Recyklace plastů v Evropě: Statistiky, výzvy a řešení

Publikace „Mapping of Plastics Recycling Processes and Technologies“, kterou vydala organizace Plastics Recyclers Europe, představuje dosud nejucelenější a nejdetailnější mapování současného stavu recyklace plastového odpadu na evropském kontinentu. Rozsah problému i příležitosti je patrný už ze základních čísel.

V roce 2022 bylo v zemích EU27+3 vyrobeno a přeměněno do finálních výrobků přibližně 54 milionů tun plastových materiálů, což odpovídá zhruba 121 kilogramům plastů na jednoho obyvatele ročně. Největší podíl připadl na obaly, které tvořily zhruba 42 procent celkového objemu, následovalo stavebnictví s 20 procenty, spotřební zboží s 24 procenty, automobilový průmysl s 9 procenty a elektroprůmysl s přibližně 5 procenty.

Plastové výrobky na jedno použití jsou v nemilosti, protože po nich zůstává zbytečný odpad, který mimo jiné škodí v mořích. Stále více zemí tak vymýšlí způsoby, jak se jich zbavit. S nejrozsáhlejší strategií zatím přišla EU, jednorázové plasty chce ale vymýtit třeba i Indie.

Základní kroky recyklace plastů

Každý recyklační proces přitom začíná tříděním, které je zcela zásadním faktorem ovlivňujícím kvalitu i ekonomiku celého systému, protože již v této fázi se rozhoduje o tom, zda materiál zůstane ve vysoké kvalitativní smyčce, nebo nevratně degraduje. Díky této kombinaci technologií se dnes daří dosahovat čistoty tříděných frakcí přesahující 95 procent, což je hranice, která zásadně rozhoduje o tom, zda bude výsledný recyklát použitelný pro náročné aplikace, nebo skončí jen jako nízkohodnotný materiál.

Na tento vstupní krok navazuje mechanická recyklace, která zůstává páteří evropského systému zpracování plastového odpadu a v současnosti představuje více než tři čtvrtiny veškeré skutečně realizované recyklace plastů. Procesy mletí, mytí, sušení a následné extruze umožňují přeměnit odpadní plasty na vločky nebo granule, které lze znovu využít při výrobě nových výrobků. Mechanická recyklace se nejlépe uplatňuje u relativně čistých a chemicky stabilních polymerů, jako jsou PET, HDPE, PP nebo PS.

Čtěte také: Stav recyklace plastů v Evropě

Průměrná kapacita mechanických recyklačních linek se pohybuje kolem 10 tisíc tun ročně, přičemž menší provozy často zpracovávají jen stovky tun, což má přímý dopad na jejich ekonomickou efektivitu a schopnost investovat do modernizace.

Pokročilé technologie recyklace

Právě zde vstupují do hry pokročilejší technologie, zejména chemicko-fyzikální procesy založené na rozpouštění polymerů, známé jako solvolýza. Tyto metody umožňují selektivně oddělit polymerní řetězce od barviv, plniv a dalších kontaminantů pomocí specifických organických rozpouštědel. Výsledkem jsou recykláty s čistotou přesahující 98 procent, které lze využít i pro velmi náročné aplikace, včetně potravinářských obalů nebo kosmetiky, kde jsou kladeny extrémní požadavky na hygienu, homogenitu materiálu a stabilitu vlastností.

Ještě ambicióznější přístup představuje chemická recyklace, která rozkládá polymery na jejich základní chemické stavební jednotky. Procesy jako pyrolýza, gasifikace nebo depolymerizace probíhají za vysokých teplot a často bez přístupu kyslíku, přičemž výsledkem jsou uhlovodíkové frakce nebo monomery použitelné pro výrobu nových plastů či chemických produktů. Teoreticky umožňuje chemická recyklace zpracovat až 100 procent plastového odpadu, včetně materiálů, které jsou dnes prakticky nerecyklovatelné, například silně znečištěné směsné plasty nebo komplexní vícevrstvé výrobky.

Zásadní roli v celém systému hrají také specifické vlastnosti jednotlivých polymerů. Zatímco HDPE a PP jsou díky své stabilitě ideálními kandidáty pro mechanickou recyklaci, materiály jako PET, PS nebo PVC často vyžadují kombinaci různých technologických přístupů.

