Charakteristika rostlin Středomoří

Často sníte o tom, jaký by byl život na březích Středozemního moře? Cítíte to kouzlo jihozápadní Evropy, kde slunce svítí téměř celý rok, a kde je každý den plný radosti a pohody? A co kdybyste si tento pocit mohli přenést do svého domova? No, vězte, že to je možné!

Může se zdát, že termín „středomořský styl“ je široký a obecný, ale ve skutečnosti má tento koncept jasné charakteristiky a pravidla. Středomořský styl se narodil v zemích jako je Španělsko, Itálie a Řecko, které se nacházejí kolem Středozemního moře. Je charakterizován přirozenými materiály, jasnými barvami a jednoduchostí. Ale jak ho aplikovat do našeho bydlení?

Základem tohoto stylu je bílá a béžová, která se používá na zdech, nábytku a dekoracích. A jakou barvu byste si spojili se Středozemním mořem? Ano, je to modrá. Středomořský styl si zakládá na jednoduchosti, a to platí i pro nábytek. Máte starý kus nábytku, který je trochu opotřebovaný? Perfektní! Středomořský styl miluje patinu a historii. Na trzích ve Španělsku nebo Řecku můžete najít spoustu ručně vyráběných doplňků.

Středomořský styl je charakterizován přirozenými materiály jako je keramika, terakota, kámen a dřevo. Dominují zde jasné barvy jako je bílá, béžová a modrá. Nábytek je rustikální a jednoduchý, často s patinou.

Levandule

Pěstování levandule má pro mě zvláštní kouzlo. Ať už se rozhodnu vysadit ji na zahradě, na balkoně, nebo ji pěstovat v květináči doma, levandule vždy přinese do prostoru nádech Středomoří a uklidňující vůni. Díky svým skromným nárokům si skvěle poradí jak venku, tak v interiéru - stačí jí správné podmínky a trochu péče. Pěstování levandule na zahradě přináší bohatý keř plný fialových květů, zatímco v květináči nebo na balkoně je z ní krásný a praktický doplněk.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

Levandule (latinsky Lavandula) je rod rostlin, který spadá do čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae). Má úzké, stříbřitě šedé až zelené listy, které působí sametově. Na zahradě je levandule ideální pro slunná a suchá místa. Roste dobře v písčitých a kamenitých půdách, které dobře odvádějí vodu. V květináči můžete levanduli pěstovat i na menších plochách, jako je balkon nebo terasa. Vybírejte dostatečně velký květináč, ideálně o průměru alespoň 30 cm, aby měla rostlina prostor pro růst. Pěstování levandule v interiéru je možné, ale vyžaduje světlé místo, například u okna na jih nebo na západ.

Levandule potřebuje lehkou, písčitou půdu. Můžete si ji smíchat sami, přidáním písku do běžného substrátu pro bylinky nebo sukulenty. Levandule nesnáší přemokření, proto ji zalévejte spíše střídmě. Na zahradě vydrží i delší období sucha. U levandulí v květináčích je třeba dávat pozor na vysychání substrátu, zvláště v horkých letních měsících. Levandule nepotřebuje silné přihnojování, protože roste nejlépe v chudších půdách. Aby měla levandule pěkný kompaktní tvar a každoročně bohatě kvetla, je vhodné ji pravidelně zastřihávat. Nejlepší čas pro řez je na jaře, kdy odstraníte zbytky suchých stonků, nebo na konci léta po odkvětu.

Levandule není jen ozdobou zahrady nebo balkonu, ale můžete ji využít i doma. Levandule má ráda prostor, takže doporučuji hlubší květináč s dobrým odtokem vody. Nejlépe jí vyhovuje lehká, propustná půda s trochou písku. Levandule miluje sluneční paprsky, proto ji umístěte na slunné místo. Levandule je pro pěstování na balkoně naprosto skvělá - nejenže krásně kvete a voní, ale odpuzuje i škůdce. Levandule je nenáročná, ale chce trochu slunce, lehkou půdu a občasný střih. Pěstovat levanduli doma není složité, pokud jí dokážete zajistit správné podmínky. Já sám mám levanduli na jižním okně a prospívá výborně. Dbejte na kvalitní substrát: Ideální je směs běžné zeminy s pískem, což zajistí, že půda bude dobře propustná. Levanduli nejlépe svědčí slunné místo. Zalévám jen mírně, když je půda suchá. Na začátek je dobré vybrat slunné, dobře odvodněné místo, kde se levanduli daří nejlépe. Levanduli obvykle sázím na jaře nebo na podzim, kdy má ideální podmínky pro zakořenění. Na jaře sázím v březnu nebo dubnu, záleží na počasí.

