Recyklace Elektroodpadu v České Republice

V České republice má třídění odpadu dlouhou tradici. Mnozí si možná vzpomenou ještě na školní nebo pionýrské brigády, zaměřené na sběr papíru či hliníku. V sedmdesátých letech pak pozvolna přibyly kontejnery na sklo, v devadesátých pak na plast a PET láhve. Nejnověji se objevily i specializované nádoby na elektroodpad, bioodpad, kovy či textil.

Utěšeně roste i celkový objem vytříděného odpadu. Zatímco v roce 2000 podle statistik Eko-komu průměrný Čech vytřídil 12,4 kilogramu odpadu a odpad třídilo pouze 38 % obyvatel, letos to je již 42,3 kilogramu na osobu a třídí již 72 %.

Je sice dobrá zpráva, že se čím dál více odpadu vytřídí a dále využije, neměli bychom však usínat na vavřínech. Samotná recyklace je až posledním prvkem ekologické zásady 4R, tedy reuse (rovnou nevyhazuj, ale používej opakovaně), repair (radši oprav), reduce (redukuj, snižuj množství) a recycle (recykluj).

Běžně jsme si zvykli na to, že selektujeme odpad papírový, skleněný, plastový, ale i textilní. Že kovy patří do sběrných surovin a ještě za ně utržíme, ale co elektroodpad? Elektroodpad v každém případě určitě nepatří do směsného odpadu. A například zářivky (ať už tradiční a nebo úsporné) patří dokonce do odpadu nebezpečného, jelikož obsahují rtuť.

Správné zacházení s elektroodpadem je nezbytnou součástí třídění odpadu. Co tedy se žárovkami, zářivky nebo třeba moderními LED zdroji světla, ale i svítidly a jiným elektroodpadem? Do běžného komunálního odpadu můžeme vhodit tradiční žárovky s wolframovým vláknem, žárovky reflektorové a halogenové, ostatní už však ne.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Úspornější zdroje světla než tradiční žárovky udrží v našich peněženkách mnoho peněz, ale když dosvítí, máme problém. Nepatří do běžného koše, ani do tříděného skla. Důvodem je právě rtuť, kterou zářivky (trubicové i kompaktní úsporné) v malém množství obsahují. A rtuť velice škodí i v malém množství, neměla by se proto dostat na skládku, ale ani do spalovny.

Tento nebezpečný odpad je třeba odvézt do sběrného dvora, stejně jako elektrické spotřebiče a elektroniku. Třídění odpadů tedy začíná již u obcí, které se snaží motivovat občany a podnikatelské subjekty. Netříděný odpad totiž obce musí předat specializované firmě, která si nechá za jeho likvidaci dobře zaplatit.

V opačném případě ale obce ušetří. A právě zpětný odběr vysloužilých elektrozařízení a jejich následná recyklace se vyplatí rovnou dvakrát. Umožní opět využít cenné materiály a zároveň šetří přírodní zdroje. Ale ne ve všech případech.

Odpad ze speciálních kontejnerů tedy končí v továrnách, ve kterých jej dovedou zpracovat. Elektroodpad může být zajímavým zdrojem druhotných surovin, načež má pozitivní ekonomickou hodnotu. Tedy pokud výnos z prodeje vyseparovaných surovin pokryje, nebo dokonce převýší náklady na sběr, svoz a ekologické zpracování elektroodpadu.

A to platí pro malé i velké domácí spotřebiče, mobilní telefony, počítače, ale i další zařízení z oblasti IT a telekomunikací. Tento odpad totiž navíc obsahuje i drahé kovy (např. zlato, stříbro a platinu).

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

O systém takzvaného zpětného odběru elektrozařízení se starají takzvané kolektivní systémy. Vlastně jde o soukromé firmy, které si mohou založit výrobci a dovozci elektrických nebo elektronických zařízení (např. právě osvětlovacích zařízení). Tyto firmy pak za výrobce plní jejich povinnosti týkající se zpětného odběru a recyklace elektrozařízení.

Proto například malé boxy na zářivky a úsporné žárovky najdete často již i v obchodech. Nemusíte tedy vyloženě až do sběrného dvora.

Ovšem právě zářivky a jiné světelné zdroje patří mezi elektrozařízení s takzvaně negativní ekonomickou hodnotou. Žádné zajímavé materiály neobsahují a náklady na jejich sběr a recyklaci jsou poměrně vysoké. Většina kolektivních systémů o ně proto bohužel nejeví zájem.

