Recyklace vzácných kovů v České republice: Objem a význam

Umíte si představit svět a náš život bez kovů? Různé druhy kovů a jejich slitiny se vyskytují snad všude kolem nás - od nejdrobnějších součástek, jako jsou sponky v sešívačce, drátky v mikroprocesorech a čipech, přes hřebíky a jiný spojovací materiál a různé druhy obalů, jako jsou konzervy a plechovky či propanbutanové láhve, dále přes automobily a jiné dopravní prostředky až po konstrukce mostů či budov.

Ani takové přistání na Měsíci by nebylo možné bez použití kovů. Díky svým jedinečným vlastnostem, jako je odolnost, nepropustnost a nekonečná recyklovatelnost, zajišťují kovové obaly bezpečnost a kvalitu produktů. Jejich vynález znamenal skutečnou revoluci v balení a uchovávání (nejen) potravin.

Jak jsme na tom s tříděním a recyklací kovů v ČR?

Třídění kovů je nesmírně důležité, díky tomu umožníme jejich recyklaci a je důležité vědět, že kovy můžeme recyklovat donekonečna! Třídění kovů je důležité, protože kovy lze třídit donekonečna! Podle nejnovějších údajů o třídění a recyklaci odpadů v ČR vytřídil každý z nás za rok 2023 v průměru 21 kg kovového odpadu. Recyklováno je 99 % vytříděných kovů.

V roce 2023 vytřídil každý obyvatel ČR na 21 kg odpadu z kovů. Kdysi bylo nemyslitelné vyhazovat jakékoli výrobky z kovu - sekery, pily, hrnce, nože či příbory byly symbolem bohatství a dědily se i po generace. V důsledku průmyslové výroby a inovací na sebe nenechala dlouho čekat změna životního stylu a nákupního chování. Společnost se stala konzumní a vzhledem k větší dostupnosti surovin a výrobků si dříve cenných věcí přestala vážit.

Kovový odpad dříve končil obvykle ve výkupnách surovin (podobně jako odpad z papíru), kde za vytříděný kov lidé dostávali peníze. K rozvoji systému sběru a recyklace obalových odpadů došlo v ČR na konci 90. let 20. století. Třídění kovů, tedy i kovových obalů bylo obvykle možné řešit přes výkupny surovin či sběrné dvory, existovaly i některé místní iniciativy.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Od roku 2015 platí pro obce ČR povinnost zajistit obyvatelům možnost třídění kovů a kovových obalů a volí k tomu různé formy. Obvykle záleží na více faktorech, na jejichž základě se obce rozhodnou, jak tuto povinnost splní. Nabízejí se různé možnosti. V některých obcích je možné třídit kovy do samostatných nádob označených šedou samolepkou, jinde je to možné prostřednictvím tzv. multikomoditního sběru odpadu, kdy kovy třídíme společně s jiným druhem odpadu.

V mnoha obcích je možné kovy třídit v rámci sběrných dvorů, výkupen surovin či přistavením velkoobjemových kontejnerů v předem určený čas na předem určené místo, jiné obce volí svoz kovového odpadu v předem oznámený den a určitým způsobem (například tzv. železné neděle, kdy lidé dali kovový odpad před dům a přímo odsud jej odvážela svozová auta). Jednou z možností třídění kovů a kovových obalů jsou samostatné nádoby označené šedou samolepkou.

Pokud je to možné, měli bychom předcházet tvorbě odpadu. V případech, kdy to možné není, měli bychom odpad vždy vytřídit, protože jen tak umožníme jeho efektivní využití. Nedává přece smysl plýtvat zdroji, které navíc můžeme používat neustále dokola.

Věděli jste, že třeba taková pohozená plechovka se v přírodě bude rozkládat přibližně 50 let? Pohozené odpady (littering) znamenají značnou zátěž pro obecní rozpočty, které musí zajišťovat úklid veřejných prostranství, jsou ale i zátěží pro přírodu a její obyvatele.

