Rostliny naší přírody

Česká republika se řadí k zemím s nejhustší dopravní sítí v Evropě vůbec. Z hlediska vlivů na životní prostředí jsou významnější komunikace s kapacitnější přepravou, tedy rychlostní silnice a dálnice. Dálnice totiž nejsou jen proudy automobilů, smog, asfalt a beton. Mnohdy zapomínáme na silniční okraje.

Náspy, silniční zářezy a příkopy podél cest naopak představují místa, nad nimiž by měl biolog a ochranář zbystřit pozornost. Páteřní dopravní infrastrukturu tvoří v České republice železnice, silnice a dálnice. Silniční a dálniční síť ČR dnes reprezentuje necelých 56 000 km, což je vzdálenost, která by po obvodu obepnula Zemi zhruba 1,5-krát.

Cesty jsou mnohdy zaklesnuty do horninového podloží a obklopují je tak obnažené skály nebo různě svažité zářezy, jindy vedou po vyvýšených náspech. Téměř vždy je ale lemují travní plochy nebo výsadby keřů.

Celková plocha silničních lemů není přesně známa a lze ji jen odhadnout. Pokusíme se o rámcové přiblížení: pokud bychom brali do úvahy pouze naše rychlostní silnice a ostatní silnice I. třídy s průměrnou šířkou lemů kolem 4 m po obou stranách cesty a délkou asi 7 700 km, dostáváme se na úctyhodnou celkovou plochu okrajů (přibližně 60 km2) srovnatelnou s katastrální výměrou krajských měst, jako jsou Pardubice, Liberec či Olomouc nebo s rozlohou menších CHKO, kupř. Moravského krasu nebo Litovelského Pomoraví. A to už je plocha, která by neměla jen tak zůstat bez povšimnutí.

Podíváme-li se na trendy druhové rozmanitosti posledních několika dekád, dospějeme i v ČR k mimořádně znepokojivým zjištěním úbytku biodiverzity. V případě některých skupin bezobratlých lze hovořit až o desítkách procent regionálně vyhynulých druhů, zejména u denních motýlů, majek, vrubounovitých brouků, samotářských včel, zlatěnek a dalších.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

Můžeme odhadovat, že za poslední století se z české krajiny nadobro odporoučelo zhruba 1 500-3 000 druhů hmyzu, tedy asi tolik, kolik se v ČR vyskytuje druhů vyšších rostlin. Nejde ale jen o absolutní čísla vyhynulých druhů. Početnost se dramaticky snižuje u mnoha dosud běžných druhů bezobratlých.

Podívejme se proto na ohrožené skupiny bezobratlých blíže. Ohrožené druhy zjevně nevymírají náhodně, ale mají společné vlastnosti. Nápadně často se jedná o druhy raně sukcesních biotopů. Máme na mysli hlavně úhory, polní lada, zarůstající pískovny, skály, pasené a sečené louky nebo slunné meze. Tato stanoviště, kdysi v krajině běžná, jsou dnes s odchodem tradičně hospodařícího sedláka ohrožena úplným zánikem. Spolu s ústupem raně sukcesních stanovišť z krajiny mizí i jejich obyvatelé.

Mnohdy ale nejde jen o prostou plochu a kvalitu takových stanovišť. Ač se to na první pohled nezdá, okraje cest mnohdy představují právě stanoviště charakterem velmi podobná extenzivně obhospodařovaným mezím, úhorům, skalám, stepím nebo lesostepím.

Svahy podél cest ale nabízejí ještě více. Mezi důležité ekologické rysy okrajů komunikací patří skutečnost, že se jedná často o pozemky svažité. Svažitost terénu sama o sobě vnáší do prostředí klíčovou heterogenitu. Právě na svazích totiž často vystupuje na povrch horninové podloží skalního nebo suťového typu, navíc proměnlivého složení, od hornin bazických (vápence, opuky) po horniny kyselého charakteru (žuly).

Zatravněné okraje komunikací jsou pravidelně mulčovány, nikoli však hnojeny. Svažitost okrajů komunikací vede k vymývání živin z rozkládajícího se mulče k patám svahů, čímž vzniká gradient dostupnosti živin, pH a vlhkosti. Okraje komunikací navíc představují liniové krajinné struktury s ohromným okrajovým efektem. Okrajový efekt s sebou nese opět zvýšenou heterogenitu prostředí silničních svahů.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Průkopnické studie o významu silničních okrajů pro volně žijící organismy pocházejí z první poloviny 90. let 20. století. Dnes je dokumentován význam okrajů cest pro podporu biodiverzity v krajině z Velké Británie, Rakouska, Nizozemska, SRN, Finska a USA. Pilotní se v daném ohledu jeví práce zaměřené na monitorování ve dne aktivních motýlů podél cest v britských hrabstvích Dorset a Hampshire.

