Termické zpracování představuje v zemích Evropské unie významnou metodu k využívání a zneškodňování odpadů.
Pokud je kvalitně navrženo vlastní technologické zařízení, správně veden spalovací proces a zařízení je vybaveno moderní odlučovací technikou, jedná se o prověřenou a ekologicky bezpečnou technologii.
Předností termického zpracování je podstatná redukce odpadů, koncentrace zdravotně škodlivých anorganických komponent, zejména těžkých kovů do solidifikovaných a nevyluhovatelných hmot, využití organických součástí k získání energie.
Navzdory těmto skutečnostem však ve veřejnosti stále panuje určitá nedůvěra ke spalovnám.
Právě proto je výstavba spaloven podmíněna hodnocením vlivu na životní prostředí a na zdraví podle zákona č. 244/92 Sb.
Čtěte také: Odpadní voda jako hnojivo
Množství odpadů, zejména komunálních, neustále vzrůstá a značně se mění i jeho složení.
Potřebná výhřevnost odpadu se pohybuje v hodnotách 8500-10 000 MJ/t.
V posledních letech však v Německu dosahuje tepelných hodnot o 30-40 % vyšších, a to i přes vysoké procento recyklace, které obvykle obsah nejvýhřevnějších složek snižuje.
Ve spalovnách o kapacitě vyšší než 100 000 tun/rok může být vyprodukováno 400-500 kWh energické energie, 1,5 MWh tepla na tunu odpadu (při tepelné hodnotě 8500 MJ/t).
Postavení problematiky termického zpracování odpadů s využitím tepelné energie je obsaženo v zákoně č. 125/1997 Sb., o odpadech.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Tímto zákonem byly ve prospěch spalování vytvořeny některé postupné kroky k omezení přímého ukládání odpadů na skládky.
Bohužel poměr mezi využívanými a zneškodňovanými odpady není v současné době v České republice příznivý.
Dlouhodobým cílem státní politiky životního prostředí v oblasti nakládání s odpady v souladu se strategií Evropské unie je omezit co nejvíce vliv odpadů na životní prostředí prevencí (snižování produkce odpadů, zejména nebezpečných).
Připravovaný nový zákon o odpadech by měl být již plně v souladu s touto strategií.
Prioritní by mělo být využívání odpadů jako surovin, tj. materiálová recyklace a energetické využití při termickém zpracování.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Přímé ukládání odpadů na skládky by mělo být v postupných krocích omezeno především ve vazbě na obsah organických látek v odpadu, v souladu s novou směrnicí Evropské unie o skládkování odpadu č. 31 z roku 1999.
Celková produkce odpadů v České republice v roce 1998 dosahovala více než 44 mil. tun, z toho nebezpečných téměř 4 mil. tun a komunálních 4,5 mil. tun.
Celkově bylo na našem území vyprodukováno v roce 1998 více než 11 mil. tun spalitelných odpadů, z toho nebezpečných více než 850 tisíc tun (tj.
Přitom kapacita současně provozovaných spaloven odpadů včetně komunálních je pouze okolo 776 tisíc tun odpadů za rok.
Množství spalovaného odpadu v ČR je hluboko pod množstvím odpadu spalovaného v zemích Evropské unie.
V současné době jsou v platnosti dvě směrnice Evropské unie, které regulují povolování, výstavbu, přístrojové vybavení, provoz a podávání zpráv o provozu existujících i nově budovaných spaloven: směrnice číslo 89/429/EEC, o snižování znečištění ovzduší stávajícími spalovnami komunálních odpadů a směrnice č. 89/369/EEC, o prevenci znečištění ovzduší z nových spaloven odpadů.
Obě jsou dceřinými směrnicemi rámcové směrnice č.
Za nové jsou považovány ty spalovny, jimž bylo povolení k provozu uděleno po 1. prosinci 1990.
V závislosti na nominální kapacitě spalovny jsou stanoveny úrovně emisních limitů.
Směrnice dále obsahují požadavky na monitorování provozu, inspekci a podávání zpráv, které musí provozovatelé spaloven pravidelně předkládat.
Česká legislativa upravující oblast spalování komunálních odpadů (zákon č. 309/91 Sb., o ochraně ovzduší a vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb.) poměrně dobře usměrňuje tento způsob zpracovávání odpadů.
