Skládky a odpady v Bratislavě: Aktuální informace

Bratislava čelí výzvám spojeným s nakládáním s odpady, včetně historické zátěže a moderních problémů spojených s komunálním odpadem.

Toxický odpad z Istrochemu

Toxický odpad po bratislavské chemičce Chemické závody Juraja Dimitrova (CHZJD), která se později přejmenovala na Istrochem a kterou koupil koncern Agrofert, ohrožuje zdroje pitné vody ve slovenské metropoli a okolí. Nebezpečné chemikálie z někdejšího podniku CHZJD končily na skládce nedaleko bratislavského letiště v 60. a 70. letech minulého století.

Skupina Agrofert, která koupila Istrochem od státu v roce 2002, odpovědnost za likvidaci skládky neponese. „Odpovědnou osobou za odstranění největší skládky ekologické zátěže na Slovensku bude město Bratislava nebo Slovenská republika. Podle privatizační smlouvy nebylo podmínkou pro privatizéra pana Babiše a jeho firmy odstranění této toxické skládky, jelikož skládka a pozemky v 80.

Sanaci skládky prosazuje také samospráva. Starosta bratislavské městské části Vrakuňa Martin Kuruc, na jejímž území se toxický odpad nachází, uvedl, že jediným zdrojem k financování nákladů na sanaci skládky by byly unijní fondy. Odpad ze skládky po chemičce prý ohrožuje podzemní vody na Žitném ostrově, který je největší zásobárnou podzemní vody ve střední Evropě.

Místo uložení toxického odpadu na první pohled jako skládka nevypadá, odpad byl totiž zavezen zeminou. Na místě skládky v současnosti probíhá geologický průzkum, na jehož závěrech bude záviset další postup ohledně skládky. V případě, že by povinnost její sanace připadla na ministerstvo životního prostředí, stát by chtěl podle ministerstva na financování vzniklých nákladů využít peníze z evropských fondů.

Čtěte také: Skládka a odpady s.r.o. - Co potřebujete vědět

Nakládání s bioodpadem

Bioodpad neboli odpad podléhající anaerobnímu nebo aerobnímu rozkladu se díky způsobu využívání zelených ploch zejména ve velkých městech s velkou hustotou osídlení stal problematickou složkou komunálního odpadu. Na bioodpad lze pohlížet jako na zdroj nebezpečného methanu uvolňovaného při skládkování, ale díky principům oběhového hospodářství se navracíme k jeho podstatě - zdroji živin a organické hmoty pro zemědělskou půdu a městskou zeleň.

Úspěšnost sběru bioodpadu, zpracování a návratu do životního prostředí se mezi jednotlivými hlavními městy členských států Evropské unie liší. Bioodpad řadíme mezi biologicky rozložitelný odpad (BRO), který definuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů jako odpad podléhající anaerobnímu nebo aerobnímu rozkladu, jako jsou potravinářské a zahradní odpady a rovněž papír a lepenka. Historicky byl BRO považován spíše za materiál, který byl spotřebován v místě svého vzniku.

Evropská unie (EU) v současnosti upravuje nakládání s BRO dvěma hlavními předpisy: směrnicí Rady 1999/31/ES o skládkách odpadu a Rámcovou směrnicí Evropského parlamentu a Rady č. 98/2008/ES o odpadech. Problematiku BRO živočišného původu upravují nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1069/2009 Sb., o hygienických pravidlech pro vedlejší produkty živočišného původu a získané produkty, které nejsou určeny k lidské spotřebě (nařízení o vedlejších produktech živočišného původu) a nařízení Evropského parlamentu a Rady č.

Směrnice Rady 1999/31/ES o skládkách odpadů ze dne 26. dubna 1999 má za cíl předcházet nebo maximálně omezit negativní dopady skládek na povrchové vody, podzemní vody, půdu, ovzduší a lidské zdraví. Směrnice také požaduje omezení skládkování biologicky rozložitelných komunálních odpadů v letech 2006, 2009 a 2016 na úroveň 75 %, 50 % a 35 % produkce roku 1995.

