Recyklace plastů v Evropě: Index a stav v České republice

Česko se stále potýká s problémy v oblasti životního prostředí, což se odráží v jeho 22. příčce v rámci unijní sedmadvacítky podle Indexu prosperity a finančního zdraví.

Stále totiž produkuje velké množství emisí skleníkových plynů i odpadu, který se navíc nedaří recyklovat.

Česku se sice podařilo mírně zvýšit podíl recyklovaného odpadu, čím dál víc ale zaostáváme v omezování emisí.

Česku se naopak dlouhodobě daří v porovnání s ostatními eurounijními státy investovat poměrně vysoký díl HDP do ochrany přírody, a to konkrétně 3 %. Tato hodnota přitom zhruba platí i pro dva předchozí roky a v současnosti odpovídá 3. nejvyšší hodnotě v EU.

Dále si Česko dlouhodobě produkuje relativně málo emisí z dopravy, které máme 5. nejnižší v EU. Další oblastí, v níž ČR ostatní členské státy překonává, je spotřeba vody. Na jednoho obyvatele u nás ročně připadá 127 556 m3 vody, což z nás dělá zemi s 5. nejnižší spotřebou vody.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Recyklace komunálního odpadu v Česku

V Česku se povede recyklovat jen 38,3 % komunálního odpadu, česká vláda přitom schválila v roce 2019 plán, dle kterého bychom měli třídit do konce současné dekády 60 % z něj.

„Podíl 38,3 % zrecyklovaného komunálního odpadu není dostatečný. Důležité je se podívat, co se děje s tím zbylým komunálním odpadem - téměř polovina komunálních odpadů (necelé 3 miliony tun ročně) stále končí na skládkách a jen něco okolo 12 % energeticky využíváme. Výsledek je to špatný hned z několika důvodů.

Budeme tak těžko plnit stanovené cíle do roku 2030 recyklovat 60 % a do roku 2035 minimálně 65 % komunálních odpadů. Česku se tedy naplnění plánu rychle vzdaluje, přičemž podíl na tom má i výnosnost podnikání ve skládkování.

„Aby bylo možné splnit zmíněné cíle, musíme zlepšit třídění - především bioodpadů, plastů a papíru a vystavět dodatečnou kapacitu recyklačních linek. Nic z toho se neděje v míře, která je potřebná, a pomalu ale jistě se blížíme k tomu, že naše cíle - opět - nesplníme. Hlavní překážkou lepšího stavu odpadového hospodářství je silná rezistence ke změnám v odpadovém sektoru, který chce zachovat současný stav, jak dlouho to jen půjde.

Především skládkování odpadu je pro odpadové firmy velmi výnosné a jakékoliv odklonění odpadů ze skládek znamená ztrátu tržeb.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Pokud porovnáme státy EU na základě dostupných dat, která uvádí Eurostat, zjistíme, že český podíl recyklovaného komunálního odpadu je 12. nejvyšší v EU.

Nízký podíl recyklovaného materiálu postihuje i celkově využité materiály, z nichž se povede znovu do oběhu vrátit 12 %. To odpovídá 9. největšímu podílu v EU. Je ale potřeba dodat, že i tak se jedná z dlouhodobého hlediska o zlepšení a Česko v tomto směru ušlo velký kus cesty (ačkoli celková recyklace stále není dostatečná).

Ještě v roce 2010 se u nás totiž znovu využilo jen 5 % materiálů. Pokud jde o recyklaci, výrazně jsme si polepšili i v otázce obalových materiálů. V roce 2003 jich bylo recyklováno 51 %, přičemž do roku 2022 tento podíl stoupl na 72 %. Dlužno dodat, že toto zlepšení se netýká všech materiálů rovnoměrně.

Recyklace plastových obalů v EU

Evropská unie loni vyprodukovala 79,7 milionu tun obalového odpadu. Když se toto číslo přepočítá na obyvatele, vychází to na 177,8 kilogramu obalů na osobu - tedy skoro pětadvacet velkých nákupních tašek plných odpadu ročně.

V porovnání s ročním údajem za 2022 je to sice o 8,7 kilogramu méně, ale od roku 2013 jsme se posunuli opačným směrem: tehdy připadal na každého obyvatele unie o víc než dvacet kilogramů méně.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Největší část obalového odpadu tvoří tradičně papír a lepenka, které představují více než 40 % celkového objemu. Následuje plast s necelou pětinou (19,8 %), sklo s 18,8 %, dřevo s 15,8 % a kovy s necelými 5 %.