Třídění odpadů je nezbytné a kovy v tomto procesu hrají klíčovou roli. Kovy jsou cennou surovinou, kterou lze recyklovat donekonečna. Proč třídit kovy? Existuje mnoho důvodů, proč třídit a recyklovat kovy. Recyklací kovů šetříme primární suroviny a snižujeme energetickou zátěž pro životní prostředí. Tříděním a recyklací kovů výrazně šetříme životní prostředí, až 95 % energie oproti výrobě nového.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Hliník lze recyklovat donekonečna; dodnes jsou v oběhu ¾ hliníku, který byl ve Spojených státech amerických vyroben od roku 1888. Tříděním odpadů zásadním způsobem snižujeme množství odpadů ukládaných na skládky a snižujeme tak dopad našeho konzumního způsobu života. Třídění odpadu je navíc první, ale zásadní krok, který směřuje odpad k recyklaci, nikoli na skládku. Recyklace odpadů a materiálové využití je cestou úspory primárních surovin, a tedy ekologického chování.

Toto téma hýbe evropskou i národní legislativou, pojmy „cirkulární ekonomika“, česky „oběhové hospodářství“, jsou všudypřítomné. Většina Čechů třídí odpad, podle oficiálních statistik se jedná o 73 % obyvatel ČR. Každý Čech vytřídil za rok 2019 průměrně 65,5 kilogramů odpadu. Nejběžnějšími materiály k takovému tomu „domácímu třídění“ jsou samozřejmě papír, plast a sklo.

Sběrné nádoby na odpad určené k jejich třídění dnes najdeme na každém rohu, však to k nim průměrně máme jen 91 metrů. Své odpady můžeme třídit do více než 540 000 nádob a čím dál častěji jsou k dispozici i možnosti pro třídění nápojových kartonů a kovového odpadu.

Každý Čech vytřídil podle nejaktuálnějších údajů za rok 2019 průměrně 13,9 kg kovového odpadu. Z vytříděných kovů pak 99 % putuje k recyklaci. Dobrou zprávou je, že v Česku je k dispozici čím dál větší množství nádob pro třídění kovového odpadu. Někde je lze třídit i do plastu či sběrných nádob na nápojové kartony - proto je vždy důležité sledovat samolepky umístěné na kontejnerech, které nám říkají, jak třídit odpad v dané obci.

Nádoby na třídění kovů slouží ke sběru drobnějšího kovového odpadu, jako jsou plechovky a konzervy, kovové tuby, alobal, vyprázdněné nádoby od aerosolů, víčka od jogurtů, hřebíky, šrouby a další kovový odpad. Objemné kovové odpady patří do sběrných dvorů.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Ekonomické výhody recyklace kovů

Recyklace je oproti těžbě mnohem méně nákladná. Například při recyklaci oceli se spotřebuje o 50 % méně energie než při její výrobě z vytěžené rudy. Recyklace mědi ušetří 85 % energie, u hliníku je to dokonce 95 %. Zpracování kovových odpadů proto roste. Přibližně 50 % veškeré poptávky po mědi v EU dnes pokrývá recyklace. A poptávka po tomto kovu vytrvale stoupá, od šedesátých let vylétla o 250 %.

Hliník patří mezi deset nejrecyklovanějších kovů na planetě. Například sběr a zpracování nápojových plechovek, ve kterých se aluminium používá, má v zemích jako Německo 99% efektivitu. V Česku to podle údajů z roku 2015 zvládáme zatím jen na 59 %. Podle studie OSN se ze 60 nejčastěji využívaných kovů jen třetina recykluje v míře přesahující 50 %. U 34 kovů je míra recyklace dokonce nižší než 1 %.

Recyklace elektroodpadu

Rostoucí množství elektroodpadu představuje zásadní globální problém. Každý rok se po celém světě vyprodukují desítky milionů tun vysloužilých elektronických zařízení, přičemž jen přibližně pětina je správně recyklována. Většina tak končí na skládkách nebo ve spalovnách, což má závažné dopady na životní prostředí a lidské zdraví. Elektroodpad se stal jedním z nejrychleji rostoucích druhů odpadu na světě.

Elektronická zařízení, která dnes neodmyslitelně patří k našemu každodennímu životu, mají nejen krátkou životnost, ale navíc kvůli rychlým technologickým inovacím brzy zastarávají. Právě trend častého obměňování elektroniky zapříčinil, že celosvětová produkce elektroodpadu každoročně vzroste přibližně o 2,6 milionu tun. Podle poslední zprávy Global E-waste Monitor vyprodukoval svět v roce 2022 celkem 62 milionů tun elektroodpadu, což představuje více než 82% nárůst oproti roku 2010.