Tmavě zelená barva je přiřazena procesům, které jsou široce zavedené a komerčně ověřené, typicky mechanické třídění a mechanická recyklace běžných polymerů, jako jsou PET, HDPE nebo PP, jež jsou v Evropě provozovány v desítkách až stovkách zařízení s kapacitami v řádu tisíců až desítek tisíc tun ročně. Světle zelená označuje technologie, které již fungují v průmyslovém měřítku, ale zatím nejsou plošně rozšířené, což se týká například pokročilých třídicích systémů kombinujících NIR spektroskopii s umělou inteligencí nebo některých forem solvolýzy u vybraných polymerů, kde existují první komerční provozy. Oranžová barva je vyhrazena technologiím s velmi omezeným praktickým nasazením, často v podobě pilotních linek s kapacitou stovek tun ročně, kde se ověřuje dlouhodobá stabilita procesů, kvalita výstupních surovin a jejich skutečné uplatnění na trhu.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Rozdíl mezi současným stavem a budoucím potenciálem ilustrují i konkrétní data. V roce 2022 bylo v Evropě mechanicky recyklováno více než 1,5 milionu tun PET lahví, zatímco chemická recyklace dosahovala jen několika desítek tisíc tun.

Evropa proti plastům

Evropa se jednorázových plastů zbaví do dvou let, Indie do roku 2022. Indie se tak staví vedle Evropy do pozice nejprogresivnějších velmocí, které bojují proti plastovému znečištění. S EU už Indie v této oblasti spolupracuje. Evropské technologie a zkušenosti například pomáhají při čištění indické řeky Gangy, která vedle čínské Jang-c’-ťiang patří mezi nejvíce znečištěné vodní toky světa.

Letos v březnu se státy OSN dohodly, že jejich spotřebu výrazně sníží do roku 2030. Právě Indie a EU, ale také většina ostatních států chtěly přijmout odvážnější závazek a nejproblematičtějších jednorázových výrobků se do roku 2025 zcela zbavit. Rozhodnutí ale podle ekologických organizací zablokovaly Spojené státy. Právě USA s některými zeměmi západní Evropy jsou dnes přitom největšími producenty plastového odpadu. V přepočtu na jednoho obyvatele tam dosahuje roční spotřeba plastů okolo 100 kilogramů.

Česko se - pokud jde čistě o plastové obaly - pohybuje pod evropským průměrem. Roční spotřeba plastových obalů u nás dosahuje asi 22,5 kg na hlavu. Průměrný Evropan pak za sebou nechá asi 32 kilogramů plastových obalů ročně. Jak ukazuje infografika, největšími producenty odpadu z plastových balení jsou v Evropě Irové.

Minimálně třetina Evropanů se už nějakou dobu používání jednorázových plastů vyhýbá, ukázal v roce 2017 průzkum Eurobarometru. Lidé se jednak obávají vlivu plastů na své zdraví (74%, v Česku 73%), ale především jejich dopadu na životní prostředí (87% Evropanů, 84 % Čechů). Ve snaze obejít plasty tak lidé přecházejí na jiné materiály jako papír či dřevo, nebo se soustředí na opakované používání plastových i jiných obalů, aby odpad vůbec nevznikl. Na tom staví i evropská strategie pro plasty, která zatím celosvětově představuje nejrozsáhlejší plán, jak se s plastovým znečištěním vypořádat.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Kroky EU směřující ke konci jednorázových plastů

Země EU a europoslanci na jaře 2019 schválili omezení nejčastějších jednorázových plastů. Výrobky, které mají dostupné alternativy, se už nebudou moci prodávat vůbec. Tato legislativa (směrnice) pokrývá 70 % plastových výrobků tvořících odpad v moři. Přijatá pravidla teď členské státy přejímají do svých národních předpisů (mají na to čas do jara 2021).

• Do roku 2029 mají členské země zajistit, že 90 % plastových lahví od pití se vysbírá zpět (například tak, že zavedou zálohování - to už existuje v Chorvatsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Litvě, Německu, Nizozemsku, nebo Švédsku).
• Do roku 2030 mají být plastové lahve vyráběny alespoň z 30 % z recyklovaného plastu.
• Země EU musí zvyšovat informovanost o negativních dopadech vyhazování plastů na jedno použití, o možnostech opětovného používání a o nakládání s odpady z plastových výrobků.

Recyklace v EU - lepší statistiky, horší realita

Z pohledu oficiálních statistik Evropské unie recyklace plastů postupně roste. Podle dat Eurostatu dosáhla míra recyklace plastových obalových odpadů v roce 2023 hodnoty 42,1 %, zatímco v roce 2013 to bylo 38,2 %. Průměrný obyvatel EU vyprodukoval v roce 2023 přibližně 35,3 kilogramu plastového obalového odpadu, z čehož bylo zrecyklováno 14,8 kilogramu. Nejvyšších hodnot dosahují Belgie, Lotyšsko či Česká republika, zatímco státy jako Maďarsko, Francie či Rakousko zůstávají hluboko pod unijním průměrem.

