Prvky ekologického sektoru v České republice

Současný výzkum udržitelnosti zdůrazňuje, že pokud chceme lépe odolávat společenským i environmentálním problémům, musíme být schopni kombinovat různé typy znalostí z výzkumu s každodenní zkušeností. Centrálním motivem knihy jsou souvislosti mezi přírodními a společenskými ději - člověkem a přírodou obecně. To zrcadlí současný vývoj v řadě oborů zdůrazňujících, že čelíme závažným globálním problémům, např. úbytku rostlinných a živočišných druhů, klimatické změně, ztrátě úrodné půdy či vzrůstajícímu znečištění životního prostředí.

Pro tyto problémy je charakteristické, že nejsou čistě environmentální ani čistě společenské. Jsou úzce provázány a navzájem se ovlivňují. Například ornou půdu nezbytně potřebujeme jako přírodní zdroj zajišťující produkci potravin. Abychom byli schopni řešit dalekosáhlé sociálně-ekologické problémy, je nutné podporovat společenskou a environmentální odolnost (resilienci), tedy vytrvalost tváří v tvář nejrůznějším změnám, zároveň však musíme být také schopni se učit, pružně přizpůsobovat a adaptovat na nové podmínky.

Jedním z klíčových zdrojů odolnosti vůči současným sociálně-ekologickým problémům se ukazuje schopnost společnosti kombinovat a efektivně využívat znalosti z různých oblastí lidské činnosti, různých odborností nebo znalostních systémů. Jako příklad můžeme uvést resilienci lesnictví v Česku, která závisí mimo jiné na regulacích a rozhodnutích politických představitelů na evropské i české úrovni, na strategiích podniků a vlastníků lesních pozemků i na každodenním konání jednotlivých lesníků. Každý z těchto aktérů přináší poznatky o fungování lesů z různých úrovní praxe, které se navzájem doplňují s poznatky z ekologického a lesnického výzkumu i z dalších odborných disciplín.

Řadou znalostí i poznatků o lesích a jejich funkci disponuje široká veřejnost například v podobě vědomostí o výskytu jednotlivých lesních druhů (např. hub) či preferencí ohledně typu volnočasových aktivit, ke kterým lesy využíváme. K tomuto propojování různých typů znalostí v poslední době dochází na mnoha úrovních. Na národních a mezinárodních úrovních se jedná např. o zakládání platforem pro přenos znalostí mezi vědou a politikou, tzv. vědecko-politických rozhraní.

Tyto platformy sdružují politické představitele, vědce a experty a mají nastolovat otázky, které jsou relevantní pro současnou společnost a její politické představitele, a shromažďovat nejnovější vědecké poznatky, napomáhající společenskému rozhodování o těchto otázkách. Kromě toho je jejich cílem šířit získané poznání mezi odbornou i širokou veřejnost a školit uživatele nových informací. K příkladům podobných platforem orientovaných na sociálně- ekologické problémy dneška patří např. Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC, Intergovernmental Panel on Climate Change) či Mezinárodní vědecko- politická platforma pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES, Intergovernmental Science-Policy Platform on Biodiversity and Ecosystem Services).

Čtěte také: Ekologické centrum a proměny Mostu

Publikace Aplikovaná ekologie čerpá z řady oborů (včetně historie, sociologie, ekonomie, etiky, fyziky ad.), což jí umožňuje poukazovat na hlubší příčiny mnoha současných problémů zemědělství, lesnictví, rybolovu i udržitelnosti obecně, k nimž patří mj. naše spotřeba produktů, nároky na životní styl a dopravu, způsob politického a ekonomického rozhodování, společenská správa, ale i fyzikální limity světa okolo nás. Publikace se neorientuje výlučně na čtenáře se zájmem o přírodní vědy, ale na celou škálu odborné i široké veřejnosti. Poskytuje odrazový můstek k tomu, abychom zahrnuli ekologické perspektivy podstaty naší existence a blahobytu do přemýšlení a praxe různých odborných i společenských skupin.

