Rozvoj ekologických farem ve Francii

04.03.2026

Zatímco velcí zemědělci brázdí na traktorech česká města a hlasitě demonstrují své požadavky, sypou hnůj před Úřad vlády a v médiích se jejich problémy hojně skloňují, hlasy ekologických zemědělců slyšet moc nejsou. Znamená to snad, že je nic netrápí?

Největším problémem zemědělce je údajně jaro, léto, podzim a zima - poučuje známý bonmot. V dnešní době to však dávno přestává platit. Plejáda problémů, s nimiž se dnes zemědělci potýkají, je čím dál početnější.

První a také největší výrobce biopotravin v České republice - společnost PROBIO - existuje již od devadesátých let. V roce 2007 začala hospodařit na vlastní ekologické farmě PROBIO ve Velkých Hostěrádkách v areálu bývalého JZD. Vedoucí ekofarmy PROBIO Michael Vrána připomíná, že v roce 2007 byla ekofarma jednou z mála u nás, které hospodařily na orné půdě, jelikož většina biofarem fungovala na trvalých travních porostech. Podle něj se to však začíná měnit a orné půdy v ekologickém režimu přibývá.

Pozitivní trend nárůstu ploch orné půdy v ekologickém režimu ilustrují i data z veřejného registru půdy (LPIS). Zatímco v roce 2019 tvořila orná půda 16,7 procent z celkové výměry půdy v ekologickém režimu, v roce 2022 to již byla téměř pětina - na jižní Moravě však jen 6,7 procent.

Jedním z takových srdcařů je Libor Kožnar z Živé farmy, který hospodaří v Šanově na jihu Moravy mezi Mikulovem a Znojmem. Na začátky farmaření vzpomíná jako na nejlepší období svého podnikání. Od roku 2017 tu hospodaří na jedenácti hektarech orné půdy, kde pěstuje ovoce, zeleninu a bylinky metodou polykulturního farmaření (několik plodin najednou).

Čtěte také: Ochrana přírody v Klatovech

Z toho, co okoukali v zahraničí, čerpají také manželé Šediví z ekofarmy Člupy na Vyškovsku, kde hospodaří na chráněném území Člupy. Pestrou krajinu, již obdivovali při práci na Novém Zélandu a v Austrálii, chtěli přenést na jižní Moravu, odkud pocházejí. Pasou ovce a krávy, které jim pomáhají s údržbou chráněného území, kde manželé hospodaří. Z mléka pak vyrábějí mléčné produkty - čerstvý sýr byl dokonce dvakrát oceněn jako Regionální potravina Jihomoravského kraje.

Také oni však upozorňují na ne zrovna přátelské prostředí pro malé rodinné ekofarmy: „Naší největší výzvou bylo vybudovat malou rodinnou farmu, která bude vyrábět jídlo, prodávat ho lokálně a příkladně se starat o krajinu. Paradoxně něco, o čem Ministerstvo zemědělství mluví již dvacet let jako o důležitém pilíři českého zemědělství. Jelikož to stát chce, jeden by si myslel, že plánuje tento sektor podporovat.

Stále bobtnající byrokratické požadavky a vyčerpávající kličkování mezi nimi a prací na farmě zmiňuje jako jednu z hlavních výzev také Michael Vrána. Podotýká, že rozumí principu dotačních kontrol a vidí smysl v tom, že pokud chce zemědělec brát dotace, je správné dohlížet na dodržování pravidel, „ale už je toho prostě moc.“

Jako další příklad uvádí odměňování za krajinné prvky, jako jsou meze, aleje nebo remízky. Pokud tyto prvky nejsou zcela obklopeny zemědělskou půdou, tak je zemědělci nemohou počítat do mimoprodukčních ploch (povinná tři procenta orné půdy vyčleněná pro přírodu), ani na ně pobírat přímé platby na hektar. Vyjmutí alejí a mezí z dotační podpory pak značně znevýhodňuje ty zemědělce, kteří tyto důležité prvky do naší jednolité zemědělské krajiny přinášejí.

