Sdružení Provozovatelů Technologií pro Ekologické Využívání Odpadů (STEO): Co to je?

Sdružení provozovatelů technologií pro ekologické využívání odpadů v České republice - STEO - je neziskovou zájmovou organizací. Sdružení vzniklo 30.11.1998 a bylo zaregistrováno Ministerstvem vnitra ČR pod č.j. Hlavními důvody pro ustavení Sdružení a prioritou v činnosti byl a je obor energetického využívání odpadů.

K těmto členům se připojili a stali se přímými členy Sdružení i provozovatelé zařízení na jiné, než energetické využívání odpadů. Energetické využívání odpadů je oborem v ČR relativně novým. Vzhledem k tomu je činnost Sdružení pro zachování a rozvoj oboru energetického využívání odpadů velmi užitečná.

Organizační struktura a činnost STEO

Nejvyšším orgánem Sdružení je Valné shromáždění, které rozhoduje o stanovách a zásadních otázkách činnosti včetně schválení roční zprávy o hospodaření a plánu činnosti na další období. Volí a odvolává členy Představenstva a Dozorčí rady sdružení. Výkonným orgánem Sdružení je Představenstvo o 8 členech. Kontrolním orgánem je Dozorčí rada o 3 členech.

Sdružení STEO se stalo nevládním subjektem, který je vyzýván Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem průmyslu a obchodu ke spolupráci na připomínkování nových legislativních norem z oboru nakládání s odpady - zvláště ohledně energetického využívání odpadů.

Roční množství termicky zpracovávaného odpadu v zařízeních, které provozují členové Sdružení je cca 30 000 tun. Množství spalovaného a energeticky využívaného komunálního odpadu společnostmi Pražské služby,a.s., TERMIZO, a.s. Ing. Prof. Ing. Ing. Zdeněk Jehlík - člen (jednatel společnosti T.O.P. RNDr. Ing. Ing. Sekretariát: Ing.

Čtěte také: Aktivity sdružení pro přírodu

Cíle a zaměření STEO

Chceme, aby energetické využívání odpadů bylo vnímáno jako nedílná součást cirkulární ekonomiky a moderního odpadového hospodářství v České republice. Věříte, že odpad může být cenným zdrojem energie? Připojte se ke sdružení, které mění vizi v realitu. STEO sdružuje provozovatele zařízení pro energetické využívání odpadů, odborníky, podnikatele, ale cílí i na zástupce měst a obcí. Všichni naši členové sdílejí společný cíl - efektivní a odpovědné nakládání s odpady.

STEO je členem konfederace CEWEP (Confederation of European Waste-to-Energy Plants) se sídlem v Bruselu, která zastupuje přes 340 zařízení na energetické využití odpadů v 16 evropských zemích a v USA s celkovou roční kapacitou přes 50 milionů tun odpadů.

Posláním sdružení je rovněž prosazování cílů odpadové politiky EU - látkové a energetické využívání odpadů. STEO je dlouhodobě hluboce nespokojeno se strategiemi OH ČR, které prosazuje MŽP.

STEO nechce jít nevhodnou a mylnou cestou nastoupenou např. STEO prosazuje vysoký stupeň látkové recyklace prováděné občany (tzv. U MŽP došlo v otázce podpory energetického využití materiálově již jinak nevyužitelného zbytkového SKO k základnímu názorovému posunu, který je v souladu s evropskou koncepcí nakládání s odpady a v souladu s již delší dobu zavedenou praxí ve vyspělých zemí EU.

Nicméně MŽP podmiňuje ekonomické srovnání procesu přímého energetického využívání odpadu s prokázaně nevhodnou cestou mechanicko-biologické úpravy odpadu na dvě základní frakce: jednu, která ne vždy splňuje kriteria uložení do skládky a druhou vysokovýhřevnou - tak zvané alternativní palivo, které by mělo být přidáváno k palivu používaném v cementárnách, v elektrárnách a v průmyslových energetických zařízeních (spoluspalování).

Čtěte také: Historie organizace SPP ČR

Pokud MŽP nastaví stejné ekologické mantinely, tzn. srovnatelné emisní limity pro všechny tyto uvažované technologie, bude hrát primární roli ekonomický výsledek posouzení, tzn. investiční náklady versus provozní náklady a fond provozní doby.

Historie a vývoj energetického využívání odpadů

Energetické využívání odpadů má kořeny už v 19. století, kdy se hledala řešení zhoršujících se hygienických podmínek ve městech. Spalovny tehdy sloužily hlavně k likvidaci odpadu. První spalovny vznikly v 19. století jako reakce na zhoršující se hygienické podmínky v rychle rostoucích městech.

Epidemie a nedostatečná infrastruktura přiměly evropská města hledat řešení, jak efektivněji nakládat s odpady. První zařízení vznikala především v Británii, Německu a Švýcarsku. Tehdy šlo především o likvidaci odpadů, energetický zisk byl jen vedlejším efektem. V Českých zemích byla první spalovna postavena v roce 1905 v Brně.