Tato čísla však podle průmyslu zakrývají zhoršující se ekonomickou realitu recyklačních podniků. Evropská komise sama ve své tiskové zprávě přiznává, že sektor recyklace plastů čelí kombinaci vysokých nákladů na energie, kolísavých cen primárních plastů, roztříštěných trhů s recykláty a nekalé konkurence ze třetích zemí.

Podle dostupných průmyslových údajů se růst evropských recyklačních kapacit v posledních letech prakticky zastavil. V období let 2023 až 2025 došlo k největšímu zaznamenanému úbytku recyklační kapacity, kdy v důsledku uzavírání provozů byla ztracena kapacita blížící se jednomu milionu tun. Tento vývoj je spojen s výrazným nárůstem uzavírek recyklačních zařízení, který podle předběžných údajů za rok 2025 dosáhl přibližně 50 %.

Obrat evropského průmyslu recyklace plastů se meziročně propadl o 5,5 %, což Plastics Recyclers Europe označuje za nejostřejší pokles v historii odvětví. Přestože celková instalovaná kapacita recyklace plastů v Evropě dosáhla v roce 2024 přibližně 13,5 milionu tun, její růst zůstává hluboko pod úrovní přibližně 6 % ročně, která je podle průmyslových dat nezbytná pro splnění cílů nařízení PPWR.

Komise přichází s balíčkem opatření

Na tuto situaci reagovala Evropská komise představením pilotního balíčku opatření na podporu oběhové ekonomiky a posílení recyklace plastů. Cílem návrhu je především odstranit strukturální bariéry, které brání fungování trhu s recyklovanými materiály.

Základním prvkem je příprava jednotných kritérií takzvaného „end-of-waste“, tedy pravidel určujících, kdy plastový odpad přestává být odpadem a stává se obchodovatelnou sekundární surovinou. Komise dále pracuje na prováděcích aktech k výpočtu a ověřování recyklovaného obsahu, zejména u PET nápojových lahví, a plánuje oddělit celní kódy pro recyklované a primární plasty. Součástí balíčku je také znovuoživení Circular Plastics Alliance jako platformy spolupráce mezi průmyslem, členskými státy a institucemi.

Komise zdůrazňuje, že jde o první krok a nikoli o kompletní legislativní řešení. Širší právní rámec v podobě takzvaného Circular Economy Act má být předložen až v roce 2026.

Statistiky recyklace plastů v Evropě

V Evropě dlouhodobě přibývá odpadu z plastových obalů, zatímco recyklace zůstává na stejné úrovni. V Česku je to podobné. Přesto je tady spotřeba plastů viditelně menší, než je průměr EU. Průměrný Evropan vyprodukuje aktuálně necelých 36 kilogramů odpadu z plastových obalů. Za posledních deset let toto množství vzrostlo o více než čtvrtinu. Zatímco však množství plastového odpadu roste, podíl toho recyklovaného zůstává v Evropě dlouhodobě podobný.

V praxi to znamená, že mimo recyklaci skončí v Evropské unii více než polovina plastového odpadu. Nejčastěji je to proto, že výrobní průmysl nemá o řadu druhů plastů zájem pro použití do výroby ve formě druhotné suroviny. Problém s recyklací nemají odpady plastů jako je PET (polyethylentereftalát) nebo HDPE (vysokohustotní polyethylen) nebo polystyren. Ty se již řadu let recyklují ve vysoké míře a zájem o ně má široká řada recyklačních provozů a aplikací. Řada jiných plastů, jako třeba PVC (polyvinylchlorid), není v recyklaci příliš častá.

Od ledna 2021 nelze v České republice ze zákona ukládat plasty ze žlutých kontejnerů na skládky. Plastového odpadu přibývá i v České republice. Mezi roky 2003 a 2021 stoupla spotřeba plastových obalů o 60 procent na necelých 285 tisíc tun za rok. Předloni vygeneroval průměrný obyvatel Česka o necelých devět kilogramů plastového odpadu méně, než je evropský průměr. A Češi také nadprůměrně recyklují.