Ekologické zemědělství

Ekologické zemědělství jako základní činitel výroby bioproduktů, přispívající k tvorbě a ochraně krajiny, zdraví obyvatelstva, welfare zvířat, je natolik specifickou činností, že vyžaduje souhru navazujících činností, tzn. výroby, zpracovatelů, obchodu; navíc v prostorovém vymezení svou působností v dané lokalitě, regionu.

Marketing ekologických produktů a služeb tak musí postihnout obchodní aktivity jak po výrobních liniích, tak po úrovni geografické, komoditní. Sám o sobě vyžaduje větší znalosti, je dražší nežli marketing produktů konvenčního zemědělství. I na jeho úrovni bude záviset, kam bude směřovat další podpora, zda dotace v blízké budoucnosti podpoří ekologické zemědělství v LFA ve směru ochrany krajiny či spíše budou orientovány na produkci, která na trhu chybí, na podporu rozvoje služeb.

V případě současného marketingu se jedná o problematiku s velmi širokým záběrem, která je detailně propracována především po linii prodeje biopotravin. Avšak intenzivně jsou zkoumány i vazby mezi výrobou, zpracovateli, managementem marketingu, ovšem spíše pak v jiných zemích. Studiem těchto materiálů lze nejen získat nové poznatky, ale i poznat aktuální postupy.

Zelené veřejné zakázky (GPP)

Změna klimatu a zhoršování životního prostředí představují pro Evropu a celý svět existenciální hrozbu. Zohlednění dopadů dodávek, služeb či stavebních prací na životní prostředí je vedle ekonomických a sociálních aspektů jedním ze tří pilířů odpovědného veřejného zadávání. Environmentální aspekty se v některých případech přímo prolínají se sociálními aspekty.

Čtěte také: Získejte dotaci na nové vytápění

Zelenými veřejnými nákupy (GPP) lze zmenšit přímé negativní dopady na životní prostředí, snížit emise skleníkových plynů, zvýšit podíl obnovitelné energie, snižovat množství odpadu a také podpořit ekologizaci trhu či dávat průmyslu stimulaci pro vývoj zelených technologií. Zadavatel nemusí stanovovat všechny charakteristiky, které má produkt, služba nebo stavební práce mít, musí ale dostatečně podrobně stanovit, jaký má mít efekt.

Zadávaní zelených veřejných zakázek („GPP“ - green public procurement) je důležitý nástroj ke dosahování cílů environmentálních politik souvisejících se změnou klimatu, racionálním a šetrným využívaním přírodních zdrojů a udržitelnou spotřebou a výrobou, a to zejména vzhledem k objemu výdajů veřejného sektoru za zboží a služby (jen v České republice jde ročně o částku mezi 500 a 600 miliardami CZK).

K úsporám CO2 je možné dojít právě uplatňováním zelených aspektů ve veřejných zakázkách. Na stránkách projektu GPP 2020 lze najít uhlíkové i energetické kalkulačky. Jde o sbírku excelových nástrojů, které umožňují zadavatelům nebo věcně příslušným garantům měřit ušetřenou energii a emise uhlíku a rozhodnout se pro nízkouhlíkové nabídkové řízení namísto standardního výběrového řízení. Počáteční výpočet informuje zadavatele o úsporách, které lze dosáhnout.

Kalkulačky nabízejí vstupní data z vícero zemí, proto je nutné si zvolit parametry pro Českou republiku. Nástroj funguje tak, že vypočítá odhadovanou úsporu oproti standardní nabídce pro každý produkt, čímž poskytuje jasnou představu o dopadu zahrnutí nízkouhlíkových kritérií do nabídkového řízení.

Zohledňování environmentálních aspektů ve veřejných zakázkách má výslovnou oporu ve směrnici č. 2014/24/EU, je dokonce jedním ze strategických cílů směrnice a proto je podporováno i v tuzemské právní úpravě v ZZVZ, do něhož byla směrnice transponována. V roce 2017 bylo vydáno komplexní usnesení Vlády České republiky ze dne 24. července č. 531, o Pravidlech uplatňování odpovědného přístupu při zadávání veřejných zakázek a nákupech státní správy a samosprávy.