Na druhou stranu však poznáme právě podle míry sběru zářivek skutečně odpovědný a kvalitní kolektivní systém. Poznáte to i v případě, že byste se pokusili takový odpad odvézt do sběru. Nejenže nedostanete nic, ale naopak po vás bude vyžadován poplatek. Ale právě dobrý kolektivní systém zajistí svoz a recyklaci tohoto odpadu zdarma.

A my jsme zároveň udělali maximum pro životní prostředí. Každým dnem přichází nová elektronika, co se ale děje s tou starou. Jaký ji čeká osud? Recyklace! Každý rok spatří světlo světa tisíce nových telefonů, televizí a dalších elektronických vychytávek, které si kupujeme.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Nic však nepracuje věčně, nebo už nedostačuje našim potřebám. Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu že každý z nás má doma jeden šuplík, ve kterém skladuje staré telefony, kabely, nabíječky a další věci. S největší pravděpodobností už je nikdo z nás nevyužije, ale skladujeme je pro jistotu.

Recyklace elektroniky je poměrně mladé odvětví. Vzniklo jako reakce na výrazné zlevňování spotřební elektroniky v posledních desetiletích. To vede k tomu, že elektroodpadu nepřetržitě přibývá. Zároveň je nižší cena elektroniky vykoupena menší kvalitou, což přispívá k ještě větší produkci odpadu.

V České Republice se začalo s třízením elektronického odpadu teprve v roce 2007, do té doby se elektrospotřebiče vyhazovaly do popelnice. Pro demonstraci obrovského nárůstu můžeme zmínit statistiku, která říká, že v roce 2016 bylo v ČR zaznamenáno 4x více elektroodpadu než v roce 2006. Absolutní číslo bylo stanoveno na 90 tisíc tun, to je téměř 9 kilogramů elektroodpadu na jednoho člověka za rok.

A co vůbec ta recyklace je? Jedná se o proces nakládání s odpadem, který zajišťuje jeho opětovné využití. U elektroodpadu nejde však o znovuvyužití základních desek a dalších součástek, nýbrž o to dostat z nich cenné materiály jako jsou cenné kovy. Jeden chytrý telefon obsahuje cenné kovy v hodnotě zhruba 20 korun.

Recyklací jednoho milionu mobilních telefonů je možné získat až 16 tun mědi, 350 kg stříbra, 34 kg zlata a 1,5 kg paladia. Nejen že je získání těchto surovin finančně výhodné, ale sníží se tím nepatrně i nutnost těžby. Například vytěžení zlata a mědi z elektroodpadu je až 13x levnější než těžba z přírodních zdrojů.

Jistě vás mohlo napadnout, proč byste se měli zatěžovat tím, že budete muset hledat sběrná místa a obětovat tomu svůj čas. Bylo by přeci jednodušší vyhodit starý telefon do koše, ale pokusím se vám ukázat hlavní výhody recyklování. Pokud byste vyhazovali na skládku elektronické spotřebiče, tak po nic nezbydou pouze dráty a plast, což je samozřejmě problém sám o sobě.

Elektronika, která se dostane na skládku může dokonce poškodit životní prostředí. Většina elektroniky obsahuje olovo nebo chrom. Tyto materiály mohou poškodit ledviny, nervovou soustavu či kontaminovat krev. Recyklací tak ochráníme životní prostředí před nebezpečnými látkami a ulehčíme těžebnímu průmyslu.

Rozhodně se vyplatí obětovat pár volných chvilek tomu najít sběrné místo. Než se ale vrhnete na vyklízení starých skříní, tak je důležité si objasnit, co má smysl třídit a co ne. Pravidlem, kterým se budeme řídit je fakt, že je lepší používat zařízení déle, než ho recyklovat.

Pokud máte funkční mobilní telefon či spleť starých kabelů, bude lepší je nabídnout někomu, kdo je třeba ještě využije. Dost možná se vám ještě podaří získat nějakou korunu zpět.

Mobilní telefony jsou z pohledu využitelnosti zdrojů velice neekologické. Průměrná doba používání telefonu se pohybuje kolem dvou let. K tomu velmi přispívá softwareová degradace. To ve zkratce znamená, že se krátí životnost produktu, aniž by to uživatel mohl ovlivnit. Pokud máte mobilní telefon, který již nebude možné dál využít, můžete jej odnést do tzv. červeného kontejneru.

Jejich počet čítá přes tisíc a jsou v každém menším městě. Telefon do nich můžete hodit i s baterií, ta se vyjme až při zpracování. Mimo mobilní telefony můžete do těchto červených kontejnerů vhazovat veškerou drobnou elektroniku např. hobby nářadí, routery nebo videokamery.

