Rozmanitost přírody: Důvod, proč chránit biodiverzitu

Biodiverzita nebo biologická rozmanitost je rozmanitost života a bohatství naší planety. Jsou to jak živé organismy a jejich počty společně s genetickými variacemi, tak i ekosystémy, a vzájemné interakce mezi nimi.

Úrovně biologické rozmanitosti

Na biologickou rozmanitost se můžeme dívat z několika úhlů pohledu, celosvětového, evropského, českého nebo na úrovni konkrétních lokalit. Největší biologickou rozmanitost můžeme najít v tropických lesích, kde se například počet nepopsaných druhů hmyzu pohybuje kolem 5 - 30 milionů.

Biologickou rozmanitost můžeme měřit na třech úrovních: alfa, beta a gama.

• Rozmanitost alfa je rozmanitost druhů v konkrétní oblasti nebo ekosystému, většinou vyjádřená počtem druhů, např. kolik druhů hmyzu obývá louku.
• Rozmanitost beta je srovnání rozmanitosti mezi ekosystémy, tedy jak se mění množství druhů např. mezi loukou a lesem.

Proč je biodiverzita důležitá?

Díky biologické rozmanitosti máme čistý vzduch, pitnou vodu, úrodnou a kvalitní půdu, hmyz opylující rostliny a pomoc v boji proti klimatickým změnám, jelikož přírodní systémy na souši i na moři pohlcují až polovinu objemu CO2, vyprodukovaného lidmi.

Rostlinná společenstva jako mangrovové porosty či korálové útesy, slouží při přírodních katastrofách (např. bouře či vlny tsunami), jako “ochranná zeď zmírňující jejich dopady. Z přírody získáváme suroviny jako je dřevo nebo přírodní vlákna.

Čtěte také: Rozmanitost přírody: Pracovní listy

Hrozby pro biodiverzitu

Člověk svou činností ohrožuje biologickou rozmanitost několika způsoby, mezi ty hlavní patří destrukce (např. odlesňování) , degradace (např. pěstování monokultur) a fragmentace (např.

Jsme přímými svědky procesu, kdy život na Zemi s nebývalou rychlostí ztrácí svoji pestrost - navždy mizí různé druhy rostlin, živočichů i hub a kvapem ubývá mnoha dalších. Tempo tohoto vymírání je přitom o jeden až dva řády rychlejší než v posledních deseti milionech let.

Biodiverzity na Zemi v současné době rychle ubývá. Nejde však jen o vymírání jednotlivých druhů (vyhynul například pták dronte mauricijský, známý též jako dodo), snižuje se také celková druhová pestrost v přírodě a dochází ke stírání rozdílů mezi různými místy naší planety.

To jsou tři různé aspekty ubývání biodiverzity, které se dějí na mnoha úrovních - od té globální až po rozměry v řádu čtverečních metrů. Ve všech případech jsou nicméně důsledky stejné: živý svět se postupně stává chudším, monotónnějším a často i zranitelnějším vůči náhlým změnám podmínek.

Proces ubývání biodiverzity je dobře pozorovatelný, zejména pak v menším měřítku: například v určitém regionu, v jednom údolí v horách, ve vodách jezera nebo třeba na kousku louky.

Čtěte také: Vše o ovoci a zelenině

Zatím bylo na světě objeveno asi 1,5 milionu druhů živočichů, rostlin nebo hub a je pravděpodobné, že několikrát tolik druhů dosud neznáme. Každý rok se také najdou tisíce nových druhů (většinu z toho tvoří hmyz). Různé druhy též odjakživa vznikají a mizí.

Vědci však odhadují, že současné tempo vymírání je o jeden nebo dva řády rychlejší, než kolik činil průměr v minulých 10 milionech let. Mizí především specializovanější nebo náročnější druhy. Krajině více a více dominují přizpůsobiví generalisté, kteří dovedou žít ledaskde.

Na celosvětové úrovni bývá hlavní příčinou ubývání biotopů zabírání půdy ve prospěch polí a plantáží - typickou ukázkou je mizení tropických pralesů kvůli pěstování palmy olejné v Indonésii.

