Rizika odpadu v přírodě a jeho dopady

Mikroplasty, drobné částice o velikosti několika mikrometrů, pronikající do všech ekosystémů a ohrožující zdraví lidí i zvířat, jsou aktuálně jedním z největších environmentálních problémů.

Až dosud se veřejnost i odborníci zaměřovali spíše na mikroplasty dostávající se do oceánů, půdy, vody a potravin. Spalování komunálního odpadu bylo naopak vnímáno jako moderní a efektivní řešení, které dokáže plastový odpad zcela eliminovat. Nová zjištění však toto tvrzení nabourávají.

Již delší dobu je známo, že mikroplasty zůstávají po spalování v popelu, strusce a popílku - například tato studie zjistila, že v tuně spáleného odpadu se nachází 360 až 102 000 mikroplastových částic. Není to ale zdaleka jediná studie, která varuje před nedokonalým spalováním plastového odpadu. Upozorňuje na něj například i tato a tato.

Vyvolává to závažné otázky nejen ohledně ochrany zdraví, ale i ohledně akceptovatelnosti spalování odpadů jakožto součásti cirkulární ekonomiky. Pevné zbytky ze spaloven jsou totiž mimo jiné používány jako stavební materiály, a to i přesto, že se v nich obsah mikroplastů vůbec nesleduje.

„Když se tyto zbytky používají třeba při stavbě silnic nebo násypů, mikroplasty se mohou postupně uvolňovat do prostředí. Nejnovější výzkumy však ukazují, že to není zdaleka všechno. Odhalily další alarmující skutečnost: spalovny komunálního odpadu uvolňují nebezpečné mikroplasty i přímo do ovzduší.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Nová vědecká studie poprvé prokázala, že spalovny komunálního odpadu (označované často jako “zařízení na energetické využívání odpadů”, zkráceně ZEVO) uvolňují i přes pokročilý filtrační systém mikroplasty do ovzduší. Každý rok tak může z jedné jediné spalovny podle výpočtů vědců uniknout do vzduchu přes dva biliony mikroplastových částic, z nichž většina je menší než 10 mikrometrů.

Minimální velikost umožňuje průnik hluboko do plic nebo až do krevního oběhu. Přestože se tedy spalovny běžně označují za „čisté“ technologie, ukazuje se, že kromě těch již dobře známých emitují navíc i nové formy znečištění, které dosud nejsou nijak měřeny ani regulovány.

Vdechování mikroplastů představuje pro lidské zdraví značné riziko. Podle řady studií mohou způsobovat řadu zdravotních problémů, včetně respiračních onemocnění, zánětů, imunitních reakcí a potenciálně i rakoviny. Některé studie dokonce naznačují, že mikroplasty mohou narušovat nervový systém a způsobovat další zdravotní komplikace. Odhaduje se, že ročně můžeme vdechnout až 22 milionů mikro- a nanočástic plastů.

Zvláště nebezpečné jsou nanočástice plastů, které jsou menší než jeden mikrometr a mohou pronikat hluboko do plic, a dokonce se dostávat do krevního oběhu a dalších orgánů. Na mezinárodní úrovni se problematika emisí ze spalování odpadů, včetně mikroplastů, zatím nedostala do centra pozornosti ani při jednáních o globální dohodě o plastech. Současné kontroly emisí často nezahrnují data o spalování plastového odpadu, což vede k podhodnocování celkového množství vypouštěných škodlivin.

Monitorování emisí mikroplastů ze spaloven do ovzduší a jejich regulace zatím zcela chybí. Nejnovější zjištění jsou sice alarmující, ale je potřeba se dozvědět víc. K tomu by měly vést další výzkumy. Například je potřeba pravidelně zjišťovat jak velké množství mikroplastových částic spalovny komunálních odpadů, mimo jiné i ty české, ročně vypouštějí, jaká přesně je jejich velikost či složení a jak nebezpečné mohou pro zdraví lidí být.

Čtěte také: Pracovní rizika

„Existují metody, které umožňují identifikaci a kvantifikaci mikroplastů v různých typech vzorků, včetně vzduchu. Je také nutné začít vážně zvažovat investice do alternativních metod nakládání s komunálním odpadem, které jsou šetrnější k životnímu prostředí a zároveň do něj neuvolňují mikroplasty, jako je mechanická recyklace, kompostování nebo mechanicko-biologická úprava odpadu. Že by cirkulární ekonomika měla být založena právě na těchto technologiích spíše, než na technologicky zastaralém a z hlediska stavu životního prostředí neudržitelném spalování odpadů, je jasné již delší dobu.