Začíná to Francií, kde se na svazích Provence levandule pěstuje ve velkém pro výrobu esenciálních olejů. V Itálii a Španělsku ji najdete zase jako součást tradičních bylinkových zahrad. Každý z nich má své specifické kouzlo a uplatnění. Pokud chcete dodat zahradě trochu elegance, doporučuji levanduli na kmínku. Pro ty, kdo hledají trochu jinou barevnou kombinaci, je skvělou volbou levandule bílá. Výborně se hodí pro kontrast v zahradních výsadbách nebo pro jemnější dekorativní efekt. Pokud hledáte zajímavější květenství, zkuste levanduli korunkatou. Levandule korunkatá kvete o něco dříve než jiné druhy, ale vyžaduje chráněnější stanoviště, protože není tolik odolná vůči mrazům. Anouk má tmavě fialové květy s růžovými korunkami a dobře snáší různé půdní podmínky. Tato odrůda je vhodná zejména do živých plotů, protože rychle a hustě roste. Když se řekne levandule, většině lidí okamžitě naskočí Provence ve Francii - a není divu.

Vybírám kvalitní semínka - nejčastěji levanduli lékařskou, protože je odolná a univerzální. Semínka vysévám na povrch substrátu a jen lehce je přitlačím. Levandule ke klíčení potřebuje světlo, proto je nepřikrývám zeminou. Jakmile se objeví první lístky, přesazuji sazeničky do menších květináčků. Jakmile pominou mrazy, přesazuji mladé rostlinky ven na slunné místo s dobře propustnou půdou. Pro bohatší kvetení přidávám trochu písku a kompostu, což levanduli svědčí.

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Buganvilie (Bugenvilea)

Každý, kdo někdy navštívil některou ze zemí jižní Evropy, nebo se vydal ještě dále, do oblasti tropů, jistě na svých cestách obdivoval rostlinu, která svými nádherně zbarvenými květy navozuje ryze odpočinkovou náladu. Louis-Antoine de Bougainville (1729 - 1811) byl mořeplavcem, který jako první prozkoumal odlehlé končiny Tichého oceánu. Právě on při své cestě do Brazílie objevil tuto krásnou rostlinu s bohatstvím nádherně zbarvených květů a přivezl ji do Evropy. V současnosti se bougainvillea, nebo počeštěně buganvilie (někdy též buganvilea) nachází téměř po celém subtropickém a tropickém světě. Je neodmyslitelnou ozdobou teplých krajin a nejčastěji zakrývá bělostné stěny středomořských domů.

Buganvilie je dřevnatá liána, která může dorůstat do výšky až 25 metrů. Zasazená v květináčích dorůstá maximálně výšky 3 metrů. V jižních státech se s ní setkáte nejčastěji ve formě zastřižených keřů nebo lián. Rostlina se tedy vyskytuje ve formě keřovité nebo popínavé, je proto nutné zajistit jí trvalou opěru ve formě stojanu, mříže či pergoly. Má vejčité až kopinaté listy. Pěstuje se jako stálezelený pokojový keř, nebo přenosná rostlina se sytě zelenými listy. Buganvilie je ozdobou každého domu nebo zahrádky téměř po celé léto. Nezdobí ji však květy, ale barevné listeny, které se vybarvují do červena, fialova, růžova, oranžova, do žluta nebo i do bíla. Toto barevné představení trvá i několik týdnů. Samotné květy jsou velmi drobné a mají světlou barvu. Mezi záplavou barevných listenů tak tyto nenápadné krémové květy zpravidla unikají pozornosti. Květy ukrývající se mezi listeny sice odkvetou, ale listeny si svou barvu drží ještě dlouho poté.

