Silvestrovské zázraky přírody v Kostelci nad Černými Lesy

Byl jednou čas, že česká země byla pouští a liduprázdná. Po všech jejích částech rozkládaly se husté lesy, v nichž nebylo jiného zvuku než řvaní zvěři, bez překážky přebíhající, krákání a veselé švitoření ptactva, jež se ještě čižby a nástrahy nelekalo, a bzučení včel, které sladkost kvítek země dítek snášely do brtí svých v dutinách poloshnilých dřev.

Ještě nebyla lidská noha vkročila do tichosti tmavých lesů, v nichž mech a vysoká mrť dusily každý krok, tím méně ruka lidská radlicí rozrývala nepoddajnou zemi, a stáda zvířat, jež měla jednou sloužiti člověku, proháněla se v pravé zvůli po paloucích a luzích, bujným křovím a lupením a trávou zarostlých. Vody tu bylo zdravé veliké množství a v nich ryb všelijakých a krotkých mnoho. Ale jednoho času měnilo se to všecko. Lesy roz ...

Krok a jeho dcery

Minula léta, minuly věky. Modlitba prvních Čechů vyplňovala se, když jich všude přibývalo. Ale čím hlouběji vnikali mezi lesy, tím méně bylo mezi nimi řádu. I byl té doby muž jeden jménem Krok, který sídlil na hradě svém Krokově neb Krakově, hojně jsa nadaný statky pozemskými, dvory, rolemi, lukami, povahy spravedlivé a poctivé. Tedy Krok jako soudce volal strany před sebe; žádnému neublížil, nýbrž každému nalezl po právu. Tento moudrý muž měl tři dcery, rovněž moudré, ne-li moudřejší; jistě však byly moudře ...

Libuše a Přemysl

Jednoho času povadili se dva zemané o majetek, že si vjeli do vlasů, brady sobě škubali a do nosů si šňupky dávali. Libuše právě hověla si na měkkých peřinách, jen na loket jsouc podepřena. Když vyslyšela žaloby s velkou vášní pronesené, dala spravedlivému za pravdu a vinného kárala.

Tu ten, uslyšev z něžných úst dívčích své pokárání, několikráte ježatou hlavou zatřásl, a třikráte holí svou o zemi udeřiv, tato slova z úst vypustil: "O křivdo mužům nesnesitelná! Žena lstivě koná mužské soudy, ač na stolci sedíc, málo má rozumu, tím méně však, ležíc na peřinách. Neb každý to ví, že žena má dlouhé vlasy, ale krátký rozum. To mě trudí ...

Čtěte také: Gaussova křivka a příroda

Založení Prahy

Jednoho dne, když stála Libuše s Přemyslem a staršími lidu ve dvoře svém, ukázala prstem k východu slunce a pravila: „Vzdálí, co by za den došel, je místo v lese, které na půlnoc odděluje rokle, na jižní stranu odděleno je od hory ještě vyšší, a to místo jako opyš úží a snižuje se k veliké řece.

Tam když přijdete, najdete člověka, an teše ze dřeva práh. I poslal Přemysl hned lidi, aby místo budoucí Prahy našli, a když všecko se shodovalo, jak Libuše předpověděla, postavil hrad, budoucí sídlo svého královského rodu.&nbs ...

Dívčí válka

Když Libuše panovala, dívky měly mnohem větší volnost než potom. Tehdy žádná nečekala, až muž přijde a ji za manželku pojme, nýbrž každá sama volila si muže, který se jí líbil.

Tu pak sebralo se po smrti Libušině množství dívek, které o pouta manželství nestály, na vysokou horu, a postavivše tu dřevěný hrad, daly mu jméno Děvín, jako by říkaly Dívčí hrad. Jinoši pak, kteří marně čekali na vyvolení, rozzlobili se z toho tak, že ihned si postavili také hrad na skále mezi chrastím, která od Děvína byla daleko jen na zatroubení. Proto se hradu říkalo Chrasten, ale když byl později sídlem kníže ...

O Vojtěchovi, pradědu pánů z Pernštejna

Byl muž jeden jménem Vojtěch, jenž maje bydlení své na Moravě ve velkých lesích, tu sobě živnosti dobýval, uhlí pále. Na hůrce mezi vysokými horami měl chaloupku, ve které chléb a jiné potřeby choval a přespával. Když pak si živnosti své hleděl a nečasto doma býval, naučil se do té chaloupky velký zubr - neb tehda u nás dosti bylo zubrů, medvědů a vlků - a chléb a jiné věci, které mu byly pamlsky, požíral.