Když vědci zkoumali 8688 druhů (převážně obratlovců), které se ocitly na světovém Červeném seznamu IUCN,6 zjistili, že zemědělství je spojeno s vymíráním u 5407 z nich a těžba dříví u 4049 druhů. Nejrapidněji ze všech biotopů přitom mizí často právě ty, které jsou druhově nejpestřejší.8 Na souši je úbytek nejrychlejší hlavně u stepí, savan a některých typů lesů v tropech, subtropech či v mírném pásmu.

Většinou si ji spojujeme s pytlačením slonů či nosorožců nebo s pašováním papoušků a korálů. Problém se ale týká především ryb.

Čtěte také: Charta 77 a příroda v Československu

Toxicitu prostředí zvyšují především různé přípravky používané proti škůdcům a plevelům, jako jsou insekticidy a herbicidy. Ty se v zemědělství používají stále ve velkém množství. Problém se týká například řepky a kukuřice, u nichž zejména při opakovaném pěstování na stejném místě počet škůdců významně narůstá a je regulovatelný jen obtížně.10 Některé škodlivé látky se v půdě časem rozkládají, jiné v ní však zůstávají navždy.

Vážným problémem se pro biodiverzitu stává také šíření nepůvodních druhů, které v různých částech světa vytlačují domácí faunu a flóru. Již zmíněný populární pták dronte mauricijský vyhynul nejen proto, že jej ve velkém konzumovali námořníci, ale také kvůli potkanům, prasatům a opicím, které jejich lodě přivezly - vyžírali totiž jeho vejce.

Z globálního hlediska sice změny klimatu zatím hlavní příčinou ubývání biodiverzity nejsou, na lokální úrovni ale může leckdy být jejich dopad na konkrétní biotop významný - uvést lze třeba biotopy pramenišť a rašelinišť, které jsou ohrožené vysycháním a nedostatkem srážek.

Důležitou roli bude nepochybně hrát další nárůst koncentrací skleníkových plynů v atmosféře - a jak velkých rozměrů změny klimatu v příštích dekádách dosáhnou. Kromě toho však bude (lokálně) záležet také na kombinaci tří dalších faktorů: schopnosti konkrétních druhů se na nové klimatické podmínky adaptovat, přesouvat se jinam a také na tom, jestli mají kam (a kudy) se přesunout.

Patrně nejvíce ohrožená je fauna a flóra izolovaných biotopů v neobvyklých klimatických podmínkách. Dobrým příkladem jsou tropické hory - relativně chladnomilné druhy zde žijí v izolaci, obklopeny podstatně teplejší krajinou. Migrace jinam pro ně nepřichází v úvahu a při přesunu do vyšších poloh přirozeně dříve či později musí narazit na vrcholky hor (nebo na skálu).

K jak velkým ztrátám biodiverzity vlivem klimatických změn nakonec dojde, dokážeme zatím odhadnout jen přibližně pomocí teoretických modelů. Reakce organismů na tyto změny je totiž složitější: důvodem k migraci často nemusí být přímo nárůst průměrné teploty, nýbrž i další důsledky oteplení, například vlhkost půdy v určitém ročním období.

Ve střední Evropě se přírodní biotopy v zemědělskou půdu či produkční lesy z velké části změnily už před stovkami let. I v člověkem utvářené krajině nicméně po staletí zůstávalo množství míst, které sloužily jako útočiště pro svéráznou faunu a flóru.

Oproti jiným částem světa nebudou mít v nejbližších desetiletích na biodiverzitu v Česku zásadní dopad klimatické změny - patrně nejvíce budou oteplováním zasaženy druhy (a biotopy) extrémně studených podmínek, které se nemají kam přesunout: především horská tundra Krkonoš nebo Jeseníků.

Jak již bylo uvedeno výše: největší hrozbou pro přírodu u nás jsme my sami - respektive způsob, jak zacházíme s krajinou, kde žijeme.

Ohrožené druhy v České republice

Ze savců se do kategorie 3) ohrožený, řadí celkem pět druhů, kdy nejvíce ohrožený je křeček polní (Cricetus cricetus) a norek evropský (Mustela lutreola). Oba tyto druhy mají status kriticky ohroženého druhu- CR.

Norek evropský je ohrožený kvůli ztrátě prostředí, nadměrnému odlovu a invaznímu druhu- norek americký (Neovison vison). Důvod, proč je křeček polní ve světovém měřítku ohrožený, je stále neznámý a k jeho určení je potřeba vědecký výzkum. Jako jeden z možných důvodů jeho ohrožení se v západní Evropě označuje intenzivní zemědělství a usmrcování jako škůdce.