Elektroodpad obsahuje vzácné suroviny, které lze efektivně recyklovat a vrátit zpět do výroby. Mezi nejcennější patří zlato, stříbro, kobalt, platina či měď. Například mobilní telefony mohou obsahovat až 30 různých kovů, z nichž některé jsou zásadní pro výrobu nových technologií. Nerecyklovaný elektroodpad totiž představuje závažnou hrozbu pro životní prostředí. Toxické látky, jako jsou rtuť, olovo, kadmium či freony, mohou unikat do půdy a vody, což má škodlivé účinky na ekosystémy i lidské zdraví.

Proces recyklace začíná sběrem elektroodpadu, který mohou domácnosti, obce, školy i firmy odevzdat na sběrná místa nebo využít odvoz přímo z domu. Ze sběrných míst putují odpadní elektrozařízení na zpracovatelské linky, kde jsou třízena a rozebrána na jednotlivé komponenty. Díky moderním technologiím, jako je mechanická separace, hydrometalurgie a pyrometalurgie, je možné oddělit jednotlivé materiály, jako jsou měď, hliník, plasty či vzácné kovy, a vrátit je zpět do výroby.

Recyklace odpadních elektrozařízení je zásadní součástí takzvané cirkulární ekonomiky, která je stále důležitější strategií v boji proti klimatickým změnám. Tento koncept je založen na principu udržitelného využívání materiálů a minimalizace odpadu. Recyklace nejenže šetří přírodní zdroje, ale také výrazně snižuje emise skleníkových plynů spojené s těžbou a zpracováním nových materiálů. Díky recyklaci jediné tuny odpadních elektrozařízení je možné zachovat 615 kg primárních surovin a ušetřit 370 kWh elektrické energie, 172 m3 vody nebo 733 l ropy.

Za rok 2023 odevzdali obyvatelé České republiky v rámci sběrné sítě 29 998 tun vysloužilých elektrospotřebičů. To díky bezmála desetiprocentnímu meziročnímu nárůstu představuje rekordní výsledek.

Evropa investuje do recyklace vzácných nerostů

Evropa investuje do recyklace vzácných nerostů, které jsou klíčové při výrobě elektroaut, počítačů a dalších technologií. Evropská unie proto podporuje skoro padesát projektů, které mají posílit dodávky odjinud nebo udržet cenné kovy v oběhu co možná nejdéle.

Nenápadná továrna nedaleko Říma recykluje neodym, praseodym nebo dysprosium, kterého je na světě kritický nedostatek. Slouží třeba v jaderných reaktorech, k výrobě laserů, silných magnetů nebo součástek do počítačů. Evropská unie chce díky recyklaci vzácných nerostů pokrýt čtvrtinu své poptávky - a to už do konce desetiletí.

Problém nedostatku těchto kovů je rok od roku naléhavější - s tím, jak ve světě stoupá výroba elektroniky, baterií nebo elektráren na obnovitelné zdroje. Evropská komise v současnosti připravuje akt o cirkulární ekonomice zabývající se otázkou surovinové soběstačnosti.

Zpracování odpadů: Technologie a procesy

Abychom zjistili, které odpady jsou vhodné pro recyklaci, zda pro ně máme vyhovující technologie a zda jsou produkty vzniklé jejich zpracováním žádané na trhu, musíme se na různé druhy průmyslových odpadů podívat komplexně. Stále platí, že nejlepší odpad je ten, který nevznikne. Legislativa to označuje jako předcházení vzniku odpadů, známý je také pojem „vedlejší produkt“, který lze v některých případech s úspěchem použít.

Vzniklé odpady se mají především opětovně používat, je-li to možné, nebo recyklovat a vytvářet z nich nové výrobky. Podívejme se na jednotlivé technologie zpracování odpadů, které jsou definovány v zákoně o odpadech v příloze č. 2, katalogu činností: mechanické úpravy - demontáž, drcení, dělení, třídění, lisování odpadů biologické úpravy - biodegradace, bioplynové stanice, kompostování chemické, fyzikálně-chemické úpravy - biodegradace, stabilizace, solidifikace, deemulgace, regenerace kyselin a zásad, rozpouštědel termické úpravy - tavení skla, kovů, natavování plastů (pro regranulaci).