Je nutné si také uvědomit, že v zemích EU bioodpad tvoří největší složku komunálního odpadu (KO). Mezi BRO spadají i odpady ze zemědělského, lesnického a potravinářského průmyslu, ale v tomto článku se budeme zabývat pouze biologicky rozložitelnými odpady spadajícími pod komunální odpad často zkráceně nazývanými komunální bioodpad.

Čtěte také: Životní prostředí a skládky

Přestože celkové procento skládkovaného odpadu v zemích EU klesá, mezi jednotlivými státy EU jsou velké rozdíly ve způsobech nakládání s KO, které souvisí se zavedeným odpadovým hospodářstvím. Rakousko, Nizozemsko, Dánsko, Německo, Švédsko a Belgie patří mezi lídry cirkulární ekonomiky. Na opačném konci pomyslného žebříčku se nacházejí státy jižní a východní Evropy, mezi které patří Řecko následované Bulharskem, Maltou, Litvou, Rumunskem a Kyprem.

Hlavními nedostatky jsou špatné nebo neexistující systémy předcházení vzniku odpadů, nedostatek pobídek k přesměrování odpadu ze skládek a nedostatečná infrastruktura nakládání s odpady. Velké množství členských států svůj SKO převážně skládkuje, navzdory lepším alternativám a dostupnosti evropských strukturálních fondů pro pořízení technologií splňujících hierarchii nakládání s odpady a principy oběhového hospodářství.

Metody sběru bioodpadu

Sběr bioodpadu lze provádět dvěma postupy. První, finančně i časově náročnější pro zavedení, je oddělený sběr. Nicméně jde o sběr s čistším výsledným materiálem a se sníženým rizikem kontaminace nebezpečnými látkami. Oddělený sběr lze provádět buď pomocí sběrných nádob, nebo pytlů na úrovni domácností, restaurací, jídelen apod., svozovým systémem „door to door“ (tzn.

Vytříděný bioodpad, jehož úroveň čistoty souvisí s mírou osvěty a spolupráce jednotlivých obyvatel, lze kompostovat anebo zpracovat anaerobní digescí (AD) v bioplynových stanicích. Kompostování podle rozsahu rozdělujeme na domácí, vermikompostování, komunitní kompostování, na kompostování v malých zařízeních (do 10 tun na jednu zakládku) a v centrálních kompostárnách. Anaerobní digesce probíhá centrálně v uzavřených technologiích, které podle vlhkosti vstupního materiálu rozdělujeme na mokrou (max. 12 % sušiny) a suchou (min.

Při druhém postupu je bioodpad součástí SKO a k jeho zpracování lze použít technologii mechanicko-biologické úpravy, jejímž cílem je zmenšit objem SKO a stabilizovat ho tak, aby po uložení na skládku nedocházelo k výluhu nebezpečných látek, nevznikal methan, případně požáry. Pro zabránění takovýchto rizik lze SKO s příměsí BRO energeticky využít v závodech energetického využití odpadů (ZEVO) nebo spálit. Tímto způsobem však znehodnotíme materiálovou složku BRO.

Čtěte také: Život odpadu na skládce

Srovnání nakládání s bioodpadem v evropských městech

Hlavní města států EU podle zavedených systémů nakládání s bioodpadem lze rozdělit do tří skupin. Do první patří ty, které dodržují hierarchii nakládání s odpady a principy oběhového hospodářství ještě před zavedením recyklačních a skládkových limitů výše uvedenými směrnicemi. Bioodpad zpracovávají kompostováním, anaerobní digescí nebo kombinací obou.

Digestát se po ukončení procesu vyhnívání většinou stává součástí kompostové zakládky a fugát je využit jako tekuté hnojivo pro zemědělské pozemky. Kompost je prodáván zemědělcům nebo je využíván v městské zeleni, eventuálně je zdarma rozdáván obyvatelům města. Neustálou osvětou jsou obyvatelé motivováni k preventivním opatřením zabraňujícím vznik odpadu a ke kompostování na vlastních pozemcích či v rámci komunit.