V Praze vznikla spalovna ve třicátých letech, další zařízení byla budována až po druhé světové válce. Energetické využívání odpadu se stalo alternativou ke skládkování, které má řadu negativních dopadů na životní prostředí. Dnes v Česku funguje několik moderních zařízení ZEVO - například v Praze, Brně, Liberci nebo Chotíkově.

Současnost a budoucnost

Jsme sdružení provozovatelů zařízení pro energetické využívání odpadů (ZEVO). Proměňujeme komunální a průmyslový odpad v čistou tepelnou a elektrickou energii. „Odpad, který dále nejde využít, už dávno není problém, ale příležitost.

Čtěte také: Občanské sdružení

Od 1. listopadu 2024 pro Vás Plzeňská teplárenská připravila opět něco nového. Připravujeme moderní zařízení ZEVO v dalších regionech ČR. Probíhá stavba. Zahájení stavby naplánováno na rok 2026. Spuštění je očekáváno v roce 2028. Stavba zahájena. EIA dokončena. Kapacita 50 kt/rok. Kapacita 160 kt / rok.

Alternativní paliva a mechanicko-biologická úprava (MBÚ)

Investiční náklady na zřízení MBÚ jsou cca poloviční ve srovnání s klasickou spalovnou při srovnatelné kapacitě. Vytříděné materiálové toky z MBÚ pak musí být pokryty spolehlivými a dlouhodobými smlouvami na odbyt takto získaných materiálů.

V případě spoluspalování odpadu upraveného na palivo se bude vždy jednat o spoluspalování odpadu (viz příslušný rozsudek Evropského soudního dvora), tedy nikoliv o spoluspalování „paliva“. V takovém případě musí být každá energetická jednotka, která by byla vůbec ochotna akceptovat spoluspalování „paliva“ z odpadu, vybavena komplexním zařízením na čištění veškerých spalin vzniklých přeměnou celkové energie základního paliva a „paliva“ z odpadu.

Pozornost musí být rovněž věnována zpracování zbytkových látek z procesu spalování. Jinými slovy: Vysokovýhřevná frakce vytříděná mechanicko-biologickou úpravou by mohla být využita např. ve stávajících teplárnách a elektrárnách, které by ale musely upravit technologii čištění spalin dle požadavků na zpřísněné emisní limity.

Vzhledem k tomu, že ve stávajících zdrojích lze spoluspalovat vždy jen určitý podíl vytříděné vysokovýhřevné frakce (pokud se chceme vyhnout výstavbě dalšího termického zařízení pro využití kompletního výstupu vysokovýhřevné frakce, zařazeného za MBÚ, které by pak celkové investiční náklady „katapultovalo“ na cca 1,5 násobek investice do srovnatelné klasické spalovny) musela by být technologie čištění spalin stávajícího zdroje projektována na celkový spalinový proud, tvořený např. z 10% vysoce výhřevnou frakcí a z 90% hlavním fosilního zdrojem.

Právě na této pragmatické ekologicko-ekonomicky vyvážené úvaze je založena odpadová politika západoevropských zemí, které se rozhodly investovat do výstavby spaloven, ne do mechanicko-biologických úprav s následnou nutností řešení využití jejích výstupů. Již ke konci 80. let - a hlavně pak v 90. letech minulého století byly v Evropě vedeny rozsáhlé diskuse o vhodném zpracování komunálního odpadu před jeho uložením do zemské kůry - do skládky.

Řada měst a svazů měst a obcí postavila zařízení na energetické využívání odpadu vysokého technického standardu s výkonnými systémy k čištění spalin a se zařízením na využívání a na zpracování zbytkových látek. Nicméně zkušenosti ukázaly, že taková řešení nelze beze všeho přijmout.

Pokud by emise stávajícího zařízení bez technologických úprav při spoluspalování odpadu s označením vysoce výhřevná frakce, byť pouze hypoteticky, byly na takové úrovni, že by právě splňovaly ať stávající či dokonce zpřísněné požadavky na tyto zdroje, vyvstává otázka celkové roční produkce škodlivin do ovzduší.

Spálením 10%-ního podílu odpadu v 10 spoluspalovacích zdrojích by sice tyto zdroje, každý za sebe, popřípadě limity díky „naředění škodlivin“ ve spalinách plnily, ale v součtu by se do ovzduší uvolnilo stejné množství škodlivin jako při spálení 100% odpadu v jednom jediném zdroji, jedné jediné spalovně, avšak bez čištění spalin.

Spalovny SKO mají svůj odbyt produktů z energetického využití vyřešen. Elektrická energie a tepelná energie je dodávána do distribučních soustav, spalováním a čištěním spalin vzniklé zbytkové materiály je možné upravit tak, aby bylo zajištěno jejich trvalé bezpečné uložení do zemské kůry nebo zpracování na použitelné produkty (stavební materiál, recyklace zinku).

