Ohrožení motýlů v rašeliništích: případ Rašeliniště Kapličky

Evropsky významná lokalita (EVL) Rašeliniště Kapličky byla na seznam evropsky významných lokalit zařazena nařízením vlády 132/2005 Sb. Vyhlášena byla za účelem ochrany evropsky významných přírodních stanovišť vrchoviště a rašelinný les a populace evropsky významného druhu brouka jménem střevlík Ménetriesův (Carabus menetriesi pacholei).

Rašeliniště Kapličky je jedno z nejníže položených šumavských vrchovišť s rašelinnou klečí, značně izolované od podobných lokalit. Území nese název podle bývalé obce Kapličky zaniklé v důsledku vysídlení pohraničí. Leží v oblasti pramenných zdrojnic Lipového potoka, v ploché pramenné sníženině s četnými prameništi a rašeliništi. Poblíž severozápadního okraje EVL se nachází nevelký oligotrofní rybník jménem U Prokopané hráze.

Flora Rašeliniště Kapličky

Vegetační pokryv území je dnes tvořen komplexem rašelinných a vlhkých lesů, otevřených vrchovišť, přechodových rašelinišť, vlhkých pcháčových luk, porostů vysokých ostřic, méně i kosenými loukami a smilkovými trávníky. Stromové patro rašelinného lesa tvoří nejčastěji borovice a bříza. Stromový vzrůst má borovice lesní (Pinus sylvestris), vystoupané kmeny nebo keřový vzrůst je typický pro borovici kleč (Pinus mugo). Odborné spory se vedou o zastoupení borovice blatky (Pinus rotundata), velmi vzácné borovice typické pro rašeliniště, která je středoevropským endemitem.

V podrostu rašelinných lesů jsou hojné mechorosty, v nichž se uplatňují keříčkovité brusnice. Roste zde všeobecně známá brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), opadavý keřík s černými chutnými plody, brusnice brusinka (Vaccinium vitis-idaea), stále zelená rostlina s červenými plody, rovněž využívaná v kulinářství, a vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum), vyšší keřík s modrými plody, které však po rozmáčknutí nebarví. Plody vlochyně jsou mírně jedovaté a mají halucinogenní účinky. Běžným prvkem podrostu je nízký vřes obecný (Calluna vulgaris) stálezelený keřík s jehlicovitými listy a v létě s drobnými fialovými květy. Hojný je rovněž černýš luční (Melampyrum pratense), poloparazitická jednoletá rostlina se slabým kořenovým systémem a žlutobílými květy.

Vrchovištní rašeliniště jsou srážkovou vodou zásobená horská rašeliniště. Vyznačují se charakteristickým nad úroveň okolního povrchu vyklenutým tvarem s vrcholovou plošinou. Na tvorbě rašelinného ložiska se podílejí především rašeliníky, které jsou dominantní složkou vegetace. Komplex vrchovištní vegetace je ve zdejším území typicky vyvinut. Na porost rašeliníků otevřených vrchovišť jsou vázány nízké keříčky, z nichž největší zastoupení má na otevřených rašelinných plochách vlochyně bahenní (Vaccinium uliginosum).

Čtěte také: Šumavská příroda

V území jsou dále zastoupena přechodová rašeliniště typická vyšším zastoupením řady druhů ostřic. Hojná je zde přeslička poříční (Equisetum fluviatile), nápadná v jarním období nevětvenými lodyhami, dále mochna bahenní (Potentilla palustris), dříve zábělník bahenní, s temně červenohnědými květy, nebo violka bahenní (Viola palustris), nevonná violka s bledě fialovým květem. Podél potůčků je místy nápadný pryskyřník omějolistý (Ranunculus aconitifolius) s bílými květy. V krátkostébelných trávnících vzácně roste hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hvězdnicovitá rostlina s kopinatým listem a světle žlutými úbory, nebo o něco vyšší prha arnika (Arnica montana), s okrouhlými listy v přízemní růžici a žlutooranžovým úborem. Arnika je stará léčivá rostlina, místy dříve hojně sbíraná, ale dnes zákonem chráněná. V podrostu smíšených a jehličnatých lesů a na lesních okrajích roste chráněná dřípatka horská (Soldanella montana), drobná rostlinka s okrouhlými listy a fialovými květy tvaru zvonku s dřípeným okrajem, nebo plazivá výtrusná rostlina plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum).