Tamější vhodně upravené okraje komunikací skýtají útočiště až pro 40 % druhové rozmanitosti denních motýlů celého Spojeného království! Takové procento motýlů v ČR najdeme v některých velkoplošných zvláště chráněných územích, jako jsou CHKO Český kras, České středohoří, nebo Krkonošský národní park. Jak jsme již uvedli, svahy silnic jsou pro motýly atraktivní zejména pestrostí otevřených stanovišť.

Mezi nejvýznamnější negativa silnic a přepravy na nich patří fragmentace stanovišť a bariérový efekt. Silniční tělesa nejsou pro motýly nepřekonatelnou bariérou, přesto i v jejich případě mohou šíření druhů krajinou snižovat. Jak dokládají studie z Anglie, druhy jako bělásek řeřichový (Anthocharis cardamines), okáč luční (Maniola jurtina), okáč bojínkový (Melanargia galathea) nebo modrásek jehlicový (Polyommatus icarus) přelétají silnice jen velmi neochotně. Poletující motýli mnohdy hynou po srážce s projíždějícími automobily. Zranitelné jsou zejména létavé druhy denních motýlů, například babočky, bělásci a žluťásci.

Přibližně každý desátý bělásek zelný (Pieris brassicae), dnes již poměrně řídce se vyskytující motýl, hyne právě po kolizi s automobily. Existuje však také několik nepřímo působících vlivů dopravy. K pozitivním vlivům výstavby silnic na populace motýlů a bezobratlých obecně můžeme počítat vytvoření raně sukcesních stanovišť, která v krajině téměř chybějí (Rámeček 1). I v podmínkách ČR silniční náspy a svahy kolonizuje řada motýlů.

Mezi ohrožené a ochranářsky významné můžeme počítat například pestrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena) v příkopech podél cest na jižní Moravě, modráska vičencového (Polyommatus thersites), hnědáska květelového (Melitaea didyma), žluťáska jižního (Colias alfacariensis) ze slunných silničních náspů jižní Moravy a středních Čech, nebo specializované modrásky - m. bahenního (Maculinea nausithous) a m. očkovaného (M. teleius), osídlující vlhké příkopy s porostem krvavce totenu. Na křovinaté svahy často pronikají ostruháčci, jako je ostruháček březový (Thecla betulae), o. švestkový (Satyrium pruni), o. kapinicový (S. acaciae), na svazích s vystupujícím skalním a suťovým podložím najdeme ohroženého soumračníka skořicového (Spialia sertorius) a mnoho dalších.

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

I relativně běžné druhy, kupř. okáč luční, o. bojínkový, o. poháňkový, modrásek jehlicový, m. černolemý nebo žluťásek čičorečkový, dosahují při okrajích silnic vyšších populačních hustot. Někteří autoři poukazují na skutečnost, že při okrajích komunikací vyvíjejí obratlovci, zejména ptáci, na motýly nižší predační tlak. Okraje cest zůstávají významné také z pohledu šíření druhů v krajině.

Mnoho druhů motýlů - máme na mysli některé okáče, soumračníky a modrásky - se jen velmi neochotně vzdaluje ze svých lokalit, zejména jestliže jsou jimi osídlené plochy izolovány v moři uniformní lesní nebo zemědělsky intenzivně využívané krajiny. Okraje cest tak mohou současně plnit funkci útočišť i migračních koridorů a jako nášlapné kameny napomáhat šíření motýlů krajinou.

V prvé řadě musíme připomenout, že již dnes máme v ČR řadu silničních úseků, kde se motýlům daří. Velmi cenné jsou skalní zářezy podél D1 a rozvolněné stepní trávníky doprovázející D5, D8, R6, R7 v oblasti Českého krasu a Českého Středohoří. Podobnou úlohu hrají D2 a R52 na jižní Moravě.

Na druhou stranu se v okolí silnic často setkáváme s uniformními porosty s převládajícími trávami, které druhovou diverzitou příliš neoplývají. Přitom se zdá, že stačí poměrně málo a i z těchto míst můžeme mít rozkvetlou zahradu plnou života, motýly nevyjímaje. Stěžejním krokem v tomto směru zůstává podpora výskytu dvouděložných rostlin (dále jen bylin), které jsou živnými rostlinami velké části hmyzu včetně motýlů (Rámeček 1). Druhová rozmanitost bylin vzrůstá na živinami chudých substrátech. Proto tam, kde je to z bezpečnostního hlediska možné, je vhodné ponechat neohumusované svahy s obnaženým matečným podložím.