Na otázku, co považujete nyní za největší výzvu, odpovídá Jiří Hřivna ze Sociálního podniku Jasan, který pěstuje zeleninu, vyrábí vlastní bioprodukty a chová menší hospodářská zvířata ve Velkých Hostěrádkách, lapidárně: „Tak nějak přežít.“

Čtěte také: Definice udržitelného rozvoje

Kromě dotací na hektar (přímé platby, o které může žádat každý registrovaný zemědělec), je možné mimo jiné čerpat také projektové (investiční) dotace, které pomáhají hradit náklady například na investice do strojů a techniky. Podmínky jsou ale mnohdy nastaveny složitě a rizika pro malé farmáře jsou příliš vysoká.

Menší ekofarmy s prodejem své produkce občas bojují. Ekofarma Jasan i Živá farma k prodeji svých výpěstků využívají systém komunitou podporovaného zemědělství (KPZ). Právě tito koneční zákazníci podle slov Libora Kožnara udržují jeho Živou farmu ekonomicky nad vodou.

Shodují se, že by pomohla větší osvěta a soustavná promyšlená propagace ekologického zemědělství a značky BIO. Nahodilé snahy státu o propagaci BIO produktů kritizuje také Michael Vrána. Soustavná podpora podle něj zcela chybí. Jednorázové kampaně, kdy se propagační spoty vysílají pouze krátkodobě, mají podle Vrány nízký dosah a ve výsledku tak nepřinášejí kýžený efekt. Propagace ekologického zemědělství tak často zůstává na bedrech samotných ekozemědělců a různých neziskových skupin.

Ekofarmy na jihu Moravy však čelí i jiné klíčové výzvě - změně klimatu. Rychlost změn a způsoby, jak se měnícím podmínkám přizpůsobují, líčí na výmluvných příkladech. Michael Vrána přiznává, že pokud na dopady klimatických změn adekvátně nezareagují, tak mohou s hospodařením brzy skončit.

Ekologické zemědělství samo o sobě pomáhá krajině přizpůsobit se klimatické změně a také její tempo zmírňovat. Co ale všechny zemědělce spojuje, jsou stížnosti na byrokratickou zátěž.

Čtěte také: Odpad v České republice

Doplňuje, že spolu s dalšími malými biofarmáři často nemají ani ten traktor, ani čas vzít si den volno. Podobně reaguje i vedoucí farmy PROBIO Vrána: „My jsme neprotestovali, seli jsme jařiny. Ale ani bychom nešli, ty požadavky jsou spíš z úst těch velkých zemědělců, kterým ten trend společné zemědělské politiky směrem k větší udržitelnosti nevyhovuje,“ vysvětluje. „Protestovat bych šel, kdyby chtěli vyloženě zrušit podporu pro ekozemědělství, bez ní by to nešlo.

Menší ekologické farmy často trápí, že jejich útrapám není v oceánu stížností a zájmů velkých agropodniků a jejich lobbistických skupin nasloucháno. Menší zemědělci, typicky zelináři, tak například řeší problémy s platební agenturou, která má na starost dotace.

K překonání tohoto stavu a dosažení kýženého vyššího podílu půdy v ekologickém režimu je nezbytný nejen vyšší zájem spotřebitelů, ale také skutečná podpora státu, které bude uvěřitelná, jakmile se od papírových prohlášení konečně posune i do konkrétních kroků.

Ekologické zemědělství v Evropě

Evropský trh s biopotravinami dosáhl v roce 2020 rekordní úrovně. Vzrostl meziročně o 15 % a dosáhl 52 mld. EUR, což představuje nejvyšší tempo růstu za posledních deset let. Pokračoval také růst ekologicky obhospodařované půdy. V roce 2020 bylo v Evropě ekologicky obhospodařováno 17,1 mil. ha zemědělské půdy (v EU: 14,9 mil. ha).