Fauna a ohrožené druhy

Předmět evropské ochrany střevlík Ménetriesův (Carabus ménetriesi pacholei) je dravý brouk s měděně lesklými krovkami, který osidluje výhradně původní rašeliniště a na ně navazující rašelinné a vlhké louky. Žije, rozmnožuje se i přezimuje přímo ve vrstvách živého rašeliníku a díky své náročnosti na čistotu prostředí slouží jako významný bioindikátor. Naší legislativou je řazen mezi kriticky ohrožené druhy, tedy do nejpřísněji chráněné kategorie.

Fauna zdejších bezobratlých obsahuje i další pěkné a vzácné druhy. Z chráněných brouků zde žije střevlík polní (Carabus arcensis), s krovkami spíše do hněda na rozdíl od střevlíka Menetriesova, nebo zlatohlávek skvrnitý (Oxythyrea funesta), zavalitý černý brouk s dekorativním bílým tečkováním.

Krásnými exempláři jsou motýli. Nad otevřenými plochami rašelinišť poletuje silně ohrožený žluťásek borůvkový (Colias palaeno), svým vývojem vázaný výhradně na vlochyni bahenní, kterou se živí jeho housenky. Ojediněle můžete na zdejších loukách spatřit i nádherného ohroženého otakárka fenyklového (Papilio machaon) s výraznými ostruhami na zadních křídlech. Dalším zajímavým druhem motýla je hnědásek rozrazilový (Melitaea diamina), typický obyvatel pramenišť a rašelinných luk.

Při průzkumu zde bylo zaznamenáno devět druhů ohrožených čmeláků a pačmeláků. Významným taxonem je například silně ohrožený pačmelák cizopasný (Bombus rupestris = Psythirus rufipes). Samice pačmeláků pronikají do hnízd čmeláků, kde zlikvidují původní královnu a převezmou celou kolonii.

Čtěte také: O vztazích v rašeliništích

Žluťásek borůvkový (Colias palaeno) - ohrožený motýl rašelinišť

Žluťásek borůvkový (Colias palaeno) je silně ohrožený druh motýla, který je vázán na otevřené plochy rašelinišť. Jeho housenky se živí výhradně vlochyní bahenní. Tento motýl čelí mnoha hrozbám, které ohrožují jeho přežití.

Rozšíření

• Areál: Holarktický. Sever Velké Británie, ostrůvkovitě na severu západní Evropy, střední Evropa (na jih po Rumunsko), severní a severovýchodní Evropa, přes Sibiř po Dálný východ; Severní Amerika. Vymřel v Maďarsku a Chorvatsku.
• Rozšíření v ČR: Recentně již pouze na Třeboňsku, Šumavě a Novohradských horách. V minulosti lokálně rozšířený v chladných oblastech státu. Do konce 90. let 20. století vzácně v západních (Soos) a severních Čechách (Šluknovský výběžek, okolí České Lípy), na dářských rašeliništích na Českomoravské vrchovině a na Jihlavsku se udržel do konce 20. století - na těchto lokalitách však nebyl recentně potvrzen. Mnohem dříve vymřel na Karlovarsku, v Krušných, Jizerských a Orlických horách, ve středních a východních Čechách, na Českomoravské vrchoviny a jinde. Na Moravě vymřel v roce 1998 (Brtnice u Jihlavy, O. Jakeš leg. et coll.). Do 70. let 20. století se udržel v Hrubém Jeseníku a na Drahanské vrchovině. Na ostatních moravských lokalitách vymřel už počátkem 20. století.
• Biotopová vazba: Rašeliniště, slatiniště a rašelinné louky. V současnosti v ČR přežívají pouze populace na okrajích větších rašelinných komplexů a na zrašelinělých loukách a mokřadech u starších rybníků. V minulosti také na slatiništích (např. Olomoucko).