Čtěte také: Objevte Zázraky Přírody

Vojtěch dlouho nevěděl, kdo mu to dělá; aby chaloupku zavřel, k tomu ani neměl zámku, poněvadž lidé nekradli a ještě se nikde nezavíralo. I stalo se jednou, když za svou chaloupkou smrček utínal a osekával, že zubra jdoucího do chaloupky ucítil, takže věda o něm, tiše se s ...

Neklan a Vlastislav

Šestý kníže po Přemyslovi byl Neklan, jenž sídlíval na Levém Hradci. Té doby panoval nad Lučany Vlastislav, kníže velmi udatný a přitom lstivý, jenž každou bitvu vyhrál kromě té poslední, nešťastné.

S Čechy nejednou válčil, a poněvadž vždy vítězil, tak byli sklíčeni na Levém Hradci, že se i toho obávali, aby hrad tento v jeho moc nepadl. Až i jedné chvíle tak zbujněl ve své hrdosti, že se chtěl pokoušeti o knížectví české. Vyslal posla po všem knížectví luckém s mečem a vzkazoval všem poddaným svým, aby každý, kdo by tělem přesahoval výšku meče, ihned zbrojně vytáhl pod hrdla ztracením. Když pak veliké vojsko se sešl ...

Ženské čáry

V Lučanech byla bába, která měla pastorka jménem Straba. I ten připravoval se k boji, když Vlastislav chtěl táhnouti na Čechy. Poněvadž pak bába byla hadačkou a čarodějnicí, pravila ke svému pastorkovi: "Vím vaši bídu, Strabe, neb není vám jinak souzeno, než všichni že zhynete. Ty však, synku, chceš-li svůj živůtek zachovati, poslyš mé rady a jinak nečiň.

Když vejdeš v boj, prvnímu, který tě potká, dej oštěpem sotku, a chutě vezma meč, ihned mu uřež uši a schovej do tobolky. Pak udělej před sebe k zemi to znamení mečem, jako bys ťal jednou mezi nohy a podruhé napříč. Tehda lidé neradi z boje utíkali, nýbrž jsouce mysli tvrdé, neústupné, setrvali, až buď padli, nebo zvítězili. Tak to udělali ...

Čtěte také: Fascinující sněhové vločky

Vlastislavec a Srbín

Po bitvě turské Neklan s Čechy vešel do země Lucké, a opanovav ji všechnu se všemi hrady a vesnicemi, jal se nad ní panovati. Mezitím našel se Vlastislavův mladičký syn, sličné pacholátko, které bylo schováno u jedné babičky a strachem jen se chvělo, když přivedeno bylo ke knížeti.

Ale Neklan jsa pán dobromyslný, který nerad ubližoval, slitoval se nad pacholetem, a postaviv při Ohři hrad Drahouš, učinil vladařem jeho Srbína jménem Durynk a rozkázal mu, aby knížecího syna ctně u sebe choval. Tak si myslil, že nejlépe bude opatřeno dobyté knížectví, aby lidé nemohli tíhnouti k mladému pánu. Avšak Srbín byl zlý a nešlechetný muž, který pachole sobě svěřené ukrutně o život připravil. Jednou vedl pachole na Ohře zamrzlé, j ...

Svatopluk a jeho synové

Svatopluk, velký kníže moravský, byl panovníkem udatným a svým sousedům na postrach. Maje tři syny a obávaje se, že nebudou živi ve svornosti, rozdělil říši na tři části a každému synovi jedno knížectví přidělil tak, aby nejstarší byl velkým knížetem a ostatní dva jemu podřízeni byli.

Dal si tedy přinésti tři hrubé pruty, a svolav syny své, svázal je a nejstaršímu podal, aby je zlomil. Když tento přelomiti jich nemohl, dal je druhému do ruky, aby svého štěstí zkusil, a když ani tento nic nedokázal, ještě třetímu, který jich také nezlomil. Poté rozvázav pruty, každému ze synů dal po jednom, aby je rozlámali. Když to každý z nich sn ...

Smrt Svatoplukova

Svatopluk, kníže moravský, nezemřel na svém dvoře; nýbrž zmizel jednou ve vojště svém a žádný ho potom nespatřil. Zle tížilo jej svědomí, že se nevděčně zachoval k císaři Arnulfovi, kmotru svému, jenž mu pomohl ke vládě nad Čechami a Slovenskem.

Tedy o půlnoci, posadiv se na koně, vytratil se z ležení a jel až na místo řečené Záboř, ve velkých a širých lesích ležící. Tu totiž prodlévali tři nábožní poustevníci, kterým byl Svatopluk postavil kostelík. Přišed na místo, zabil v houští koně svého, a zahrabav meč a odloživ knížecí roucho, vzal na se roucho poustevničí. Dokud živ byl, nikomu neprojevil, kdo je, ale když poznal, že se hodinka jeho blíží, ihned řekl, kdo je, a pokojně a v bázni boží zemřel.&nbs ...