Svozem separovaného bioodpadu jedenkrát týdně „door to door“ je obslouženo 100 % obyvatelstva. Řadíme sem Brusel, který vyvíjí velké úsilí pro osvětu a motivaci rezidentů k vlastnímu kompostování. Berlín preferuje anaerobní digesci, z důvodu uzavřené bezzápachové technologie. Vzniklý bioplyn je využíván pro pohon svozových aut a za rok ušetří až 2,5 milionů litrů nafty.

Amsterodam splňuje limity spálením veškerého zbytkového KO bez separace bioodpadu, která je zavedena pouze v jedné městské čtvrti. Kodaň v současnosti skládkuje méně než 2 % vyprodukovaného odpadu, přestože většinu energeticky využije. Odpad, který lze spálit je zakázáno skládkovat. Cena za skládkování je desetkrát větší než za spalování. Od roku 2017 má Kodaň nejvýkonnější spalovnu v Evropě a soustřeďuje se také na maximální recyklaci.

Jako přístavní město zavádí program pro separaci bioodpadu z lodí, vede osvětové kampaně pro prevenci vzniku bioodpadů zejména „gastro“. Lucemburk na rozdíl od ostatních, kteří využívají systémy třídění „door to door“ doplněné o možnost využití sběrných dvorů, preferuje donášku do kontejnerových hnízd. Vídeň třídí bioodpad od rezidentů i od právnických osob od roku 1991 a má 100% obslužnost.

Do druhé skupiny řadíme města, která zavedla třídění až na základě požadavků právních předpisů EU. Například Londýn plní limity pomocí energetického využívání, které, na rozdíl od první skupiny hlavních měst, v poslední době stoupá. Sběr tříděného odpadu řeší pomocí pytlového nebo nádobového sběru „door to door“, nicméně není plošně zaveden pro celé město.

Stejně tak i v Lisabonu je již od roku 2005 bioodpad separován pouze od třetiny obyvatel, není možnost odevzdat bioodpad ve sběrném dvoře a přednostně jsou za úplatu obslouženi podnikatelé. Řím má odpadové hospodářství dobře nastavené, ale velký vliv na jeho fungování mají politické změny jak ve státě, tak v městském zastupitelstvu. Pro splnění limitů odklonu odpadů od skládkování využívá kapacit rakouských ZEVO, kam v roce 2017 vlaky z Říma týdně vozily až 700 tun SKO.

Helsinky se řadí mezi nejlepší „třídiče” odpadů, a to díky masivnímu informačnímu systému (informace jsou podávány ve finštině, angličtině, ruštině, kurdštině, somálštině a arabštině), 75 % obslužnosti obyvatel je realizováno systémem „door to door“ a také díky poplatkům motivujícím k třídění. Separovaný bioodpad rozdrtí a rozdělí na dvě frakce. Jemná frakce (6-8 mm), která představuje 70 % nashromážděného bioodpadu je zplyněna a hrubší frakce je kompostována.

Paříž nemá plošný sběr vytříděného bioodpadu, nicméně disponuje 187 veřejně dostupnými kompostovacími místy. V současnosti Paříž zavádí několik projektů pro separaci jak „gastro“ (tzn. biologicky rozložitelný odpad z kuchyní a stravoven), tak zahradního bioodpadu, který by měl být upraven pomocí anaerobní digesce a navrácen v podobě hnojiva do půd. Sběr „door to door“ by měl probíhat i pomocí biorozložitelných sáčků firmy Novamon.

Stockholm přes 50 % vyprodukovaného odpadu energeticky využívá. Skládkuje pouze 1 % odpadu. Bioodpad separuje systémem „door to door“ pouze od 12 % rezidentů. Nově stavěné bytové domy jsou opatřeny drtiči kuchyňského odpadu, který je shromažďován u paty domu, odkud je odvážen do bioplynové stanice.

Ve třetí skupině jsou města Talin, Budapešť, Bukurešť, Sofie, Athény, Dublin, Valletta, Záhřeb, Varšava, Vilnius, Bratislava, která, stejně jako celé jejich státy, mají se splněním limitů stanovených předpisy EU velké problémy. Jako příklad za všechny lze uvést Madrid, který celkově recykluje pouze 19,6 % KO a odděleně sbírá pouze plast, kov a nápojový karton systémem „door to door“.