Příkladem spojení řady recyklačních technologií je zpracování elektroodpadů a baterií různého druhu. Při zpracování baterií s náplní, ať již alkalickou, nebo kyselou dochází k oddělení hlavy baterie a prvotnímu zpracování náplně. Probíhá demontáž kovů a plastů, ty jsou od žíraviny a musí být očištěny před dalším zpracováním, např. drcením plastů před dalším využitím. Kovy jsou dále zpracovány - provádí se jejich demontáž a dělení anod, katod, případně barevných kovů, ze kterých jsou připojovací konektory. Kovy jsou recyklovány tavením - termickou úpravou.

Pokud se podíváme na elektroodpady, je způsob jejich úpravy ještě složitější. Zde je potřeba oddělit kabely, plasty, příp. kovy tvořící obal elektrozařízení. Tyto části je nutné vytřídit do použitelné podoby - směs kovů a plastů, směsi plastů a jejich určení podle typu. U kovů je potřeba oddělit železné a neželezné kovy a ty dále roztřídit na jednotlivé druhy, většinou hliník a měď. Pokud se mají dále využít plasty, potom je potřeba roztřídit je podle druhu (PE, PP, PS apod.) tak, aby bylo možné jejich další zpracování.

Recyklace drahých kovů

Zlato, platina, stříbro a jiné drahé kovy neslouží jen k výrobě šperků a jako bezpečný způsob uložení peněz. V průmyslové výrobě jsou do určité míry využívány všechny drahé kovy. Jedná se o stříbro, zlato a kovy platinové skupiny, do které patří platiny, paladium a rhodium. Zásadní množství drahých kovů se zpracovává v automobilovém průmyslu, celkem 35 procent jejich celoroční spotřeby, dále pak při výrobě šperků a v elektrotechnickém průmyslu.

Drahé kovy jsou ovšem využívány i v dalších oborech, jako je lékařství. Například stříbro je známé pro své antialergenní a antibakteriální vlastnosti a platina se využívá v cytostatikách, lécích, které pomáhají v boji proti karcinogenním nálezům. Obecně se zpracovává nejvíce stříbra. V českém průmyslu se ho ročně spotřebuje kolem 150 tun. Vzhledem k vysoké, a zatím stále stoupající ceně těchto kovů, je velmi důležitá jejich recyklace, recyklace zařízení a předmětů, které je obsahují.

Recyklované stříbro a platina tak pokrývají více než polovinu domácí poptávky po těchto kovech, u zlata je to zhruba třetina. Ukazatelem efektivnosti recyklace je také cenový vývoj drahých kovů. Poptávka po nich loni stoupala, zejména ze strany investorů. Nejvyšší ceny zlato loni dosáhlo 4. října, kdy se troyská unce (31,1 gramu) prodávala za 1791,75 dolaru.

Za prvních deset měsíců loňského roku se v České republice prodalo zhruba tři tisíce kilogramů investičního zlata ve formě investičních slitků, jejichž hmotnost začíná na jednom gramu, avšak nejprodávanějšími jsou slitky hmotnosti 31,1 gramu a 250 gramů. Pak následují 50 a 100gramové slitky. Zásadní výhodou investičního zlata je skutečnost, že jeho prodej je osvobozen od daně z přidané hodnoty.

V současné době, kdy je kladen důraz na efektivitu práce a zároveň šetrný přístup k životnímu prostředí, je Safina, a.s. nepostradatelnou společností v oblasti práce s drahokovovými surovinami. Umožňuje návrat materiálu zpátky do oběhu a dává jim další šanci. Těžba a získání drahých kovů je často ekologicky i finančně náročnější než jejich opětovné použití. Díky recyklaci může materiál znovu získat přidanou hodnotu, i když na první pohled se zdá znehodnocený.