Rostlina je světlomilná, proto vyžaduje umístění na světlé místo s přímým dopadem slunečních paprsků. Měla by být chráněna před větrem a deštěm. V létě je nejvhodnější venkovní umístění, možné je však také umístění do skleníku nebo zimní zahrady. Buganvilii pěstujeme v lehkém zahradnickém substrátu s příměsí rašeliny. V letních měsících dostatečně zaléváme (nesmí však dojít k přemokření), můžeme také rosit listy. Na zimu je dobré buganvilii přesunout do místnosti, kde se teplota pohybuje mezi 8 až 12 stupni Celsia. Tak rostlině zajistíme zimní klid, který je základem pro následnou tvorbu květů. Jestliže rostlinu pěstujete v pokojových podmínkách, omezte v zimě na dobu alespoň 3 měsíců zálivku.

Pokud byste rostlinu chtěli namnožit, je třeba udělat řízky, které se následně namočí do stimulátoru. Poté se mohou zasadit do rašelinné zeminy a umístí se na teplé místo. Řízky je nutné průhledným krytem ochránit před vysycháním. Množení však vyžaduje jisté zkušenosti, ne vždy se setkáte s úspěchem. Na jaře je možné buganvilii seříznout, abyste docílili požadovaného růstu a dosáhli lepší tvorby květů. Základem většiny pěstovaných forem buganvilií je Bougainvillea x Buriana. Z tohoto křížence byly již ve 40. letech 20. století vybrány desítky kultivarů v bílých, růžových, fialových a šarlatových odstínech. Dalším šlechtěním pak přibyly formy se žlutými, slámovými nebo oranžovými listeny. V současné době je tak možné se setkat s mnoha druhy a kultivary buganvilií. Pro pěstování v nádobách se nejlépe hodí popínavá buganvilie lysá - Bougainvillea glabra. Mezi oblíbené odrůdy patří také statná fialově kvetoucí Sanderana nebo bíle kvetoucí Snow White. O něco choulostivější, ale také velmi pěkná je oranžovožlutá odrůda Goden Yellow, purpurová Mrs. Butt, nebo nachová Scarler Queen´s.

Fíkovník (Ficus carica)

Fíkovník, známý také jako Ficus carica, je rostlina původem ze Středomoří, která se vyznačuje výbornými jedlými plody a je jedním z mála fíkovníků, jež plodí i v našich podmínkách. Pro úspěšné plození je nezbytné, aby odrůda nevyžadovala opylování hmyzem, což je naštěstí u některých odrůd běžné. Dnes již není problém tyto odrůdy zakoupit v českých zahradnictvích. Fíkovník je opadavý keř, který se na zimu obvykle ztratí a v našich podmínkách dorůstá výšky a šířky mezi 2 až 4 metry s rozložitou korunou. Pěstování fíkovníku je nenáročné a velmi jednoduché.

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

Díky své odolnosti (některé odrůdy vydrží mráz až -15 °C) je možné fíkovník pěstovat i venku, a to zejména v teplejších oblastech České republiky, jako je jižní Morava, Polabí nebo větší městské zahrady, kde je mikroklima příznivější. Je však třeba si dát pozor na odrůdy, které jsou běžně nabízené v obchodech, zejména ty pocházející z jižních oblastí, jako je Itálie či Španělsko. Tyto odrůdy mohou být citlivé na chlad a zvládnou pouze mráz kolem -5 °C.

Dobře propustná, lehčí, nepodmáčená půda je pro fíkovník ideální. Zalévej mírně, ale pravidelně - zejména v období růstu a zrání plodů. Pokud má fíkovník optimální podmínky, může plodit až třikrát ročně. V našich podmínkách však obvykle plodí jednou nebo dvakrát. První sklizeň nastává na jaře, kdy dozrávají fíky, které vznikly na podzimním dřevě. Druhá sklizeň je v létě, kdy dozrávají tzv. „breba“ fíky, které vyrostly na loňském dřevě. Tento ovocný strom by měl mít v přírodních zahradách své zasloužené místo. Nepotřebuje častý řez (i když dobře snáší údržbu), nevyžaduje pravidelné zavlažování a jen zřídka trpí napadením hmyzem nebo nemocemi.

