Recyklace plechovek v Německu: Statistika a srovnání s Českou republikou

14.12.2025

V Česku sílí debata o zálohování nápojových obalů, jako jsou PET lahve a plechovky. Na celém zálohovém systému je důležité, že z lahve nebo plechovky vzniká opět nápojový obal. Jde o uzavření materiálové smyčky tzv. bottle-to-bottle (česky z lahve do lahve), což je kýžený princip cirkulární ekonomiky.

Dostanou-li se PET lahve do žlutého kontejneru, může z nich také vzniknout nový nápojový obal. Do tříděného odpadu se vyhazují různé plastové obaly. Skupiny materiálů se následně zpracují - u PET lahví to znamená drcení na jemné vločky tzv. PET flakes, které se opakovaně čistí a vysouší a poté regranulují. Jen ten nejkvalitnější recyklát může být použitý pro výrobu potravinářských obalů.

Lidé v Česku jsou zvyklí obaly třídit - patří v rámci Evropy na přední příčky. Do žlutých popelnic vrátí 70 % plastových obalů uvedených na trh. A podstatnou část tvoří právě PET lahve - hovoří se až o 80 %. Daří se jich však recyklovat (a to do různých aplikací) zhruba 57 %. Po zavedení zálohového systému by toto číslo mohlo překročit až 90 %. Tak to funguje např. v Německu, Švédsku či Chorvatsku.

„I když v Česku dokážeme PET sbírat, tak tříděním a recyklací se dostává spíše do oděvů, pásek, koberečků v automobilovém průmyslu, do pneumatik apod. Ale nedostáváme ho tam, kde máme nastavená pravidla pro cirkulární ekonomiku, tzn. recyklace z lahve do lahve. Proč nejsou tyto argumenty dostatečnými pro zavedení zálohování v Česku? Ministerstvo životního prostředí je vidí především v ohrožení stávajícího systému třídění odpadů, které stojí většinou právě na PET lahvích. Mohla by tak klesnout vůle třídit jiné plasty a s existenčními problémy by se potýkali jejich zpracovatelé.

S tím ale úplně Kristýna Havligerová nesouhlasí. „Češi jsou zodpovědní v třídění, ale bohužel často zbytečně. Když se podíváme na čísla, tak třeba u PET lahví, byl loni zpětný sběr na úrovni 75 % a dlouhodobě stagnuje,“ říká manažerka vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování, a dodává, že i přesto, že to není špatné číslo, už se nijak nezlepšuje: „Třídění není to samé, co recyklace a ještě horší situace je u plechovek, tam tři ze čtyř plechovek jdou rovnou do směsného odpadu a vůbec k recyklaci nedojdou. Ani jedna plechovka nevznikne z plechovky, bohužel ten materiál končí na skládkách nebo ve spalovnách a přitom většina Čechů věří, že to, co vytřídí, se skutečně zrecykluje.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Iniciativu pro zálohování založili významní výrobci nápojů Coca-Cola HBC Česko a Slovensko, Heineken Česká republika, Kofola ČeskoSlovensko, Mattoni 1873 a Plzeňský Prazdroj. Kvalita třídění není závislá pouze na občanech, ale také na technologických možnostech třídicích linek, které mají své limity. Každá třídicí linka dosahuje určité účinnosti, která se obvykle pohybuje mezi 40-50 %. Zatím neexistují linky s vyšší účinností než 50-60 %. To znamená, že i když do žluté popelnice vyhodíme určité množství plastů, na třídicí lince se podaří reálně vytřídit jen část tohoto odpadu.

„Například u PET lahví se účinnost třídění pohybuje kolem 75 %, ale i zde existují ztráty. Pokud by se efektivita recyklace podařila zvýšit, mělo by to zásadní vliv na životní prostředí. „Tam jde o to, že v recyklaci potřebujeme dosáhnout toho, že z petky se stane petka, z plechovky plechovka. Podle manažerky vnějších vztahů Iniciativy pro zálohování však ani sběr tří čtvrtin plastových lahví ještě neznamená, že byly opětovně využité. Z toho, co se vytřídí, se zrecykluje pouze část a běžnou praxí dnes je, že v současném systému třídění vysbíraný materiál včetně nápojových obalů končí ve velké míře ve spalovnách nebo na skládkách.