Každému už se to alespoň jednou přihodilo. Při používání telefonu při nabíjení se zkrátka stane, že se konektor kabelu vychodí a přestane nabíjet. Takový kabel vypadá, že už ničemu neposlouží, ale opak je pravdou. Kabely obsahují měď, která se dá znovu využít. To samé platí i pro nabíječky, ve kterých jsou měděné cívky měnící napětí.

Kabely a nabíječky můžete společně s telefony házet do sběrných kontejnerů, nebo je ve velkém množství dovézt do sběrného dvoru.

Recyklace elektro vyžaduje jistou odbornost a místní průmysl. Oklika přes Bangladéš něco stojí.

Oddělené sběrné systémy v obcích v České republice prokázaly, že účinné třídění odpadů je dosažitelný cíl, ale stále mají velký potenciál pro další rozvoj. Obce se snaží zlepšovat své výsledky v třídění, a to i díky legislativním požadavkům, které stanovují zvýšení úrovně třídění komunálních odpadů na 70 % do roku 2035.

Česká republika se může pochlubit jednou z nejhustších sběrných sítí na odpady v Evropě. Statistiky třídění odpadu ukazují, že průměrná docházková vzdálenost k barevným kontejnerům na tříděný odpad je nyní méně než 90 metrů. Tento snadný přístup přispívá k tomu, že Češi patří mezi světovou špičku v třídění obalových odpadů.

S novým rokem přicházejí v České republice zásadní změny v oblasti nakládání s odpady. Od začátku příštího roku zřídí každá z 6 253 obcí místa pro odevzdávání textilního odpadu, čímž podpoří širší úsilí o třídění textilního odpadu.

Třídění odpadu je jednou z nejdůležitějších aktivit, kterou můžeme přispět k ochraně životního prostředí. Přestože se zdá být jednoduché, existuje mnoho chyb, které lidé běžně dělají. Podle statistik třídí odpad neuvěřitelných 75 % Čechů, ale i přesto se často dopouštíme omylů.

V dnešní digitální době, kdy se technologie neustále vyvíjí, je důležité zaměřit se na správné nakládání s elektronickým odpadem. Recyklace elektronického odpadu, často označovaného jako e-odpad, zahrnuje vše od starých mobilních telefonů a počítačů po zastaralé televizory a domácí spotřebiče.

Cesta k masové recyklaci odpadu nebyla v Česku snadná. Přestože se první kontejnery na tříděný odpad v ulicích objevily už v roce 1997, ještě o pět let později se za rok vytřídily jen dva kilogramy odpadů na osobu. Dnes je situace zcela jiná. Barevné kontejnery se zabydlely i v těch nejmenších obcích, třídí téměř každý. Ne vždy ale správně.

Česká republika patří v recyklaci odpadu mezi světové velmoci. Odpadky třídí v českých luzích a hájích 72 % domácností (v roce 2022 to bylo již 75%), průměrná rodina pošle k recyklaci asi 330 kg odpadu ročně. K odpadovým nádobám to má většina z nás od domovních dveří asi sto metrů.

Třídění odpadků z administrativy a výroby se ze zákona o odpadech věnují také podnikatelské subjekty. Podle platné legislativy (zákon č. 185/2001 Sb.) jsou původci živnostenského odpadu povinni jeho produkci předcházet. Pokud něco takového není možné, musí odpad správně vytřídit a zajistit jeho likvidaci.

Trojici barevných kontejnerů najdete ve všech českých městech. V průmyslu a spotřebitelském životě se běžně používá okolo 40 forem papíru. Do modrých odpadových nádob patří ale jen některé z nich.

Recyklací kvalita papírového vlákna rychle klesá. Znovu jej lze použít nejvýše 7krát; poté následuje uložení papíroviny na skládku, popř. její spálení.

Český spotřebitel ročně vytvoří asi 30 kilogramů plastového odpadu. Jeho výroba v posledních letech prudce stoupá. Podle výzkumu společnosti Plastics Europe vzrostla produkce plastu z 1,5 milionu tun v roce 1950 na dvacetinásobek v roce 2015. Globálně se přitom zrecykluje jen třetina vyprodukovaného množství. Tato čísla platí i v Česku - na osobu vytřídíme asi 12 kg plastů ročně.

