Historie a současnost skládky Borek u Dačic

19.03.2026

Dačice jsou město v okrese Jindřichův Hradec v Jihočeském kraji, ležící 12 km jižně od Telče na Moravské Dyji v nejjižnějším cípu Českomoravské vrchoviny. Přestože město patří do Jihočeského kraje, leží na historickém území Moravy. Jsou přirozeným centrem nejzazšího cípu jihozápadní Moravy, což je dáno nejen jejich polohou, ale i množstvím služeb, obchodů, firem, i řadou kulturních a sportovních zařízení, jako je kino nebo moderní sportovní stadion.

První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. Za jejich vlády, jak se dá soudit z městského znaku se zlatou pětilistou růží, se Dačice staly městem. V polovině 14. století patřilo město pánům z Hradce (Jindřichova).

V 15. století připadly Dačice Wolfgangu Krajířovi z Krajku a na Landštejně, což se projevilo na významu a moci města. V 16. století přicházejí do města italští umělci, zvláště stavitelé. Gotické město se změnilo na město renesanční. Vznikla radnice, zámek, nový zámek, věž kostela sv. Vavřince.

Z původní vsi, soustředěné okolo kostela, vzniklo město, jehož těžištěm se stalo velké trojúhelníkové náměstí s radnicí a ostatními budovami se správní nebo obchodní činností. Pohromou pro město byla třicetiletá válka. Roku 1680 vylidnil Dačice mor, následně roku 1690 obrovský požár zničil na 80 domů.

Dačice v 19. a 20. století

Počátkem 19. století se Dačice stávají průkopníky v odborném školství a průmyslu. Roku 1820 byla péčí lesmistra Vincence Hlavy v Dačicích zřízena jedna z prvních lesnických škol. V roce 1829 založili bratři Grenberové v nedalekém Kostelním Vydří první řepný cukrovar moderního údobí v našich zemích a v dačické rafinérii byl J. K. Radem vyroben v roce 1841 první kostkový cukr na světě, patentován 1843.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Dačice se staly sídlem okresu, který zabíral jihozápadní cíp Moravy se 180 obcemi. V letech 1939-1945 přišly Dačice o své židovské obyvatele, většinou v polském Lublinu. Po druhé světové válce zde byla vystavěna nemocnice a závod na výrobu autodílů, dnes největší zaměstnavatel v okolí.

Místní části Dačic

Město Dačice se člení na šestnáct místních částí na jedenácti katastrálních územích:

Bílkov
Borek (k. ú. Borek u Dačic)
vlastní město Dačice (části Dačice I, Dačice II, Dačice III, Dačice IV, Dačice V) a Toužín
Dolní Němčice
Hostkovice
Hradišťko
Chlumec
Lipolec
Malý Pěčín
Prostřední Vydří
Velký Pěčín

Pamětihodnosti Dačic

Nový zámek: Poprvé vzpomínaný v roce 1591, nyní v empírové podobě z roku 1831. Národní kulturní památka.
Starý zámek: Renesanční palác z let 1572-1579. Sídlo městského úřadu.
Kostel sv. Vavřince: Z let 1775-1785.
Renesanční věž: Z let 1586-1592, vysoká 51 m, navazuje na barokní kostel sv. Vavřince.
Františkánský klášter: Z let 1660-1664, s kostelem sv. Antonína Paduánského z let 1672-1677.
Kaple sv. Rocha a sv. Šebestiána: Z konce 17. století.
Mariánský sloup: Na Havlíčkově náměstí s barokním sousoším z roku 1725.
Městská radnice
Památník obětem válek (autor: Jan Vítězslav Dušek)
Toužínské stráně a Dubová stráň: Přírodní památky
Pomník kostky cukru: V prostoru před věží farního kostela, připomínající výrobu prvního kostkového cukru na světě v dačické rafinerii.

Vývoj Nového zámku v Dačicích

V roce 1591 je v dačických pozemkových knihách uváděn jako novostavba. Není známo, zda byl zámek upravován během 17. století, za Viléma Dubského z Třebomyslic, za Berků a Fürstenberků. O barokních úpravách zámku promlouvají písemné prameny jen výjimečně. V roce 1712 pracoval na zámku v Dačicích stavitel rodiny Berků Francesco Perrini. Snad právě on navrhl úpravu zámecké věže, do které byly vsazeny hodiny, datované rokem 1713. Další úpravy prováděl kunžacký stavitel Francesco Camelli ve dvacátých letech 18. století pro rod Osteinů.

V roce 1809 přešel zámek dědictvím na šlechtický rod Dalbergů, pocházející z horního Porýní. Karl Anton Maximilian Dalberg (1792-1859) postupně začal proměňovat starý barokní zámek v moderní a pohodlné sídlo pro svou rodinu, zvyklou na moderní luxus. Vídeňský architekt Karl Schleps navrhl pravidelně komponované průčelí se vstupním rizalitem a výrazně proměnil také interiéry v prvním poschodí reprezentačního křídla, z nichž zejména schodiště bylo od doby svého vzniku považováno za jednu z nejskvělejších ukázek klasicistní architektury v našich zemích.

Po smrti Johanna Dalberga (1909-1940) se stal zámek nakrátko majetkem rodu Salm-Salm, v roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti. Radikální rekonstrukce zámku v letech 1990-1996 zachránila chátrající dačický Nový zámek pro současnost.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

tags: #skladka #Borek #Dačice #historie