„Plasty ze žlutých kontejnerů v drtivé většině končí na ručních třídičkách, které jsou málo efektivní a materiál je často kontaminován. Pro sběr plechovek nyní ve velké části země ani neexistuje infrastruktura. Plastové lahve ani plechovky nemají končit v přírodě. Zálohový systém může výrazně pomoci, což potvrzují i data z jiných zemí. Tam, kde byly zálohy zavedeny, se výrazně zvýšila míra třídění. Je to jednoduché - nikdo není tak bohatý, aby nechal ležet 4 nebo 5 korun jen tak v přírodě. Tento systém vytváří ekonomickou motivaci.

„Podle průzkumů odpovědělo 75 % obyvatel, že třídí odpad, ale pro nás je důležitý cíl, ke kterému jsme se jako stát zavázali - dosáhnout 90% míry separace nápojových plastových obalů. U plechovek je situace ještě horší - v současnosti sbíráme pouze 27 % plechovek a recyklujeme jen 16 %. Zálohové systémy umožňují uzavřít tzv. materiálovou smyčku, což znamená, že z PET lahve opět vyrobíme PET lahev a z plechovky novou plechovku.

„To je správný přístup, protože každý sektor by měl uzavřít svoji vlastní materiálovou smyčku. Podle manažerky jsou potřeba jasná pravidla. „Není to jen o výrobcích, zapojeni jsou také obchodníci a další aktéři. Je nezbytné mít pevný právní rámec, který zajistí, že systém bude fungovat správně a bude pod kontrolou. Dobrovolné iniciativy v Česku obvykle nefungují tak, jak bychom si přáli - nedosáhli bychom žádoucího efektu, protože ne všichni by se zapojili. Slovensko dosahovalo podobných výsledků v recyklaci jako Česká republika, přičemž jejich míra separace byla dokonce o něco nižší. Dnes má Slovensko recyklační míru 92 %, zatímco Česko stagnuje kolem 75-76 %.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Všechny státy, které zavedly zálohový systém, dosahují kolem 92 %. „Prostě pokud je něco kryté zálohou, lidé mají větší motivaci to vrátit. Již 16 evropských zemí díky zálohovému systému dosahuje u nápojových obalů míry sběru i přes 90 % a díky čistotě vysbíraného materiálu také vysokou míru jejich následné recyklace. Další země se přidají v nejbližších letech a už v příštím roce, kdy zálohový systém spustí Polsko a Rakousko, bude Česko ze všech stran obklopeno zeměmi se zálohovým systémem. Uzavření koloběhů materiálu v okolních zemích zároveň znamená horší přístup k recyklátu pro české výrobce nápojů, kteří tak budou ve srovnání s evropskou konkurencí znevýhodněni.

„Oběhové hospodářství je skutečně oběhové až tehdy, když materiál cirkuluje. Podle manažerky Češi opakovaně v průzkumech vyjadřují silnou podporu zálohování - až 76 % obyvatel, tedy tři čtvrtiny, jsou pro zavedení zálohového systému. Ocenili zejména ekonomickou motivaci k ekologickému chování, snížení množství odpadu a možnost opakovaného využití materiálů. Vidí v tomto systému jasné pozitivní dopady na životní prostředí.

Podle zástupce ministerstva ta čísla nejsou tak vysoká. „My jsme dělali průzkumy dva a nám ta čísla vyšla o něco málo nižší. Také jsme se doptávali, jaké efekty v tom lidé vidí a každý všímá, že petky a především plechovky jsou volně pohozené v přírodě, a proto lidé vnímají zálohový systém pozitivně,“ říká David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí a pokračuje: „Zde se nejedná o vynalézání něčeho nového - zálohový systém a vratné lahve již fungují a dosahují skvělých výsledků. Při záloze 3 Kč dosahujeme až 98% návratnosti. PET lahve a plechovky jsou nyní nastaveny na 4 Kč, a věřím, že pokud jsou Češi tak svědomití ve třídění, budou stejně svědomití i v zálohování.