Situace v Praze

Kraj hl. m. Praha za rok 2017 celkem vyprodukoval 430 300 tun komunálního odpadu, z toho přibližně 83 % využil, a to 27 % materiálově a 56 % energeticky. Zájemci o svoz bioodpadu si mohou od Pražských služeb pronajmout kompostejnery, které jsou za úplatu sváženy v sezoně (od 1. 4. do 30. 11.) jednou za dva týdny. Svoz bioodpadu používá již přes 13 tisíc pražských domácností.

Zahradnictví a domácnosti, kde je bioodpad produkován po celý rok, si mohou nasmlouvat celoroční svoz s frekvencí 1x za 14 dní. Mnoha osvětovými akcemi je podporováno domácí kompostování. Praha v rámci projektu „Podpora domácího kompostování na území hl. m. Prahy“ poskytuje zdarma zájemcům - fyzickým osobám - zapůjčení kompostérů. Ve všech pražských částech jsou do ulic v pravidelných intervalech přistavovány velkoobjemové kontejnery na posečenou trávu, listí, ořezané větve. Po celý rok mohou rezidenti zdarma odvážet svůj bioodpad do 27 sběrných dvorů.

V sídlištích Prahy 13 a 15 byl zaveden pilotní projekt svozu tříděného bioodpadu. Monitoring na sídlišti probíhal v měsíčních intervalech. Byla sledována využitelnost kompostejnerů, čistota separovaného bioodpadu a složení SKO ze stejné oblasti bylo z kapacitních důvodů zjišťováno jednou za dva měsíce. Síť kompostejnerů je na sídlišti velmi hustá. Nacházejí se buď v blízkosti kontejnerů pro SKO, nebo v blízkosti kontejnerových hnízd pro separovaný odpad.

Rozbor SKO probíhal v areálu ZEVO Malešice Pražské služby, a. s., pomocí sít. Byly mimo jiné separovány dvě složky bioodpadu - zahradní odpad a „gastro“ odpad, resp. Kontejnery nikdy nebyly plné a lze říci, že četnost vyvážení je optimálně nastavená. Jako problematické se jeví ponechávání bioodpadů v plastových sáčcích nebo zeleniny a ovoce v původním plastovém obalu, v kterém jsou prodávány. Často se v kompostejnerech nacházel SKO.

Obsah bioodpadu v SKO byl oproti analyzovanému SKO z Prahy 1 a z Újezdu nad Lesy až o 5 % nižší. V případě Újezdu nad Lesy zvýšené množství bioodpadu představuje zahradní odpad jako listí, posekaná tráva, pařezy, větve a to i přes to že i zde je propagováno domácí kompostování a možnost pronájmu kompostejneru. V Praze 1 je zvýšené množství „gastro“ odpadu v bioodpadu způsobeno velkým množstvím restaurací, prodejen rychlého občerstvení a ubytovacích zařízení pro turisty.

Z rozboru SKO ze sídlišť Prahy 15 je vidět, že obyvatelé mají povědomí o důležitosti třídění bioodpadu, ale stále jsou zde rezervy jak sběr zlepšit. Je častým jevem, že bioodpad je vytříděn zvlášť v sáčku, nicméně zůstane v SKO. Domníváme se, že je to způsobeno specifičností tohoto druhu odpadu, který rychle podléhá rozkladu. Vznikající zápach a výskyt hmyzu spojený s neochotou minimálně denního vynášení zabraňuje lepšímu třídění.

Vývoj odpadového hospodářství na Slovensku

Vláda na Slovensku bude díky tlaku EU stavět nové spalovny komunálního odpadu. Z programového prohlášení nové slovenské vlády vyplývá, že to bude hlavní odpověď vlády na hrozící postihy za skládky ze strany Evropské unie. Evropská komise na to upozorňovala tak dlouho, až Slovensko zažalovala u Soudního dvora EU.

