas v důsledku náhlé změny množství zdravé rostlinné biomasy v nádrži.
Filtrace a proudění vody
Udělejte vše pro to, abyste měli dobrý filtr s dostatečným prouděním (který přečerpá objem nádrže alespoň 10-15x za hodinu), a podobně také zajistěte, aby vodě proudící z výstupu filtru zpět do nádrže nestálo nic v cestě, a mohla tak v nádrži bez problémů cirkulovat. To pomůže rovnoměrně distribuovat živiny mezi rostliny a zabránit vzniku oblastí se stojatou vodou, kde se nebudou k rostlinám nedostávat živiny, a ony tak začnou odumírat a dávat prostor řasám. Mějte také na paměti, že spousta akvaristů s rostlinnými akvárii nepoužívá ve svých filtrech aktivní uhlí, protože to může z vody odčerpávat některé živiny.
Řasožravci
Po založení akvária počkejte tak 1-2 týdny, abyste viděli, jak se bude chovat, a jestli se rostliny uchytily a začaly růst. Rovněž se ujistěte, že jsou parametry vaší vody v pořádku. Pokud tomu tak je, a POUZE v případě, že je akvárium opravdu hustě osázené, můžete přidat do nádrže několik řasožravců. Řasožravci jsou opravdu užitečnými pomocníky, kteří budou vaši nádrž udržovat v čistotě a bez řas, a o to více pak v nádrži, kde řasy rostou velmi pomalu a řasožravci s nimi snadno udrží krok. Za jedny z nejlepších ryb živících se řasami jsou považovány otíci (otocinclus), přestože existují i jiné ryby či bezobratlí, které si můžete pořídit (např. SAE nebo krevetky).
Hnojení
Místo komerčních produktů (jako např. Easy-Life) můžete použít i sypké chemikálie (např. KNO3, KH2PO4 a CSM+B nebo Tenso cocktail). Mějte také na paměti, že pokud vaše hnojiva neobsahují vápník a hořčík, budete muset tyto prvky (živiny) dodat do nádrže jiným způsobem.
Je důležité zde poznamenat, že jelikož nebudete v tomto akváriu provádět výměny vody, je vždy lepší cílové dávky živin raději trochu snížit, abyste předešli postupnému hromadění živin v systému. Pokud budete dávkovat o něco méně hnojiva a všímat si případných známek nedostatku živin, můžete v případě potřeby dávku hnojiva o kousek zvýšit. Rovněž nezapomeňte jednou za měsíc až dva týdenní dávku hnojiva vynechat.
tags: #diany #walstadove #ekologie #rostlinneho #akvaria #návod
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]