Skleněný odpad je z hlediska opětovného použití zdaleka nejefektivnější surovinou. Na rozdíl od papíru a plastu téměř nepodléhá degradaci a je tak možné jej recyklovat prakticky donekonečna. Významně se tím šetří přírodní zdroje: recyklace 100 kilogramů skla ušetří asi 130 kg surovin potřebných pro jeho výrobu. Při třídění důsledně oddělujte barevné sklo od čirého. Kromě lahví a zavařovacích sklenic můžete do zelených kontejnerů vhazovat i skleněné tabule.

Pro elektroodpad i nápojové kartony existují speciální recyklační kontejnery. Pro sběr a třídění tetrapaků se využívají černé odpadové nádoby s oranžovým víkem. K vidění bývají např. u provozovatelů restauračních a občerstvovacích zařízení. V posledních letech se ale rozšiřují i do sídlištní zástavby větších měst. Před vyhozením nezapomeňte kartony vymýt. V opačném případě se vinou hnilobného procesu začne v okolí popelnic šířit nevábný zápach.

Nefunkční elektrospotřebiče spadají do kategorie nebezpečného odpadu. Obsahují vysoké množství těžkých kovů (kadmium, olovo, chrom), polyfenolů, rakovinotvorného azbestu a dalších látek. Vysloužilých elektronických zařízení se zbavíte na sběrných dvorech; některé spotřebiče - zejména mobilní telefony a počítače - vykupují obchodníci s elektronikou. Využít můžete i červené kontejnery s nápisem „elektrozařízení“.

Podnikatelům se otevírá cesta odprodeje starších zařízení za účelem repasování. Další možností je domluvení bezplatného odvozu elektroniky svozovou společností - náklady jdou na vrub recyklačních poplatků, které se platí při koupi zařízení.

Pro sběr baterií slouží speciální boxy. Najdete je ve školách, obchodních centrech a kulturních zařízeních. Monočlánky, autobaterie i kondenzátory z elektroniky - baterie zahrnují široké spektrum produktů s obsahem kyseliny a louhu. Je to mj. Likvidaci baterií zajišťují svozové společnosti. Pro menší množství kondenzátorů bývají vyhrazené nádoby na veřejných místech (typicky v nákupních centrech nebo školách); živnostníci a podnikatelé si odvoz musí zajistit sami. Baterie mohou případně odnést k likvidaci sami do sběrného dvora.

Lidé v Česku odevzdali vloni k recyklaci 16 672 tun vysloužilého elektrozařízení. Ve sběru elektra se Češi od roku 2017 opět zlepšili, vytřídili o téměř 1 400 tun více, což odpovídá asi 9% nárůstu. Údaje vyplývají z výsledků kolektivního systému provozovaného společností REMA Systém, který v tuzemsku zajišťuje zpětný odběr a recyklaci elektrozařízení.

V rámci 10 skupin elektrozařízení se ze 44 % jednalo o velké domácí spotřebiče, jako jsou pračky, myčky, sporáky nebo varné desky. Více než 36% podíl na sběru elektru pak měla zařízení informačních technologií, jako jsou například telefony, počítačové myši, tablety, klávesnice či kalkulačky. Množstevně nejméně se nashromáždilo světelných zdrojů, které jsou díky své jednotkové hmotnosti jedním z nejlehčích elektrozařízení.

Z konkrétních typů elektra poslal kolektivní systém k recyklaci nejvíce tiskáren a kopírovacích strojů.

I přesto se však Češi v recyklaci elektra neustále zdokonalují. Oproti roku 2017 se vloni podařilo zrecyklovat o 9 % vysloužilých elektrozařízení více a v rámci meziročního srovnání v letech 2016 a 2017 se jedná o 5% nárůst.

Kolektivní systém, provozovaný společností REMA Systém, překročil v roce 2018 jako první kolektivní systém v České republice celkové cíle stanovené Evropskou unií, které jsou vytyčeny na rok 2020, pro ČR až pro rok 2021 (míra sběru ve výši minimálně 65 %). V roce 2018 pro Českou republiku platila povinnost 50 % úspěšnosti ve sběru vysloužilých elektrozařízení vůči těm nově uvedeným na trh.

Kolektivní systém REMA přitom dosáhl úspěšnosti více než 67% míry sběru a potvrdil tím svoji pozici úspěšného kolektivního systému. V roce předchozím, kdy republikový cíl činil 45 %, byla tato hodnota ve výši 61 %.

tags: #recyklace #elektroodpadu #wikipedia

Oblíbené příspěvky:

• Nížiny Švýcarska
• Co je ekologická valence?
• Jak na ucpaný odpad
• Přehled košů na odpad
• Ekologické besedy ve školách