Utrpení svaté Lidmily

Svatá Lidmila, vdova po Bořivojovi a matka knížete Vratislava, a Drahomiř, vdova po témž Vratislavovi, dobře se nesrovnávaly, a Lidmila vidouc, že s ní Drahomiř dobře nesmýšlí, uchýlila se na hrad Tetín. Po nějakém čase ukládala Drahomiř o ni, aby ji usmrtila.

Přemluvila Tumana a Kovana, dva ze svých věrných, aby vezmouce lid zbrojný, vedrali se na Tetín a Lidmilu zavraždili. Když pak se připozdívalo, vloudili se vrahové na Tetín, a obstoupivše dvůr Lidmilin, čekali, až se setmí. Když se to stalo, uvázala se Drahomiř v Tetín, ujala se všeho roucha drahého, svrchků a dobyt ...

Založení Boleslavě

Boleslav, bratr svatého Václava, nazýván byl Ukrutným, poněvadž nikdy neupouštěl od své vůle a neštítil se ani ukrutenství, aby vůli svou provedl. To první poznali Pšované, jeho poddaní. Zhrozili se toho starší a reptali hlasitě: "Naši otcové nikdy nic takového nedělali a my ani neumíme takových hradů dělati, a kdybychom i uměli, nechceme."

Jen to pravili, tu kníže rozlítil se velice; dobyv meče a uchytiv toho, který stál první, za pačesy, jednou ranou mu hlavu uťal. Když to viděli ostatní, ihned padli na kolena a p ...

Smrt svatého Václava

Zlí rádcové dali vnuknutí Boleslavovi, aby se bratra svého zbavil. Tehdy pozval Václava k sobě do hradu Boleslavě na den posvěcení chrámu, poněvadž tu byla cerekev svatého Kosmy a Damiana. Přijel tedy Václav, obcoval mši svaté a pak se strojil, aby odjel domů.

Tu přistoupil k němu Boleslav a zdržoval ho řka: "Proč chceš odejeti, bratře? Hle, vína a medoviny mám hojně u sebe." Tedy se dal Václav přemluviti a zůstav vsedl na koně a hrál si s dvořany Boleslavovými. Když pak přišla noc, sešli se ti, kteří Boleslava naváděli, ve dvoře Hněvsově, a pozvavše k sobě Boleslava, radili se o tom, kdy a kde by ohavný skutek provedli. I vidělo se jim nejlépe provésti ...

Vršovci a Jaromír

Mezi panskými rody za prvních Boleslavů prvním rodem byli potomci Vršovi neboli Vršovci. U veliké jsouce přízni u knížat, nejen dosti zlého se natropili, nýbrž i Boleslavovi III. ke mnohému zlému skutku radili. K nešlechetnostem jich také patří čin, jak o Jaromíra, bratra Boleslavova, uložili.

Kochan, vladyka jejich a hlava vší nepravosti, vylákal Jaromíra do lesů, kdež se nachází nyní Veliz, na lovy a tajně se svými se smluvil, že Jaromíra zavraždí, aby jim nebyl v cestě, kdyby některý z Vršovců měl se státi knížetem. I rozpálivše se pitím, vložili ruce na svého pána, a svázavše jej, položili nahého naznak a za ruce a nohy přivázali jej k dřevěným kůlům, jež vrazili do země. Ale věrný sluha jeho Dovora, jenž ...

Dobytí hradu Pražského

Když Pánbůh dopustil na Čechy, že se zmocnil jejich země Měšek (Boleslav), kníže polský, utekl Oldřich Přemyslovec do Němec. Hledal tam pomoci u císaře, ale nejen že jí nenašel, nýbrž přišel do vězení.

To se stalo tak, že Měšek poslal k císaři a sliboval mu zlato a stříbro, jestliže Oldřicha spoutá a uvrhne do vězení. Avšak po nějakém čase Oldřichovi pomohli Kristus pán a svatý Václav, že se z vězení dostal a zase do Čech se navrátil. Vybral si z bojovníků svých jednoho věrného a nařídil mu, aby vejda do hradu Pražského v noci, zatroubil a nepřítele nepřipraveného vystrašil. Muž ten udělal to tak, jak kníže kázal. Nočního času, když bylo ticho největší, vystoup ...

Oldřich a Božena

Oldřich kníže rád lovíval po lesích a daleko zajížděl. Když jednoho dne, vraceje se z lovu, skrze ves jednu jel, zastavil se na návsi, uzřev dívku kmetičnu, která prala bílé roušky u studánky. S velkým zalíbením hleděl na postavu její sličnou, bělost pleti a stydlivý mrav, a očima ji pozoruje od hlavy až k patě, pocítil v sobě dychtivost učiniti ji svou manželkou.