Čtěte také: Materiály pro ekologickou stavbu

V usnesení se státní správa a samospráva zavazuje, že bude při nákupu zboží a služeb zohledňovat jejich environmentální aspekty. V usnesení Vlády ČR č. 531 z roku 2017 se dále uvádí: “Zboží a služby, které státní správa a samospráva pořizuje, mají vždy určitý dopad na životní prostředí - jejich výroba, transport, užívání a likvidace jsou spojeny s produkcí látek uvolňovaných do prostředí, se spotřebou surovin, energií, vody atp. Zohledněním environmentálních aspektů je proto možné usměrnit tyto dopady tak, aby se orgány veřejné správy snažily pořídit výrobky, služby a práce s nižšími dopady na životní prostředí během jejich životního cyklu v porovnání s výrobky, službami a pracemi se stejnou hlavní funkcí, které by byly pořízeny jinak.

Mnohé z nich je vhodné (spolu)naplňovat i veřejnými nákupy. Pro nalezení vhodného ekologicky šetrného řešení je důležité důkladně analyzovat, jaké plnění vlastně zadavatel potřebuje. Není-li si zadavatel jistý, jaká ekologicky šetrná řešení jsou na trhu dostupná, či za jakou cenu, je možné relevantní informace obdržet prostřednictvím předběžných tržních konzultací v souladu s § 33 ZZVZ.

Nelze nezmínit, že ekologicky šetrné nakupování nemusí znamenat jen nákup produktů šetrnějších k životnímu prostředí. Může to znamenat i nakupovat účelněji, tedy např. výrobky, které zadavateli díky své kvalitě budou sloužit delší dobu. Produktům a službám může být na základě splnění určitých parametrů udělena ekoznačka, přičemž to, jestli produkt nebo služba parametry ekoznačky splňuje, kontroluje nezávislá třetí strana.

Může se jednat o ekoznačky pro různé produkty jako je EU květina a Ekologicky šetrný výrobek anebo o speciální ekoznačky, např. logo EU pro produkty ekologické produkce (biopotraviny), tzv. biolist nebo tuzemská biozebra, FSC pro dřevo a výrobky ze dřeva nebo ENERGY STAR pro výpočetní techniku. Více o ekoznačkách se můžete dozvědět zde, kritéria pro Ekologicky šetrný výrobek a Ekoznačku EU (EU květinu) a certifikované produkty jsou dostupné na stránce ekoznačka.cz České informační agentury životního prostředí (CENIA).

Udržitelné nakládání s vodou

Velmi aktuálním průřezovým tématem je udržitelné a hospodárné nakládání s vodou. Sucho, nerovnoměrnost srážek v průběhu roku, městské tepelné ostrovy, utužená i „odhalená“ půda, napřímené potoky a řeky, využívání pitné vody tam, kde není nezbytně nutná. To jsou alespoň některé z pojmů, které jsou spojené s potenciálem úspor vody při provozu v organizacích veřejné správy a celkově hospodárnějšího, udržitelnějšího nakládání zadavatelů veřejných zakázek s vodou.

Voda nutná k pěstování nebo výrobě zboží či poskytování služeb je často také „skrytá“ v dodávkách a službách. „Modrozelená infrastruktura“ - síť prvků budovaných nejčastěji ve městech pro řešení urbanistických a klimatických problémů. Zahrnuje vodní prvky pro zachytávání dešťové vody a spolu se zelenými prvky dokáže zvýšit biodiverzitu, kvalitu půdy a stav podzemní vody, omezit znečištění ovzduší a erozi, ušetřit energie, zmírnit mikroklima, omezit přehřívání či zmírnit riziko přívalových povodní.

Příkladem hospodárného využití dešťové vody je Park Pod Plachtami v Brně-Novém Lískovci. Městská část Brno - Nový Lískovec jako zadavatel tuto rekreační plochu dokončila již v roce 2012. Udržitelnost zde spočívá v tom, že je zachytávána voda z několika panelových domů a následně je svedena do retenční vodní nádrže, jezírka, které bylo vytvořeno po vzoru přírodních biotopů.