Každý zákazník, který se obrátí na recyklační oddělení je individuálně posouzen podle druhu materiálu a jeho množství. Toto oddělení nabízí kvalitní služby s maximálně profesionálním přístupem. V rámci služby je zajištěna primární předúpravu a homogenizaci. Materiál je vzorkován a analyzován v akreditované laboratoří, která je vybavena moderní přístrojovou technikou. Následná rafinace kovů probíhá osvědčenými a enviromentálně šetrnými technologiemi, které byly v Safině, a.s. vyvíjeny po řadu let a dosáhly evropských standardů.

Během rafinace je dosaženo maximální čistoty kovů, přestože pocházejí z různých zdrojů. Procesy zahrnují i rafinaci čistého iridia a rhodia. Zákazník může do Safiny, a.s. Po zpracování materiálu jsou kovy uloženy na tzv. nárokový účet, který je veden bez poplatků. Ty lze následně čerpat ve formě nového výrobku, v ryzí formě, nebo je tu možnost odprodeje. Veškeré kroky, které jsou použity při zpracování materiálu jsou legální, šetrné k životnímu prostředí a v souladu s bezpečnostními předpisy. Společnost Safina, a.s.

Přemýšleli jste někdy o tom, že těžba drahých kovů, a to hlavně zlata, patří k nejvíc devastujícím typům těžby v přírodě? I my můžeme negativní dopady těžby omezit používáním kovů, které jsou recyklované.

U drahých kovů je recyklace ještě důležitější než u běžných materiálů, protože jsou v zásadě nenahraditelné, extrémně vzácné a mají hlavně vysoké nároky na životní prostředí. Jak můžu přispět k recyklaci drahých kovů já? Docela jednoduše. Budete překvapení, kolik věcí u vás doma jde recyklovat na stříbro, zlato nebo platinu. Třeba elektronika, nádobí, šperky, notebooky, telefony a fotky. Stačí je odnést do sběrného centra. Klenoty je možné po domluvě prodat do vybraných zlatnictví, kde je roztaví a promění v nové kousky.

Každá značka, která usiluje o udržitelnost, se tím jistě ráda pochlubí na svých stránkách. Zlato, stříbro a platina při procesu recyklace neztrácejí své chemické nebo fyzikální vlastnosti a jsou stejně kvalitní jako jejich nerecyklované varianty. Navíc to znamená, že je můžeme recyklovat nekonečně mockrát.

Recyklované kovy se distribuují do různých odvětví. V tabulce níže si můžete udělat lepší představu o tom, jak velké množství materiálu míří do šperkařského průmyslu.

Recyklace stříbra produkuje asi jen 14 % emisí, které vznikají jeho těžbou. Těžba stříbra výrazně ovlivňuje životní prostředí. Způsobuje erozi a kontaminuje spodní vodu vysokou hladinou rtuti a kyanidu. Protože je stříbro relativně levné na výrobu, bývá těžké přesvědčit horníky k využívání udržitelnějších procesů. Samozřejmě z použitých výrobků. Jakmile se zbaví kov příměsí, roztaví se a znovu se použije na výrobu nových předmětů.

Při opětovném zpracování kov neztrácí na své čistotě. Pořád má stejnou kvalitu. Podle odborníků existují dva způsoby: V malém měřítku: dělníci získávají z výrobků stříbro tradiční cestou. Proces je to náročný na čas i pečlivost a dělá se manuálně. Ve velkém měřítku: recyklace probíhá na komerční úrovni a stříbro se extrahuje především z průmyslových výrobků a následně se vrací do oběhu.

Při těžbě kovů se používá neuvěřitelné množství elektřiny a energie, nemluvě o probíhajících tavicích a zpracovatelských operacích, které emitují skleníkové plyny. Recyklace kovu může snížit škodlivé emise od 300 do 500 milionů tun. Recyklované zlato produkuje až o 99,8% méně emisí skleníkových plynů než vytěžené zlato. Normální těžba zlata znamená, že musíme stále objevovat jeho nové zdroje. A všichni víme, že ty zdaleka nejsou neomezené.

Primárně z výrobků a šperků, které se už nepoužívají. Může ale pocházet z mnoha zdrojů, včetně spotřebního zboží, odpadu, nebo nepoužitého kovu. Zlato je přirozeně obnovitelný zdroj, což znamená, že ho můžeme znovu a znovu roztavit a recyklovat, aniž by v průběhu času ztratilo svou čistotu nebo hodnotu. V rámci recyklace se kov roztaví a rafinuje, dokud nedosáhne své nejčistší podoby.