Francie se s téměř 2,5 mil. ha stala novou jedničkou ve výměře zemědělské půdy v ekologickém zemědělství (EZ), následovaná Španělskem (2,4 mil. ha), Itálií (2,1 mil. ha) a Německem (1,7 mil. ha). V těchto čtyřech zemích se nachází více než polovina evropské ekologické zemědělské půdy. Česká republika s výměrou okolo 550 tis. ha v EZ si drží 7. příčku v rámci EU za Rakouskem (680 tis. ha) a Švédskem (614 tis. ha).

Ekologická zemědělská půda v EU vzrostla o více než 700 tis. ha, což představuje nárůst o 5,3 %. Nejvíce se na tomto růstu podílely Francie (+307 tis. ha), Itálie (+102 tis. ha) a Německo (+88 tis. ha). V Evropě byl nárůst nižší než v EU (600 tis. ha a 3,7 %), a to v důsledku poklesu ekologicky obhospodařované půdy v Turecku a Ruské federaci.

V Evropě bylo téměř 420 tis. ekologických farem (téměř 350 tis. v EU), z toho nejvíce v Itálii (71 590). Zatímco počet ekofarem v Evropě klesl o 2,5 % (zejména v důsledku poklesu jejich počtu v Turecku), počet v EU se mírně zvýšil o 3,3 %. Výrobců biopotravin bylo v Evropě 84 799 (+3,8 % oproti roku 2019) a 78 262 v EU (+3,4 %). Nejrychleji rostl počet dovozců. Zemí s největším počtem bio výrobců byla Itálie (téměř 23 000), zatímco nejvíce dovozců bylo v Německu (více než 1 900).

Maloobchodní prodej biopotravin v Evropě dosáhl hodnoty 52,0 mld. EUR (44,8 mld. EUR v EU). Evropská unie představuje druhý největší jednotný trh s bioprodukty na světě po USA. S obratem trhu biopotravin téměř 15 mld. EUR zůstává Německo největším bio trhem v Evropě a druhým největším na světě. Francie je na druhém místě v Evropě s 12,7 mld. EUR.

V roce 2020 vykazovaly trhy s biopotravinami v mnoha zemích dvouciferný růst v důsledku pandemie, protože lidé zůstávali doma a začali častěji vařit. Důležitými tématy se staly zdraví, životní prostředí a změna klimatu.

V roce 2020 utratili evropští spotřebitelé za biopotraviny 63,3 EUR na osobu (101,8 EUR v rámci EU). V přepočtu na jednoho obyvatele se výdaje spotřebitelů na biopotraviny za posledních deset let zdvojnásobily. Nejvíce za biopotraviny utratili švýcarští a dánští spotřebitelé (418 a 384 EUR). V ČR z posledních dostupných údajů za rok 2019, Zprávy o trhu s biopotravinami, vychází spotřeba biopotravin na obyvatele a rok ve výši 492 Kč, tj. 19 EUR.

Zatímco růst biotrhu EU pokračoval, dovoz ekologických zemědělských a potravinářských produktů ze zemí mimo EU v letech 2019 a 2020 mírně poklesl. Detailní pohled na jednotlivé kategorie produktů ukazuje, že nárůst dovozu bio tropického ovoce a rýže byl více než převážen nižším dovozem ostatních obilovin, pokrutin a cukru.

Největší objem bioproduktů se do EU stále dostává přes Nizozemsko (31 %), dále Německo a Belgii. V roce 2020 bylo do EU dovezeno 2,8 mil. tun ekologických produktů. Deset nejčastěji dovážených kategorií produktů představovalo 77 % celkového objemu dovozu ekologických produktů v roce 2020. Největší kategorií je tropické ovoce, ořechy a koření s 30 % (tj. 0,84 mil. tun, z toho 81 % tvoří dovoz banánů), směřující do EU především z Ekvádoru, Dominikánské republiky a Peru. Následovaly pokrutiny (8 %, 0,23 mil. tun), řepný a třtinový cukr (7 %, 0,19 mil. tun) a zelenina (5 %, 0,15 mil. tun). Dovoz ekologické zeleniny a ovoce celkem dosahuje 46 % celkového dovozu ekologických produktů, tj. 1,29 mil. tun.