V Česku je zatím jako alternativa ke skládkám předkládána z velké části právě jen stavba nových spaloven (ZEVO). Nová zjištění o emisích mikroplastů ze spaloven komunálního odpadu do ovzduší představují znepokojivou skutečnost, která vyžaduje okamžitou pozornost. Vzhledem k plánované výstavbě až šestnácti nových spaloven v Česku by měly úřady tyto informace urychleně zohlednit.

Arnika apeluje na to, aby se v procesech EIA (posuzování vlivů na životní prostředí) zohledňovaly i nejnovější vědecké poznatky, které zatím bohužel nestačily proniknout do legislativy. Ignorování těchto informací může znamenat, že nekontrolovaně přispíváme k chemickému znečištění životního prostředí, jehož rozsah a důsledky teprve začínáme chápat.

Zjištění, že mikroplasty pronikají při spalování odpadu přímo do vzduchu a mohou být vdechovány, by mělo otevřít novou kapitolu v našem vnímání spalování odpadů a jeho potenciálních zdravotních rizik. „Spalovny představují zátěž pro životní prostředí a ohrožují zdraví obyvatel nejen v jejich okolí.

Úklid přírody během procházek může být skvělým způsobem, jak se zapojit do ochrany životního prostředí a zároveň si užít čerstvého vzduchu. Vždy mě zaráží, kolik odpadků najdu a posbírám na procházkách. A je jedno, jestli jdu na louce, mezi polema nebo jsem v lese. Všude nacházím spoustu odpadků a někdy i naprosto absurdních předmětů, jako třeba umyvadlo, ledničku nebo třeba sedadlo z auta.

Čtěte také: Dopady na místní prostředí

Negativní dopad odpadu na přírodu a zvířata

Odpadky v přírodě mají negativní vliv na zvířata a rostliny v okolí. Zvířata v domnění, že se jedná o jídlo, požírají plastové obaly, což může mít fatální následky. Ptáci se motají do různých sítí, provázků od balónků nebo si můžou zranit nohy na kovových konzervách.

Odpadky znečišťují i vodu a půdu, což má negativní dopad na zdraví zvířat a lidí, kteří vodu pijí. Tato znečištěná voda může být použita i k zemědělským účelům. Znečištěná voda může obsahovat toxické látky, které mohou způsobit otravu a další zdravotní problémy.

Snadný zdroj potravy láká stále více zvířat vyjít z lesů do měst. Plachost ztrácí divoká prasata, která minulý rok v honbě za potravou řádila v Sosnové u České Lípy. Výjimkou nejsou kuny, jezevci ani lišky. Pro zvěř, která zavítá do měst pro snadný zdroj potravy, představuje takový výlet riziko. Často skončí pod koly aut.

Doba rozkladu odpadu v přírodě

Volně pohozené elektrospotřebiče, PET láhev nebo třeba „jen“ žvýkačka se stávají ve volné přírodě její nechtěnou součástí. Odpady pohozené v přírodě se navíc mohou, kromě procesu rozkladu, kdy hyzdí krajinu a představují také nebezpečí pro lidi i zvířata (pohozené konzervy či rozbité láhve), dostat do potravního řetězce.

Stát se to může snadno, stačí, aby divoké zvíře spolklo část předmětu spolu s potravou, nebo vypilo zamořenou vodu. Doba rozkladu různých materiálů v přírodě se může lišit v závislosti na mnoha faktorech, jako je teplota, vlhkost, sluneční světlo a dostupnost bakterií a hmyzu, které je mohou rozkládat.

Jak dlouho se v přírodě rozkládá odpad?

Jak se chovat při úklidu přírody

Když se rozhodnete uklízet při svých procházkách, nezapomeňte si vzít s sebou pytlík na odpadky a rukavice, abyste se vyhnuli kontaktu s škodlivými látkami. Snažte se už při sběru oddělit plast od papíru a skla.

Respektujte okolí, ve kterém uklízíte. Neničte rostliny nebo jiné přírodní prvky a snažte se uklidit co nejméně invazivním způsobem. Pokud najdete něco nebezpečného, jako je například znečištěný odpad, nechte jeho odstranění na odborníky (nahlaste tento problém na své obci).

Proč třídit odpad?