Ve srovnání s pravidelnou těžbou zlata snižuje recyklace zlata negativní dopady na životní prostředí a může být nákladově efektivnější pro všechny zúčastněné. Obecně můžeme recyklované zlato popsat jako etičtější než běžné zlato. Je to proto, že běžné zlato se často získává těžebními praktikami, které poškozují místní prostředí, komunity a někdy i místní obyvatelstvo. Například méně důvěryhodní maloobchodníci se zlatem mohou získávat levné zlato z neetických dolů, které využívají dětskou práci a nebezpečné pracovní postupy.

Průměrný obsah platiny v hornině je totiž asi jen 4,4 gramu na tunu, což extrémně zvyšuje produkci odpadní horniny a hlušiny. Proces recyklace platiny produkuje zhruba jen dvacetinu emisí, které produkuje její těžba.

Podle Světové rady pro zlato představovalo recyklované zlato v roce 2020 28 % z celkové globální dodávky zlata ve výši 4 633 metrických tun. Dell se v roce 2018 se stal prvním výrobcem počítačů, který ve svých produktech používá recyklované zlato z elektronického odpadu. Přibližně 90 % recyklovaného zlata pochází ze šperků a zbývajících 10 % recyklovaného zlata se získává z technologického odpadu, jako jsou notebooky a telefony. V roce 2017 tvořila jen Evropa 38 % celosvětové celkové nabídky stříbrného šrotu. Klenotnický průmysl už přes deset let podporuje používání recyklovaného zlata. Zlato můžeme ze všech materiálů recyklovat nejdůsledněji. Kov je dostatečně cenný na to, aby se recykloval už od svého objevu ve starověké Thrákii.

Mobilní telefon, počítač nebo fotoaparát. Ani jeden z přístrojů by nemohl fungovat bez využití vzácných kovů. Zásoby surovin jsou přitom omezené. Badatelé z celého světa se proto snaží získat tyto prvky z dalších zdrojů. A to pokud možno bez zátěže na životní prostředí. Týmu vědců z Centra ALGATECH Akademie věd ČR se tak ve spolupráci s rakouskými kolegy podařilo recyklovat vzácné kovy z elektronického odpadu. Využili k tomu jednoduchého a přitom neobyčejně odolného pomocníka - červenou řasu.

„Prvky vzácných zemin jsou vyčerpatelný zdroj. Navíc přes devadesát procent produkce drží Čína, která si diktuje cenu prodeje a těžbu provádí z ekologického hlediska v naprosto katastrofálních podmínkách. Proto se snažíme najít sekundární zdroje. Důležitým činitelem při recyklaci je sama příroda. Exponované červené řasy do sebe absorbují prvky vzácných kovů. Ty si vytáhnou z luminoforu, tedy z rozemletého prášku elektronického odpadu, jako jsou monitory, mobily, zářivky nebo spořicí žárovky. Výsledným produktem je biomasa obsahující vzácné kovy.

Během výzkumu narazili vědci na celou řadu překážek. Jednou z nich byl i zákal, který vznikl přidáním rozemletého prášku. Organismům tak chybělo světlo potřebné pro získání energie. Řešením je extra odolná řasa Galdieria rostoucí heterotrofně, tedy bez potřeby světla. „Nejenže nepotřebuje světlo, ale nevadí ji ani vysoké teploty a kyselé prostředí. Celý objev je výsledkem dlouhodobé regionální spolupráce českých a rakouských vědců. Zatímco IMC Fachhochshule Krems a Centrum ALGATECH zajišťují, aby na sebe řasy navázaly prvky vzácných zemin z elektronického odpadu, kremžská Donau-Universität má na starosti následné oddělení jednotlivých složek.

tags: #recyklace #vzácných #kovů #v #čr #objem

Oblíbené příspěvky:

• Výhody třídění odpadu
• Plastový odpad a jeho dopad
• Obecná a speciální ochrana přírody
• Současná ochrana neživé přírody v ČR
• Historie a současnost lázní v Dolní Lipové