Vedle zachycení dešťové vody v retenční nádrži sloužící pro rekreační účely, včetně zlepšení mikroklimatu bezprostředního okolí, existuje řada dalších opatření využitelných v prostředí lidských sídel pro udržitelné nakládání s dešťovou vodou.

Východiska, i samotná opatření pro nakládání s vodou představuje přehledná, komplexní a prakticky zaměřená metodika Voda ve městě - Metodika pro hospodaření s dešťovou vodou ve vazbě na zelenou infrastrukturu zpracovaná UCEEB ve spolupráci s Univerzitou J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, jež je zdarma ke stažení po registraci. V metodice je představena kromě sady využitelných opatření, jejich specifik a limitací, i řada příkladů dobré praxe z České republiky i zahraničí, u některých z nich jsou pro ilustraci vyčísleny náklady i celospolečenské přínosy v horizontu 25 let a doba návratnosti investice.

Ve snaze uspořit vodu při provozu organizací veřejné správy je možné požadovat úsporné splachování WC, perlátory na vodovodních bateriích, využívání úsporných programů spotřebičů ve vztahu k vodě (pračky, myčky nádobí apod.) a zároveň je vždy vhodné informovat uživatele o pozitivních dopadech šetření vodou v místě její spotřeby.

Zaměřit se na vodu „skrytou“ v dodávkách je poněkud složitější, může pomoci zaměřit se na ekoznačky, při certifikaci výrobků se totiž ve snaze minimalizovat vlivy na životní prostředí posuzuje celý životní cyklus výrobku. Do budoucna bude využitelná značka, kterou začíná udělovat Ministerstvo životního prostředí podnikům (v prvotní fázi malým a středním), jež splní požadavky metodiky „Odpovědné hospodaření s vodou“.

Pokud se jedná o služby, zadavatel může požadovat např. V rámci ekologicky šetrných řešení je vhodné využít principů cirkulární ekonomiky s preferencí výrobků z recyklovaných materiálů, recyklovatelnosti po dosloužení, využití energie z obnovitelných zdrojů atd.

Další možnosti zohlednění ekologických aspektů

Nejčastěji se ekologicky šetrná řešení v zadávacím řízení podporují formou kombinace podmínky účasti v zadávacím řízení, tedy „zvláštní podmínky plnění“ v zadávací dokumentaci ve smyslu § 37 odst. 1 písm. d) ZZVZ, a obchodní podmínky ve smlouvě, přičemž nedodržení smluvního ujednání při plnění veřejné zakázky je sankcionováno smluvní pokutou nebo odstoupením zadavatele od smlouvy.

Pro zvýšení transparentnosti je možné nazvat veřejnou zakázku tak, aby její zaměření bylo na první pohled zřejmé, např. Zvláštní podmínky plnění je možno uplatnit pouze na některou část plnění, např. Pokud výše uvedený postup nepostačuje, zadavatel může na základě znalosti trhu zvážit rozdělení předmětu veřejné zakázky na části ve smyslu § 101 ZZVZ, a postupovat pak při výběru dodavatelů v každé části odděleně. To může navíc podpořit účast malých a středních podniků v zadávacím řízení.

Jiná možnost je popsat v zadávací dokumentaci parametry předmětu plnění prostřednictvím požadavků na výkon nebo funkci, popis účelu nebo potřeb, které mají být naplněny ve smyslu § 89 odst. 1 písm. a) ZZVZ. V některých případech je vhodnější zařadit ekologicky šetrná řešení do multikriteriálního hodnocení a tedy míru naplnění ponechat na rozmyslu a možnostech dodavatele a následně ji hodnotit.