Fíkovník má široké využití v tradičním bylinkářství. Jeho čerstvé nebo sušené části, jako listy, mladé větvičky, bílá šťáva a latex (který se používá jako keratolytikum), jsou součástí různých přírodních přípravků. Čerstvé fíky jsou bohaté na stopové prvky, vitamíny, proteiny a železo, přičemž mají nízký kalorický obsah (méně než 80 kcal na 100 g). Jakmile jsou fíky sušené, jejich kalorická hodnota se výrazně zvyšuje, a to až na 260 kcal na 100 g.

Fíky, ať čerstvé, nebo tepelně upravené, se skvěle kombinují s bílým masem, drůbeží, vepřovým, zvěřinou, šunkou, či sýry jako je kozí nebo ovčí. Tato ovoce se skvěle hodí k obědovým salátům, dokonale ladí s plátkem husích jater a vynikají v lahodných dezertech. Fíky také skvěle slouží k přípravě fíkového vína, nebo jej mohou jemně ochucovat. Mladé listy fíkovníku se využívají k dochucení domácích aperitivů, podobně jako lístky ořechu nebo broskvoně. Dále se fíky používají na výrobu likérů a jejich destiláty přispívají k výrobě známé pálenky boukha. Sušené fíky dodávají jemnou vůni jablečnému octu.

Krvavec

Krvavec je stálezelená trvalka, která se hodí jak pro zelinářskou, tak pro bylinkovou zahradu. I když nadzemní část rostliny na podzim odumírá, časně zjara zase vyraší. Tvoří hranatou, dutou lodyhu, na které nese oválné listy s pilovitým okrajem. Listy mají zelenou barvu. V létě vykvétá karmínovými květy v šiškovitých palicích tzv. strboulech. Květ je nejprve kulovitý, později eliptický. Na vrcholu jsou samčí květy, jinde oboupohlavé. Listy sklízíme po celý rok, nejlepším obdobím je však jaro nebo začátek podzimu. Sklízíme zásadně mladé listy, starší jsou hořké. Kvete od května do srpna. Voní po okurkách. Rostlina není náročná na pěstování. Pokud rostlinu v létě seřízneme, podpoříme nový růst, rostlina se opět zazelená. Je to vytrvalá rostlina. Rostlině se daří na světlém stanovišti a v polostínu. Na přímém slunci listy zhořknou. Hnojení není nutné. Množení je možné semeny. Semena vyséváme konce dubna na záhon.

Ve Středomoří se dříve rostlina používala na dochucení vína, které mělo posilující účinky. Čerstvé listy se dříve používaly v kuchyni jako koření do likérů a vín nebo jako salátová či špenátová zelenina. V dnešní době se rostlina cení pro svoje zázračné účinky při trávení. Odstraňuje nadýmání. Rostlina obsahuje vitamín A, B a C, dále vápník, draslík, hořčík a železo. Je výborným antioxidantem. Mladé listy se hodí do salátů, vaječných pokrmů, nápojů, bylinných másel či do tvarohových pomazánek. Starší listy mají hořkou chuť, ke kuchařským účelům se nehodí.

Oleandr bílý ´BIANCO SEMPLICE´

Oleandr obyčejný pochází ze Středomoří a subtropických oblastí východní Asie a Japonska. Známe ho z dovolených v přímořských oblastech a můžeme jej pěstovat i u nás v nádobách a hrncích. Odrůda ´BIANCO SEMPLICE´ bohatě kvete množstvím nepřehlédnutelných snehově bílých květů. Oleandr je citlivý na nízké teploty, proto ho venku pěstujeme od poloviny dubna do poloviny října a vybíráme mu nejteplejší místo, nejlépe při zdi nebo zdi na jižní straně. Během zimy vyžaduje dobře osvětlené a větratelné místo s teplotou od 2-6 °C. V poloviny března zvýšíme teplotu na 10-12 °C, čímž dosáhneme dřívější tvorbu poupat. V létě pak nádherně rozkvetou množstvím květů.