Plast je ale v centru pozornosti z jednoho důvodu: na každého obyvatele EU připadá průměrně 35,3 kilogramu plastového obalového odpadu, z čehož se daří recyklovat jen 14,8 kilogramu. Za posledních deset let vzrostlo množství plastového obalového odpadu o 6,4 kilogramu na hlavu, zatímco recyklace se zvedla o 3,8 kilogramu.

Z pohledu procentní míry to znamená, že recyklace plastových obalů se v EU pohybovala v roce 2023 na úrovni 42,1 %, což je mírné zlepšení oproti 38,2 % v roce 2013.

Rozdíly mezi státy jsou ovšem dramatické. Na špici žebříčku stojí Belgie (59,5 %), Lotyšsko (59,2 %) a Slovensko (54,1 %), zatímco na opačném konci spektra se nachází Maďarsko (23 %), Francie (25,7 %) a Rakousko (26,9 %).

A jak si vede Česká republika? V roce 2023 jsme podle Eurostatu vyprodukovali zhruba 1,6 milionu tun obalového odpadu, což odpovídá 154 kilogramům na obyvatele - tedy o něco méně než činí unijní průměr.

Češi tradičně patří mezi premianty v třídění, nicméně samotná recyklace zůstává v řadě kategorií spíše průměrná.

Obalový průmysl v Evropě tvoří stovky tisíc pracovních míst a přes 3 % celkového HDP, ale zároveň i jednu z největších výzev oběhového hospodářství. Každý kilogram obalu, který neprojde recyklačním cyklem, představuje nejen ztracený materiál, ale i promarněnou energii a emise, které se daly ušetřit.

Z dlouhodobého pohledu se dá konstatovat, že Evropa recykluje víc, ale příliš pomalu.

V této souvislosti je potřeba zmínit nové evropské nařízení o obalech a obalových odpadech PPWR (Packaging and Packaging Waste Regulation), které bylo schváleno v roce 2024, které má změnit celý přístup k návrhu, používání i recyklaci obalů.

Na rozdíl od dosavadní směrnice bude PPWR přímo závazné a přinese konkrétní cíle: do roku 2030 musí být všechny obaly na trhu EU technicky recyklovatelné, přičemž reálně recyklovat se má minimálně 65 % všech obalů, z toho 50 % plastových.

Výrobci budou muset plnit povinné kvóty na podíl recyklátu v nových plastových obalech - například u PET lahví až 30 %.

A možná ještě zajímavější než samotná čísla je časový posun, s jakým se k nim veřejnost a rozhodovací sféra dostává. Tato data Eurostatu popisují stav za rok 2023 - tedy realitu starou už více než rok. V době, kdy umělá inteligence dokáže analyzovat chování trhu či pohyb dopravních toků téměř v reálném čase, působí tento rytmus jako anachronismus.

Pokud chceme řídit systém odpadového hospodářství efektivně a na základě relevantních informací, je třeba celý proces změnit.

Srovnání s ostatními zeměmi

Global Waste Index z roku 2022 vytvořený společností Sensoneo ukazuje, že mezi jednotlivými státy stále existují velké rozdíly v množství vyprodukovaného odpadu i způsobu jeho likvidace. Global Waste Index analyzuje efektivitu odpadového hospodářství ve 38 zemích světa a jeho výsledkem je žebříček největších znečišťovatelů na světě.

V naší zemi oproti poslední analýze objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok vzrostl z 344 kg na 499 kg.

Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejhoršími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019 se v Turecku ještě vůbec nerecyklovalo.

Žádná jiná země se v odpadu „netopí“ tolik jako Spojené státy americké. Průměrný občan USA v současnosti vyprodukuje 811 kg odpadu ročně (o dva kilogramy odpadu více než v roce 2019) - přibližně polovina z toho končí na skládce.

Chile recykluje pouze dvě kila odpadu na obyvatele. Žádná jiná země nerecykluje méně.

Odpadové hospodářství na Islandu si od posledního indexu pohoršilo nejvíce. Podle údajů se produkce odpadu na Islandu od roku 2019 zvýšila o 7 % a recykluje se o 68 % méně odpadu.

Z environmentálního hlediska je energetické využívání odpadu vhodnější než skládkování. Jen 17 z 38 zemí z žebříčku však zneškodňuje více odpadu tímto způsobem než skládkováním.

Mnohé země se rádi chlubí progresivním odpadovým hospodářstvím a vysokou mírou recyklace. Švédsko, Jižní Korea a Německo jsou mezi nimi a Německo je často oslavováno jako globální recyklační šampion.