Je důležité si uvědomit, že naše potřeby a spotřeba zkrátka nejsou právě ekologickým procesem. Výroba generuje (ve většině případech) znečištění. Jejich používání generuje také znečištění. Likvidace produktů? To je to samé.

Je tedy jen na nás, abychom odpadu vytvářeli co nejméně, ten vyprodukovaný třídili, dopravili na sběrný dvůr, nebo ho předali k odborné likvidaci - tak to totiž máme dělat automaticky. Tak třiďme odpad vždy a všude, má to smysl a je to tak snadné!

Jak motivovat děti k úklidu přírody

• Vytvořte soutěž: Soutěž může být skvělým způsobem, jak motivovat děti k úklidu. Např. můžete soutěžit, kdo nasbírá nejvíce odpadků, nebo kdo nasbírá odpadky v nejkratším čase.
• Použijte příběh: Použití příběhu (pohádky) může být zábavným způsobem, jak vysvětlit důležitost úklidu přírody dětem. Můžete vyprávět příběh o zvířatech, která potřebují čisté prostředí k životu nebo o rybách v řekách a rybnících, které potřebují čistou vodu ke svému životu.
• Hrajte hry: Hry mohou být skvělým způsobem, jak zapojit děti do úklidu přírody. Např. můžete hrát hru „Najdi a nasbírej“. Děti hledají a sbírají v okolí přesně určité předměty (vždy dbejte na bezpečnost a nezdávejte hledání nebezpečných předmětů, platová lahev klidně postačí).
• Vyprávějte o rostlinách a zvířatech: Děti mohou být více motivovány k úklidu, pokud vědí, jaký dopad má znečištěná příroda a voda na rostliny a zvířata v okolí. Proto je dobré se s nimi projít po okolí a ukázat jim, jak a kde zvířata žijí, co jedí a pijí a poukázat na odpadky, které jim jejich domovy znečišťují.
• Ukažte jim, jak pomáhají: Je důležité dát dětem pocit, že mají skutečný vliv na životní prostředí. Je také důležité, abyste dětem vysvětlili, proč je důležité dbát na životní prostředí a jak mohou oni samy pomoci.

Akce "Ukliďme Česko"

„Ukliďme Česko“ je celostátní akce, která se koná každoročně za účelem zlepšení stavu české přírody a životního prostředí. Cílem akce je motivovat lidi k úklidu odpadu, který se nahromadil v přírodě, parcích, vesnicích a městech.

Akce funguje tak, že se v různých místech po celé zemi konají dobrovolnické úklidové akce. Tyto akce jsou organizovány místními skupinami nebo jednotlivci, kteří se snaží vyčistit své okolí. Účastníci mohou úklid provádět samostatně nebo ve skupinách.

Akce „Ukliďme Česko“ se stala populární a úspěšnou díky své jednoduchosti a dostupnosti. Každý, kdo má zájem, může se stát dobrovolníkem a pomoci při úklidu. Akce je také podporována řadou místních a národních organizací, které nabízejí materiální a finanční podporu.

Výsledkem akce „Ukliďme Česko“ je zlepšení stavu životního prostředí a větší povědomí o nutnosti dbát na životní prostředí.

Nezapomeňte, že každý může přispět ke zlepšení stavu přírody, a to i malými kroky, jako je uklízení odpadků při procházkách.

Ministerstvo životního prostředí upozorňuje na dopady vypouštění velkého množství balónků či lampiónů do přírody, např. při hromadných a organizovaných akcí, na životní prostředí a na nesoulad se zákonem o odpadech. Těmito aktivitami dochází dokonce k porušování zákona o odpadech.

Vzniká při nich totiž velké množství volně pohozených odpadků, které nejsou uloženy na místa k tomu určená, a není s nimi správně nakládáno. V řadě případů pak může dojít i k ohrožení volně žijících živočichů. A pro případné dětské účastníky takových oslav je toto chování špatným příkladem vztahu k životnímu prostředí.

Ministerstvo životního prostředí proto apeluje na organizátory těchto akcí, kteří plánují vypouštět balónky nebo lampióny, aby nepřispívali ke znečišťování životního prostředí, neprodukovali zbytečný odpad a snažili se své oslavy pojmout s ohledem k přírodě.

Volně pohozené elektrospotřebiče, PET láhev nebo třeba „jen“ žvýkačka se stávají ve volné přírodě její nechtěnou součástí. Odpady pohozené v přírodě se navíc mohou, kromě procesu rozkladu, kdy hyzdí krajinu a představují také nebezpečí pro lidi i zvířata (pohozené konzervy či rozbité láhve), dostat do potravního řetězce.