Když pak maličko byl potrval, promluvil: "Medle, dobrá dívko, rci, čí jsi dcera a jak tobě říkají?" "Jsem Božena, dcera Křesynova," odpověděla dívka, studem se rdíc. Poněvadž úmyslů svých neodkládal, poslal z Prahy pro ni a dal se s ní oddati. I nebylo veselí, jako bývalo u bohatých nevěst, a po nevěstě nepřivezena skvostná roucha ani zboží nastřádané, avšak mladá kněžna darovala Oldřichovi a národu českému mnohem větší poklad, t ...

Horymír

Když panoval kníže Křesomysl, velice se povzneslo rýžování zlata. Knížeti vycházel z toho velký užitek a rýžovníkům a kovkopům také se práce jich lépe vyplácela než polní práce; proto také hrnuli se lidé k horám kopat stříbra a zlatého písku, zanedbávali pole osévati a z toho povstávaly hlad a nouze.

Páni tedy sjeli se na knížecím dvoře a tu žádali knížete, aby kovkopům zapověděl zlata a stříbra hledati a poručil, aby raději pole osévali. Když tedy kníže přípovědi své nesplnil, páni velice byli tesklivi, zvláště Horymír, muž statečný a moudrý, který měl sídlo své pod Úsinami (Housinami) horami, ve vsi Neumětelích. Poněvadž o ...

Blaník

Před dávnými dobami vpadl do dech zuřivý nepřítel pále a pleně. Češi utíkali před ním do lesů a hor, aby se tu skrývali, a kdyby bylo potřeba, z hradišť se bránili. Učinil tak i Zdeněk Zásmucký, sebrav drahně lidu, s nímž obsadil Blaník, a tu se ohradil náspy z kamení zdělanými.

Marně na ně nepřítel hnal útokem, marně se pachtil po strmých bocích hory, i když tyto překonal, bránily mu hradby a chrabrost obležených. I vrátil se nepřítel s mocí ještě větší, a vystřídav všechny své bojovníky v kolikerých útocích, konečně obležené tak unavil, že podlehli. Když pak za nějaký čas přátelé padlých sem přišli, aby jim prokázali poslední čest, nemálo se divili, nevidouce ...

Homole

U Dušník za Bílou horou je pahrbek řečený Homole, na němž stojí kostel svatého Jiřího, božího bojovníka a ochránce všech udatných mužů. Ale vždycky ta homole tu nebývala, nýbrž byl čas, kdy tu byla úplná rovina.

Tehda tu panoval mocný pán, který své poddané utiskoval. Jak si řekli, tak udělali. Pán mužně patřil na zemi přibývající, pokud jen koně zakrývala; když však mu sahala pod bradu, vzdychl si, že mu opustiti svit sluníčka, zelený háj s jeho rozkoší i se vším, co ho na světě těšilo, a bolestnou smrtí zemříti. Tr ...

Svatý Ivan

Blahoslavený Ivan narodil se v Uhrách a pocházel z příbuzenstva svatého Štěpána. Ačkoliv tedy dosíci mohl cti a hodností, přece těmi a takovými věcmi světskými opovrhl a ustanovil se na tom, že o samotě bude jedině Bohu sloužiti. I ušel z domova a dlouho přebýval na nějaké poušti.

Mezitím ho bratři jeho dlouho, ač marně hledali. Tedy se knížata s těmi sedláky na cestu vydali, aby zvěděli, je-li ten cizí člověk jejich bratr, anebo není. Tu když se blížili a svatý Ivan se domníval, že by to mohli býti bratři je ...

Svatý Ivan u Hodyně

V kostele svatého Jana Křtitele na Skále v jeskyni, kde svatý Ivan byl pochován, ležel kámen se skvrnami rudými jakoby od zaschlé krve. Svatý Ivan byl u veliké lásce u knížete Bořivoje a kněžny Lidmily, kteří bydleli na hradě tetínském, když on přebýval v lesích u Dobříše. Na prosebnou žádost kněžninu vydal se jednou svatý Ivan, aby ji navštívil; ale když vyšel, zase si smyslil, že by na obyčejné cestě potkával lidi. Proto bral se cestou křivolakou po dolech a houštích, takže si jen cestu prodlužoval. A tak se unavil velice tou cestou, že se téhož dne nemohl vrátiti domů, nýbrž zůstal...

tags: #silvestrovske #zazraky #prirody #kostelec #nad #cernymi

Oblíbené příspěvky:

• Udržitelná domácnost: Čisticí prostředky
• Přehled oborů biologie a ekologie
• Krouhané zelí: Tradiční recept
• Podíl OZE v České republice
• Tipy pro vaření v divočině