Emise Škoda Octavia 1. generace a emisní normy

V poslední době se neustále zvyšují požadavky, aby byla auta ekologičtější a aby co nejméně zatěžovala životní prostředí. Zásadní podíl při tom sehrávají emise, tj. Každý motor má v technickém listu stanovené maximálně povolené limity emisí. V případě naftových motorů se jedná o parametr součinitel absorpce, který je známý jako kouřivost.

V případě benzínových motorů se měří jiné parametry než u naftových motorů, a to hodnota lambdy, oxid uhelnatý, nespálené uhlovodíky, oxid uhličitý a také proces měření emisí je naprosto odlišný než u dieselových motorů.

V poslední době často diskutované emisní normy mají docela dlouhou historii. Ta úplně první začala platit v americké Kalifornii roku 1968. Nás ale zajímají především ty "naše", tedy evropské normy. Značí se "Euro" a číslem (např. Euro 3). Pozor, nepleťte si normu pro osobní automobily s normou pro nákladní vozy a autobusy. Ty se značí stejně, ale číslice je římská (např. Euro IV).

Emisní normy Euro

Jak můžete vidět, tak dějiny Euro normy začínají v roce 1993. Tehdy nebyl ani pro dvoutaktní motory problém se do ní vejít. Od roku 2005 už to ale problém je, proto v té době nabídka dvoudobých strojů prořídla. Tabulka také ukazuje, že ve chvíli, kdy se podařilo snížit emitovaný oxid uhelnatý na přijatelnou úroveň, začala se řešit míra oxidu dusíku a následně pevné částice. Naštěstí filtr pevných částic (DPF) benzinových motorů vydrží násobně víc než DPF motorů naftových.

Tabulka emisních tříd pro benzínové motory

Tabulka Euro normy pro benzinové motory (g/km)

Čtěte také: Motor 1.9 TDI 66 kW

Tabulka emisních tříd pro naftové motory

Tabulka Euro normy pro naftové motory (g/km)

Naftové motory jsou na tom podobně jako ty benzinové. Striktnější je k nim norma co se týče oxidu uhelnatého, naopak mohou vypouštět nepatrně více oxidu dusíku. Pevné částice se tu řešily daleko dříve, což je také důvod, proč mají benzinové motory DFP až v poslední době. Kdežto naftové už je mají zhruba od normy Euro 4.

Normy Euro 6b a 6d

Dost možná si říkáte, proč jsou normy Euro 6b a Euro 6d stejné? To je z toho důvodu, že se měnila testovací metodika. Do té se začaly zahrnovat i testy v reálném provozu. Byla povolena určitá tolerance ohledně toho, jak velký může být mezi laboratorním testem a zkouškou v provozu rozdíl. Třeba u Euro 6d - TEMP byla tolerance 110 %, kdežto současná Euro 6d povoluje odchylku jenom 43 %.

Co Euro 7?

V posledních měsících se hodně diskutuje o normě Euro 7, která by měla být schválena ještě letos a platila by od roku 2025. Zatím se neví, jak moc bude přísná, ale je dost dobře možné, že pro spalovací motory, tak jak je známe, bude likvidační. V Bruselu totiž bohužel nesedí technici, ale úředníci, na které má obří vliv zelená lobby. Mluví se dokonce o tom, že úroveň vypouštěných pevných částic bude tak přísná, že bude pod úrovní, kterou současné přístroje dokáží naměřit. Navíc se počítá s tím, že by se znovu měnila testovací metodika a auta by musela normu plnit i s přívěsem a při jízdě do kopce.

Měření emisí

Jak už víme, od r. 2019 byly zpřísněné nejen emisní normy, ale i samotný proces průběhu měření emisí. Každé certifikované pracoviště musí kamerově snímat přistavené vozidlo i proces měření emisí. Samotný proces měření probíhá následovně. Pokud je to možné, měřící zařízení emisí se připojí přes OBD konektor na řídící jednotku auta, aby bylo možné ověřit aktuální teplotu oleje, maximální otáčky, případně další potřebné parametry.