Stát se to může snadno, stačí, aby divoké zvíře spolklo část předmětu spolu s potravou, nebo vypilo zamořenou vodu.

Zkusme se na chvíli zamyslet nad životním cyklem všech výrobků. Od jejich vzniku až po jejich konec. Výroba generuje (ve většině případů) znečištění. Jejich používání generuje také znečištění. Likvidace produktů? To je to samé. Je důležité si uvědomit, že naše potřeby a spotřeba zkrátka nejsou právě ekologickým procesem.

Dobu rozkladu odpadu a jeho jednotlivých částí pochopitelně ovlivňují mnohé faktory. A proč třídit odpad? Je tedy jen na nás, abychom odpadu vytvářeli co nejméně, ten vyprodukovaný třídili, dopravili na sběrný dvůr, nebo ho předali k odborné likvidaci - tak to totiž máme dělat automaticky. Tak třiďme odpad vždy a všude, má to smysl a je to tak snadné!

Na konci listopadu se nepodařilo v rámci konference v jihokorejském Busanu vyjednat Globální plastovou úmluvu, která by směřovala nejen k omezení plastového odpadu, regulaci škodlivých látek v plastech a zlepšení systémů nakládání s odpady. Další jednání proto budou pokračovat v následujícím roce.

Vědci z Agronomické fakulty MENDELU upozorňují, že přestože je téma plastů spojováno převážně s oceány a vodním prostředím, problém se týká i půdy.

Plasty se využívají prakticky ve všech oblastech lidské činnosti a jsou díky jejich vlastnostem v mnoha ohledech nenahraditelné. „Výzkum odhaluje, jak daleko se plastové částice ve své mikroskopické a nanoskopické podobě mohou dostat, a že jsou dnes již prakticky všudypřítomné.

Kontaminace mikroplasty se tedy netýká pouze oceánů, lze je najít i ve vzduchu, v pitné vodě a potravinách, v půdě i rostlinách, a proto se také snadno dostávají do lidského organismu, kde patrně způsobují určité zdravotní problémy.

Jednou ze slibných alternativ v boji proti znečištění konvenčními plasty, jejichž rozklad v přírodě může trvat několik desítek až stovek let, jsou takzvané biologicky rozložitelné plasty, u kterých je předpokládaná doba rozkladu v řádu měsíců až jednotek let. Vědci ale upozorňují, že ani tyto plasty nemusí být zcela bezproblémové.

„Přestože jsou biologicky rozložitelné plasty v některých aplikacích zajímavou alternativou konvenčních plastů, studie z posledních několika let poukazují na určitá rizika. Podle týmu z MENDELU biologicky rozložitelné plasty v půdě mohou ovlivnit vodní režim, měnit druhové složení mikrobiálních společenstev s možnou preferencí patogenních organismů, změnit koloběh půdního uhlíku i dusíku a v neposlední řadě také negativně ovlivnit růst rostlin.

„S nárůstem používání biologicky rozložitelných plastů lze očekávat i zvýšený vstup do půdy, a proto je třeba detailně prozkoumat, za jakých podmínek lze tyto plasty v půdě rozložit bez rizika. Znečištění zemědělské půdy plasty vnímáme jako velké téma nejenom pro nás, ale také pro budoucí generace.

Problematice plastů se věnujeme již několik let a provádíme různé experimenty s cílem zjistit, jaký vliv mají nejen biologicky rozložitelné ale i konvenční mikroplasty na půdní mikroorganismy, půdní organickou hmotu a zemědělské plodiny.

Plasty se začaly vyrábět ve větším měřítku ve 40. letech jako levné, lehké a odolné náhrady tradičních materiálů. Termín mikroplasty poprvé použil v roce 2004 britský oceánograf Richard Thompson a jeho tým v časopise Science. Autoři v ní upozornili na přítomnost drobných persistentních plastových částic v oceánech. Už v 70. letech byly publikovány první zprávy o hromadění plastového odpadu v oceánech, zejména v Pacifiku.

tags: #rizika #odpadu #v #přírodě #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Rozpoznání problémů se žhavicími svíčkami
• Podhorská zahrada: výběr rostlin
• Doporučení pro šetrné osvětlení
• Nákup cenných papírů v ČR
• Obnova lesů v ČR