Biologie a ekologie

• Živná rostlina housenek: V ČR suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum). Udává se i suchopýr širolistý (Eriophorum latifolium).
• Vývoj: Jednogenerační (červen - počátek srpna). Vajíčka jsou kladena jednotlivě na suché listy při bázi trsů suchopýrů na vyvýšených a osluněných rašeliništních bultech. Housenka aktivuje zhruba do září, přezimuje ve 3. instaru. Přestože se jedná o ”mokřadní” druh, larvy nesnesou delší zaplavení v předjaří a velmi rychle se utopí. Kukla zavěšena v trsu živné rostliny.
• Chování: Uzavřené populace, jedinci se nevzdalují daleko od biotopů, ale vylétají z vlastních rašelinišť za potravou na květnatá místa v bezprostředním okolí. Dospělci jsou poměrně krátkověcí a heliofilní. Výrazná protandrie (první samci ca týden před samicemi), samci patrolují, přičemž jsou rovnoměrně rozmístěni na biotopu. Nespářené samice obyčejně sedí ve vegetaci, letí-li poblíž samec, vyletí mu naproti, oba motýli usednou a následuje krátká předehra a kopulace.

Ohrožení a ochrana

• Ohrožení: Kriticky ohrožený. Ohrožen jednak odvodňováním rašelinišť, jednak zalesňováním, eventuálně zarůstáním mokřadů, mokřadních luk a ně navazujících společenstev (tzv. laggů). Podrobná studie ve Velké Británii (Dennis a Eales 1997) dokázala, že druh decimují odvodnění, silné požáry stanovišť, intenzivní pastva, zalesňování (včetně sukcesních změn).
• Ochrana: Pro údržbu stanovišť se doporučuje občasný extenzivní výpas, zakládání maloplošných řízených požárů, a (na odvodněných lokalitách) ucpání melioračních drenáží. Poslední bod je komplikován skutečností, že larvy nesnášejí zaplavení. Občas praktikovaný postup při revitalizaci rašelinišť, který spočívá v jejich dočasném totálním zaplavení, je proto nepřijatelný. Uvedené poznatky lze aplikovat i na naše poměry. V dlouhodobějším rozměru se osvědčila metoda kompletního narušení bultů s ostřicemi na třetině plochy stanoviště. Protože většina lokalit se nachází v chráněných územích, je povinností jejich správ tento významný druh monitorovat a zajišťovat vhodný management populací.

Obnova rašelinišť a ochrana motýlů

V chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy pokračuje obnova evropsky významné lokality Dářská rašeliniště, která zahrnuje národní přírodní rezervace Radostínské rašeliniště a Dářko. „Bez aktivní péče by rašeliniště postupně ztrácela své klíčové funkce. V posledních letech ale rašeliniště ohrožovaly odvodnění a klimatické změny. Při lesním hospodaření se snažíme maximálně využívat přírodní procesy, například přirozenou obnovu lesa. Na zarostlých plochách byla stržená vrchní vrstva půdy. Byly vybudované nové tůně a obnovené mokřadní plochy. Práce probíhají také na prosvětlení porostů a částečně se zahrnují či přehrazují odvodňovací kanály.“

Motýly jsou asi nejoblíbenější a nejatraktivnější skupinou hmyzu. Za poslední půlstoletí byl bohužel zaznamenán významný úbytek jejich počtů i druhů jak v České republice, tak ve střední a západní Evropě. Konkrétní čísla jsou více než výmluvná - před sto lety u nás žilo 161 druhů, z nichž do dnešních dnů 18 úplně vymizelo a dalších 16 vymírá. Celkem je ohroženo víc než 50 % našich denních motýlů. Vymírání motýlů jako indikátorů kvalitní přírody ukazuje na úbytek dalších druhů živočichů - nejen hmyzu, ale i obratlovců.

Motýly nelze chránit jako jednotlivce. Vždy jsou vázáni na nějaký typ stanoviště, a co víc, mají složité nároky na různorodost prostředí. Některá místa jim slouží jako potravní zdroje nektaru, jinde se živí housenky, v jiných částech motýli odpočívají a nocují, jinde se rozmnožují. Bohatě kvetoucí louka plná krásných květin a motýlů je nejen přírodovědci vnímána jako jeden ze symbolů krásy a harmonie.