Žluté kontejnery a popelnice nezmizí ani neztratí svůj význam, i když se jejich role může do určité míry změnit. Když se podíváme na data, v ČR se ročně vyprodukuje zhruba 280 000 tun plastových obalů, přičemž jen asi 49 % se skutečně recykluje. Zbytek končí buď ve spalovnách, nebo na skládkách. Jedním z argumentů odpůrců je, že zavedení zálohového systému na PET lahve by mohlo vést k duplikaci recyklačních systémů. Může se tedy zdát, že budou existovat dva konkurenční systémy. S tím ale Kristýna Havligerová nesouhlasí. „Když se podíváme do zahraničí, nikde se to nestalo. Naopak tyto systémy by mohly fungovat v symbióze a vzájemně se doplňovat, čímž přispějí k lepšímu výsledku v recyklaci,“ vysvětluje zástupkyně Iniciativy pro zálohování.

A souhlasí i zástupce ministerstva. „V současnosti máme již několik recyklačních systémů. Když se podíváme na odpovědnost výrobců, máme samostatné systémy pro elektrozařízení, solární panely, pneumatiky a obaly. Podle údajů Svazu měst a obcí se investiční náklady odhadují na přibližně 5,6 miliardy korun, přičemž roční provozní náklady by měly činit 1,3 miliardy korun. Bylo by lepší investovat prostředky do zvýšení kapacit zpracovatelských zařízení pro dosažení vyšší míry recyklace. Co říkají odborníci na tyto argumenty? Podle Kristýny Havligerové zkušenosti z jiných zemí ukazují, že náklady na zálohový systém byly nižší, ale je důležité pochopit, jak je financován.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

„Tento systém je samofinancovatelný a neziskový. Financování pochází z příspěvků výrobců, zisku z prodaného recyklovaného materiálu a z nevrácených záloh. Počáteční investice hradí výrobci a obchodníci, kteří jsou následně kompenzováni manipulativním poplatkem vypláceným operátorem za každý zálohovaný obal. Systém nevyžaduje žádné veřejné prostředky,“ vysvětluje manažerka.

Prodeje nápojů v hliníkových plechovkách v Česku rostou. Za poslední 10 let o více než 200 procent. Sběrná síť ovšem za spotřebou značně zaostává a někteří Češi ani netuší, kam mají plechovky vyhodit. Často tak končí ve směsném odpadu i v přírodě. Podle serveru Global Data vzrostly prodeje nápojů v plechovkách v Česku z 95 milionů litrů v roce 2009 na 287,7 milionu litrů v roce loňském. Klíčový podíl na prodejích ve výši 60 až 70 procent má přitom podle iniciativy produkce pivovarů. Prodeje plechovek Plzeňského Prazdroje rostou podle ředitelky firemní komunikace Drahomíry Mandíkové od roku 2012 v průměru o dvě procenta ročně.

Podle iniciativy Zálohujme.cz ovšem není v Česku dost kontejnerů na kovy, které by spotřebu hliníkových obalů pokryly. "Z údajů Eko-Komu vyplývá, že poměr žlutých kontejnerů na plasty a šedých kontejnerů na kovy na konci roku 2018 byl 176 300 : 7105. Výroba takzvaného "panenského" hliníku - tedy takového, který neobsahuje recykláty - přitom podle iniciativy znamená značnou zátěž pro životní prostředí. "I proto je velmi důležité, aby byl veškerý hliníkový odpad recyklován. Z letošního průzkumu agentury Stem/Mark ovšem vyplývá, že asi 68 procent Čechů nemá možnost vynášet použité hliníkové plechovky v okolí svého bydliště. Dalších 18 procent konzumentů neví, že by tyto plechovky mohli třídit.