Strelície

Strelície potřebují pravidelnou zálivku, ale nesnáší přemokření. Zalévejte ji pouze tehdy, když je horní vrstva půdy suchá na dotek. Strelície potřebují světlé a teplé prostředí, s teplotou mezi 18 a 24 stupni Celsia. Také potřebují vlhkost, ale nesnáší přímý kontakt s vodou. Strelície potřebují pravidelnou dávku živin, ale příliš časté hnojení může poškodit kořeny. Hnojte ji jednou za měsíc během vegetačního období. Strelície by měly být přesazovány pouze tehdy, když jsou kořeny příliš velké pro svůj květináč.

Základní informace o Strelícii:

• Původ: Jihoafrická republika
• Druh: kvetoucí rostlina vhodná pro venkovní letnění
• Typ listu: velké listy, vejčité
• Barva listu: zelené
• Barva květu: bílo-modrá
• Kvete: kvete od jara do léta
• Vůně: květy nevoní
• Náročnost pěstování: rostlina není náročná na pěstování
• Použití: Květy jsou vhodné k řezu. Ve váze vydrží poměrně dlouho. Jsou však poměrně drahé.
• Trvanlivost: Při správné péči je to dlouhověká rostlina.
• Světlo: Miluje celoročně světlé stanoviště. Snáší však i polostín.
• Odolnost: nemrazuvzdorná
• Vlhkomilnost: normální
• Substrát: rašelina
• Doba květů: duben, květen, červen, červenec, srpen
• Teplota: V létě má rostlina ráda teplo, v zimě ji svědčí teploty 10 - 15 º C.
• Voda: V zimě na chladnějším stanovišti zaléváme mírně, aby listy nevadly. V létě zaléváme vydatně.
• Vlhkost: Rosení listů je prospěšné obzvlášť za horkých letních dní.
• Hnojení: Od března hnojíme každý týden standardním tekutým hnojivem. V zimě nehnojíme.
• Množení: Můžeme množit dělením rostliny při přesazování nebo výsevem. Semena zpravidla vyklíčí za 6 měsíců.
• Přesazování: Přesazujeme jen tehdy, je-li to nezbytně nutné a vždy na jaře. Rostlina má masité kořeny, které by se snadno mohly při přesazování poškodit.
• Zemina: Rašelinový substrát
• Letnění: Od poloviny května by se měla rostlina letnit. Slunné stanoviště venku miluje.
• Problémy: Pokud rostlina začíná tvořit květy, je třeba ji již nepřemisťovat. Přestala by růst a květy by nevzešly.
• Škůdci: Na příliš teplém stanovišti v období klidu se mohou objevit štítenky.

Středomořská zahrada

Pokud chceš založit středomořskou zahradu, je několik důležitých prvků, na které můžeš myslet. Teplé barvy jako červená, žlutá, oranžová a hnědá tvoří základ zahrady. Také správné rostliny jsou důležité pro atmosféru. Při vytváření středomořské zahrady hrají různé prvky roli. Nábytek a doplňky pomáhají vyvolat teplou atmosféru, ale rostliny tvoří celkový obraz. Olivovníky a citrusovníky jsou ideální pro vytvoření typické středomořské atmosféry. Barevné květiny posilují teplý vzhled a přinášejí další atmosféru. Jedním způsobem, jak tuto atmosféru vytvořit, je využít výrobky z cortenové oceli od společnosti MySteel. Hnědo-rustikální barva cortenové oceli se dobře hodí k teplému vzhledu středomořské zahrady. Kromě toho jsou k dispozici také práškově lakované zahradní výrobky v různých barvách. Tak můžeš snadno přidat další teplé barvy středomořského designu zahrady, jako jsou různé odstíny žluté, oranžové, červené a hnědé.

Pro navrhování středomořské zahrady vyber teplé zemní tóny, jako je žlutá, červená, oranžová a hnědá. Tyto barvy se nejlépe hodí v kombinaci se exotickými květinami a stromy, jako jsou citrusy nebo olivovníky. Přidej krásné akcenty s výrobky od MySteel.

tags: #rostliny #stredomori #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Dopady klimatické změny: migrace a vymírání
• Podrobnosti o skládkování odpadů
• Kouzelné Léto s Harrym Potterem
• Hraničné Petrovice a Paršovice: Historie a současnost
• Dopady větrných elektráren v ČR