Seznam silně ohrožených druhů zvířat v České republice

V České republice, stejně jako v celém světě, existuje řada živočišných druhů, které jsou ohroženy vyhynutím. Ztráta přirozeného prostředí, způsobená hlavně člověkem, by prý mohla vést k nejhorší krizi od vymření dinosaurů před 65 miliony let. Mnohé druhy jsou vázány na běžnou zemědělskou krajinu. Za zmizením mnoha druhů tak stojí extenzivní zemědělské hospodaření včetně používání chemických hnojiv. Vymření hrozí taky více než polovině českých druhů obojživelníků, plazů nebo ptáků.

Podle Jana Plesníka ze státní Agentury ochrany přírody a krajiny zcela zmizelo devět druhů ptáků, stejný počet ryb nebo dva druhy savců - pratur a norek evropský. Podobné je to i u rostlinných druhů. Podle Plesníka je česká příroda chudší o 63 druhů mechorostů, 210 lišejníků a 110 vyšších rostlin.

Celá řada těchto živočichů podléhá určitému stupni ochrany dle zákona č. 114/1992 O ochraně přírody a krajiny a prováděcí vyhlášky k tomuto zákonu č. 395/1992 Sb.

Příklady ohrožených druhů v České republice

• Kočka divoká (Felis silvestris) - Původní populace byla v České republice vyhubena na přelomu 18. a 19. století. V současné době se u nás vyskytují jedinci zatoulaní ze Slovenska popř. dalších zemí. Vyhledává teplejší členité lesní plochy s dutými stromy, skalisky a křovinami.
• Medvěd hnědý (Ursus arctos) - Je náš původní druh, ale v minulosti byl vyhuben. Poslední medvěd byl uloven na Šumavě 14. listopadu 1856. Novodobý výskyt se datuje od roku 1946, kdy byl medvěd pozorován u Velkých Karlovic. Medvěd žije v rozsáhlých jehličnatých a také smíšených porostech. Z hlediska potravních nároků je medvěd řazen mezi všežravce.
• Vlk obecný (Canis lupus) - U nás byl poslední vlk uloven roku 1850. Vlci se zdržují v rozsáhlých lesních komplexech. Vlci žijí ve smečkách s přísnou hierarchií. Vlci se živí živočišnou potravou (spárkatá i drobná zvěř, domácí zvířata, drobní hlodavci, bezobratlí, ptáci atd.). Z hlediska myslivosti je problematický především jeho ilegální odlov.
• Rys ostrovid (Lynx lynx) - U nás byl vyhuben v 19. stol. V roce 1982 - 1989 byli na Šumavě rysi znovu vysazeni. Další výskyt rysa je např. v Beskydech, Jeseníkách, Českém Švýcarsku, Brdech a Javorníkách. Rys žije osamoceně mimo dobu kaňkování od února až do dubna. Vyhovují mu rozsáhlé lesní porosty s dostatkem potravy. Je důležitou součástí ekosystému, kde se podílí na udržení rovnováhy v přírodě.
• Tchoř světlý (Mustela eversmannii) - U nás se s ním můžeme setkat na celém území nejhojněji na jižní Moravě a v Polabí. Z hlediska mysliveckého hospodaření nelze populace tchoře stepního téměř ovlivnit. V nebezpečí vypouští z řitních žláz velmi silně páchnoucí sekret, který slouží k zastrašení nepřítele (predátora). Živí se živočišnou i rostlinnou potravou.
• Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) - V české republice nebyl sokol nikdy hojným ptákem. V současnosti jsou jeho stavy odhadovány asi kolem 20 hnízdících párů. Obvykle žije v otevřené krajině bez větších lesních celků. Vzhledem k nízké početnosti v České republice je řazen mezi silně ohrožené druhy. Z hlediska ovlivnění myslivostí je velmi důležité jeho využití v sokolnictví.
• Tetřev hlušec (Tetrao tetrao) - Je největším lesním kurem, který je vázán na velké lesní komplexy. Současná populace tetřeva je omezena pouze na pohraniční hory a pohoří. Nejpočetnější populace se vyskytuje na Šumavě a Českém lese, Jeseníkách, Brdech a Krkonoších. V letním období se tetřevi zdržují převážně na zemi hledáním vhodné potravy. V zimním období se kohout i slepice převážně živí jehličím borovic, smrku, jedle a pupeny některých listnáčů. V současné době jsou na podporu tetřeva hlušce realizovány záchranné chovy a programy. Primárně by se však tato podpora měla zaměřit na úpravu vhodného prostředí (biotopu) pro tetřeví zvěř a následně na zvyšování početnosti tohoto druhu.
• Vydra říční (Lutra lutra) - V současné době se na našem území odhadují stavy vyder v rozmezí 1600 - 4000 ks. V roce 1984 se u nás jejich stavy pohybovaly pouze v rozmezí 300 - 400 ks. Vydra obývá různé typy vodního prostředí potoky, řeky, rybníky apod. Je to samotářský živočich s převážně noční aktivitou. Živí se převážně rybami, raky, hmyzem, obojživelníky, ptáky a drobnými hlodavci.
• Bobr evropský (Castor fiber) - V 19. století však byl na většině míst vyhuben. Záznamy o ulovení posledního bobra z Českých zemí pocházejí z poloviny 17. století. V současné době bobr evropský u nás tvoří několik stálých populací např. na dolním toku Labe na Děčínsku, v jihozápadních a severovýchodních Čechách, podél Moravy, na soutoku Moravy a Dyje a dalších lokalitách. Jedná se o největšího evropského hlodavce, který je svým životem pevně vázán na vodu.
• Žluťásek barvoměnný - Celosvětově ohrožený žluťásek barvoměnný žil v Česku jen na jednom místě - v Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty na hranicích se Slovenskem. Ještě ke konci 20. století poletoval po tamních loukách v poměrně velkém počtu. Jenže pak začal mizet. V roce 2004 pozorovali entomologové ještě desítky kusů, v roce 2006 už jen dva a v následujících letech už neobjevili žádný exemplář. Právě denní motýli patří v Česku k nejohroženějším druhům.

