Ptáci, kteří se nebojí lidí

Některé druhy ptáků se vlivem různých faktorů přestávají bát lidí a dokonce se s nimi aktivně stýkají. Tento jev může mít různé příčiny a důsledky, od dvoření se člověku jako sexuálnímu partnerovi až po ohrožení ze strany predátorů.

Tetřev hlušec: Dvoření nebo útok?

Po sociálních sítích koluje video, v němž vzácný pták tetřev hlušec napadl běžkařku na Šumavě. Někdo však říká, že se jí dvořil. Podle ornitologa Zdeňka Vermouzka je to možné, pokud to byl pták z umělého chovu, který je na lidi zvyklý. „U tetřevů se toto chování čas od času objevuje.

Otázkou je, jestli jsou to divocí ptáci, nebo ptáci z umělého odchovu, kteří jsou zvyklí na lidi. Zda se ale jednalo o útok, nebo o námluvy, nedokázal odhadnout. „Že by se jí dvořil, by bylo možné, pouze pokud by to byl pták, kterého odchovali lidé a jenž si vtiskl podobu člověka jako svého sexuálního partnera. Tím pádem by se skutečně mohl člověku dvořit a snažit se s ním navázat nějaký takový kontakt,“ připustil ornitolog z České společnosti ornitologické.

Podle Vermouzka je ale možné, že byli na vyznačené běžkařské trase a náhodně tetřeva potkali. I přesto, že se jedná o velmi vzácný druh. „Pokud je to pták, který se nebojí lidí a je na ně nějakým způsobem zvyklý, potom se může pohybovat v blízkosti navštěvovaných veřejných tras,“ podotkl ornitolog. Ten upozornil, že byl tetřev spatřen tam, kde v létě i v zimě chodí davy lidí. „Přímo na turistické trase. Pták se také běžně objevuje v těžbě, lidí se zas tak moc nebojí.

Vermouzek ale upozorňuje, že záleží na konkrétním jedinci, jak je na tom zdravotně a jakou má kondici. „Předpokládám, že kdyby pták na takové chování neměl odpovídající kondici, nedělal by to. Neznám ale okolnosti. Nevíme, co to je za ptáka,“ uvedl.

Čtěte také: Ostrovní ptactvo v ohrožení

Tetřevové jsou v Česku striktně chránění, patří do nejvyšší kategorie kriticky ohrožených zvířat. Jsou také velmi vzácní, vyskytují se výhradně na Šumavě a pokoušejí se o reintrodukci v Beskydech. „Normálně je to naprosto plaché zvíře, které se nenechá vidět, je někde ukryté a rušení lidmi mu velice vadí hlavně v zimním období, kdy spotřebuje velice skromné množství potravy, kterou má v horském prostředí k dispozici. Přesto se občas může stát to, co vidíme na videu, že se některý pták člověka nebojí.

Pěvci v blízkosti člověka

Pěvci žijí nejen v lese a jinde v přírodě, ale mnohé druhy se nebojí lidské přítomnosti a vyskytují se i v městském prostředí. Proto je lze s dětmi snadno pozorovat i v okolí školy.

Sýkora koňadra

Sýkora koňadra je jedním z nejznámějších zástupců pěvců. Ve výuce: Děti si ji často pletou se sýkorou modřinkou. Zkuste do výuky zařadit porovnání různých obrázků, aby se děti naučily všímat si detailů.

Kos

Jeden z mála zástupců pěvců, který znají i menší děti. Víte, že kos byl původně plachým lesním ptákem, ale postupem času si zvykl na člověka natolik, že začal žít v jeho blízkosti?

Vrabec domácí

Vrabec domácí je drobný, ale velmi rozšířený pěvec, který žije v těsné blízkosti lidí: ve městech, na vesnicích i u zemědělských usedlostí. Vrabci jsou společenští ptáci, často hnízdí ve skupinách a vyhledávají místa s dostatkem potravy.

Čtěte také: Ptáci luk: Význam pro českou přírodu

Skřivan polní

Skřivan polní je běžný druh ptáka, který se vyskytuje v otevřených krajinách, jako jsou pole a louky. Tento pták je známý svým nádherným zpěvem. Je hnědý se skvrnitým bříškem, často jej dříve uslyšíte, než u vidíte.