Způsoby ochrany motýlů

Nejvíce druhů denních motýlů žije pochopitelně právě na loukách, a protože kvalita luk je podmíněna způsobem hospodařením člověka, je jasné, že způsob péče o ně je pro výskyt nebo přežití motýlů zásadní. Pro křehký motýlí život je rozdíl mezi loukou sečenou po částech kosou, s ponechanými pásy a ještě někdy spásané malým stádem koz nebo ovcí a mezi stohektarovou loukou, již během jednoho dne zemědělec pokosí strojově, naprosto zásadní. V prvním případě objevíte na louce pestrou škálu mnoha druhů, v případě druhém zahlédnete pravděpodobně jen pár bělásků, kteří přilétli z okolního řepkového pole. Vajíčka, housenky a kukly jsou pohřbené, a dospělí motýli musí někam odletět.

Čtěte také: O obnově Vlkaněvského rašeliniště

Mnoho druhů je vázáno na vlhké podmáčené louky, kde sehrály negativní úlohu meliorace nebo intenzivní pastva dobytkem. Jiné motýlí druhy se specializují na suché stepní trávníky, které je třeba mozaikovitě sekat nebo pást, protože jinak zarostou travami, keři, stromy a nakonec lesem. Také je důležité narušovat půdní horizont, aby mohly vysemenit a růst jejich živné a nektaronosné rostliny a aby na ně mohly samice motýlů naklást vajíčka. Dalším současným problémem je hnojení luk, dosévání často nepůvodních travních směsí a kumulace nesklizené biomasy.

Velmi častý argument zemědělců je, že hnojit je nutné, aby bylo dosaženo větších výnosů sena. To se však často nevyužije. Před sedmdesáti lety byl takový nedostatek sena, že lidé pro něj neváhali jet i velmi daleko od statku a všude se jemně kosilo pro vlastní užitek. Dnes je sena nadbytek a málokdo má o něj zájem. Hlavní problém byl a asi pořád je v systému dotací. Většina zemědělců totiž neseče, aby získala krmivo a stelivo pro hospodářská zvířata. Často jde jen o sklizeň peněz, seče se pro dotace! Podle pravidel je nutné v předepsaném termínu posekat a kontroluje se posečená plocha. A tak je většina českých luk najednou bezezbytku posečena. Na mnoha místech pak zůstanou ležet nevyužité balíky, které vnáší množství živin zpět do půdy.

Důležitým biotopem části středoevropských motýlů byly odedávna nížinné lesy. I ty ovšem zaznamenaly za poslední století velkou změnu. Jednak dříve mívaly přirozenou druhovou skladbu a současně byly řídké, věkově strukturované. Šlo o lesy plné slunce, rostlin, keřů a života. Dnes je většina nahrazena monokulturou smrku - v podstatě jde o plantáže dřeva bez druhové rozmanitosti. Málokde dnes najdete pařeziny nebo střední les s několika výstavky vzrostlých dubů (tedy stromy ponechanými pro obnovu plochy po předchozí těžbě). V řídkých listnatých lesích nížin a středních poloh, kde bylo dostatek světla, paloučků s potravním zdrojem a mladých stromků, žily druhy, které jsou dnes na pokraji vyhynutí, nebo už úplně vymřely. Dnešní lesy slouží především k produkci vysokokmenného dřeva. Podle lesního zákona je v lese zakázána pastva, rychlé výmladkové pařeziny se prakticky nepěstují, do dvou let se musí zalesnit holiny, zakmenění nesmí být nižší než je předepsáno, a tak dále.

V pohraničních horách a v některých pánvích se nacházejí rašeliniště s unikátní faunou seversko-alpských motýlů, jako je např. žluťásek borůvkový, modrásek stříbroskvrnný, perleťovec severní, perleťovec mokřadní nebo okáč stříbrooký. Tyto lokality jsou zdánlivě dobře chráněny. Rašelinné louky a pastviny byly ovšem nejprve zmeliorovány a odvodněny, nebo zúrodněny, vytěženy a zalesněny. Rašelinné louky ale potřebují kosit nebo lehce pást a hlavně vyřezávat před náletem stromů a přeměnou v zapojený les. Tak se stalo, že v 80. letech vymřel na Třeboňsku žluťásek borůvkový, protože z blat zmizely louky, kde by mohl sát nektar.

Přes množství negativních zkušeností z české krajiny stále existují místa, kde se motýlům ještě daří. Mezi nejatraktivnější z nich stále ještě patří Bílé Karpaty, Český kras, Lounská část Českého středohoří, Podyjí nebo Valašsko. Sedmdesát druhů denních motýlů žije na Vyšenských kopcích v CHKO Blanský les, mimořádně bohaté jsou vojenské prostory Boletice nebo Hradiště.