V ČR se nám daří recyklovat nejen plasty typu PET nebo HDPE, ale i folie z polyethylenu, polystyren, či zbytkové směsné plasty a dokonce také některé druhy PVC (neobalové). I díky tomu Česká republika v roce 2021 skončila na pěkném sedmém místě z 19 zemí, co se podílu recyklovaných obalových plastů týče.

Významná část výrobků z produkce českých recyklačních firem jde na export do mnoha zemí světa. V čem jistě Česká republika rezervy má, je systémová podpora odbytu recyklovaných výrobků na území ČR, a to minimálně v oblasti veřejných zakázek.

Ve žluté popelnici je dlouhodobě cca 40 druhů různých plastů, jen o část z nich má výrobní průmysl zájem využívat je znovu v rámci recyklace. U shora uvedených plastů, které jsou dobře recyklovatelné, umí naše firmy tyto materiály kvalitně využít. Odpadní plasty končí v ČR v široké řadě výrobků.

Ať už se jedná o textilní materiály, části moderních automobilů, zahradní nábytek, dopravní značení, protihlukové stěny, izolační materiály, součásti liniových staveb, obalové materiály - vázací pásky, obaly pro nové výrobky, obaly pro potraviny, apod. Zde obecně platí, že čím je delší životnost daného recyklovaného výrobku, tím menší nároky na opakované počty recyklačních cyklů, logistiky apod. a tím menší dopady na životní prostředí.

Většina recyklovaných plastových výrobků, snad kromě obalů pro potraviny, má ze své podstaty a svého určení dlouhou životnost, a proto řada z těchto výrobků vlastní také příslušné certifikáty udržitelnosti a nízkého vlivu na životní prostředí.

Tabulka: Míra recyklace plastového obalového odpadu v EU v roce 2023 (vybrané země)

Aktuálně se v Česku zhruba polovina obalů ze žlutých kontejnerů materiálově recykluje, třetina se využije k výrobě energie a jedna šestina jinak nevyužitelného se skládkuje.

Dosažená míra recyklace papírových obalů činí 88 %, obalů z plastů 43 %, ze skla 81 % a obalů ze železa 81 %.

V roce 2021 vyprodukoval každý obyvatel EU 36 kg plastových obalových odpadů. Povzbudivá zpráva je, že z tohoto množství se 14 kg podařilo zrecyklovat.

Eurostat zveřejnil čísla za recyklaci obalů za rok 2023. Aktuálně zveřejněná data Eurostatu potvrzují, že systém třídění v Česku funguje efektivně a přináší konkrétní výsledky, které jednoznačně obstojí v celé EU. Za tento úspěch patří poděkování především lidem, kteří aktivně a dlouhodobě třídí odpad, a také obcím a firmám, které systém zajišťují v praxi.“

„Česko je v recyklaci plastových obalů na čtvrtém nejlepším místě z celé EU. Lidem patří díky, bez třídění by nebyla ani recyklace. Znovu se také hodí připomenout nepravdy, které záměrně šířily některé zájmové skupiny, "instituty" a někteří politici, v posledních dvou letech o tom, že ČR platí údajně dokonce pokuty za nízkou míru recyklace plastů. Nic takového samozřejmě není, byla to lež, což data Eurostatu dokládají." Komentuje aktuální statistické údaje Eurostatu Petr Havelka, z České asociace odpadového hospodářství.

V roce 2023 vzniklo v Evropské unii celkem 79,7 milionu tun obalového odpadu, což odpovídá 177,8 kg na obyvatele. Průměrně tak v roce 2023 připadlo na každého obyvatele EU 35,3 kg plastového obalového odpadu. Z tohoto množství bylo 14,8 kg recyklováno.

V roce 2023 bylo v EU recyklováno 42,1 % veškerého vzniklého plastového obalového odpadu, což představuje zvýšení míry recyklace oproti roku 2013, kdy činila 38,2 %. Nejvyšší míru recyklace zaznamenaly: Belgie (59,5 %) a Lotyšsko (59,2 %)

Podle posledních údajů evropského statistického úřadu Eurostat je ČR podle celkové míry dosahované recyklace všech obalů na 6. příčce hned za Německem.

V roce 2023 bylo v EU vyprodukováno v průměru 35,3 kg plastového obalového odpadu na osobu. Z toho bylo recyklováno 14,8 kg. Množství vyprodukovaného plastového odpadu se ve srovnání s rokem 2022 snížilo o 1,0 kg, zatímco množství recyklovaného plastového odpadu se zvýšilo o 0,1 kg.