Špaček obecný

Špaček obecný je malý až středně velký pták. Má černé, kovově lesklé peří s mnoha drobnými bílými tečkami. Je znám svou schopností napodobovat zvuky. Je v tom velmi šikovný, dokáže napodobit různé jiné druhy ptáků, ale také třeba zvonění mobilního telefonu. Je velmi hlasitý.

Ptáci Nového Zélandu

Nový Zéland nabízí, díky své poloze a daleké vzdálenosti od okolních států, velmi unikátní prostředí pro rozvoj a život endemických druhů živočichů i rostlin, které nenajdete nikde jinde na světě. Ptactvo má na Novém Zélandu opravdu významnou pozici zejména proto, že z 245 druhů je více jak 70% endemických.

Kiwi

Mezi hlavní ikony ptáků patří samozřejmě ikona Nového Zélandu, nelétavý pták kiwi. Živého ho v přírodě ale jen tak nepotkáte. Je to velmi plaché noční zvíře, a k jeho zahlédnutí tak budete potřebovat velmi dobré oči, spoustu trpělivosti a trochu toho štěstí.

Weka

Pokud vám přes den přes silnici přeběhne hnědý pták s menším zobákem, zachovejte klid, není to kiwi, jen na první pohled podobný, ovšem zdaleka ne tak vzácný pták jménem weka. Další nelétavý ptačí druh typický pouze pro Nový Zéland. Je to pták velmi chytrý a rovněž hodně zvědavý, takže není výjimkou, že vám přijde na průzkum domu či stanu.

Čtěte také: Správné kompostování: Vyvarujte se chyb!

Kea

Další nebojácným drzounem je jediný horský papoušek světa - Kea. Ten si libuje ve vyšší nadmořské výšce. Potkat ho proto můžete zejména na Jižním ostrově okolo nejvyšší hory Mt. Cook či v jiných výše položených místech Nového Zélandu. Má husté zelené s pestrobarevným zbarvením po roztažení křídel. I on si velmi oblíbil lidskou společnost a to zejména kvůli potravě.

Kakapo

Koho bohužel s velkou pravděpodobností nepotkáte, je extrémně vzácný nelétavý papoušek kakapo. Přes půl metru velký pták lehce připomínající sovu, dožívající se až 100 let. Dělá si hnízda pod zemí či kořeny stromů, ze kterých opatrně vylézá jen v noci. A má k tomu dobrý důvod. Jeho populace byla vyhubena až na posledních 50 kusů.

Tučňáci

Nový Zéland je také domovinou 3 druhů tučňáků (Yellow eyed pinguin, Little Blue pinguin, Fiordland-crested penguins) z nichž nejběžnějším je pravděpodobně tučňák modrý. Zahlédnout je můžete nejčastěji při soumraku, kdy vyráží za potravou. Jsou ale velice plaší, a proto narazíte-li na ně nebo jejich hnízdo, určitě je nerušte, protože se může stát, že ze strachu vejce opustí a už se k nim nikdy nevrátí.

Tui

Hojně rozšířený novozélandský endemit tui, je černě zbarvený pták s výraznou bílou chocholkou na náprsence, který vás zaujme zejména svým neuvěřitelným hlasovým fondem, kdy během několika chvil změní svůj zpěv tolikrát, že nebudete věřit, že je možné, aby toto vyplodil jediný druh.

Predátoři a ochrana přírody

Během kolonizace ostrovů docházelo lidskou vinou k transportu škůdců a zvířat, která zde nemají přirozeného predátora. Kvůli nemožnosti obrany se tito predátoři neustále šíří rychlostí blesku, čímž redukce endemických druhů stále rychleji narůstá. Mezi nejčastější predátory patří krysy, malí dravci požírající vajíčka a mláďata ptáků (např. hranostajové, fretky, ježci, hlodavci, lasičky a dokonce i psi a kočky) a possum.

Z důvodu ochrany přírody je Nový Zéland velmi přísný i při v letištních kontrolách, při kterých se soustřeďuje na eliminaci všeho, co by pro jejich specifickou přírodu mohlo být nebezpečné. Zakázáno je proto dovážet jakékoliv čerstvé potraviny, ovoce, zeleninu, mléčné výrobky, semena či ořechy, a dokonce i hlínu, a to i v podobě znečištění vašich bot či sportovního vybavení.

Neobvyklý odchov mláděte jeřába

Zlín - Nasadit na ruku loutku připomínající hlavu jeřába a do práce - tak teď vypadá pracovní náplň chovatelů zlínské zoo Lešná, kteří pečují o mládě jeřába laločnatého. Mládě nesmí člověka zahlédnout, jinak by se na něj zafixovalo jako na příslušníka svého druhu. S jeřáby už by pak nikdy nebylo schopné žít.