Králík divoký (Oryctolagus cuniculus) a sysel obecný (Spermophilus citellus) mají status ohroženého druhu- EN. Z ptáků se do kategorie 3) ohrožený, řadí celkem 19 druhů, z toho tři z nich mají status kriticky ohroženého druhu CR- keptuška stepní (Vanellus gregarius), strnad obojkový (Emberiza aureola), koliha tenkozobá (Numenius tenuirostris).

Z členovců se do kategorie 3) ohrožený, celkem řadí 23 druhů, z toho pět druhů má status ohrožený- EN. Z hub a rostlin se do kategorie 3) ohrožený, řadí 32 druhů hub a 33 druhů rostlin.

Mezinárodní rok biodiverzity

Když chce Organizace spojených národů upozornit na nějaký problém a nebo podpořit nějaký obor lidské činnosti, vyhlásí takzvaný Mezinárodní rok. Během něj se pak konají po celém světě akce, zaměřené na odborníky i běžnou veřejnost, které mají za cíl ono hlavní téma přiblížit a seznámit s ním co nejširší okruh lidí.

K vyhlášení Mezinárodního roku musí mít Organizace spojených národů vždy nějaký pádný důvod. Co ji vedlo k vyhlášení toho letošního? A co se skrývá pod pojmem biodiverzita?

To je slovo, které často zaznívá nejen v odborných debatách, ale i ve sdělovacích prostředcích. O jeho vysvětlení jsme požádali Lukáše Viktoru z České společnosti ornitologické.

Lukáš Viktora: „Takový obecný a všeobecně platný důvod je, že biodiverzita stále klesá, že neustále dochází k jejímu ochuzování. A pak je tu ještě jeden konkrétní důvod - v letošním roce bude vyhodnocen takzvaný Cíl 2010. To je politický program, který byl v roce 2002 vytyčen v jihoafrickém Johannesburgu na setkání Mezinárodní úmluvy pro biodiverzitu s tím, že k roku 2010 dojde ke zmírnění poklesu biodiverzity ve světě.

Evropa byla v tomto směru ještě ambicióznější a tehdejší členové Evropské unie se zavázali, že do roku 2010 pokles biodiverzity úplně zastaví. A co ta biodiverzita vlastně je, abychom věděli, o čem se bavíme. My ji volně překládáme jako přírodní rozmanitost. To znamená rozmanitost druhů všech živých organismů, ať už jsou to rostliny nebo živočichové a jejich společenstva.

Míra přírodní rozmanitosti určuje kvalitu přírody. Přírodní rozmanitost, cizím slovem biodiverzita, se tedy po celém světě snižuje. Úbytek a velké ochuzování se týká nejen rostlinných a živočišných druhů, ale i samotného prostředí, ve kterém žijí. Také toto prostředí musí být dostatečně různorodé a pestré...

Lukáš Viktora mluvil o neskromných cílech, které si politici z celého světa vytyčili před osmi lety na konferenci v Jihoafrické republice.

Lukáš Viktora: „Nejen v tuto chvíli, ale už mnohem dříve bylo jasné, že ten cíl se naplnit nepodaří. Byl příliš ambiciózní. To úsilí, které směřovalo k jeho naplnění, nebylo dostatečné, byť máme v rukou účinné nástroje ochrany přírody, ať už na národní úrovni, anebo na té úrovni mezinárodní.

Evropská unie má několik směrnic, respektive dvě takové hlavní, které se vztahují přímo k ochraně přírody - a to je ptačí směrnice, která chrání volně žijící ptáky a směrnice o stanovištích, která chrání jednotlivé typy přírodního prostředí v Evropě. Pak je tady celá řada dalších směrnic, jako třeba rámcová směrnice o vodách, která si vytyčila zásadní zvýšení kvality povrchových i podzemních vod v Evropské unii do roku 2015, nebo směrnice o používání chemických látek.

To všechno jsou nástroje, které mohou, pokud jsou ovšem důsledně naplňovány, pokles přírodní rozmanitosti zastavit. Snižování rozmanitosti přírody je asi skutečně závažný celosvětový problém. Když do něj takovou měrou zasahují politici...

A tak jsme se Lukáše Viktory z České ornitologické společnosti zeptali, proč je důležité, aby se biodiverzita nesnižovala?