Co ale s úseky, kde již byly svahy technicky upraveny a byl zde proveden výsev travních směsí? Vegetace je v takových trávnících zapojena a dodatečný výsev bylin, bez předchozího narušení nebo dokonce částečného stržení travního drnu, obvykle nebývá úspěšný. Značný potenciál představují kořenoví poloparazité rodu kokrhel (Rhinanthus spp., Rámeček 2). Kokrhel dovede účinně potlačit dominantní traviny, a tak otevírá vegetační zápoj pro dosev nebo spontánní kolonizaci bylin. Co víc, zmiňovaný rod cévnatých rostlin snižuje celkovou produkci vegetace. Svahy není potřeba často mulčovat, protože vegetace tak rychle nepřirůstá. Okraje silničních svahů, jejich vzhled a údržba tak představují hozenou rukavici ochraně přírody.

Motýli nepotřebují pouze vhodnou druhovou skladbu vegetace, vyžadují také rozvolněnou strukturu porostu. Ta však z naší krajiny při ústupu extenzivních pastvin rychle mizí. Určitou náhradu pastvin představují stanoviště na svazích silnic. Housenky motýlů, hlavně modrásků, vřetenušek či žluťásků vyhledávají bobovité, jako jsou vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia), úročník bolhoj (Anthylis vulneraria), vikve (Vicia spp.) nebo čičorka pestrá (Securigera varia). Cenné jsou rovněž mochny (Potentilla spp.), krvavce (Sanguisorba spp.), jitrocele (Plantago spp.) a nízké trsnaté trávy, kostřavy (Festuca ovina, F. brevipila).

Významnou roli při oživení svahů v okolí komunikací mají nektarodárné rostliny, poskytující potravu dospělým motýlům. Za všechny jmenujme chrpy, kopretiny, vikve, jetele nebo čičorku.

Kokrhele (Rhinanthus)

Kokrhele (Rhinanthus) jsou vyšší zelené rostliny, které se přichycují pomocí tzv. haustorií na kořeny hostitelských druhů rostlin a vysávají z jejich cévních svazků vodu a minerální látky. V České republice se vyskytují čtyři druhy. Na parazitaci kokrhelem jsou obzvlášť citlivé trávy včetně konkurenčně silných druhů, kupř. třtina křovištní nebo kostřava červená, které představují pro kokrhel ideální hostitele. Dvouděložné byliny se umí funkčnímu připojení haustorií účinně bránit, takže je přítomnost poloparazita ve vegetaci nepřímo podporuje.

Ohrožený modrásek vičencový (Polyommatus thersites) je potravně vázaný na vičenec ligrus (Onobrychis viciifolia). Kromě stepí a lesostepí dnes nachází modrásek poslední útočiště také na slunných svazích podél silničních komunikací.

Kamenitý svah podél R7 u Loun s vystupujícím podložím a řídkou vegetací. Stanoviště nevyžaduje zvláštní údržbu a představuje vhodné prostředí pro výskyt motýlů.

Květnatý zářez silnice u obce Nová Lhota. Přirozeně se ve vegetaci vyskytuje poloparazitická rostlina kokrhel luštinec (Rhinanthus alectorolophus). Působením kokrhele vzniká rozvolněná vegetace s vysokým podílem bylin, vč. živných rostlin motýlů.

Svah u dálnice D5 (Praha - Beroun) na hranici CHKO Český kras s převládajícími trávami, který byl vybrán pro ověření technologie podpory dvouděložných bylin výsevem poloparazitických rostlin rodu kokrhel.

Správu přírodovědně cenných lokalit je nezbytné přizpůsobit aktuálnímu stavu poznání ochrany biodiverzity.

Ochrana přírody: Minulost a současnost

Ochrana přírody byla u nás dlouho vedena v duchu konzervačním i konzervativním. Projevovala se nejčastěji péčí o jednotlivé objekty (rostliny, živočichy, geologické výtvory), a to bez ohledu na jejich vzájemné vztahy a vazby na prostředí, v němž žijí. Za poslední dvě desetiletí však ochrana přírody prošla mnoha názorovými i praktickými změnami. Nově zaváděné a zdánlivě neobvyklé zásahy jsou dnes předmětem vědeckých studií. Na základě jejich výsledků i dlouhodobých terénních zkušeností se už ochranářská praxe naštěstí mění. Vzhledem k objemu nových poznatků a potřeby specializovaných zásahů nejsou však nově získané znalosti šířeny a zaváděny dostatečně rychle a kýžených změn se proto už nejohroženější druhy či přírodní stanoviště nemusejí dožít. Jako hlavního viníka vnímáme nedostatek osvěty, která by měla vycházet z odborných podkladů, ale zároveň být srozumitelná a přínosná pro amatérské zájemce i profesionální pracovníky v ochraně přírody.