„Kvalita“ zbytkového materiálu, tzn. jeho škodlivý potenciál je z drtivé části určován kvalitou vstupu tedy kvalitou předtřídění SKO před svozem do spalovny. To ovlivňují převážně domácnosti samy. Domácnosti tak vlastně slouží jako decentralizované mechanicko-biologické úpravny. Na tomto principu je založena odpadová politika vyspělých západoevropských zemí.

Názor zkušených odborníků v zahraničí i u nás je jednotný: Ekonomicky únosné a provozně mnohonásobně ověřené přímé energetické využívání jinak nevyužitelného odpadu ve spalovnách je a bude i nadále nedílnou součástí každé inteligentně vyřešené koncepce odpadového hospodářství.

Legislativa a směrnice EU

S novelou směrnice o odpadech, kterou provázelo hlasování o 180 dodatcích, souhlasila většina 651 z 686 přítomných poslanců, 19 jich bylo proti. Dnešní stav vědy a techniky činí ze spalování odpadu optimalizovaným spalovacím procesem s výrobou energie a s omezováním emisí neopominutelný nástroj udržitelného odpadového hospodářství.

V důsledku nutnosti naplnění směrnice Rady č. 99/31/ES o skládkách odpadu, v důsledku selhání vývoje použitelných alternativních technologií termického zpracování odpadu, v důsledku nedostatečné či nedůsledné funkce zařízení MBÚ, bude význam klasické, nesčetněkrát ověřené a nepřetržitě inovované technologie energetického využívání jinak nevyužitelného odpadu na bázi roštových ohnišť, na bázi výkonných systémů minimalizování emisí a na bázi důsledného zpracování zbytkových látek, v příštích letech podstatnou měrou vzrůstat.

Odpadové hospodářství ve Švýcarsku

V této souvislosti je zajímavé opakovaně krátce poukázat na švýcarský systém nakládání s odpady, který EP tímto hlasováním prakticky hodlá převzít. Švýcarská konfederace, jako nečlenský stát EU, definovala již v dostatečném předstihu podmínky pro další vývoj odpadového hospodářství a v současné době disponuje světově nejvyspělejším systémem hospodaření s odpady.

Dá se oprávněně předpokládat, že je EU v tomto směru (až na malé výjimky) několik desetiletí pozadu za Švýcarskem, kde je skládkování biologicky rozložitelného odpadu již od roku 2000 zakázáno. Švýcarské odpadové hospodářství se od roku 1986 orientuje podle Plánu resp. podle tzv. Látkovému využívání je od roku 1990 ve Švýcarsku věnováno značné úsilí - především při separovaném sběru odpadů - s patřičnými výsledky.

Recyklovaná množství papíru, skla a kovů se soustavně zvětšovala a v současné době se látkově využívá téměř 50% komunálního odpadu (další cíl EU je rovněž 50% látkové využívání). Nicméně recyklační potenciál je z důvodu chybějící ekonomiky (náklady/výnosy) téměř vyčerpán.

Od roku 2000 je ve Švýcarsku zakázáno skládkování komunálního odpadu, tzn. Standard technologií energetického využívání odpadů Kolem alternativních procesů tzv. „technologického šílenství“ (zplyňovací procesy - např. Thermoselect, Siemens Schwelbrennverfahren, plazmové technologie) nastal z důvodů praktické neproveditelnosti relativní klid a evropská zařízení na energetické využívání komunálního odpadu jsou veskrze vybavena osvědčenými roštovými ohništi s vysokým stupněm procesní inovace.

Zbytkové materiály z procesu energetického využívání odpadu je možné jednak upravit tak, aby se daly látkově využít (stavebnictví) a jednak zpracovat tak, aby v nich obsažené škodliviny již nikdy nezatěžovaly příští generace... Poslední možností nakládání s jinak nevyužitelným odpadem je jeho bezpečné uložení.

Situace v České republice

Jak lze z výsledků hlasování v EP rovněž odvodit, situace se kolem technologie MBÚ - mechanicko - biologické úpravy odpadů v Evropě vykrystalizovala. V České republice se v posledních obdobích často objevovaly nejrůznější názory na vhodnost či použitelnost technologií pro odpadové hospodářství.

Nicméně v ČR zřejmě zůstal určitý počet tzv. „nepoučitelných“ zastánců MBÚ, kteří se snaží tento proces preferovat. Odpůrci energetického využívání odpadu používali nevěcné a nesprávné argumenty v tom směru, že spalování odpadu - byť s výrobou energie - emituje řadu jedovatých látek a je o hodně dražší.

Hlavní výstup z procesů MBÚ je tzv. V případě spoluspalování v klasických elektrárenských kotlích je nutné počítat s obdobnými emisemi jako u spalování odpadu bez čištění spalin. Je nutné upozornit na skutečnost, že i v České republice taková situace u některých komunálních seskupení nastává či nastala.

tags: #sdruzeni #provozovatelu #technologii #pro #ekologicke #vyuzivani

Oblíbené příspěvky:

• Perly Atlantického Pobřeží
• Dačice: Historický vývoj
• Průměrné emise CO2 v ČR
• Příroda, minerály a geologie - recenze
• Průzkumy a terénní práce pro ochranu přírody