Čtěte také: Emise Octavia 1.9 TDI 66kW

Kouřivost se měří při maximálních otáčkách, takže musíte počítat s tím, že motor auta se bude několikrát vytáčet do maximálních otáček i nad 5000 ot/min. Korektní měření zároveň probíhá tak, že se pedál sešlápne naplno, ne plynule. Měří se i čas, za který se dosáhnou stanovené maximální otáčky. Do výfuku se vloží snímač, který měřícímu zařízení zasílá naměřené údaje. Na jedno měření může být potřebné sešlápnout plynový pedál 3 až 5krát v závislosti na tom, jaké hodnoty se naměřily, protože mezi jednotlivými naměřenými hodnotami je stanovená maximální odchylka.

Pokud vozidlo neprošlo prvním měřením, technik je podle stanovené metodiky povinný provést opakované měření emisí. Pokud auto při opakovaném měření vyhovuje stanoveným normám kouřivosti, auto projde testem emisí.

Na certifikovaném pracovišti pro měření emisí jsme testu podrobili dvě auta a to Škoda Octavia 2002, 1,9 TDI 81 kW a Alfa Romeo 159 1,9 TDI 110 kW r. v. 2007. Testování proběhlo 2x. Poprvé nás zajímalo, zda obě auta projdou na STK emisemi. Test emisí proběhl standartním způsobem s dobře zahřátým motorem. Druhé měření jsme provedli po nalití aditiva JLM Diesel Extreme Cleaner do 50 l nafty a nájezdu cca 200 km.

Z přiložených záznamů měření emisí je vidět naměřené hodnoty. U Octavie byla výsledná kouřivost 1,13. V tomto případě by auto neprošlo emisemi, protože podle technického listu je stanovená maximální hodnota kouřivosti 1. Potom, co jsme do nafty nalili aditivum a najezdili cca 200 km, byla výsledná kouřivost 0,88. V případě Alfy mělo první měření relativně dobrou hodnotu, ale ani v tomto případě by testem emisí neprošlo, protože maximální stanovená hranice je 0,51 a naměřeno bylo 0,58. V tomto případě je také důležité podotknout, že majitel se o auto dobře stará a motor je zvyklý na svižnou jízdu ve vysokých otáčkách. Po nalití aditiva a v tomto případě naježdění jen cca 130 km ukázalo opakované měření emisí hodnotu 0,51.

Měřená Alfa Romeo 159 už má filtr pevných částic DPF. Pokud se během testu emisí spustí regenerace DPF, není možné v testu pokračovat, protože hodnoty budou zkreslené v důsledku vypalování filtru DPF. Pokud není zároveň emisní zkouška ukončená, není možné opustit pracoviště emisní kontroly, aby byly splněny všechny zákonné podmínky správného postupu při emisní zkoušce.

Čtěte také: Euro normy u Škody Octavia 3

V případě velmi časté regenerace filtru částic DPF (100-200 km) nebo v případě, že auto jezdí hlavně ve městě, kde nedosáhne dostatečně vysokou teplotu na úplné dokončení regenerace, doporučujeme použít patentovanou přísadu do nafty JLM DPF Cleaner, která oproti jiným přípravkům obsahuje prvky platiny a ceru. Velmi účinně řeší problémy s regenerací DPF. Aditivovaná nafta skutečně vylepší emise a může reálně pomoct projít emisemi. Je ale potřeba na aditivované naftě najezdit aspoň 100 km. Pro dosažení nejlepšího výsledku doporučuje výrobce aditiva jezdit aspoň 30 min v otáčkách nad 3000 ot/min. Takže před STK a měřením emisí je nejlepší přidat do plné nádrže (nebo aspoň do 50 l) extrémní čistič palivového systému JLM a projet se po dálnici, aby bylo motor možné držet ve vyšších otáčkách.

Je ale důležité podotknout, že žádná přísada do nafty nevyřeší technický problém v motoru.