Rozvoj ekologického zemědělství ve Francii

Podle zprávy Agence Bio, francouzské agentury na podporu rozvoje ekologického zemědělství, bylo v roce 2009 nově registrováno 3 769 ekologických farem, tedy průměrně 300 nových biofarem měsíčně. Na konci roku 2009 ve Francii ekologicky hospodařilo 16 446 biofarem, což je o 24 % více než na konci roku 2008. Ekologicky obdělávaná plocha se vloni zvýšila o 16 procent na celkem 677 513 ha.

Podle počtu farem se biofarmy podílí 3,1 procentem na celkovém počtu farem ve Francii, podle plochy zabírají ekologické farmy 2,5 procenta ze zemědělské půdy. Francouzi v roce 2009 utratili za biopotraviny 3 miliardy EUR (76,5 mld. Kč), o 400 milionů více než v roce 2008. Tímto obratem se Francie dostává na druhé místo v Evropě, hned za vedoucí Německo. Podle průzkumů za první čtvrtletí letošního roku to vypadá, že rostoucí trend v prodejích biopotravin nadále pokračuje.

V neposlední řadě je důležitá Společná zemědělská politika EU a strategie, kterou budou jednotlivé členské státy uplatňovat. Ve Francii, které nyní díky rozsahu ploch ekologických farem (ekologické zemědělství se zde skutečně stává hlavním proudem a rozpočet PRV již na financování ekologického zemědělství nestačí, proto nyní zrušili platby na EZ v PRV a platí jen za přechod do EZ) nemá platbu na EZ v rámci Programu rozvoje venkova (PRV), usiluje o umístění ekologického zemědělství do prvního pilíře. Má to výhodu, že první pilíř je 100% financovaný z EU, PRV naopak každý členský stát kofinancuje. Navíc v prvním pilíři SZP se platba nevypočítává na základě újmy. Je to jen na politickém rozhodnutí.

Model inkubačních farem je v Česku nový, ale ve Francii či ve Velké Británii už roky pomáhá začínajícím farmářům postavit se na vlastní nohy. Jde o testovací prostor, kde si zájemci mohou vyzkoušet reálné farmaření ještě předtím, než založí vlastní podnik. Největší inspirací je Francie, ve které organizace Terre de Liens (větší obdoba Nadace Pro půdu) zajistila pro ekologické zemědělce již přes 12 000 hektarů. Není tedy divu, že mají velké zkušenosti i s inkubačními farmami, které sdružují v síti RENETA.

RENETA (národní síť zemědělských inkubátorů) má více než 80 členů - kolem 60 fungujících inkubátorů a skoro 20 nově vznikajících ve Francii a Belgii. Jde o velmi unikátní a inspirativní síť v Evropě, která zde nemá obdobu. RENETA vznikla už v roce 2009 a mezi její členy patří obce, organizace, družstva, vzdělávací instituce i soukromí vlastníci, kteří poskytují novým farmářům přístup k půdě.

Ve Francii navíc existuje takzvaná smlouva o podpoře podnikatelského projektu (CAPE), která umožňuje testovat ekonomickou životaschopnost farmy pod záštitou podpůrné struktury. Ta zajišťuje přístup k materiálním a finančním prostředkům, doprovodné služby i sociální krytí. V rámci testovací fáze bude mít na farmě k dispozici stroje, nářadí, budovy a podporu odborníků v oblastech jako finance, marketing či plánování.

Le Germoir - první inkubační farma ve Francii fungující od roku 2005. Poskytuje prostory, pomoc a vybavení pro 3 až 4 osoby ročně. Na 4 ha ekologické půdy dosud působilo 22 účastníků, z nichž 16 založilo vlastní projekt a 6 zůstalo aktivních v zemědělském sektoru. Ukazuje to, že takovéto inkubátory mají velký potenciál.