Ekonomickou výhodnost nabídky lze v souladu s § 114 odst. 2 ZZVZ hodnotit mimo jiné na základě poměru nákladů životního cyklu a kvality nebo také podle nejnižších nákladů životního cyklu. Životním cyklem se rozumí všechny po sobě jdoucí nebo provázané fáze, zahrnující výzkum a vývoj, pokud mají být provedeny, výrobu, obchod a jeho podmínky, přepravu, užívání a údržbu, po celou dobu existence předmětu dodávky nebo stavby nebo poskytování služby, od získání surovin nebo vytvoření zdrojů po odstranění, likvidaci a ukončení služby nebo používání (§ 28 odst. 1 písm.

Náklady životního cyklu musí v souladu s § 117 ZZVZ zahrnovat nabídkovou cenu a mohou také zahrnovat ostatní pořizovací náklady, náklady související s užíváním předmětu plnění, náklady na údržbu, nebo náklady spojené s koncem životnosti (např. náklady na jeho recyklaci nebo likvidaci poté, co doslouží), přičemž se jedná o neuzavřený výčet. Dále mohou zahrnovat náklady způsobené dopady na životní prostředí (tzv. environmentální externality), které jsou spojeny s předmětem plnění kdykoli v průběhu jeho životního cyklu (mohou se vyskytovat i pouze v části životního cyklu).

Podmínkou je, že lze vyčíslit jejich peněžní hodnotu. ZZVZ tak dle své důvodové zprávy jednoznačně podporuje zadavatele v možnosti hodnotit předmět veřejné zakázky co nejkomplexněji z pohledu nákladů životního cyklu. Jde o reakci na dosavadní preferenci zadavatelů hodnotit pouze pořizovací cenu a nezahrnovat do hodnocení provozních náklady. Provozní náklady přitom v mnoha případech ve své výši převyšují pořizovací cenu; v některých případech dokonce nižší pořizovací náklady vedou ke zvýšeným nákladům, které bude muset zadavatel vynaložit v průběhu životního cyklu předmětu plnění, například na jeho údržbu.

Požadavky na metody pro stanovení nákladů životního cyklu jsou stanoveny v § 118 ZZVZ. V jeho 2. odstavci je pro případ nákladů životního cyklu způsobených dopady na životní prostředí stanovena povinnost zadavatele použít metodu, která je založena na objektivně ověřitelných a nediskriminačních kritériích, přístupná všem dodavatelům, a je založena na údajích, které mohou dodavatelé poskytnout bez vynaložení nepřiměřeného úsilí, tj. shromáždění a poskytnutí těchto údajů by nemělo být pro dodavatele nepřiměřeně komplikované.

Vláda může nařízením stanovit společné metody pro stanovení nákladů životního cyklu a rozsah jejich používání, což dosud učinila pro určité kategorie vozidel v nařízení vlády č. V případě výslovného připuštění nebo požadování variant v souladu s § 102 ZZVZ lze bodově zvýhodnit ekologicky šetrné varianty. Zadavatel je pak povinen v zadávací dokumentaci uvést minimální technické podmínky, které musí varianty splňovat.

Zadavatel také musí stanovit taková kritéria hodnocení, jejichž prostřednictvím je možné hodnotit jak nabídky s variantami, tak nabídky, které varianty neobsahují (viz § 102 odst. Zadavatel může ve smyslu § 39 odst. 5 ZZVZ posuzovat splnění podmínek účasti na základě údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení.

Zadavatel může ověřovat jejich věrohodnost a může si je i opatřovat sám. V souladu s § 79 odst. 1 a odst. 2 písm. h) ZZVZ zadavatel může k prokázání technické kvalifikace požadovat opatření v oblasti řízení z hlediska ochrany životního prostředí, která bude dodavatel schopen použít při plnění veřejné zakázky. Typickým opatřením podle tohoto ustanovení bude požadavek na zavedení systému environmentálního řízení a auditu Evropské unie (EMAS) či jiného systému environmentálního řízení v souladu s § 80 odst. 2 ZZVZ.

Využití těchto ustanovení přichází v úvahu pouze tehdy, pokud je prokázání technické kvalifikace nezbytné pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě (viz § 79 odst. 1 první věta ZZVZ). K požadavku na prokázání certifikace EMAS se vyjádřil ÚOHS ve svém rozhodnutí ÚOHS-S71/2011/VZ-9370/2011/540/MKr, ze dne 24. 10.