Bílý plášť, červená kukla a maňásek s dlouhým zobákem - tak teď vypadá pracovní oblečení ošetřovatelů dvoutýdenního jeřába laločnatého. Rodiče mládě odmítli, a tak je museli zastoupit ošetřovatelé. Protože je tento druh specifický tím, že uměle odchovaná mláďata se fixují na lidi a už nejsou schopná žít mezi jeřáby, museli ošetřovatelé do přestrojení.

Hodně záleželo na detailech. „Pták se soustředí hlavně na oko, to tedy musí vypadat jako oko skutečného ptáka. Na loutce zobák a oko směřují k potenciálnímu zdroji potravy, to je také důležité,“ vysvětlil inspektor chovu ptáků Václav Štraub.

Mláďata jeřába laločnatého si jako příslušníka svého druhu fixují toho, kdo se o ně stará. Pokud je tedy odvrhnou rodiče a péče o ně se ujme člověk, musí se přestrojit do kostýmu jeřába. Jinak riskuje, že mládě si na lidi zvykne, nebojí se jich, a dokonce vyžaduje jejich přítomnost."V době své pohlavní dospělosti by nekontaktoval pěkné pohledné jeřábice, ale snažil by se dotírat na člověka," popsal další možné úskalí inspektor chovu ptáků Václav Štraub. Pro takového ptáka se soužití s ostatními a případný chov stanou zapovězenými.

Zobákem připevněným na maňáskovi krmí chovatelé mládě čtyřikrát denně. Malý ptáček si pochutnává na směsi tvarohu, vařeného vejce, mrkve a rýže a na speciálních ptačích granulích. Mládě roste jako z vody, vyhráno ale podle svých slov chovatelé ještě nemají. Stále ještě hrozí, že by malý jeřáb mohl přilnout ke člověku.

Malý jeřáb laločnatý se ve zlínské zoo vylíhl 1. února chovnému páru, který nikdy předtím mláďata neměl. Když zoologové vrátili mládě z odchovného boxu zpět do hnízda k rodičům, otec se po něm během několika minut dvakrát ohnal. Bylo jasné, že otce bude od mláděte oddělit.

Samice svého potomka přijala dobře. Zlom nastal ve chvíli, kdy je chovatelé kvůli zimě přesunuli z venkovní voliéry do vyhřívaných prostor. Matka se o něj najednou přestala starat, zahřívat ho. Mládě tak silně prochladlo. Ředitel zoo ho večer našel nehybně ležící na dně boxu. Pohotově ho schoval pod košili, aby ho zahřál na teplotu lidského těla, a tak se mládě probudilo zpátky k životu. Od té doby se o něj v odchovném boxu starají jen ošetřovatelé.

Podle odborníků se častěji podaří odchovat mláďata tygrů nebo goril, kterých je v zajetí chováno více než jeřábů. Goril se jen v Evropě ročně narodí deset, zatímco jeřábi se vylíhnou maximálně dva.

Přikrmování ptactva v zimě

Stovky kachen divokých, labutí, racků či lysek přežívají zimní měsíce jen díky tomu, že je lidé přikrmují. Labutě velké, kachny „březnačky“ a lysky černé patří k takzvaným polosofistikovaným druhům, což znamená, že se lidí příliš nebojí, a nechávají se od nich dokonce krmit.

„Nejvhodnější potravou jsou pro ně menší kousky nakrájeného nebo rozlámaného vysušeného bílého pečiva a chleba. V žádném případě na nich nesmí být plíseň, ptáci by se mohli přiotrávit a uhynout.

Morčáky velké a poláky chocholačky mohou lidé vidět mezi jezem ve Starém Městě a mostem v Kostelanech nad Moravou. „Pokud někde uvidíte další vzácné a ojedinělé vodní ptáky, dejte prosím vědět ornitologům. Možná se stanete objeviteli další rarity.

Tabulka: Příklady ptáků, kteří se nebojí lidí

tags: #pták #který #se #nejvíce #nebojí #lidí

Oblíbené příspěvky:

• Zaznamenávání zážitků v přírodě
• Česká republika: Znečištění z dopravy
• KT emise
• Stanoviště pro jedlovec kanadský
• Přehled filosofie živé přírody