Slovensko má dva problémy se skládkami. Jednak nedodržuje evropskou legislativu, podle které se už dávno měly zavřít staré skládky odpadu, a tím druhým problémem je skutečnost, že podle dosavadního trendu stát s velkou pravděpodobností nesplní evropské cíle odpadového hospodářství. Dnes se na Slovensku stále nerecykluje ani polovina tohoto odpadu. Kromě toho musí ve stejnou dobu snížit míru skládkování na deset procent. Od tohoto cíle je Slovensko zatím také velmi daleko. Zatímco v EU končí na skládkách v průměru 24 procent komunálního odpadu, na Slovensku to je zhruba 40 procent. Podíl skládkování se v posledních letech snižuje jen nepatrně. Z domácností na ně v roce 2022 putovalo 1,1 mil.

Na Slovensku je dlouhodobě problém se zpracováním průmyslového odpadu. Specifikem průmyslového odpadu je zejména jeho nižší materiálové zhodnocení v porovnání s jinými druhy odpadu, což značnou část tohoto odpadu předurčuje na energetické zhodnocení prostřednictvím zařízení určených na energetické využití odpadu (ZEVO). Opětovně je možné využít maximálně 50 až 60 procent odpadu, zbývajících 40 procent končí buď na skládce, nebo v ZEVO.

Při zachování množství vyprodukovaného odpadu z roku 2021, tedy více než 2,5 mil. tun, budou stávající skládky postačovat na tři roky, tedy přibližně do konce roku 2026. A to za předpokladu, že se nebudou rozšiřovat. Takový scénář by byl krajním možným řešením, které je až na posledním místě hierarchie odpadového hospodářství. Na skládky by měl totiž putovat odpad, který nelze recyklovat či jinak materiálně nebo energeticky zhodnotit. V těchto oblastech však Slovensku chybí kapacity zařízení, které by dokázaly vyhovět požadavkům podnikatelů.

V současnosti je na Slovensku devět spaloven nebo zařízení na energetické zhodnocování odpadu (ZEVO). Spalovny komunálního odpadu jsou na Slovensku jen dvě - v Bratislavě a v Košicích. Vláda v programovém prohlášení slíbila i nový informační systém nakládání s odpady pro transparentní a kontrolovatelný přehled nakládání s odpady.

Unie měst Slovenska od nové vlády očekává i řešení současných problémů v odpadovém hospodářství. Podle nové vlády premiéra Roberta Fica nejlépe pomohou dostat Slovensko z této nepříznivé situace právě nové spalovny. Na výstavbu nových spaloven nebyla přitom ze strany bývalého ministerstva životního prostředí politická vůle. Nový ministr životního prostředí Tomáš Taraba však zaujal opačný postoj a chce podpořit výstavbu dvou až tří takových zařízení. Má jít o moderní spalovny, jaké jsou v okolních zemích, např. v Rakousku. Nové spalovny by se měly stavět na tzv. brownfieldech, tedy na pozemcích, které jsou zanedbané, nevyužívané a kontaminované. Tato strategie by měla podle nového vedení ministerstva pomoci ke splnění požadavku EU, tj.

Největší spalovna má vzniknout v Bratislavě, kam se bude svážet odpad z celého západního Slovenska. Slovnaft má ve své rafinérii již od 70. let spalovnu na ropné kaly. Po 50 letech fungování se společnost aktuálně připravuje na nový provoz. K tradiční výrobě paliv a chemie chce přidat také nové centrum pro energetické zhodnocení odpadů. Výše investice se počítá ve stovkách milionů EUR a svojí velikostí se zařadí mezi největší spalovny na Slovensku. Kapacity nové spalovny by mohla využívat rovněž nedaleká automobilka Volkswagen nebo trnavský Stellantis. Ze zbytkového tepla by mohla později profitovat i Bratislava.

Tabulka: Srovnání přístupů k nakládání s bioodpadem ve vybraných městech EU

tags: #skládky #a #odpady #Bratislava #informace

Oblíbené příspěvky:

• České environmentální symboly
• Aktivity pro environmentální výchovu
• Ekologické zemědělství a výživa zvířat
• Eko ventilátor do zásuvky - recenze
• Ochrana přírody: Co to znamená?