V podstatě jakékoliv zásahy, které trvale mění strukturu zachovalého přírodního prostředí (ekosystému), často se opakují nebo jsou celoplošné, mají pro široké druhové spektrum likvidační charakter. Živočichové jsou při uskutečněných zásazích zranitelnější než rostliny. Mnohá chráněná území v důsledku celoplošného jednotného managementu ztrácejí různorodost (heterogenitu) a připomínají městské parky - nízko střižená vegetace, vytyčené cestičky, upravené keře apod. Četnost a intenzita zásahů by měla odpovídat rychlosti negativních sukcesních (samovolných přírodních) změn. Pokud charakter společenstva vyžaduje každoroční péči (např. některé typy luk), je nepřípustné ji provádět jednorázově na celé ploše. Při každoročním nebo celoplošném zásahu nejsou populace mnoha živočichů schopny dlouhodobé existence. Typickým příkladem jsou populace motýlů, když jejich živné rostliny jednou za rok celoplošně pokosíme ve stejném termínu. Housenky se pak nemohou vyvíjet a populace zanikne nebo živoří na pokraji existence. V každém časovém období je zásahem postiženo značné množství živočišných druhů.

Ochrana druhů vs. ochrana ekosystémů

Jedním z častých názorových střetů a často diskutovaná otázka ochrany přírody je, zda chránit druhy nebo ekosystémy (části přírodního prostředí). Naše legislativa je postavená především na ochraně druhů a často je chápána jako ochrana jedinců, nikoliv ochrana populací.

V lidovém povědomí žije informace, že nejohroženějším biomem (územně rozsáhlým společenstvem rostlin a živočichů) na Zemi jsou tropické deštné lesy. Hoekster et al 2005 porovnal procento zničené plochy biomu s procentem jeho chráněné plochy. Překvapivě nebyly jako nejohroženější vyhodnoceny tropické deštné lesy, ale biomy mírného pásu - travnatá společenstva (stepi a prérie) a mediteránní (oblast okolo Středozemního moře) společenstva (středomořská macchie - křoviska a její obdoby). Je tomu tak patrně i proto, že přeměnit nezemědělskou půdu, je výrazně snazší na místech původně bezlesých než v lese. Proces změny také není tak výrazný a spíše je přehlédnut.

Nelesní ekosystémy (včetně řídkých lesů a lesostepí) jsou nejohroženější části přírody také u nás v České republice a vlastně i obecně ve střední Evropě. V obecném povědomí je bohužel vžitá představa: příroda = „les“ (lesnický porost, nezřídka smrková plantáž). Bezlesá stanoviště jsou často hodnocena jako zbytečná, nezajímavá a nevýznamná. Bývají vnímána i jako jakýsi nepořádek, který v krajině nemá co dělat. Bezlesé ekosystémy jsou snadno přeměnitelné. Snadnost zásahu společně s představou o bezvýznamnosti vede k tomu, že zbytková bezlesá stanoviště, sloužící jako poslední útočiště (refugia) pro široké spektrum organizmů, jsou přeměňována na lesní (mono)kultury, stavební plochy, plantáže rychle rostoucích dřevin, intenzivní rybníky, skládky aj.

K nejohroženějším skupinám organismů patří kupodivu paraziti. Ale pouze tací, kteří jsou úzce specializovaní na skupiny vzácných druhů živočichů (případně i rostlin) dlouhodobě existujících pouze na nejzachovalejších plochách výše uvedených nejohroženějších částí přírody. Důvod je logický.

Parazit s nedostatečně rozmanitým genofondem, který se specializuje na vzácný druh denního motýla jehož populace už trpí genetickou degenerací, přičemž tento motýl je navíc potravně vázán na vzácný druh rostliny které musí tvořit bohatou populaci a k tomu ještě na specifický druh mravence v jehož hnízdě motýl dokončuje vývoj, přičemž tyto rostliny a mravenci přežívají už jen na hrstce posledních a navíc zcela izolovaných lokalit, které navíc ohrožuje zástavba (typické např. pro písčiny), změna vodního režimu a upuštění od tradičních způsobů obhospodařování (typické např. pro slaniska, stepi či pařeziny), je pochopitelně daleko zranitelnější, než např.

Dosáhnout patřičných změn, tedy správného určování priorit, v ochraně přírody i vhodných způsobů správy území na úkor těch nevhodných, můžeme zejména sledováním nových poznatků, vzájemnou diskusí a odbornou osvětou.

tags: #rostliny #nasi #prirody #fryc

Oblíbené příspěvky:

• Příroda Vietnamu
• Skládky odpadu v ČR
• Co jsou antropogenní emise?
• Rizika a výzvy olympiády v Riu
• Znečišťování ovzduší motorovými vozidly: Řešení