V případě oxidů dusíku dokonce definuje emisní limit, což směrnice Evropské unie nečiní.
Ke konci roku 1998 bylo na území ČR v provozu 45 spaloven průmyslového a 22 spaloven nemocničního odpadu, které splňují platné emisní limity České republiky.
Jedná se většinou o zařízení s poměrně malou kapacitou.
Celková projektovaná roční kapacita těchto spaloven se pohybuje okolo 130 000 tun, skutečná provozní kapacita je však v závislosti na typu použité technologie a jejího zvládnutí provozovatelem většinou mnohem nižší a ani ta není často např.
Spalovny nebezpečných průmyslových odpadů jsou ve světě realizovány ve dvou variantách.
První typ reprezentují zařízení, která jsou budována a provozována velkými producenty těchto odpadů, např. v podnicích těžké chemie jako součást jejich infrastruktury.
Druhým typem jsou regionální střediska, která zajišťují tyto služby pro region, určitou průmyslovou oblast či celý stát.
Jedná se vždy o spalovny velkých kapacit (minimální ekonomická kapacita je v tomto případě kolem 40 000 t zpracovávaných odpadů ročně).
S ohledem na tyto zkušenosti bylo v minulosti v České republice uvažováno o výstavbě 3-4 podobných středisek.
Pro spalování nebezpečných odpadů je v Evropské unii v platnosti směrnice č. 94/67/EC, kterou lze pokládat za dceřinou směrnici rámcové směrnice k odpadům.
Členské státy mají za povinnost stanovit podmínky provozu spaloven nebezpečného odpadu a emisní limity pro tato zařízení a vymáhat jejich dodržování mj. prostřednictvím udělování povolení k provozu.
Jakékoliv překročení emisních limitů musí být neprodleně oznámeno příslušnému úřadu a může vést k omezení provozu či až k uzavření spalovny.
Legislativa ČR, týkající se spalování nebezpečných odpadů, znatelně zaostává za právní úpravou platnou v Evropské unii.
Zatímco vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb. stanovuje pouze základní podmínky spalování nebezpečných odpadů a vyhlašuje emisní limity, směrnice č. 94/67/EC vymezuje podmínky pro provoz celé spalovny - od přijímání odpadů, přes stanovení podmínek pro nakládání s nimi, podmínek nakládání s odpadními vodami až po nakládání s odpady vznikající vlastním provozem spalovny.
Lze obecně konstatovat, že emisní limity, dané směrnicí č.
Česká republika nemá stanoveny limity pro PCDD/PCDF - 0,1 ng TEQ/Nm3, z kovů pak pro cín.
Na druhé straně obsahuje vyhláška MŽP ČR č. 117/1997 Sb. emisní limit pro oxidy dusíku, který chybí ve směrnici EU č.
Dosažení emisních limitů pro prach a limitních koncentrací PCDD/PCDF u stávajících spaloven nebezpečných odpadů v ČR je technicky realizovatelné, finančně však značně nákladné.
Po transpozici přísnějších požadavků dle směrnice Evropské unie lze očekávat, že podstatná část stávajících spaloven nebezpečných odpadů (odhadem jedna třetina až jedna polovina) bude uzavřena.
Předpokládá se, že asi deset spaloven nebezpečných odpadů, představujících kapacitu přibližně 60 000 t/rok, bude rekonstruováno.
Přesnější ocenění investičních nákladů nutných pro modernizaci těchto spaloven k dosažení požadavků směrnice by měl v rámci implementační strategie pro oblast ochrany ovzduší přinést projekt Phare CZ 9811-02 01 "Implementation/Investment Strategies for EC Air Directives".
V současné době již pokročila příprava nové směrnice Evropské unie ke spalování odpadu s označením Common Position No 7/2000 - OJL 28. 1. 2000 COM (1999) 330 final.
Tato směrnice by měla během 5-6 let nahradit dříve citované směrnice ke spalování odpadů.
Cílem této směrnice je především sjednotit podmínky pro spalování odpadů, které nejsou považovány za nebezpečné i v zařízeních vyrábějících energii nebo výrobky, tj.
Tato směrnice tedy zpřísňuje především podmínky pro tzv.
tags: #recyklace #odpadní #vody #Lucembursko #procesy