Lukáš Viktora: „Tím neděláme službu jen přírodě, ale především sami sobě. S tím, jak dochází k poklesu přírodní rozmanitosti, dochází také k nedostatečnému fungování takzvaných ekosystémových služeb. To jsou služby, které se dají těžko penězi vyčíslit, ale bez kterých bychom nemohli fungovat. Už jen ten prostý fakt, že řeka teče a že v ní teče voda, která je relativně čistá a použitelná třeba na pití nebo k jiným účelům; už jen to, že pravidelně prší nebo naopak svítí sluníčko a je teplo, že nám určité ekosystémy poskytují zdroje potravy i zdroje léčiv, stavební materiál, obnovitelné zdroje energie - to všechno jsou ekosystémové služby, které v podstatě ani nevnímáme.

Bereme je jako samozřejmost, ale s tím, jak je přírodní prostředí ochuzováno a jak se mění jeho pestrost a bohatost, tím menší ekosystémové služby poskytuje a tím větší riziko pro další udržitelný rozvoj lidské společnosti z toho vyplývá. Uvedu pár příkladů, třeba z kategorie ptáků. Když to stáhnu na Českou republiku, tak jsme mezi lety 1980 a 2010 přišli zhruba o 10 milionů jedinců ptáků všech druhů. Jako by celá česká lidská populace během 30 let vyhynula!

To je asi těžko představitelné, ale my jsme skutečně k těmto závěrům z analýzy dat, která máme k dispozici, došli. Mezi nejohroženější prostředí, kde se ta rozmanitost snižuje nejrychleji, patří u nás zemědělská půda nebo bezlesí, vinou zavádění hodně intenzivních metod hospodaření a také samozřejmě vinou ochuzování přírodního prostředí o takové krajinné prvky, jako jsou remízy nebo různé keřové porosty.

To všechno přispívá k tomu, že ptáci zemědělské krajiny jsou dnes nejohroženější skupinou. Mnohem horší je to na západ od nás, kde už ta intenzifikace zemědělství proběhla. Kolegové, kteří pracují na programech na evropské úrovni, spočítali, že v zemích západní Evropy za srovnatelné období 30 posledních let ubylo zhruba 14 milionů párů skřivana polního, což je takový typický druh, který velmi dramaticky ubývá především tam, kde je intenzita zemědělství vysoká.

Co se týče celkově České republiky, tak u nás hnízdí pravidelně zhruba 200 druhů ptáků. Z těch 200 druhů ptáků je 52 procent, to znamená víc než stovka, zařazeno na takzvaném červeném seznamu do kategorie ohrožených. Polovina ptáků, kteří u nás hnízdí, patří mezi ohrožené druhy. To jsou ,myslím, docela přesvědčivá alarmující čísla. A to se tu bavíme jenom o ptácích, kteří jsou relativně málo postiženou skupinou. Mnohem hůř jsou na tom třeba motýli, plazi, ryby.

V přírodě souvisí všechno se vším. Pokud se od základu změní kus krajiny, zmizí z něj rostliny a s nimi i živočichové, kteří tam do té doby žili. Mnohé z nich přitom člověk potřebuje - třeba hmyz, který mu opyluje ovocné stromy, byliny, kterými se léčí, stromy, jejichž dřevem topí... To jsou ale jen ty nejviditelnější případy. Většina přírodních souvislostí nám zůstává skrytá a my si jich všimneme, až když je pozdě.

Jak můžeme pomoci?

Nemusíme být vědci, abychom mohli přispět. I malé změny mají smysl:

• sázejme původní druhy rostlin
• nakupujme lokálně a s ohledem na přírodu
• preferujme pěší dopravu a šetrné cestování
• třiďme odpad a snižujme spotřebu plastů
• podporujme biodiverzitu na zahradě - třeba výsadbou květin pro opylovače.

Biodiverzita je život sám. Čím pestřejší, tím zdravější a odolnější je naše planeta - a tím víc z ní můžeme těžit i my lidé. Světový den biodiverzity je výzvou k zamyšlení i oslavou pestrosti, kterou stojí za to chránit.

tags: #rozmanitost #prirody #duvod #proc

Oblíbené příspěvky:

• Historie Věteřovské zastávky
• Stavební odpad v ČR
• Odpadové poplatky v Dolních Břežanech
• Lesní jezera v ohrožení
• Příroda kolem nás