Poptávka po obnovitelných zdrojích začíná převyšovat tradiční zdroje paliv.
V roce 2023 dosáhl globální nárůst kapacity zelené energie (ze slunce, větru a dalších obnovitelných zdrojů) nový rekord a podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) zaznamenal nejrychlejší růst za poslední dvě desetiletí.
Od roku 2000 vzrostly obnovitelné zdroje z 19 % na více než 30 % celosvětového mixu elektřiny.
Investice do obnovitelných zdrojů mají stoupající tendenci, přičemž náklady na zelenou elektřinu klesají a prodeje elektrických vozidel každým rokem rostou.
Abychom měli nějakou naději na omezení emisí a udržení globálního oteplování na minimu, podle expertů musíme zkrátka a dobře přestat využívat fosilní paliva. Čím dříve, tím lépe.
Čtěte také: Analýza: ruská ropa a ekologie
IEA letos v říjnu uvedla, že potenciál čisté energie je dostatečně silný na to, aby do roku 2030 nastal vrchol poptávky po každém z fosilních paliv a po roce 2030 prý bude mnohem těžší ospravedlnit nákladné nové projekty těžby fosilních paliv.
Podle všech projekcí bude svět fosilní paliva ještě nějakou dobu potřebovat. Používají se k poskytování záložní energie, když neběží větrná a solární energie, a některá průmyslová odvětví, včetně lodní a letecké dopravy, výroby cementu, oceli a chemikálií, bude těžké dekarbonizovat.
Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) svět čerpá veškerou svou energii z 32 procent z ropy, z 27 procent z uhlí, z 22 procent z plynu, z deseti procent z biopaliv včetně dřeva a odpadu, z pěti procent z jádra, z necelých tří procent z vody a z necelých dvou procent z ostatních obnovitelných zdrojů. Přes devadesát procent světové energie tak vzniká pálením uhlovodíků způsobujícím emise skleníkových plynů.
Prvním pohonem průmyslové revoluce bylo uhlí. Je levné a je ho hodně. Snadno se navíc převáží.
Je patrné, že konec uhelného věku začíná v západní Evropě. Tedy tam, kde se uhlí pálí nejdéle.
Čtěte také: Zdroje energie
Problém je, jak nejšpinavější zdroj nahradit. V roce 2017 EU jako celek poprvé vyrobila víc elektřiny z obnovitelných zdrojů než z uhlí. Bližší pohled však ukazuje, že v některých zemích, především ve střední Evropě a na Balkáně, je taková realita zatím těžce představitelná.
Některé země se snaží kombinovat sluneční a větrné zdroje s plynem. Ty se totiž dobře doplňují - plynové elektrárny se dají rychle spouštět a vypínat podle toho, jak kolísají dodávky z větrných a slunečních farem. Emise ze spalování plynu jsou také nižší než v případě uhlí.
Zatím největší a nejspolehlivější bezemisní zdroj elektřiny představuje atomová elektrárna. K jejím přednostem patří především stabilní dodávky do sítě, relativně levný provoz, malé množství odpadu a vysoká bezpečnost. Nevýhodou jsou velké pořizovací náklady, obavy veřejnosti z následků případné havárie a problémy s ukládáním radioaktivního odpadu.
Politolog Joshua S. Goldstein a jaderný inženýr Staffan A. Qvist proto v knize Zářná budoucnost (A Bright Future) propagují velký celosvětový obrat k jádru jako jediné realistické a dostatečně rychlé řešení problému skleníkových plynů.
Lidstvo má k dispozici ještě další zdroje čisté energie, především tekoucí vodu, slunce a vítr. I přes jejich rychlý růst v posledních letech jsou však stále ve výrazné menšině. Existuje několik výjimek. Celkem 16 zemí na světě má více než devadesát procent své elektřiny vyrobených z obnovitelných zdrojů.
Čtěte také: Ropovod Družba zasažen kontaminací
Vodní elektrárny mají spolehlivé dodávky a jsou relativně levné. I ony však způsobují problémy. Zatopená údolí vyžadují přesun obyvatel, v případě čínských tří soutěsek to byly stovky tisíc lidí. Během napouštění také berou vodu všem, kdo žijí pod přehradou. Negativně přehrady dopadají i na život v řece.
Dalším obnovitelným zdrojem je vítr. Nejdůležitější jsou u něj rychlost a stálost, které jsou nejvyšší u moře. Pobřeží Severního moře patří celosvětově k jednomu z nejvhodnějších regionů pro větrné elektrárny. A je také jednou z mála hustě obydlených oblastí, kde vydatně fouká.
Čím dál diskutovanější jsou i sluneční elektrárny. Až na několik výjimek totiž nejstabilněji a nejvíc svítí v pouštích, kde však většinou nikdo nežije.
Přesto se o to leckde pokoušejí. Ve Spojených arabských emirátech spustili největší solární park světa s kapacitou téměř 1,2 gigawattů schopný zabezpečit elektřinu pro 90 tisíc lidí. Čína zase spustila solární elektrárnu na hladině jezera a podobné projekty běží třeba i v Nizozemsku, Japonsku nebo Spojeném království.
Do roku 2050 pak má ČR přestat spalovat i ropu a zemní plyn.
Plán také zvyšuje české cíle pro obnovitelné zdroje (OZE) a úspory energie, stále však nevyužívá domácí možnosti a nezajišťuje potřebný příspěvek k naplnění cílů EU.
Modelování energetiky počítalo s umělým omezením rozvoje větrné (maximálně 1,5 GW v roce 2030) a solární energetiky (maximálně 10,1 GW v roce 2030), což je méně než ukazují odborné studie, podle kterých se do roku 2030 lze dostat na 15 GW ve fotovoltaice a na 2 GW větrných elektráren.
Plán tak zatím nenaplňuje cíl pro podíl obnovitelných zdrojů energie na spotřebě energie v ČR, který by měl být mezi 33 a 35 procenty.
Vláda spolu s návrhem Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu potvrdila i cíl ukončit do roku 2033 spalování uhlí a do roku 2050 i ropu a zemní plyn.
Vládou schválený draft Vnitrostátního plánu ČR v oblasti energetiky a klimatu nedosahuje požadovaných evropských cílů pro podíl obnovitelných zdrojů energie a úspor energie do roku 2030. Ty jsou zásadní pro splnění klimatických závazků ČR.
Mezinárodní agentura pro energii (IEA) očekává ve světové energetice do roku 2040 mohutný nástup obnovitelných zdrojů. Světovým lídrem v jejich rozvoji bude Čína. V Evropě by díky snižujícím se nákladům na výstavbu větrníků měla růst především větrná energetika.
tags: #ropa #obnovitelny #zdroj #energie