Ochranné programy a snahy o ochranu

Moderní zoologické zahrady se nepodílejí jen na záchraně ohrožených exotických druhů zvířat, ale zapojují se aktivně i do pomoci české, potažmo evropské přírodě. Tato pomoc spočívá zejména v poskytování v zoo odchovaných mladých jedinců pro vypuštění do volné přírody. V rámci tzv. repatriačních projektů dochází k posílení oslabené, příp. obnově vymizelé divoké populace daného druhu. Například, na vypouštění mladých poláků do volné přírody se podílejí hned tři zoologické zahrady - Zoo Hluboká, Zoo Ostrava a Safari Park ve Dvoře Králové.

Naši obojživelníci jsou v současné české krajině významně ohroženi. Téměř všechny naše druhy jsou nějakým způsobem ohroženy. Ohrožení se týká jak vodních, tak suchozemských biotopů a také dochází k narušení možností migrací v krajině. Mezi nejvýznamnější ohrožující faktory patří nevhodné hospodaření na vodních plochách, nevhodné zemědělské hospodaření v blízkosti vod a mokřadů, nevhodné lesnické hospodaření, zanedbání péče o mokřadní pozemky, absence drobných narušení krajiny, zánik a poškození mokřadů a špatně prováděné rekultivace.

Čtěte také: Účinné čištění záchodu

Z výčtu ohrožujících faktorů je zřejmé, že řadu z nich lze poměrně snadno a většinou i nenákladně zmírnit, případně jejich negativní dopad zcela odstranit.

Obojživelníci se rozmnožují v rozmanitých vodních biotopech, z nichž podstatnou část tvoří biotopy využitelné pro chov ryb - rybníky, různé technické nádrže a koupaliště. V současné české krajině je drtivá většina rybníků využívána intenzivněji, než by obojživelníci potřebovali. A intenzivněji většinou neznamená to, že se zde nadměrně hnojí a krmí, ale zejména to, že jsou zde příliš vysoké (početné) rybí obsádky. Problém představují jak přímo nasazované ryby, tak také plevelné a invazní druhy. Ty se v rybnících a jiných nádržích často objevují ve větších počtech tehdy, když se rybník příliš neloví (nebo vůbec neloví).

Vysoká rybí obsádka - ať už jde o ryby přímo nasazené (např. kapr) nebo ryby plevelné - působí v rybníku toto: ryby vyžírají zooplankton (perloočky apod.), ten pak v rybníku chybí a přemnožuje se potrava zooplanktonu - fytoplanton neboli drobné řasy plující ve vodním sloupci. Vzniká vegetační zákal vody - tmavě zelená barva vody. Kaprovité ryby často navíc ryjí v bahně a víří sediment, čímž dodávají vodě hnědou barvu. Výsledná barva vody je u rybníků s příliš vysokou rybí obsádkou hnědo-zelená. Typický rybník české krajiny - téměř bez vodní vegetace a s hnědozelenou vodou, která vůbec neláká ke koupání. Tento stav je způsobem vysokou obsádkou kaprovitých ryb. Ať už jde o nasazené ryby, nebo o plevelné přirozeně se zde přemnožující.