Největším nepřítelem motýlů a potažmo i množství dalších živočichů je zestejnění krajiny, intenzivní sečení, izolovanost lokalit, zarůstání a zalesňování biotopů. Zrno krajiny se po šedesáti letech změnilo z jemné mozaiky louček, políček, lesíků, úhorů a mezí v ostře ohraničené velké plochy polí, lesů, luk a urbanizovaných betonových ploch. Ekologicko-zemědělské dotace by měly být spíše cíleny k udržení druhů, než k provedení velkoseče v daném termínu.

Může pomoci i každý jednotlivec, někdy stačí málo. Například nechat v městském parku tu a tam nepokosený kus trávníku, kolem nově budovaných hypermarketů a průmyslových zón sázet kvetoucí keře. Na zahrádce je možné ponechat neposečený pás louky. Bez legislativních a krajinných změn vymírání některých druhů už nezabráníme. Ovšem pořád je šance něco dělat.

Biologický cyklus motýlů začíná tím, že samička naklade vajíčka. Z těch se poté vylíhnou housenky. Když housenka po několika vývojových stádiích doroste, zakuklí se a z kukly se nakonec vylíhne motýl.

Podle mapování motýlů v České republice za poslední století vyhynulo osmnáct původních druhů, tedy jedenáct procent denních motýlů, přičemž jen dva druhy přibyly. Dneska můžeme říct, že třetina motýlů je přímo ohrožena a polovina má dramatický úbytek. Všechno je to způsobeno intenzifikací krajiny a je úplně jedno, jestli se jedná o zemědělskou činnost nebo lesnickou. Prostě dneska máme krajinu uniformní, monolitickou, a ač se tady potřebné rostliny vyskytují, nemáme pestrost, která byla historicky dána. Kvůli tomu, že jsme ztratili pestrost v krajině, přicházíme o celé skupiny hmyzu.

V současné době existují už i státní záchranné programy, ale podpořit populaci motýlů může podle entomologa každý, třeba jen na vlastní malé zahrádce. Stačí se snažit o to, aby všechno nebylo intenzivní a uniformní.

Bílé Karpaty: Příklad úspěšné ochrany

Bílé Karpaty, pohoří na moravsko-slovenské hranici, jsou proslulé především svými květnatými loukami. Historie rozsáhlých lučních komplexů zřejmě sahá až k prvním zemědělcům a patří k druhově nejbohatším rostlinným společenstvům na světě. Vyskytuje se zde řada vzácných druhů rostlin, výjimečný je např. bohatý výskyt orchidejí - louky a okolní světlé lesy jsou domovem dvou třetin druhů orchidejí v ČR.

Ve druhé polovině minulého století byla část luk hnojena a některé části dokonce rozorány. Svažitější pozemky se přestaly kosit a začaly zarůstat náletovými dřevinami. Díky projektu LIFE+ proběhlo odstranění křovin a obnova luk a pastvin na více než 100 hektarech. Pestrá mozaika přírodních poměrů umožňuje na loukách společný výskyt lučních, lesních, stepních i vlhkomilných druhů. Řada z nich má v Bílých Karpatech těžiště svého výskytu v ČR (např. po meruňkách vonící kosatec trávolistý, violka bílá), některé rostou jen zde. Mezi ně patří např. exoticky vyhlížející orchidej tořič čmelákovitý, všivec statný, který má nejbližší lokality na Ukrajině a v Rumunsku, nebo rozrazil latnatý.

Neméně početný je seznam vzácných druhů hmyzu - kobylka zavalitá, saranče vrzavá, ale hlavně vzácné druhy denních motýlů. Na krátkostébelných pastvinách na severu žije modrásek černoskvrnný, početné populace zde stále mají na loukách a stráních další modrásci - modrásek hořcový, bahenní a očkovaný.

tags: #raseliniste #motyli #ohrozeni

Oblíbené příspěvky:

• Petr A. Bílek a populární kultura
• Výroba kompostéru
• Ekologická stopa šamponů a kondicionérů
• Nové povinnosti v recyklaci demolic
• Dopady povrchové těžby