Škoda Octavia I 1.9 TDI

Vůz Škoda Octavia (I) je osazen naftovým motorem o objemu 1,9 l, s výkonem 81 kW spojeným s manuální převodovkou. Tento výkon je dostatečný pro univerzální použití. Maximální rychlost je na průměrných 192 km/h. V městském provozu se podle výrobce dostanete se spotřebou pod 7 litrů na sto kilometrů. Protože vůz splňuje starší emisní normu EURO2, měli byste si dávat pozor na stále se rozšiřující nízkoemisní zóny. Zejména před cestami do západní Evropy se na aktuální podmínky informujte. Pro víkendové pobyty na chatě nebo dovolenou vám 528 l zavazadlového prostoru postačí.

Jednotka 1.9 TDI/81 kW se stala mezi českými motoristy modlou. Provedení s označením ASV (Euro 3) se představilo v roce 1999. Z hlediska poměru, spolehlivosti, dynamiky a spotřeby se jedná o nejlepší volbu. Klíčem k úspěchu je spolehlivé elektronicky řízené rotační čerpadlo Bosch, které sice pracuje jen s tlakem 600 barů, dokáže ho však servírovat okamžitě při sešlápnutí plynu. Proti tomu současný systém common rail (1.6 TDI) vyvíjí při částečné zátěži daleko nižší tlak než maximálních 2000 barů a jeho potřebné zvýšení zabere čas. Pomalejší náběh točivého momentu z nízkých otáček u šestnáctistovky je daný i objemem motoru. Devatenáctistovka má stejné vrtání 79,5 mm, ale (logicky) podstatně delší zdvih 95,5 ku 80,5 mm, což z mechanické podstaty věci zvyšuje točivý moment (síla působí na větším rameni). Roli hraje i vyšší kompresní poměr 19,5:1 vs. 16,2:1, zvyšující tepelnou účinnost motoru. U 1.6 TDI by to však bylo kontraproduktivní, narůstají tím totiž i ztráty v sání a do menších válců by se nedostalo potřebné množství vzduchu. Kromě toho s rostoucí tepelnou účinností (vyšší teplotou spalování) přibývá oxidů dusíku (motory Euro 6 jich mohou vypouštět necelou šestinu toho co Euro 3).

Přímo s emisními normami souvisí takénutnost větší recirkulace. Zatímco starší jednotka pouze s nízkotlakým ventilem spaliny přepouští jen v nízkých otáčkách, šestnáctistovka má i vysokotlaký ventil a přivádí je do válců daleko častěji. Při potřebě plného výkonu tedy trvá déle, než se přivede pouze čistý vzduch.

Porovnání Škoda Octavia I 1.9 TDI vs. Škoda Octavia III 1.6 TDI

Proč se subjektivně zdá být stará octavia o tolik dynamičtější, však možná více než samotný motor zapříčiňuje převodovka. Odstupňování je u ní navrženo tak, aby v otáčkách maximálního výkonu na pětku dosahovala nejvyšší rychlosti. Proti tomu v současné octavii jsou jednotlivé stupně nastavené s ohledem na co nejnižší normovanou spotřebu. Všechny celkové převody počínaje dvojkou jsou delší, čímž ještě více vynikne prodleva na sešlápnutí plynu a nižší točivý moment v nízkých otáčkách. Tam, kde se 1.9 TDI pohotově sbíhá i z 1000 či 1200 ot./min, 1.6 TDI prakticky neakceleruje. Potvrdilo se to i při pružném zrychlování, nejvíce při netradičním měření 60-100 km/h na pětku. Navzdory papírovým hodnotám jsme starší octavii naměřili i lepší čas v maximální akceleraci. Sledovaný údaj 0-100 km/h skončil výsledkem 10,4 vs. 11,2 s (dle papírových hodnot by měl být naopak 11,1 vs. 10,6 s).