"Ztráta materiálu" z nevytříděných nápojových plechovek tak podle iniciativy konkrétně loni dosáhla 6582 tun hliníku. "V ČR tedy jdou na trh hliníkové plechovky s recyklátem, který pochází mimo jiné z plechovek ze zahraničí. Ale potom jen 35 procent 'našich' plechovek vytřídíme a zrecyklujeme, zatímco 65 procent jich vyhodíme na skládku, spálíme, v nejhorším případě skončí jako odpadky v přírodě. ČR je černou dírou pro část hliníku z plechovek pečlivě vytříděných jinde v Evropě. Členové iniciativy Zálohujme.cz, mezi které patří společnost Mattoni 1873, pivovar Bernard nebo Vysoká škola chemicko-technologická, proto vidí řešení tohoto problému v zálohování plechovek.

Ministerstvo životního prostředí ovšem zálohový systém odmítá. Tvrdí, že Česko má jednu z nejrozvinutějších sběrných sítí v Evropě. "Konkrétně pro kovové odpady - tedy nejen pro plechovky - tu pět let běží povinné třídění, každá obec musí mít zaveden systém třídění. Podle úřadu by bylo zálohování nesystémové, když se kontejnerové systémy sběru kovů rozšiřují. Například Slovensko schválilo zálohování PET lahví a plechovek od roku 2022. Prazdroj se nyní příprav na zálohování u sousedů aktivně účastní.

V Německu platí, že ne vše použité musí skončit v popelnici. Kromě lahví od piva se zálohují i plastové láhve od limonád a minerálních vod, plechovky a dokonce i skleničky od jogurtů. V každé větší samoobsluze pak najdete koš nebo kontejner, kam můžete vyhodit použité baterie. Větší staré elektronické spotřebiče můžete odvézt do sběrných dvorů nebo si odvoz objednat. Na koše na tříděný odpad narazíte téměř všude. Do žlutých kontejnerů se nehází pouze plasty jako u nás, ale také konzervy nebo hliníkové věci. Sklo se pak dělí na bílé a barevné. Papír je samozřejmostí. Samostatná popelnice je vyhrazená biologickému odpadu.

Podle dat z roku 2020 jsme v celkové recyklaci obalových odpadů na desátém místě, stejné úrovně jako my dosahuje třeba Německo i s jeho zálohovým systémem. Česko mezi evropskými státy zaostává ve sběru hliníkových plechovek k recyklaci. Podle jejich dat se v Česku v roce 2022 recyklovalo 32 procent hliníkových nápojových plechovek. Podobně je na tom ještě Rumunsko s 35 procenty a Maďarsko s 39 procenty, například Německo a Finsko ale vykazuje míru recyklace plechovek až 99 procent.

Na zprávu evropských asociací upozornila iniciativa s názvem Každá plechovka se počítá. V roce 2022 lidé v Evropě vysbírali a recyklovali rekordních 580 000 tun hliníku, což je proti předchozímu roku nárůst o 10 000 tun. "Být ve sběru i recyklaci hliníku na chvostu Evropy je smutný výsledek. Potvrzuje to alarmující situaci v Česku, na kterou dlouhodobě upozorňujeme. Tři čtvrtiny plechovek dnes končí ve směsném odpadu, končí na skládkách, ve spalovnách nebo odhozené v přírodě," uvedla Kristýna Havligerová z Iniciativy pro zálohování. Havligerová míní, že zálohovací systém hliníkových plechovek uzavře materiálovou smyčku nápojových obalů. "Je také cestou k účinnému třídění, kterého nelze dosáhnout na současných neefektivních ručních třídičkách," řekla.

Povinné zálohování plechovek a PET lahví zavádí novela zákona o obalech, kterou vláda schválila loni na začátku října. Podle ministerstva životního prostředí se počítá se čtyřkorunovou výší zálohy, její přesnou cenu ale stanoví až vyhláška k novele. Hliník je takzvaný permanentní materiál, což znamená, že je možné ho recyklovat opakovaně, aniž by ztrácel své vlastnosti.