A proč vysoká obsádka ryb vadí obojživelníkům? Dravé druhy ryb, pokud nemají v rybníku dostatek potravy v podobě jiných ryb, představují přímé ohrožení pro larvy obojživelníků a někdy i dospělce. Kaprovité ryby konkurují obojživelníkům a jejich larvám o potravu a ty pak výrazně strádají. Kvůli vegetačnímu zákalu nemohou v rybníku růst vodní rostliny, na které obojživelníci kladou svá vajíčka a které slouží jako potravní základna a místa úkrytu pro larvy. Býložravé druhy ryb (typicky amur) přímo likvidují vodní vegetaci.

Co se týká obsádek ryb v rybnících, vše vždy závisí na její skladbě a množství. Zdaleka ne vždy platí, že pro obojživelníky je nejlepší rybník, kde se nebudou nasazovat žádné ryby. Ostatně v naší krajině je jen velmi málo rybníků, které mohou dlouhodobě fungovat zcela bez rybí obsádky - většina vodních těles dlouhodobě ponechaných bez ryb, postupně zcela zanikne a přestane mít význam i pro obojživelníky. Vhodné množství a skladbu ryb je vždy dobré pro každý rybník stanovit s ohledem na úživnost rybníka.

Čtěte také: Jak vyčistit zašlé obklady?

Legislativa a ochrana druhů

Zvláštní ochrana druhů vychází z páté části zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Definuje ji jako ochranu druhů rostlin a živočichů, které jsou v našich podmínkách ohrožené nebo vzácné, vědecky či kulturně velmi významné. Takové druhy jsou vyhlášeny za zvláště chráněné. Výčet takto chráněných druhů je uveden v příloze II. a III. vyhlášky č. 395/1992 Sb. Od roku 1992 byl tento seznam aktualizován pouze dílčím způsobem v rámci implementace evropských směrnic a v současné době vyžaduje celkovou revizi. V aktuální podobě seznam obsahuje 532 druhů rostlin včetně hub a 309 druhů živočichů.

Podobně jako u ptačích druhů je u zvláště chráněných druhů chráněný každý jedinec ve všech jeho vývojových stádiích, chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných živočichů, zejména je chytat, chovat v zajetí, rušit, zraňovat či usmrcovat a dále provádět veškeré aktivity související s jejich komerčním využíváním. Není dovoleno sbírat, ničit, poškozovat či přemisťovat jejich vývojová stádia nebo jimy užívaná sídla.

V případě zvláště chráněných druhů rostlin je zakázán jejich sběr, trhání, vykopávání, poškozování, ničení nebo jiné rušení ve vývoji vč. držení, pěstování, dopravování a komerční využívání těchto rostlin. Z uvedených zákazů lze v konkrétních případech povolit výjimku.

U kategorie ohrožených druhů je rozdíl, zda se jedná o rostliny nebo živočichy. Pro ohrožené druhy rostlin platí, že nájemci a vlastníci mohou prolomit výše uvedené zakázané činnosti v souvislosti s běžným obhospodařováním svých pozemků bez nutnosti dalšího povolení, blíže viz § 49 zákona o ochraně přírody a krajiny. U ohrožených druhů živočichů je situace odlišná (§ 50 zákona). V případě zásahu do přirozeného vývoje těchto živočichů je při činnostech souvisejících s běžným obhospodařováním nemovitostí nebo jiného majetku nezbytné předchozí stanovisko orgánu ochrany přírody.

Zákon o ochraně přírody a krajiny dále upravuje podmínky držení, chovu, pěstování, prodeje, výměny nebo nabízení za účelem prodeje nebo výměny nebo zpracování zvláště chráněných druhů. Každý, kdo tímto způsobem nakládá se zvláště chráněným jedincem, musí být schopen prokázat jeho legální původ. Upravena je také povinnost evidence zvláště chráněných druhů živočichů chovaných v lidské péči.

Čtěte také: Životní Prostředí a Klimatické Změny

Zvláštní pozornost je věnována těmto mezinárodním úmluvám a předpisům:

• CITES: Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin.
• IUCN RedList: Červený seznam IUCN poskytuje informace o druzích zvířat a jejich stavu, rozšíření, velikosti populace, stanovišti, využívání, obchodu s nimi a vážnosti jejich ohrožení.
• Nařízení EU: Evropská unie upravuje za účelem ochrany druhů obchod s exempláři CITES nařízením Rady (ES) č. 338/97.
• Vyhláška MŽP: Zákon ČR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny poskytuje významným druhům přísnější ochranu.

tags: #silně #ohrožené #druhy #zvířat #seznam

Oblíbené příspěvky:

• Listí a kompost
• Regulace OZE v České republice
• Třídění odpadu v ČR
• Životní prostředí v Uherském Hradišti: případ Dušan
• Proč je Máj stále aktuální?