V zadávací dokumentaci je také možné, pokud má zadavatel požadavky na vlastnosti předmětu plnění z hlediska environmentálního, požadovat předložení určitého osvědčení (štítek) ve smyslu § 94 odst. 1 ZZVZ. Takovými štítky mohou být například ekoznačky, pokud splňují požadavky tohoto ustanovení. Zadavatel však musí přijmout jakýkoli jiný vhodný štítek osvědčující, že nábytek splňuje rovnocenné požadavky, případně, v souladu s § 94 odst. 3 ZZVZ, jiný rovnocenný důkaz.

Ekologicky šetrná řešení lze zohledňovat ve veřejných zakázkách s nejrůznějšími předměty plnění. Při nákupu nábytku můžete upřednostnit produkty, které neobsahují nebezpečné látky, barvy a mořidla. V dokumentaci si lze vymínit nábytek bez formaldehydu a těkavých organických látek (nebo alespoň s jejich velmi nízkým obsahem). Produkty označené jako ekologicky šetrné výrobky (EŠV) mohou obsahovat určitý objem zmíněných látek, především formaldehydu. Proto je lepší požadovat přímo výrobky s nulovým obsahem této škodlivé látky.

Zároveň můžete vybírat nábytek ze dřeva, které pochází z udržitelně spravovaných lesů (splňuje požadavky na certifikaci FSC nebo PEFC), případně částečně nebo úplně nahradit dřevotřísku výrobky z aglomerovaného dřeva. Lze například použít...

Zájem o ekologické bydlení

Téměř dvě třetiny developerských společností pozorují zájem svých klientů o „zelená“ či ekologická řešení ve sféře bydlení. Rostoucí poptávku po zelených alternativách bydlení vnímá 25 % oslovených developerů, a to pouze částečně. Průzkum na toto téma, provedený analytickou společností CEEC Research, nicméně ukázal i to, že výstavba ekologického bydlení se podle dotázaných prodraží v průměru o 14 %.

Téměř pětina oslovených ředitelů developerských společností vnímá zájem svých klientů o ekologická řešení v bydlení (19 %), přičemž dalších 42 % registruje jen částečný zájem. Naopak 39 % oslovených takové zkušenosti nemá. Dotázaní developeři přitom nevnímají, že by jejich klienti přikládali ekologickým řešením příliš vysokou důležitost.

Developeři nejčastěji volí kvalitní zateplení domu a izolace (97 %), dále protihluková okna (90 %) a externí stínění (62 %). Dále developerské společnosti ve svých projektech uplatňují řízené větrání rekuperací (59 %), zelené střechy a vertikální zeleň (34 %), shodně také využití tepla z odváděného vzduchu a úsporné spotřebiče (31 %).

Oslovení developeři nabízí ekologické prvky v průměru u 83 % svých projektů. Tato výstavba se podle jejich názoru prodraží v průměru o 14 %, což někdy odbyt stěžuje. Téměř devět z deseti oslovených developerů plánuje výstavbu „zelených“ projektů i do budoucna (89 %) přičemž podle jejich očekávání budou tyto projekty tvořit v průměru 72 % ze všech jejich projektů.

Aktuální otázkou problematiky ekologie v rezidenčním developmentu je rovněž podpora ze strany státu a současně jeho tlak na takovou výstavbu. První faktor developerské společnosti ohodnotily 3 body z 10 možných, co se tlaku na realizaci zeleného bydlení týká, ten je podle managementu developerských firem patrnější (7 bodů).

Přehled prvků ekologického bydlení

tags: #prvky #ekologickeho #sektoru

Oblíbené příspěvky:

• Povinnosti měst v odpadovém hospodářství
• Ministerstvo životního prostředí a kvalita ovzduší
• Co dělat při neúspěšné emisi
• Průvodce výběrem krytů odpadu
• Role uměleckých institucí v boji proti klimatickým změnám