Nejčastější hospodská otázka už naštěstí nenutí majitele nové octavie objednat si další kousek na žal. Motor 1.6 TDI se totiž legendární devatenáctistovce vyrovná a na dálnici ji i překonává. Při plynulé jízdě skutečnou rychlostí 130 km/h se ukazují nevýhody krátkého odstupňování (1.9 TDI točí 2800 ot./min) a spotřeba činí 5,8 l/100 km, u soudobého modelu jen 5,1 l/100 km. Případné polemiky pomůže ozřejmit fakt, že v prvnígeneraci více proměřuje rychloměr. Starší sourozenec vrací úder ve městě (5,2 vs. 5,6 l/100 km), kde se více hodí blíže poskládané převody umožňující lépe využívat nízké otáčky. Jízda po běžných silnicích přináší stejný výsledek 4,6 l/100 km.

Údaje o testovaných vozidlech

Naměřené hodnoty

Vzhledu původní octavie prospěl také facelift z poloviny roku 2000, kdy vůz dostal nově tvarované přední nárazníky, lichoběžníkové přední světlomety s čirou optikou a u liftbacku jinou grafiku zadních svítilen. Testovaný vůz byl z modelového roku 2002, kdy se opět vrátilo (stejně) velké pravé zpětné zrcátko. Proti současnému modelu působí subtilněji i kvůli tenčím sloupkům a karoserii o 83 mm užší. Z boku vynikne dlouhý zadní převis, který v kombinaci s krátkým rozvorem působí disproporčně.

Prostor a pohodlí

Vyhlášeným úskalím jedničky byl malý prostor vzadu, kterým nedokázala překonat o třídu menší felicii. Výrazně vykrojenými dveřmi se sem i obtížněnastupuje. Situaci s nedostatkem místa napravil až nástupce, třetí generace pak povyrostla ještě více a na poměry třídy se zde mají cestující královsky.

Naměřené hodnoty:

Cena a výbava

Současná octavia stojí daleko méně než její předchůdkyně z devadesátých let (nemluvě o poměru ceny k výši reálné mzdy) a nabízí daleko bohatší výbavu. Týká se to zejména bezpečnosti, kde je v základní výbavovém stupni šest místo dvou airbagů a nechybí stabilizace ani další moderní asistenční systémy. Dříve se však připlácelo i v nejvyšším stupni Elegance třeba za rádio a neskutečně drahá byla navigace. Našly se však i věci, které stály méně: třeba metalíza, xenony nebo samočinná klimatizace. Při dovybavení podle požadavků verze Světa motorů (byť bez hlavovýchairbagů) však zjistíte, že v roce 2001 jsme za octavii zaplatili o 150.300 Kč více.

Jízda

Současná generace se sice ve většině verzí vrátila k zadní vlečené nápravě, přiblížení k jízdním vlastnostem jedničkové octavie to však naštěstí neznamená. Ač byl podvozek bazarové škodovky ve výborném stavu a na první pohled se zdálo, že proti soudobým autům se její ovládání liší jen výraznějším nakláněním v zatáčkách a tužším řízení s hydraulickým posilovačem, není to pravda. Stačí, abyste cukli volantem či zdánlivě pohodové tempo o trochu zvýšili, a auto tím dokážete pořádně rozhodit.

Podvozek zkrátka nesnáší neplynulé pohyby, natož pak doprovázené třeba prudkým ubráním plynu. Dlouhé převisy karoserie vůz snadno přivedou do smyku, ve kterém je obtížně řiditelný. Lépe na tom jsou verze s ESP, těch je ovšem jako šafránu. Jezdit jedničkovou octavií rychle vyžaduje daleko víc umu než u dnešního provedení. To těží z vyváženějších proporcí výrazně tužší karoserie, širších rozchodů kol a v neposlední řadě i citlivě naladěné stabilizace. Spokojeni jsme byli s účinností brzd, které ani u jednoho vozu neslábly. Nový model sice zpomaluje lépe, dáno to však může být i použitím širších pneumatik od renomovanějšího výrobce. První octavia ve verzi 1.9 TDI/81 kW těží i ze zadních kotoučových brzd.

tags: #skoda #octavia #1 #emise #0 #9

Oblíbené příspěvky:

• Více o severských bozích a přírodě
• Průvodce pro české občany o pálení odpadu
• Sběr stromů z přírody pro bonsaje
• Recyklace odpadu s magnetickými separátory
• Globální znečištění vody