Vysoká míra recyklace plastového odpadu však může být zavádějící. Toto číslo představuje objem vytříděného odpadu, který přichází do recyklačních center. I ti nejpřednější recyklační hráči, mezi nimiž je i Německo, nedokážou recyklovat materiálovým zhodnocením více než 47 procent plastového odpadu.

Největší problém způsobují směsi recyklovatelných materiálů, jako například nádoba na jogurt s kartonovým pouzdrem a hliníkovým víkem. Velmi obtížně se recyklují drobné a tenké materiály i některé obaly z potravin. Jejich opětovné zpracování vyžaduje sofistikované technologie - ty však často nejsou dostupné, nebo se nacházejí ve vzdálenosti, která je pro logistiku neekonomická. Tyto náklady se následně přetavují do vyšších cen druhotných materiálů, což z nich činí málo atraktivní komoditu na trhu.

Česko je s 296 kilogramy komunálního odpadu na obyvatele za rok jedním z nejšetrnějších států EU. Rovněž s 90,8procentní mírou recyklace papíru a druhým místem v jeho třídění patří ke špičce.

Recyklaci obalového papíru, plastů a skla vyšší než 60 procent dosahují ještě čtyři členské státy, a to Belgie, Lucembursko, Německo a Rakousko.

Podle množství skládkovaného komunálního odpadu na obyvatele patří ČR mezi lepší průměr. „Osm států EU skládkuje méně odpadů než Češi, protože ve velké míře spalují,“ řekl Pavel Drahovzal z kanceláře SMO.

Cesta k zásadnímu omezení skládek tak podle něj vede přes modernější energetické využití odpadů jako zdroje elektřiny a tepla.

Jižní Korea je na tom nejlépe díky propracovanému recyklačnímu systému. Česká republika skončila na dvanáctém místě. Nejhůře naopak dopadlo Turecko kvůli velkému množství nelegálních skládek. Odpad se zde navíc nerecykluje, ani nespaluje.

Nejvíce recyklují Island (kde je ročně recyklováno až 366 kilogramů odpadu na obyvatele), Německo a USA. Největším producentem odpadů v přepočtu na obyvatele je USA - 809 Kg ročně. Z tohoto množství se 280 kg recykluje, 103 kg se spálí a 425 kg končí na skládkách. Nejméně odpadu naopak vyprodukuje Polsko (315 kg/ obyvatele ročně).

Česká republika se umístila v TOP 15 hlavně kvůli průměrnému ročnímu objemu odpadu vyprodukovanému v přepočtu na obyvatele vytvořeným v jejich zemích.

Česko si oproti poslední analýze pohoršilo o 12 příček - ,,dopomohl" tomu hlavně objem průměrně vyprodukovaného odpadu na obyvatele za rok, který narostl z 344 kg na 499 kg. Turecko se v žebříčku opět umístilo jako země s nejnegativnějšími environmentálními dopady nakládání s odpady. V době vydaní prvního žebříčku, v roce 2019, se ještě v Turecku vůbec nerecyklovalo. Dnes se podle oficiálních údajů recykluje 47 kg na obyvatele.

Recyklace plastů v České republice

Aktuálně se v Česku zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného se skládkuje.

Díky rozšiřování sběrné sítě barevných nádob i dlouhodobé výuce našich nejmenších podle aktuálních dat třídí odpad 73 % obyvatel ČR a 77 % všech použitých obalů je předáno k recyklaci nebo energetickému využití.

Na výše uvedených faktech se shodnou obce, výrobci, třídiči i recyklátoři. Dokonce i zavilí kritici systému dokážou ocenit, že je systém funkční a přináší požadované výsledky.

Dosažená míra recyklace papírových obalů činí 88 %, obalů z plastů 43 %, ze skla 81 % a obalů ze železa 81 %. Podle posledních údajů evropského statistického úřadu Eurostat je ČR podle celkové míry dosahované recyklace všech obalů na 6. příčce hned za Německem.

Za námi se tedy v pomyslném žebříčku nachází poměrně dost evropských zemí, o kterých bychom to na první pohled neřekli.

tags: #recyklace #plastu #v #evropě #index

Oblíbené příspěvky:

• Pomoc dětem ohroženým násilím
• Památky sklářství v roce 1984
• Inspirace pro akvárium
• Průvodce Tříděním Odpadu
• Meteorologické stanice Jihomoravský kraj