Mezi lety 2013 a 2023 se množství vyprodukovaného plastového odpadu z obalů zvýšilo o 6,4 kg na obyvatele, zatímco množství recyklovaného odpadu se zvýšilo o 3,8 kg.

V roce 2023 recyklovala EU 42,1 % všech vyprodukovaných plastových obalových odpadů, což představuje nárůst míry recyklace ve srovnání s rokem 2013 (38,2 %). Nejvyšší míru recyklace zaznamenalo Belgie (59,5 %), následované Lotyšskem (59,2 %) a Slovenskem (54,1 %). Česku patří čtvrtá příčka se stále nadpoloviční mírou recyklace (52,4 %)

Ekonomické problémy recyklačního průmyslu

Evropské firmy specializující se na recyklaci plastů čelí existenční krizi. Kvůli levnému dovozu plastů z celého světa a nízkým cenám ropy se recyklace ekonomicky nevyplácí. Plasty se tak hromadí ve skladech, místo aby se znovu použily. Evropský sektor recyklace plastů se potýká s velkými problémy.

Klíčovým faktorem, který snižuje ziskovost recyklačních linek, je klesající cena nově vyrobených plastů. Čína a Spojené státy v posledních letech zvýšily produkci a vybudovaly další plastové závody. Cena nových plastových lahví je stále výrazně levnější než recyklovaných. Recyklát je dražší než nové výrobky také kvůli nízkým cenám fosilních paliv, ze kterých se plast vyrábí. Tomu ale evropské recyklační společnosti, které fungují s nízkými maržemi, nemohou konkurovat.

Od roku 2023 se v EU uzavřela recyklační zařízení na plast s celkovou roční kapacitou přes 600 tisíc tun. Recyklaci plastů v EU mělo podpořit zdanění. Daňové dopady na průmysl závisí na způsobu zavedení na národní úrovni. Nizozemsko se rozhodlo platit daň Bruselu z obecných daňových příjmů. Německo naopak plánuje přenést tuto daň přímo na výrobce a distributory plastů.

Zatímco se evropská recyklační infrastruktura zmenšuje, spotřeba stále roste. Mezeru vyplňují právě zahraniční dodavatelé, z nichž mnozí podléhají méně přísným předpisům pro ochranu životního prostředí.

Čína například použití recyklovaných plastů v obalech na potraviny a nápoje zakázala. Plastový odpad nemá na místním trhu prakticky žádnou hodnotu a končí v Evropě, často ve formě levných „recyklovaných“ polymerů. Legální vývoz plastového odpadu z EU je prozatím stále povolen. To se má od příštího roku změnit. Nařízení o přepravě odpadů zakáže vývoz plastového odpadu do zemí, které nejsou členy OECD.

Přestože se míra recyklace plastových obalů v posledních letech zvyšuje, recyklační průmysl čelí silnému ekonomickému tlaku. Uzavírají se provozy, klesá výroba recyklátů a investice stagnují. Evropská komise proto představila balíček opatření na podporu oběhové ekonomiky a recyklace plastů. Podle průmyslových asociací však návrh neřeší akutní problémy, které dnes evropskou recyklaci ohrožují.

Mikroplasty a nanoplasty

S ohledem na rostoucí vědecké poznání bude v dalších letech nutné některé typy recyklačních aplikací podrobit větší míře předběžné opatrnosti, a to zejména s ohledem na nové objevy obsahu mikroplastů v některých výrobcích. To se netýká plastů používaných jako kostrukční materiály pro využití v klasickém prostředí (stavebnictví, nábytek, automotive, apod.), ale týkat se to může například plastů, ze kterých jíme, či pijeme.

Stále více se vědci zaměřují na problémy s mikroplasty a nanoplasty. Nová studie prestižních amerických univerzit zjistila, že mikroplastů je v kupovaných výrobcích, včetně potravin, mnohem více, než se doposud čekalo. Znepokojivé výsledky jsou k dispozici například u balené vody v PET lahvích.

Výzkumníci analyzovali balené vody od tří nejběžnějších výrobců prodávaných vod v USA na přítomnost plastových částic o velikosti pouhých 100 nanometrů. Zjištěno bylo množství 110 000 až 370 000 plastových úlomků v každém litru (33,8 fl oz) - tj.

tags: #recyklace #plastu #v #Evropě #statistiky

Oblíbené příspěvky:

• Škola v přírodě v Českém ráji
• Environmentální výchova ve výuce
• Udržitelná jízda autem
• Ochrana dřevin v Mnichovicích
• 50 Druhů Ptáků z Expedice Příroda